Ve vidění v Lovetts Grove byla zopakována většina toho, co jsem viděla před deseti lety o velkém boji věků mezi Kristem a satanem a bylo mi přikázáno, abych to napsala. Bylo mi ukázáno, že budu muset bojovat s mocnostmi temna, protože satan vynaloží velké úsilí, aby mi zabránil ve psaní, že však mám přece důvěřovat Bohu a že mě andělé v boji neopustí.

Za dva dny ve vlaku do Jackson, Mich., jsme se rozhodli, že ihned po návratu domů napíšu a uveřejním knihu Velký spor mezi Kristem a jeho anděly a satanem a jeho anděly, která je obyčejně známá pod názvem "Duchovní dary, sv. 1." Tehdy jsem byla zdravá jako obyčejně.

Když přijel vlak do Jacksonu, odebrali jsme se do domu bratra Palmera. Byli jsme jen krátkou dobu v domě, zatímco jsem mluvila se sestrou Palmerovou, můj jazyk nebyl schopen vyjádřit, co jsem si přála říct a zdál se mi velký a bezcitný. Zřetelný chladný pocit doléhal na mé srdce, přecházel mi přes hlavu a šel dolů po mé pravé straně. Chvíli jsem byla v bezvědomí, přišla jsem však k sobě hlasem vážné modlitby. Pokoušela jsem se pohnout levými končetinami, ale nešlo to. Krátkou dobu jsem očekávala, že nebudu žít. Byl to třetí záchvat mrtvice, a přestože jsem byla jen 50 mil od domova, neočekávala jsem, že ještě uvidím své děti. Vzpomněla jsem si na nádherné hodiny, které jsem prožila v Lovett Grove a myslela jsem, že to bude mé poslední svědectví a byla jsem nyní ochotná zemřít.

Vážné modlitby mých přátel stále ještě stoupaly za mne k nebesům a brzy jsem měla v údech pocit píchání jehel a chválila jsem Pána, že jimi mohu trochu pohnout. Pán slyšel a vyslyšel vážné modlitby svých dítek a moc satanova byla zlomena. Tu noc jsem velmi trpěla, ale příštího dne jsem byla dost silná, abych se mohla vrátit domů.

Více než týden jsem necítila žádný stisk ruky nebo nejstudenější vodu, kterou mi lili na hlavu. Při vstávání, když jsem chtěla jít, jsem často klopýtala a někdy upadla. V tomto stavu jsem začala psát o velkém sporu. Zpočátku jsem mohla napsat jen jednu stránku denně a potom jsem tři hodiny odpočívala. Když jsem však pokračovala, přibývalo mi sil. Zdálo se, že necitelnost v hlavě nesužuje mého ducha a než jsem byla s tímto dílem hotová, zmizely úplně následky ranění mrtvicí.

V době konference v Battle Creek v červnu 1858 mi bylo ve vidění ukázáno, že v náhlém napadení v Jacksonu měl satan v úmyslu vzít mi život, aby zabránil dílu, jež jsem právě chtěla napsat. Mezi jiným jsem též viděla, že budu požehnaná lepším zdravím, než jsem měla před útokem.