Duch Páně mě přiměl, abych napsala tuto knihu („Velký spor“)… Věděla jsem, že čas je krátký a že události, které nás brzy mají postihnout, přijdou nakonec velmi náhle a rychle, jak je napsáno v Písmu: „Ten den Páně jako zloděj v noci, tak přijde“ (1.Tes. 5,2).

Pán mi předložil věci, které jsou pro přítomnost dobu velmi důležité, a které zasahují do budoucna… Byla jsem ujištěna, že není času nazbyt, je třeba vydat naléhavé prosby a výstrahy. Naše sbory musí být vyburcovány, poučeny, že mají dát výstrahu všem, které je jim možno zastihnout; mají oznamovat, že přichází meč, že hněv Páně vůči prostopášnému světu nebude dlouho odkládán. Bylo mi zjeveno, že mnozí uposlechnou této výstrahy. Jejich mysl bude připraveno aby rozšířila právě ty věci, na které jim je ukázáno.

Bylo mi zjeveno… že výstraha musí dojít tam, kam by živý posel nemohl jít, a že to obrátí pozornost mnohých na důležité události, které se mají odehrávat v závěrečných historických událostech tohoto světa.

Nadcházející události ukázány Ellen Whiteové. - Protože mi byl ukázán stav církve i světa uviděla jsem strašné scény, které brzy nastanou, byla jsem tímto pohledem polekána. Noc za nocí, zatímco v domě všichni spali, jsem vypisovala všechno, co mi Bůh ukázal. Bylo mi zjeveno kacířství, které má vzniknout, podvody, které převládnou, satanova zázračná moc, nepraví Kristové, kteří se objeví. To oklame i větší část náboženského světa kdyby to bylo možné, byli by svedeni i vyvolení…

Výstraha i poučení z této knihy je zapotřebí všem, kteří vyznávají, že věří přítomné pravdě. Kniha je zpracována tak, aby našla přístup i k lidem ze světa a upoutala jejich pozornost k bážným dějům, které brzy nastanou.

- Letter 1, 1890.

Před námi je soužení

Utiskovatelům bude po nějakou dobu dovoleno, aby zvítězili. - S lítostí a soucitem, s něžnou touhou pohlíží Pán na svůj pokušený a soužený lid. Utlačovatelům bude po nějakou dobu dovoleno, aby zvítězili nad těmi, kteří znají svatá Boží přikázání. Všem je dána táž příležitost, která byla dopřána velkému odpůrci, aby se ukázal duch, který je nutí k činu. Bůh chce, aby každý člověk byl podroben zkoušce, aby se poznalo, zdali bude věrný nebo nevěrný zákonům, které vládnou v království nebeském. Bůh až do konce dovoluje satanovi, aby ukázal svou povahu lháře, žalobce a vražedníka. Takto bude konečné vítězství Jeho lidu zřetelnější, slavnější, plnější a dokonalejší…

Boží lid by měl být ostražitý, neměl by důvěřovat své vlastní moudrosti, ale cele důvěřovat v moudrost svého Vůdce. Měl by se určit dny pro půst a modlitbu…

Blížíme se krizi. - Blížíme se k nejdůležitější krizi, jaká kdy přišla na svět. Nebudeme-li ostražití a bdělí, překvapí nás zloděj. Satan se připravuje, aby potají působil skrze své lidské agenty…

Musíme znát důvody své víry. Důležitost a velebnost dějů, která nás čekají, si to vyžaduje a stížnost v žádném případě nepomohou…

Možná budeme muset vést před zákonnými radami velmi opravdově obhajobu práva zastávat nezávislý názor, uctívat Boha podle příkazů svého svědomí. Tak určil Bůh ve své prozíravosti, aby požadavky Jeho svatého zákona byly předneseny lidu s nejvyšší moci. Ale poněvadž jako muži a ženy, znalí satanovy vynalézavosti, děláme všechno, co můžeme, nemáme dávat najevo žádnou hořkost. Máme se neustále modlit za božskou pomoc. Jen Bůh sám může udržet čtvero větrů, dokud andělé neoznačí čela Božích služebníků.

Satanové odhodlané úsilí. - Pán chce na zemi vykonat velké dílo. Satan vší mocí usiluje, aby jeho lid rozdělil a rozehnal. Staví před ně vedlejší otázky, aby odvedl mysl lidí od důležitých věcí, které by měly zaujmout naši pozornost…

Mnozí lidé drží pravdu jen špičkami prstů. Obdrželi velké světlo a mnoho výsad. V tomto ohledu byli jako Kafarnaum vyvýšeni k nebesům. V čase zkoušky a soužení, který se blíží, se stanou odpadlíky, jestliže neodloží svou pýchu a sebedůvěru a zcela nezmění svou povahu.

- Letter 5, 1883.

Lidský zákon, který působí, že lidé poruší Boží zákon

Pán bude soudit podle činů ty, kteří se snaží zavést lidský zákon, který má lidí přimět, aby porušovali Boží zákon. Jejich trest bude úměrný jejich vůně.

