Zvláště bylo poukázáno na to, že je tomu tak s velkými městy. „Podívejte se na naše města“, řekla, „jak potřebují evangelium. Potřeba vážného působení mezi masami ve městech mi byla přednesena před více než dvaceti lety. Kdo nese břímě za naše velká města? Někteří řeknou: potřebujeme všechny peníze, které dostáváme k podpoře díla na jiných místech. Nevíte, že nepřinesete-li pravdu do měst, příliv prostředků ustane? Přinesete-li toto poselství pravdy lidem ve městech, kteří hladoví po pravdě, oni světlo přijmou, dají se opravdově do díla, aby přinesli světlo zase jiným.. Osoby, které mají prostředky, přivedou k pravdě jiné a ze svých prostředků přispějí k podpoře Božího díla.“ (General conference bulletin 1909, pp. 225,226)

Nutnost plánovat zvěstování třetí andělského poselství zvláštním způsobem v přeplněných střediscích obyvatelstva, byl jeden z hlavních bodů kázání sestry Whiteové po celou dobru konference:

„Něco se vykoná v naší zemi“, prohlašovala, „Avšak kéž by se přece dobré dílo rozšířilo do ciziny a každá potřebná duše byla zasažena! Kéž by byla přítomná pravda zvěstována v každém městě! Tato velká potřeba je přede mnou ve dne v noci….

Více a více mužů a žen vychází, aby roznesli poselství evangelia. Děkujeme za to Bohu. Potřebujeme však většího probuzení… Je naší předností vidět ve městech postupovat Boží dílo vpřed. Kristus čeká, čeká na to, že vstoupíme do měst. Kdo vykoná přípravy? Nechceme říct, že nemáme pracovníky. Radujeme se, že tu někteří jsou. V našich městech však máme vykonat větší, mnohem větší dílo.“ (tamtéž str. 98)