Jako úvodní krok k provedení návrhu generální konference a pracovníků RH byli zvoleni zástupci, kteří měli sloužit jako výbor pro vyhledávání místa. Dříve než vykročili k této práci, psali sestře Whiteové a prosili ji, aby jim řekla nějaké světlo, které by snad měla o místě, kam by měly být přeloženy zájmy nakladatelství.

Nemám žádné zvláštní světlo kromě toho, které jste už obdrželi o New Yorku a jiných velkých městech, v nichž se dosud nepracovalo. Rozhodné pokusy by měly být učiněny ve Washingtonu. Je smutné, že tam bylo vykonáno tak málo. Bude dobré uvážit, co může být pro toto město uděláno a zjistit, které pracovní metody jsou nejlepší.

V minulosti byla dána rozhodná svědectví o nutnosti udělat určité pokusy, aby pravda byla předvedena obyvatelům Washingtonu… Ať nám Pán pomůže jít vpřed rozumně a s modlitbou. Vím určitě, že je to jeho vůle, že máme brzy vědět, kde naše nakladatelství zřídit. Jsem si jista, že naše jediná jistota je v tom, abychom byli připraveni jít vpřed, když se oblak pohne kupředu. Modleme se, aby nás Pán vedl. Svou prozřetelností nám ukázal, že si přeje, abychom opustili Battle Creek…

New York musí být opracován, ale nemohu říct, má-li se tam naše nakladatelství usadit. Světlo, jenž jsem dostala, bych nepokládala za dostačující k odůvodnění tohoto kroku.

Pozvedněme svá srdce v modlitbě k Bohu a věřme, že nás povede. Co více můžeme ještě udělat? Nechejme ho ukázat nám místo, na němž má být nakladatelství zřízeno. Nemáme následovat svou vlastní vůli, ale hledat Pána a následovat ho na cestě, kterou nás vede.“ (RH 11. 8. 1903, p. 6)

Výbor pro stanovení místa se sešel 18. května 1903 v New Yorku, udělal plán a začal ihned objíždět pozemky okolo New Yorku a podél pobřeží Hudson. Den po dni pokračovali v hledání, až konečně pochybovali o tom, že vůbec najdou něco vhodného pro tento účel. Dva nebo tři členové výboru se už vrátili do Battle Creek, když přišel druhý dopis od sestry Whiteové, v němž udílela další radu takto:

„Uplynulou noc mi bylo ukázáno mnoho věcí o našich nebezpečích a některé věci o našem nakladatelském díle mi byly zřetelně předvedeny.

Když naši bratři hledají místo pro nakladatelství Review and Herald, měli by vážně hledat Pána. Měli by jít vpřed s velkou opatrností, bdělostí, s modlitbou a ustavičným vědomím své vlastní slabosti. Nesmíme se spoléhat na lidský úsudek. Musíme hledat moudrost, kterou dává Bůh…

Pokud jde o zřízení ústavu v New Yorku, musím říct: Buďte opatrní. Nejsem pro to, aby byl zřízen v blízkosti New Yorku. Nemohu uvést všechny své důvody, jsem si však jistá, že jakékoliv místo v okruhu 30 mil u toho města je příliš blízko. Prohledejte okolí jiných měst. Vím jistě, že by měly být přesně uváženy přednosti Washingtonu.

Pracovníci nakladatelství by měli být pečlivě chráněni. Naši mladí muži a ženy nesmí být postaveni tam, kde jsou v nebezpečí, že budou zajati satanem.

Neměli bychom zřídit ústav ve městě ani na předměstí. Měl by být zřízen na venkově, kde může být obklopen volnými pozemky. Při stanoveních učiněných pro zřízení ústavů musí být brán zřetel na podnebí. Ústav by měl být zřízen tam, kde je podnebí nejprospěšnější pro zdraví. Tento bod by měl v našich úvahách zaujímat důležité místo, protože kde bude zřízeno nakladatelství, tam musí být učiněny přípravy k založení malého sanatoria a hospodářské školy. Musíme proto hledat místo, které má dostatek pozemků pro tyto účely. Nesmíme se usadit v hustě obydlené krajině.

Moji bratři, zahajte dílo rozumně. Uvažte pečlivě a s modlitbou každý bod. Po mnoha modlitbách a hojných společných poradách jednejte v souhlasu s nejlepšími rozhodnutím všech. Každý pracovník ať podporuje druhého. Nebuďte mdlí ani malomyslní. Udržujte své rozumové síly jasné a bystré, učte se stále od Krista, učitele, který nemůže bloudit.“ (RH 11. 8. 1903)

Nedlouho po tom, co se toto přesvědčení zmocnilo bratrů, obdrželi třetí dopis od sestry Whiteové, v němž psala:

„Modlili jsme se o světlo v postavení naší práce na východě a dostalo se nám světla zcela určitého. Dostala jsem rozhodné světlo, že nám budou nabídnuta místa k prodeji, na něž bylo použito hodně peněz lidmi, kteří je měli vydat. Majitelé těchto míst zemřou nebo jejich pozornost bude obrácena na nějaký jiný předmět a jejich vlastnictví bude nabídnuto k prodeji za velmi nízkou cenu.

Pokud jde o Washington, chtěla bych říct, že v tom městě nebo více v jeho okolí měly být před dvaceti lety zřízeny Boží památníky…

Jsme o mnoho let pozadu ve zvěstování poselství ve městě, jež je hlavním městem naší země. Znovu a znovu mi Pánu předvedl Washington jako místo, které bylo zvláštním způsobem zanedbáno. Kdyby vůbec nějaké místo mělo mít přednost před jiným, kde by mělo být založeno sanatorium a vykonána evangelizační práce, pak je tímto místech Washington…

Představuji vám to jako věc, která se mne hluboce dotýká. Jedna věc je jistá: nebudeme mít klid, dokud ihned něco neuděláme ve Washingtonu, abychom tak zahájili naši práci. Nebudu klidná, dokud neuvidím pravdu zářit jako hořící pochodeň.

Ze světla mi daného vím, že nakladatelství Review and Herald by mělo být prozatím v blízkosti Washingtonu. Když v našich knihách a časopisech bude uvedeno jako místo vytištění Washington, půjde poznat, že se nebojíme nechat zazářit naše světlo. Nechejte zřídit naše nakladatelství v blízkosti Washingtonu, tím ukážeme, že se snažíme vykonat to, co nám Pán přikázal dělat - zvěstovat poslední poselství milosti hynoucímu světu.“ (RH 20. 8. 1903)