- Letter 90, 1908.

Svět ve vzpouře

Kristova rada ukřižování znovu nařízeny. - Události zrady, zavržení i Kristova ukřižování jsou znovu nařízeny a znovu budou nařízeny na ohromné misce vah. Lid bude naplněn satanovými vlastnostmi a podvody arci nepřítele Boha i člověka budou mít velkou sílu. Ti, jejichž náklonnost patřila jinému vůdci než Kristu, shledají, že jsou ovládání, že zaslepení, v němž se nachází jejich tělo, duše i duch, je tak mocné, že jeho vlivem se duše odvrací od toho, aby slyšely pravdu a věří lži. Jsou svedeni spoutání a při každém svém činu volají: „Propusť nám Barabáše, ale ukřižuj Krista.“ …

Ve sborech, které se odchýlily od pravdy a spravedlnosti, se ukazuje, jaká je lidská povaha a co dělá, není-li Boží láska trvalým základem v duši. Nic, co se teď bude dít, nás nemusí překvapovat. Nemusíme se divit, že bude přibývat hrůzy. Ti, kdo svýma neposvěcenýma nohama pošlapávají Boží zákon, mají téhož ducha, jako měli lidé, kteří zneuctili a zradili Ježíše. Bez nejmenších výčitek svědomí budou konat skutky svého otce satana…

Ti, kteří si zvolili satana za svého vládce, odhalí ducha svého vyvoleného mistra, který způsobil pád našich prvních rodičů. Zamítnutím svatého Božího Syna, který je zosobněním jediného pravého Boha, plného dobroty, milosrdenství a neúnavné lásky, jehož srdce vždycky dojímala lidská strast a přijetím vraha na Jeho lid ukázal, co dovede a chce učinit lidská povaha, jestliže Boží zmírňující Duch je odstraněn a lidé podlehnou velkému odpadlíkovi. Tou měrou, jakou je světlo odmítáno a zavrhováno, bude docházet k neporozumění a nepochopení. Ti, kteří zamítají Krista a volí si Barabáše, budou jednat pod vlivem nebezpečného klamu. Zkreslování a podávání nepravých svědectví bude narůstat v otevřené povstání…

Spojeni v zoufalém společenství. - Kristus ukazuje, že bez řídící moci Ducha Božího se lidské pokolení stává ukrutnou silou zla. Nevěra a nenávist k pokárání budou rozněcovat satanské vlivy. Knížetství a mocnosti, vládci temnoty tohoto světa a duchovní zlosti na vysokých místech se spojí v zoufalé společenství. Budou spojeni proti Bohu v osobě Jeho svatých. Skreslováním a prolhaností budou demoralizovat muže a ženy, kteří podle všeho věří v pravdu. V tomto strašném díle nebudou chybět ani nepravá svědectví…

Po ukončení řeči o konci světa, Ježíš se vrací do Jeruzaléma, města, ležícího tehdy v pýše a domýšlivosti a říkajícího: „Sedím královna a pláče neuzřím“ (Zj. 18,7). Jak Jeho prorocké oko spočine na Jeruzalémě, vidí, že jak bylo město vydáno zničení, tak bude i svět vydán záhubě. Scény, které se udály při zničení Jeruzaléma, se budou během velkého a strašného soudného dne opakovat, ale ještě strašnějším způsobem…

Zatímco lidé zavrhují veškerou zdrženlivost a sami zrušují Jeho zákon, jak si ustanovují svůj zákon a snaží se přinutit svědomí těch, kteří ctí Boha zachovávají Jeho přikázání, aby svými nohama tento zákon pošlapali, poznají, že něžnost, které se vysmívali, bude mít svůj konec…

Příchod neštěstí. - Zničený Jeruzalém představuje svět a výstraha, kterou pak Kristus dal, zní až do naší doby: „I budou znamení na slunci a na měsíci i na hvězdách, a na zemi soužená národů, nevědoucích se kam díti, když zvuk vydá moře a vlnobití“ (Lk. 21,25). Ano překročí své hranice a za nimi půjde zkáza. Pohltí lodě, plující na jejich širých vodách a s břemenem svého živého nákladu budou pospíchat do věčnosti, aniž budou mít čas ku pokání.

Nastanou neštěstí na zemi i na moři, „takže zmrtvějí lidé pro strach a pro očekávání těch věcí, kteréž přijdou na všecken svět. Nebo moci nebeské pohybovati se budou. A tehdy uzří Syna člověka, an se béře v oblace s mocí a slávou velikou“ (verše 26. 27). Týmž způsobem, jako vstoupil na nebesa, přijde i podruhé na svět. „A když se toto počne díti zpřimte se a pozdvihněte hlav svých, protože se přibližuje vykoupení vaše.“ (verš 28).

- MS 40, 1897.

