V květnu 1853 se můj muž velice trápil. Těžkosti a starosti ho zničily. Měl vysokou horečku a byl připoután na lůžko. Spojili jsme se k modlitbě za něho, avšak přesto, že mu bylo lépe, byl velmi slabý. Připravoval shromáždění v Mill Grove, N. J. a v Michiganu. Obávali jsme se, že se jich ani nebude moci zúčastnit. Přesto jsme se rozhodli odcestovat do Mill Grove. Muž byl velice slabý a myslel, že nebude schopen dále cestovat.

Byli jsme velice znepokojeni. Museli jsme být tělesnými slabostmi zdržováni od naší práce? Bude satanovi dovoleno provozovat na nás a na naší práci svou moc a ničit život, dokud budeme na tomto světě? Věděli jsme, že Bůh může omezit satanovu moc. Mohl dopustit, abychom byli zkoušeni v ohnivé peci, vyvede nás však vytříbené a lépe vyzbrojené pro svou práci?

Odešla jsem do blízkého srubu a vylila tam své srdce na modlitbě k Bohu, aby přikázal nemoci ustoupit a mého muže posílil, aby snesl cestu. Případ byl naléhavý a má víra se pevně upjala k Božím zaslíbením. Dostalo se mi tam jistoty, že nás anděl Boží bude provázet, vydáme-li se na cestu do Michiganu. Když jsem muži řekla svůj názor, řekl, že jeho myšlenky jsou stejné a rozhodli jsme se cestu podstoupit a důvěřovat Pánu. Můj muž byl tak slabý, že nemohl připnout řemeny své cestovní brašny a požádal o to bratra Cottrella.

Každou ujetou mílí se cítil silnější. Pán ho posiloval. A zatímco zvěstoval slovo, měla jsem jistotu, že tu stojí po boku Boží andělé.