23. října roku 1879 asi ve dvě hodiny ráno na mě spočinul Duch Páně a já jsem viděla scény nastávajícího soudu. Chybí mi slova, abych podala přiměřený popis věcí, které jsem viděla a jak zapůsobila na mou mysl.

Zdálo se mi, že přišel velký den konce soudu Božího. Desettisíckrát desettisíc bylo shromážděno před velkým trůnem, na němž seděla osoba majestátného zjevu. Před ní bylo otevřeno více knih a na obalu každé z nich bylo napsáno zlatými písmeny, zářícími jako plamen: Nebeská kniha.

Pak byla otevřena jedna z knih, obsahující jména těch, kteří předstírají, že věří pravdě. Ihned jsem ztratila z očí nesčetné miliony stojící okolo trůnu a má pozornost byla obrácena jen na ty, kteří předstírali, že jsou dětmi světla a pravdy. Když byla čtena jména těchto osob, jedno po druhém a oznámeny jejich dobré skutky, vyzařovaly jejich obličeje svatou radost na všechny strany. Nezdálo se však, že by to na mě udělalo nejsilnější dojem.

Byla otevřena jiná kniha, v níž byly zaznamenány knihy těch, kteří vyznávají pravdu. Pod všeobecným nadpisem „sobectví“ byl uveden každý hřích. Nad každým sloupcem byly také nadpisy a pod nimi proti každému jménu byly v patřičném sloupci zaznamenány menší hříchy. Pod „lakomstvím“ byla faleš, krádež, loupež, podvod, lakota, pod „ctižádostí“ byla pýcha a marnotratnost, „žárlivost“ byla v čele zášti, závisti a nenávisti a „nestřídmost“ čelila dlouhému seznamu hrozných zločinů jako rozkoš, smilstvo, hovění nízkým vášním apod. Když jsem se dívala, byla jsem naplněna nevýslovnou trýzní a zvolala jsem: „Kdo může být zachráněn? Kdo se postaví před Boha ospravedlněn? Čí šaty budou bez poskvrny? Kdo je v očích čistého, spravedlivého a svatého Boha bez chyby?“

Když svatý na trůně pomalu obracel listy knihy a jeho oko spočinulo na osobách, zdálo se, že se jeho pohled propaluje až do jejich duše a současně se zjevilo jejich duchu každé slovo a každý čin jejich života, jako by byly předvedeny jejich zraku ohnivými písmeny. Zmocnilo se jich chvění a jejich obličeje zbledly…

Jedna třída byla označena jako přítěž země. Když na nich spočinulo pronikající oko soudce, vyšly najevo jasně jejich hříchy z nevyužitých příležitostí. S bledými chvějícími se rty přiznali, že byli nevěrni v tom, co jim bylo svěřeno. Byli varováni a dány jim příležitosti, ale oni si jich ani nevážili, ani jich nepoužili. Mohli nyní vidět, že příliš spoléhali na milost Boží…

Byla uvedena jména všech, kteří vyznávali pravdu… Na jedné straně knihy pod názvem „Věrnost“ bylo jméno mého muže. Zdálo se mi, že je mi zřetelně předveden jeho život, povaha a všechny zážitky v našem životě. Chci se zmínit o několika podrobnostech, které na mě zapůsobily. Bylo mi ukázáno, že Bůh mého muže vyzbrojil pro určité dílo a ve své prozřetelnosti nás spojil, aby toto dílo posílil. Svědectvím svého Ducha mu dal velké světlo. Napomínal, varoval, trestal a povzbuzoval a díky Boží milosti jsme mohli mít účast na díle hned od začátku. Bůh mu dal zázrakem udržet jeho duchovní schopnosti, přestože jeho tělesné síly znovu a znovu selhávaly.

Bohu měla být vzdána čest za ušlechtilou odvahu a nezničitelnou výmluvnost, kterou můj muž osvědčil, aby obhájil právo a odsoudil bezpráví. V počátcích díla bylo zapotřebí právě takové pevnosti a rozhodnosti a bylo jí zapotřebí vždy při jeho pozvolném růstu. Hájil pravdu, aniž by obětoval jedinou zásadu, aby se zalíbil i nejlepšímu příteli. Měl vroucí povahu a stál se v jednání a řeči odvážným a nebojácným. To mu často přineslo těžkosti, jimž by se mohl většinou vyhnout. Zcela rozdílné povahy jeho spolupracovníků ho nutily vystupovat pevněji, být rozhodnější, mluvit opravdověji a odvážněji.

Bůh mu dal schopnost dělat plány s nutnou pevností a provádět je, protože se nebál jít vpřed, aby podpořil Boží dílo. Vlastní já se někdy smísilo s právem, když však Duch svatý ovládl jeho ducha, stal se v Božích rukou velmi úspěšným nástrojem k budování díla Božího. Měl vysoké mínění o nárocích, jež má Pán na všechny, kteří vyznávají jeho jméno - o jejich povinnosti starat se o vdovy a sirotky, mít soucit s ubohými a pomáhat potřebným. Staral se pečlivě o starosti bratrů, aby jim nebyla upřena žádná spravedlivá výhoda.

V nebeské knize jsem našla také zaznamenáno vážné úsilí mého muže, postavit v našem středu ústavy. Tiskem vyslaná pravda byla jako paprsky světla, rozlévajícího se ze slunce na všechny strany. Tato práce byla započata a pokračovalo se v ní s vynaložením velkých obětí na silách a prostředcích.