Zhroucení společnosti. - Lidé na světě, kteří ztratili své spojení s Bohem, se ve svém zoufalství snaží učinit středem. Toto způsobuje vzájemnou nedůvěru, za níž následuje zločin. Světská království se navzájem rozdělí proti sobě. Pouta soucitu, která váží člověka v bratrství s bližním, budou stále slabší. Přirozené sobectví lidského srdce bude ovlivňováno satanem. On využije neovládané vůle a prudké vášně, které nikdy nebyly přivedeny pod vládu Boží vůle…

Ruka každého člověka se pozdvihne proti svému bližnímu. Povstane bratr proti bratru, sestra proti sestře, rodiče proti dětem a děti proti rodičům. Všude zavládne zmatek. Příbuzní budou zrazovat jeden druhého. Budou se připravovat spiknutí, která budou ničit život. Všude bude jen zhouba, bída a smrt. Lidé budou jednat podle svých neomezených dědičných sklonů a pěstované náchylnosti ke zlému…

Boží tresty, spatřené ve vidění. - Bůh má zásobu trestů, kterými potrestá těch, kteří hřešili dál i navzdory velkému světlu. Viděla jsem stavbu nenákladnějších budov, o nichž se myslelo, že je oheň nezničí. Ale stejně jako Sodoma zhynula v plamenech Boží pomsty, tak se i tyto pyšné stavby obrátí v popel. Viděla jsem lodě, které stály obrovské sumy peněz, jak zápasily s mocnými vodami a snažily se vzdorovat zuřivým vlnám. Klesly však do vodního hrozbu se všemi svými poklady zlata a stříbra. Lidská pýcha mstí vdovy a sirotky, kteří k Němu ve své bídě a hladu volali o pomoc před útiskem a vykořisťováním.

Doba, kdy na světě nastane zármutek, který nebude moci zhojit žádný balzám, je přímo před námi. Lichotivé památníky lidské velikosti se rozpadnou v prach ještě dříve, než na světě nedojde poslední velká zkáza…

Jedině tehdy, když si oblékneme roucho Kristovy spravedlnosti, můžeme uniknout trestům, které již přicházejí na zem.

- Letter 20, 1901.

Mnohé děti budou odňaty

Zakrátko máme být přivedeni na úzká a krušná místa a mnohé děti, které se narodí, budou ve jménu milosrdenství odňaty, než nastane čas soužení.

- MS 152, 1899. (Viz CG 565. 566; TM 375).

Konečný zápas bude krátký, ale strašlivý

Stojíme na prahu velkých a vážných událostí. Proroctví se naplňují. Poslední velký zápas bude krátký, ale strašlivý. Dávné spory budou oživeny, nové vzniknou. Musíme vykonat velké dílo. Naše kazatelská práce nesmí ustat, svět musí dostat poslední výstrahy. V podávání pravdy je v přítomné době zvláštní síla. Jak dlouho to potrvá? Jen malou chvíli…

Každý člověk by si měl položit otázku: „Komu náležím? Komu dlužím oddanost? Je mé srdce obnovené? Je moje duše proměněna? Jsou mé hříchy odpuštěny? Budou shlazeny, až přijde čas rozvlažení?“

Proroci psali pro svůj i náš den. - Poslední knihy Starého zákona nám ukazují dělníky, odvolané na poli. Jiní lidé měli velké schopnosti a rozsáhlé znalosti, ale těmto dal Pán vidění a poselství. Tito starozákonní muži mluvili o věcech, které se udály za jejich života a Daniel, Izaiáš a Ezechiel mluvili nejen o věcech, které se jich dotýkaly jako přítomná pravda, ale jejich zraky hleděly vstříc budoucnosti a tomu, co se bude dít v těchto posledních dnech.

- Letter 132, 1898.

V případě pronásledování uprchnout na jiné místo

Na některých místech, kde je vysloveně velký odpor, mohou být životy Božích poslů ohroženy. Je tedy jejich právem, aby následovaly příkladu svého mistra a šli na jiné místo.

- Letter 20,0 1901.

Boží mučednická smrt je prostředkem přivádějícím mnohé k pravdě

Ti nejznamenitější, kteří odmítli klanět se zlatému obrazu, byli uvrženi do rozpálené ohnivé pece, ale Kristus tam byl s nimi a oheň je nestrávil…

Někteří z nás mohou být podrobeni stejně vážné zkoušce, uposlechneme přikázání lidských, nebo přikázání Božích? Toto je otázka, jakou si budou mnozí klást. Nejlepší pro nás je, abychom vešli do těsného spojení s Bohem a bude-li On chtít, abychom byli mučedníky pro pravdu, může to být způsob, který přivede mnohem více lidí k pravdě.

- MS 83, 1886.

Kristus stojí po boku pronásledování svatých

Duše, zkoušená v bouři, není nikdy našemu Spasiteli dražší, než když snáší pohanu pro pravdu. Jestliže pro pravdu stojí věřící u brány nespravedlivého soudu, stojí mu Kristus po boku. Všechna pohanění, která padnou na věřícího člověka, padají v osobě Jeho svatých na Krista. „Já jej budu milovat“ řekl Kristus „ a zjevím jemu samému sebe“ (Jan 14,21). Kristus je znovu odsuzován v osobě svých věřících učedníků.

