Po návratu ze západního New Yorku v září 1848 cestovali bratr a sestra Whiteovi do Maine, kde se shromaždovali od 20. do 22. října s věřícími. To byla konference Topsham, kde se bratři začali modlit, aby se našla cesta ke zveřejnění adventního poselství a pravdy. Měsíc později byli při "jedné menší skupině bratrů", píše bratr Josef Bates ve svém sešitě o poselství zapečetění, "která se v Dorchester blízko Bosteon, Mass. shromáždila. Než shromáždění začalo, zkoušeli někteří z nás různé body v poselství zapečetění, panovaly i rozpory v názorech o správnosti posuzování slova "Vystupující" ze Zj. 7,2"

Dne 5. ledna 1849 při příležitosti zahájení svaté soboty, jsme měli modlitební shromáždění s rodinou bratra Beldena v Rocky Hill, státě Connecticut, kde na nás sestoupil Duch svatý. Ve vidění jsem byla přenesena do svatyně svatých, kde jsem viděla Ježíše doposud vykonávajícího prostřednickou službu pro Izrael. Na spodní části jeho roucha byly zvonečky a granátová jablka. Viděla jsem, že Ježíš neopustí svatyni svatých, dokud nebude rozhodnuto o každém případu buď pro vysvobození nebo pro zatracení a že Bůh nemůže projevit svůj hněv dříve, než Ježíš dokoná své dílo ve svatyni svatých, odloží své kněžské roucho a oblékne si roucho pomsty. Potom Ježíš opustí své místo mezi otcem a člověkem a Bůh nebude déle mlčet, ale projeví svou nelibost vůči těm, kteří pohrdli jeho pravdou. Viděla jsem, že hněv národů, Boží hněv a soud nad mrtvými jsou různé a odlišné události, následující za sebou. Michal ještě nepovstal a doba takového soužení, jaké se ještě neuskutečnilo, dosud nenastala. Nyní nastává hněv národů, ale když náš Nejvyšší kněz ukončí svou službu ve svatyni svatých, povstane, oblékne si roucho pomsty a potom bude vylito sedm posledních ran.

Viděla jsem, že čtyři andělé budou držet čtyři větry, dokud Ježíš neukončí svou službu ve svatyni a pak přijde sedm posledních ran. Účinek těchto ran vzbudí zlost bezbožných proti spravedlivým, protože si budou myslet, že tyto Boží soudy je postihly kvůli nám a že když nás odstraní, tyto rány se zastaví. Byl vydán rozkaz, aby svatí byli pobiti. Ti proto dnem i nocí volali o vysvobození. To byla doba Jákobova soužení. Všichni svatí volali z úzkosti své duše a byli vysvobozeni Božím hlasem. Těch 144.000 slavilo vítězství a z jejich tváří zářila Boží sláva.

Pak mi byli ukázáni mnozí, kteří žalostně plakali. Na jejich oděvu bylo velkými písmeny napsáno: "Zvážen jsi na váze a ukázalo se, že jsi lehký." Ptala jsem se, co to jsou za lidé. Anděl mi řekl: "To jsou ti, kteří kdysi zachovávali sobotu, ale pak se jí zase vzdali." Slyšela jsem, jak hlasitě volali: "Věřili jsme, že přijdeš a horlivě jsme o tom učili." Avšak zatímco tak hovořili, jejich oči utkvěly na jejich oděvech, a když viděli toto písmo, začali hlasitě naříkat. Viděla jsem, jak pili z hluboké vody a při tom ji znečisťovali svými nohami - pošlapávali sobotu, a proto se po zvážení na váze ukázalo, že jsou lehcí.

Pak mne můj provázející anděl vedl znovu do města, kde jsem spatřila čtyři anděly, kteří přiletěli k bráně města. Právě když se zlatým lístkem představovali andělu v bráně, viděla jsem, jak ze směru největší slávy letí rychle anděl, který ve své ruce držel něco, čím dával znamení a hlasitě volal na jiné anděly. Prosila jsem svého anděla, který mne doprovázel, zda by mi to mohl vysvětlit. Řekl mi, že nyní mi už nemůže ukázat více, ale že mi brzy ukáže, jaký význam mají tyto věci, které jsem viděla.

V sobotu odpoledne byl jeden náš člen nemocen a prosil nás, abychom se modlili za jeho uzdravení. Všichni jsme společně volali k tomu Lékaři, který pomůže za všech okolností a zatímco se ukázala Jeho uzdravující moc a nemocný byl uzdraven, byla jsem naplněna Duchem a pojata do vidění.

Viděla jsem čtyři anděly, kteří měli na zemi vykonat určité dílo a již chtěli začít. Ježíš byl oděn kněžským rouchem. Se soucitem se díval na pozůstalé, pak pozvedl své ruce a s hlubokým soucitem zvolal: "Má krev, Otče, má krev, má krev, má krev!" Potom jsem viděla, jak od Boha, který seděl na velikém, bílém trůnu, vyšla nesmírně jasná záře, která obklopila Ježíše. Dále jsem viděla anděla, kterého poslal Ježíš, aby rychle zaletěl ke čtyřem andělům, kteří měli na zemi vykonat své dílo. Ve své ruce držel něco, čím dával znamení a hlasitě volal: "Zadržte, zadržte, zadržte, zadržte! Dokud nebudou zapečetěni Boží služebníci na svých čelech!"

Anděla, který mne provázel, jsem se zeptala, jaký význam mělo to, co jsem slyšela a co měli vykonat ti čtyři andělé. Odpověděl mi, že Bůh zadržuje tyto moci a svým andělům svěřil správu nad zemí. Těmto čtyřem andělům dal Bůh moc, aby drželi čtyři větry, které nyní chtěli uvolnit. Ale zatímco uvolňovali své ruce a čtyři větry začaly působit, Ježíšovo milosrdné oko pohlédlo na zbytek těch, kteří ještě nebyli zapečetěni, pozvedl své ruce k Otci a odvolával se na svou krev, kterou za ně vylil. Pak bylo jinému andělu přikázáno, aby rychle letěl ke čtyřem andělům a poručil jim, aby větry zadrželi, dokud Boží služebníci nebudou zapečetěni na svých čelech pečetí živého Boha.