Jestliže je věřící pro pravdu uvězněn ve zdech věznice, Kristus se mu dá poznat a jeho srdce uchvátí svou láskou. Podstoupí-li pro Krista smrt, Kristus mu řekne: „Tělo mohou zabít, ale duši ublížit nemohou.“ Doufejte, já jsem přemohl svět“ (Jan 16,33). „Oni ukřižovali Mne a vydají-li vás na smrt ukřižují Mě znovu v osobě Mých svatých.“

Pronásledování nemůže učinit víc, než způsobit smrt, ale život je zachován k věčnému životu a věčné slávě. Moc, která pronásleduje, může poručit Kristovým učedníkům, aby zapřeli víru, poslouchali bludné duchy a ďábelská učení zrušením Božího zákona. Ale učedníci se mohou zeptat: „Proč bych to měl dělat? Miluji Ježíše a nikdy nezapřu jeho jméno.“ Řekne-li mocný: „Nazvu tě rušitelem míru“, mohou odpovědět: „Takto nazývali Ježíše, který je pravda, láska a mír.“

- Letter 116, 1896.

Obchodníci a knížata zaujmou své stanovisko

Někteří, kteří jsou pokládáni za obchodníky a knížata, zaujmou své stanovisko, aby byli poslušní pravdy. Boží oko bdí ad takovými, poněvadž jednali podle světa, které měli a uchovali si svou neporušenost. Kornelius, muž vysokého postavení, neupustil od své náboženské zkušenosti a chodil přísně ve shodě se světlem, které obdržel. Bůh nad ním bděl a poslal k němu svého anděla s poselstvím, Nebeský posel prošel kolem farizeů, přistoupil ke Kornelovi a zavolal ho jménem…

Tento zápis je učiněn pro zvláštní užitek těch, kteří žijí v těchto posledních dnech. Mnozí, kteří dostali velké světlo, neocenili a nevyužili je, jak bylo jejich výsadou. Neuváděli pravdu do praxe. A proto Pán uzná ty, kteří žili podle světla, které měli. A ti, kterým s přednostně dostává příležitosti, aby chápali pravdu, a kteří neuposlechli jejich zásad, budou za své povyšování smeteni satanovými pokušeními. V praxi zapřou zásady pravdy a Boží věc uvedou v pohanění.

Kristus oznamuje, že je vyvrhne ze svých úst a nechá je, aby jednali svým vlastním způsobem, aby se sami oddělili. Tento způsob jednání způsobuje, že skutečně vynikají jako lidé, kteří jsou nevěrnými hospodáři.

Boží míra těm, kteří chodí ve světle, které mají

Pán dá své poselství těm, kteří chodili ve shodě se světlem, které měli a podle Božího měřítka je uzná pravdivými a věrnými. Tito lidé zaujmou místo těch, kteří měli světlo a znalosti, ale nechodili cestou Páně, nýbrž podle představy svých neposvěcených srdcí.

Teď prožíváme poslední dny, kdy pravda musí být vyslovena, kdy musí být káráním a varováním hlásána světu bez ohledu na následky. Jestliže se někteří urazí a odvrátí od pravdy, musíme mít na paměti, že to byli ti, kteří během Kristova života činili totéž…

Řady nebudou zmenšeny. - Jsou však lidé, kteří pravdu přijmou a zaujmou místa, uvolněna těmi, kteří se urážejí a opouštějí pravdu… Pán bude působit tak, že nespokojení budou odděleni od pravdivých a věrných… Řady nebudou řídnout. Ti, kteří jsou pevní a opravdoví, vyplní mezery vzniklé těmi, kteří se budou cítit dotčeni a odpadnou…

Mnozí budou Boží moudrost chválit nad každou pozemskou výhodu a uposlechnou Boží Slovo jako nejvyšší měřítko. Tito budou přivedeni k velkému světlu, poznají pravdu a budou se snažit dát toto světlo pravdy těm, o nichž vědí, že touží po pravdě jako oni sami.

- MS 97, 1898.

Každá lidská bytost bude buď v Kristově armádě, nebo satanově

Blížíme se závěru dějin této země, kdy mohou existovat jen dvě strany a každý muž, žena i dítě bude jedné z nich. Ježíš bude generálem jednoho vojska, vůdcem odporujícího vojska bude satan. Všichni, kdo ruší zákon Boží - základ Jeho vlády na nebi i na zemi - a učí jiné, aby ho rušili, podléhají jednomu nejvyššímu veliteli, který je řídí v protikladu k vládě Boží. A „ty andělé, kteříž neostříhali svého knížectví, ale opustili příbytek svůj“ (Juda 6), jsou odpůrci proti Božímu zákonu a nepřáteli všech, kteří milují Jeho přikázání a zachovávají je. Tito poddaní v čele se satanem, svým vůdcem, budou všemi možnými způsoby volat jiné do svých řad, aby zvětšili své pluky a zdůraznili své požadavky.

Svým podvodem a klamem by satan oklamal, kdyby to bylo možné, i samotné vyvolené. Jeho podvod není vůbec podřadný. Bude se snažit trápit, obtěžovat, obviňovat a nesprávně líčit všechny, které nedovede donutit, aby ho ctili a pomáhali mu v jeho díle. Jeho velký úspěch záleží v tom, že udržuje mysl lidí zmatenou a neznalou jeho plánů, neboť potom toho, kdo není ostražitý, může vést jako by měl zavázané oči…

Sobota je spornou otázkou konečného zápasů. - Sobota je veliká zkušební otázka. Je to hraniční čára mezi věrnými a pravdivými a nevěrnými porušovateli zákona. Tuto sobotu Bůh přikázal a ti, kteří tvrdí, že zachovávají přikázání, kteří věří, že nyní žijí v době hlasitého třetího andělského poselství, poznají důležitou úlohu, kterou má v tomto poselství sobota čtvrtého přikázání. Je to pečeť živého Boha. Tím, že svou povinnost přizpůsobí příležitostí, nezmenší požadavky soboty.

- MS 34, 1897.

Ve Zjevení Jan píše o jednotě lidí, žijících na zemi, aby rušili Boží zákon. „Ti jednu radu mají a sílu i moc svou šelmě dají. Ti bojovat budou s Beránkem, a Beránek zvítězí nad nimi, neboť Pán pánů jest Král králů, i ti, kteříž jsou sním, povolaní a vyvolení a věrní“ (Zj. 17,13. 14). „A viděl jsem, ano z úst draka a z úst šelmy a z úst falešného proroka vyšli tři duchové nečistí, podobní žabám.“ (Zj 16,13).

Všichni, kteří vyvýší a budou uctívat modlu soboty, den, který Bůh nepožehnal, pomáhají ďáblu a jeho andělům se vší silou svým Bohem daných schopností, které nepravým užíváním převrátili. Jsou inspirováni jiným duchem, který oslepuje jejich bystrost a nemohou vidět, že neděli si vyvýšila katolická církev…

Sobota je otázkou, která rozděluje svět. - Pán nebes dovoluje světu, aby si vyvolil, koho chce mít z panovníka. Čtěte všichni pečlivě třináctou kapitolu Zjevení, neboť ta se týká každého lidského jedince, ať velkého, nebo malého. Každá lidská bytost se musí přidat k jedné ze dvou stran, buď k pravdivému a živému Bohu, který dal světu v sobotě sedmého dne památku na stvoření, nebo k nepravé sobotě ustanovené lidmi, kteří vyvýšili sebe nade všecko, co se nazývá Bůh nebo co je uctíváno, kteří sami přijali satanovy vlastnosti tím, že utiskují věrné a upřímné, kteří zachovávají Boží přikázání. Tento protivník chce vynutit uctívání šelmy zdůrazňováním zachovávání soboty, kterou ustanovil. Tak se rouhá Bohu tím, že sedí „v chrámě Božím, počínaje sobě, jako by byl Bůh“ (2.Tes. 2,4).

144.000, kteří jsou beze lstí. - Jedním z význačných rysů, kterým se vyznačuje oněch 144.000 je skutečnost, že v jejich ústech není nalezena lest. Hospodin řekl: „Blahoslavený člověk… v jehož duchu lsti není.“ (Zalm 32,2)- Hlásají, že jsou Božími dětmi a jsou přestavováni jako ti, kteří následují Beránka, kamkoli by šel. Jsou nám představováni, jak stojí na hoře Sionu, opásáni ke svaté službě, oděni ve skvoucí kment, představující spravedlivé skutky svatých. Ale všichni, kteří následují Beránka v nebi, budou Ho nejprve následovat na zemi v důvěřivé, milující, ochotné poslušnosti; nebudou Ho následovat ve hněvu a podle své nálady, ale důvěřivě, pravdivě, jako stádo, které následuje pastýře…

Satan vyvíjí svou poslední snahu o nadvládu. - Svět je spojen s církvemi vyznávajícími křesťanství, v rušení Hospodinova zákona. Boží zákon je odstraňován, pošlapáván. A od celého Božího věrného lidu bude k nebesům stoupat modlitba: „Čas jest, aby jednal Hospodin; zrušili zákon tvůj.“ (Žalm 119,126). Satan vyvíjí svou poslední a nejsilnější snahu o nadvládu, svůj poslední zápas e zásadami Božího zákona. Převládá hojnost vzdorovité nevěry.

Podle Janova popisu zázračné síly v šestnácté kapitole Zjevení, která má svět shromáždit k poslednímu velkému zápasu, jsou vylévány symboly hněvu hlas trouby ještě vydá jednou pravý zvuk. „Aj přichází jako zloděj. Blahoslavený, kdož bdí a ostříhá roucha svého, aby nah nechodil, aby neviděli hanby jeho.“ (Zj. 16,15).

- MS 7a, 1896.

Kristus se zapojí do řad v posledním zápase

Působení Ducha svatého se má spojit s lidskou snahou a celá nebesa budou zaměstnána při díle přípravy lidu, aby obstál v těchto posledních dnech. Konec je blízko a my chceme pamatovat na příští svět…

V tomto posledním zápase povede Kníže vojska Hospodinova (Joz. 5,15) nebeské armády, zapojí se do řad a naše bitvy bude bojovat za nás. Předem víme, že budeme mít odpadlíky. „Z nás vyšli, ale nebyli z nás“ (viz 1.Jan 2,19). „Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj ten nebeský, vykořeněno bude“ (Mt 15,13).

Anděl, mocný anděl, který sestoupil z nebes, ozáří zemi Jeho slávou (Zj. 18,1) a vzkřikne velikým hlasem: „Padl, padl Babylon ten veliký“ (verš 2) … Kdyby nás nepodpírala Boží síla v tomto zápase, ztratili bychom víru a odvahu.

Každá podoba zla bude mnohem aktivnější. Zlí andělé spojí své síly se zlými lidmi, a protože neustále zápasí a nabyli zkušenosti v nejlepších způsobech lámání a boje a už po staletí jsou posilováni, poslední velký závěrečný zápas nevzdají bez zoufalého boje a celý svět bude stát buď na jedné, nebo na druhé straně.

Nastane bitva u Armageddonu a v tento den nesmí být nikdo z nás nalezen spící. Musíme být ostražití jako moudré panny a ve svých nádobách i lampách musíme mít olej. Moc Ducha svatého musí být s námi a vůdce Hospodinova vojska bude stát v čele nebeských andělů, aby řídil bitvu. Před našima očima se budou odehrávat vážné události. Bude zaznívat Trouba za troubou, bude vyléván koflík za koflíkem, jeden po druhém, na obyvatele země. Přímo před námi se budou odehrávat nesmírně poutavé děje a tyto věci budou jistými znameními přítomnosti Toho, který ukazoval cestu při každém útoku, který sledoval postup své věci po všechny věky, a který se milostivě zaručil, že bude se svým lidem ve všech jeho zápasech až do skonání světa. On bude hájit svou pravdu, chce, aby zvítězila. Je připraven aby Svým věrným dal dostatek pohnutek i sil k dosažení cíle tím, že jim vnukne naději, nebojácnost a odvahu v jejich horečné činnosti, neboť čas se blízko.

Poslední prudký zápas. - Podvody a zklamání budou narůstat, ze všech stran se bude ozývat volání: „Hle, tu je Kristus? Hle, tu je Kristus!“ „Ale“, řekl Kristu, „Nepostupujte po nich“ (Lk. 21,8). Nastane prudký zápas, než tomuto světu bude „člověk hříchu“, odhalen, než se ukáže, kým je a jaké je jeho dílo.

Zatímco protestantský svět se stává velmi citlivý laskavý k člověku hříchu, nemá Boží lid zaujímat své místa jako odvážní a stateční vojáci Ježíše Krista, aby se vypořádali s tímto sporem, který musí přijít, když své životy skryli s Kristem v Bohu? Tajemný Babylon nešetří krví svatých a my máme být ostražití, abychom zachycovali paprsky světla, zářícího od světla anděla, který má zemi ozářit svou slávou.

- Letter 112, 1890.

Naše životy a konečná příprava

Bůh nás přezkouší. - Než budeme pokřtění Duchem svatým, náš nebeský Otec nás bude zkoušet, aby poznal, dovedeme-li žít, aniž bychom Ho tupili. - Letter 22, 1902.

Všechno nedokonalé bude odstraněno. - Až naše pozemská práce bude skončena a Kristus přijde pro své věrné děti, budeme svítit jako slunce v království svého Otce. Než však tato doba nastane, bude rozpoznáno a odstraněno všechno, co je v nás nedokonalého. Každá závist, žárlivost a zlá domněnka i každý sobecký záměr vymizí z našeho života.

- Letter 416, 1907.

Až se dosáhne dokonalosti povahy. - Snažím se ze všech sil, které nám Bůh dává, abychom dosáhli míry velikosti mužů a žen v Kristu? Snažíme se dosáhnout Jeho velikosti tím, že saháme stále výš a výš a pokoušíme se nabýt dokonalosti Jeho povahy? Až Boží služebníci dosáhnou tohoto bodu, budou na čele označeni. Anděl, který to bude vykonávat, prohlásí: „Stalo se“ (Zj 16,17). Budou zdokonaleni v Něm, který je stvořil i vykoupil.

- MS 148, 1899.

Budeme obdarováni vyšší přirozeností. - Až přijde Kristus, vezme si ty, kteří očistili své duše poslušenstvím pravdy… Tato smrtelnost si oblékne nesmrtelnost a tato zkáze podléhající těla, poddaná chorobám, budou proměněna ze smrtelných za nesmrtelná. Pak budeme nadáni vyšší přirozeností. Těla všech, kteří očisťují své duše poslušenstvím pravdy… Tato smrtelnost si oblékne nesmrtelnost a tato zkáze podléhající těla, poddaná chorobám, budou proměněna ze smrtelných za nesmrtelná. Pak budeme nadáni vyšší přirozeností. Těla všech, kteří očišťují své duše poslušenstvím pravdy, budou oslavena. Předtím přijmou Ježíše Krista a uvěří v Něho.

- MS 36, 1906.

Živý pohled na nastávající události

V pátek večer (18.1.1884) mě moji domácí slyšeli volat: „Podívejte se, podívejte se!“ Nedovedu ani říct, zda jsem měla sen nebo vidění. Spala jsem sama.

Přicházel čas soužení. Viděla jsem náš lid ve velkém žalu, jak plakal a modlil se a dovolával se Božích pevných slibů, zatímco všichni zlí byli kolem nás, vysmívali se, jak je nás málo a popichovali nás, aby nás co nejvíc ranili. Obviňovali nás, že ze všech, kteří zbývají na světě, jen my zaujímáme nezávisle postavení. Odřízli nás od zásobování, takže jsme nemohli kupovat ani prodávat a poukazovali na naši žalostnou chudobu a nedobrý zdravotní stav. Nedovedli pochopit, jak můžeme žít bez světa. Jsme na světě závislí a musíme ustoupit zvykům, praxi a zákonům světa, nebo z něho vyjít. Kdybychom byli jediným lidem na světě, jemuž Pán přeje zdání by stálo velice proti nám.

Prohlašovali, že oni mají pravdu, že u nich se dějí zázraky, že nebeští andělé s nimi mluví a chodí s nimi, že na jejich straně je velká moc, dějí se u nich zázraky a znamení, a že toto je časné tisíciletí, které oni už tak dlouho očekávají. Celý svět je obrácen a souhlasí se zákonem o neděli a tento malý, slabý lid se vzpírá zákonů země a Božím zákonům a tvrdí, že jsou jediným věřícími na zemi…

„Podívejte se vzhůru! Podívejte se vzhůru!“ - Ale zatímco úzkost zachvátila věrné a upřímné, kteří nechtěli uctívat šelmu nebo její obraz, ani přijmout a ctít modlu soboty, kdosi zvolal: „Podívejte se vzhůru! Podívejte se vzhůru!“ Oči všech pohlédly vzhůru. Nebesa se zdála oddělena jako když se smotává svitek, a jako kdysi si Štěpán hleděl do nebes, tak jsme hleděli i my. Posměváčkové nás popichovali a chlubili se tím, co nám zamýšlejí udělat, budeme-li dál neústupně lpět na své víře. Ale teď jsme je ani nevnímali. Hleděli jsme na výjev, který zastiňoval všechno ostatní.

Tam stál odhalený Boží trůn. Kolem bylo deseti tisíckrát deset tisíc a tisíce tisíců a hned stáli mučedníci. Mezi tímto množstvím jsem viděla právě ty, kteří byli docela nedávno v tak žalostné chudobě, jakou svět nezná, jakou nenávidí a opovrhuje jí.

Nějaký hlas řekl: „Ježíš, který sedí na trůně, tolik miloval člověka, že dal svůj život jako oběť, aby ho vykoupil z moci satanovy a povýšil ho ke svému trůnu. On, který má nejvyšší moc, největší vliv na nebi i na zemi, On jemuž je každá duše zavázána za každou laskavost, kterou přijala, byl za svého života tichý a pokorný, svatý, nevinný a neposkvrněný.

„Byl poslušen všech přikázání Svého Otce. Nešlechetnost naplnila zemi, kterou její obyvatelé poskvrnili. Posvátná návrší pozemských mocností byla pošpiněna mravní zkázou a nízkým modloslužebnictvím, ale nadešel čas, kdy spravedlnost obdrží palmu vítězství. Ti, které svět považoval za slabé a nehodné, ti, kteří byli bezbranní proti krutosti lidí, budou korunováni jako slavní vítězové.“ (citováno Zjevení 7,9-17).

Oni jsou před trůnem a radují se z neslunečné záře věčného dne, ne jako rozprášený, malý houf, snášející satanské vášně vzpurného světa, jenž vyjadřuje názory, učení a rady démonů.

Svatí se teď nemusí ničeho bát. - Světští mistři nepravosti se pod satanovou vládou stali silnými a hroznými, ale Hospodin Bůh, který soudí Babylon je silný, Spravedliví se už nemusí obávat žádného násilí nebo podvodu, pokud jsou věrní a pravdomluvní. Kdosi mocnější než silný muž v plné zbroji je ustanovena, aby je chránil. Všechna síla, velikost a znamenitost charakteru bude dána těm, kteří věřili a bránili pravdu, kteří povstali a pevně hájili Boží zákony.

Jiná nebeská bytost teď volá pevným hlasem, znějícím jako hudba: „Tito vyšli z velikého soužení. Chodili v ohnivé peci světa, mocně vytápěné vášněmi a rozmary lidí, kteří na nich vynucovali uctívání šelmy a jejího obrazu; kteří je nutili, aby byli nevěrni nebeskému Bohu.

„Přišli z hor, ze skal, jeskyň a doupat země, z jam, ze žalářů, z tajných shromáždění, z mučíren, z chatrčí, z podkrovních komůrek. Prošli těžkým trápením, hlubokým sebezapřením a zklamáním. Už více nemají být hříčkou a předmětem posměchu zlých lidí. Už nemají být dále ubozí a smutní v očích těch, kteří jimi pohrdají.

„Sundejte z nich špinavá roucha, do nichž je zlí s radostí oblékali. Dejte jim proměnná roucha i bílá roucha spravedlnosti a na jejich hlavy posaďte pěkné čepice.“

Tam stojí jako vítězové velkého zápasu. - Byli oblečeni v bohatší oděv, než kdy nosily, pozemské bytosti. Byli korunováni čelenkami slávy, takovými, jaké lidské bytosti nikdy neviděly. Už jsou pryč dny utrpení, výčitek, strádání, hladu a také pláče. Potom se dají do hlasitého, čistého a lahodného zpěvu a hudby. Mávají palmovými ratolestmi vítězství a volají: „Spasení jest od Boha našeho na trůnu sedícího a od Beránka.“ (Zj 7,10).

Ach, kéž nás Bůh obdaří svým Duchem a posilní nás svou silou! V ten velký den nejvyššího a konečného vítězství se pozná, že spravedliví jsou silní, a že špatnost ve všech svých podobách a se vší svou pýchou se zhroutila. Přidržíme se pevně Ježíše, budeme Mu důvěřovat, budeme hledat Jeho milost a Jeho velkou spásu. Musíme se skrýt v Ježíši, neboť On je ochrana před bouří jistá pomoc v čase soužení.

- Letter 6, 1884.

Dvojí zástup andělů doprovází svaté do Božího města. - Přichází Dárce života, aby zlomil pouta hrobu. Má vyvést zaujaté a zvolat: „Já jsem vzkříšení i život.“ Tam vojsko, které povstalo. Poslední myšlenka byla o smrti a jejich bolestech. Poslední myšlenky, které měli, platily hrobu a náhrobku, ale teď prohlašují: „Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé?“ (1.Kor. 15,55). Svíravé bolesti smrti byly poslední věcí, kterou pociťovali…

Když se probudili, byla všechna bolest pryč. „Kde jest, ó peklo, vítězství tvé?“ Zde stojí, přijímají poslední dotek nesmrtelnosti a stoupají vzhůru, aby se potkali se svým Pánem. Brány Božího města se rozevírají a národy, které ostříhaly pravdy, vstupují.

Na každé straně stojí zástup a Boží vykoupení kráčejí dovnitř řadami cherubů a serafů. Kristus je vítá a uděluje jim Své požehnání: „To dobře, služebníče dobrý a věrný; … Vejdi v radost pána svého“ (Mt. 25,21). Jaká je to radost? Z práce duše své vidí užitek a je jím nasycen. Proto pracujeme.

Tu stojí někdo, jehož jsme se za nocí přimlouvali u Boha v jeho prospěch. Tam stojí jiný, s nímž jsme mluvili na jeho smrtelné posteli a on svou bezmocnou duši svěřil Ježíšovi. Tu je jeden, který býval ubohým opilcem. Pokoušeli jsme se obrátit jeho oči na Něho, který má moc, aby spasil a vyprávěli jsme mu, že Kristus mu může dát vítězství. Na jejich hlavách jsou koruny nesmrtelné slávy. Vykoupení pak položí třpytící se koruny nesmrtelné slávy. Vykoupení pak položí třpytící se koruny k Ježíšovým nohám. Andělský chór zapěje a zástup vítěznou píseň, andělé obou zástupů pozvedla hlas k písni a zástup vykoupených se připojí, jakoby tu píseň byli zpívali už na zemi. A ono tomu tak bylo.

Nebeská hudba. - Ach, jaká je to hudba! Není v ní jediné rušivé noty. Každého je slyšet volat: „Hoden jest ten Beránek zabitý“ (Zj. 5,12). Z práce duše své vidí užitek a je nasycen. Myslíte, že tam někdo využije vhodné chvíle, aby vyprávěl o svých souženích hrozných těžkostech? „Nebudou připomínány první věci, aniž vstoupí na srdce“ (Iz. 65,17). „A setře Bůh všelikou slzu z očí jejich.“ (Zj. 21,4).

- MS 18, 1894.