Zpěv odhání mocnosti temna

Poznala jsem, že denně musíme povstávat a ostříhat nadvládu nad mocnostmi temna. Náš Bůh je mocný. Poznala jsem, že zpěv, k oslavě Boží často odehnal satana, a že chválení Boha odrážíme nepřítele a vítězíme nad ním.

- MS 5, 1850.

Světskost v hudebních směrech

Pro služebníky Páně není správné, aby se zúčastňovali světských zábav. Na společenství se světskostí v hudebních směrech někteří adventisté pohlížejí jako na neškodnou věc. Takoví lidé se však pohybují na nebezpečné půdě, neboť takto se satan snaží zavádět muže a ženy na špatnou cestu a tak také získal moc nad dušemi. Jeho působení je tak mírné, tak věrohodné, že jeho lákadlo není podezřelé, takže mnozí členové církve začnu milovat radovánky více než Boha.

- MS 82, 1900.

Byl mi zjeven případ bratra U - že bude pro církve břemenem, jestliže se nepřimkne k Bohu. Je domýšlivý. Dotazy o svém způsobu života pociťuje jako urážku. Když se mu zdá, že se před ním dává přednost někomu jinému, cítí se dotčen…

Bratr U se dobře vyzná v hudbě, ale jeho hudební výchova byla takového druhu, že se uplatní spíš na jevišti než k oslavě Boží. Při náboženském shromáždění je zpěv právě tak uctíváním Boha, jako mluvené slovo a každá výstřednost a pěstovaná zvláštnost přitahuje pozornost a ničí vážný, slavnostní dojem, který v nás měla posvátná hudba zanechat. Každá nezvyklost a výstřednost ve zpěvu odvádí od vážnosti a posvátnosti pobožnosti.

Důstojnost, slavnostní, působivá hudba. - Všecko, co nějakým způsobem souvisí s bohoslužbou, by mělo být důstojná, slavnostní a působivé. Bůh se neraduje, když kazatelé, kteří prohlašují, že jsou Kristovi zástupci, představují Krista nesprávně tím, že mají nedůstojné a neuhlazené pohyby, i málo jemné, neuhlazené posuňky. Toto všechno obveseluje a probouzí zvědavost těch, kteří chtějí vidět zvláštní, podivné a vzrušující věci, avšak tyto věci nepozvednou mysl a srdce těch, kteří jsou toho svědky.

Totéž se může říci o zpěvu. Osvojuješ si nedůstojné držení těla, od všeho vkládáš co největší sílu a kapacitu hlasu. Tlumíš jemnější tóny i zvuky muzikálnějších hlasů, než je tvůj vlastní. Toto provozování hudby tělem a tvrdý, nepříjemný křiklavý hlas, nevytváří žádnou melodii pro pozemské ani pro nebeské posluchače. Takový zpěv je nedokonalý a Bůh jej nemůže přijímat jako dokonalou, jemnou a sladkou hudbu. Taková vystoupení, jako jsem někdy viděla na našich shromážděních, mezi anděly nejsou. Takové drsné zvuky a posuňky se v andělském sboru nevyskytují. Jejich zpěv nedráždí ucho. Je měkký a melodický a přichází bez velké námahy, jíž jsem byla svědkem. Není vynucený a namáhavý, nevyžaduje tělesné cvičení.

S nedotčenými city a neztišeným srdcem. - Bratr U si neuvědomuje, kolik lidí je oklamáno a znechuceno. Někteří nedovedou potlačit nepříliš posvátné myšlenky a pocity nevážnosti, když při zpěvu nevidí dostatečné jemné pohyby. Bratr U se předvádí. Jeho zpěv nepůsobí tak, aby tišil srdce a dotýkal se citů. Mnozí navštívili shromáždění a naslouchali slovům pravdy, promlouvaným od kazatelny, která přesvědčila a slavnostně naladila jejich mysl. Ale způsob, jakým se zpívalo, často neprohloubilo vyvolený dojem. Jeho projevy, kroucení těla a nepříjemné vzezření připadají pro Boží dům tak nemístně tak směšné, že vážné dojmy, které zapůsobily na mysl přítomných, se vytratí. Ti, kteří věří pravdě, jsou po jeho zpěvu rozptýleni.

Všechno se musí dít podle něho. - Případ bratra U nebyl lehký zvládnout. Choval se jako neukázněné a nevychované dítě. Když se vyslovovaly pochybnosti o jeho způsobu jednání, pak místo aby výtku pokládal za požehnání, dovolil, aby jeho pocity nabýt převahy nad úsudkem, pozbyl odvahy a nechtěl dělat nic. Když nemohl jednat ve všem tak, jak chtěl, nechtěl pomáhat vůbec. Nesnažil se, aby co nejopravdověji zlepšil své chování, ale propadl tvrdohlavosti, která od něho vzdaluje anděly a přivádí jej do blízkosti zlých andělů. Boží pravda musí být přijata srdcem, aby uplatnila svůj zjemňující, posvěcující vliv na život.

Bratr U si asi myslel, že zpěv je největší věc, která se má dělat na tomto světě, a že on ho provozuje velmi nenuceným a znamenitým způsobem.

Tvůj zpěv je vzdálen tomu, aby uspokojil sbor andělů. Představ si, že stojíš v andělském sboru a zvedáš ramena, zdůrazňuješ slova, pohybuješ svým tělem a dovoluješ, aby tvůj hlas zazněl v plném rozsahu. Jaký soulad a souzvuk by nastal při takovém vystoupení před anděly?

Síla hudby. - Hudba má svůj původ v nebesích. Je v ní veliká síla. Byla to hudba andělských sborů, která uchvátila srdce pastýřů na betlémských pláních a pronikala do světa. Právě v hudbě stoupají naše chvály k Němu, který je ztělesněním čistoty a harmonie. Právě s hudbou a vítěznými zpěvy má vykoupený nakonec vejít do věčné radosti.

V lidském hlasu je jakási zvláštní posvátnost. Jeho harmonie a jeho ztišené, nebesy inspirované pohnutí mysli, předčí každý hudební nástroj. Vokální hudba je jedním z Božích darů člověku, nástroj, který nic nepřekoná, ani se mu nevyrovná, když duše oplývá Boží láskou.

Jak byl tento dar znehodnocen! Je-li posvěcený a vytříbený, prokazuje velké dobro při zdolávání překážek předsudku a tvrdošíjné nevěry a je prostředkem k obrácení duší. Pochopit základy zpěvu není ještě všechno, ale i při pochopení i při znalosti musíme být s nebesy spojeni tak, aby našimi ústy zpívali andělé.

Jemnější, stříbrné zvuky zanikly. - Tvůj hlas zněl v modlitebně tak hlasitě, tak nepříjemně, doprovázený nebo zesilovaný tvými gesty - ne zrovna nejpůvabnějšími - takže nebylo slyšet jemnější a stříbřitější zvuky, víc jako andělskou hudbu. Zpíval jsi víc lidem než Bohu. Když se tvůj hlas pozvedl hlasitými tóny nad celé shromáždění, šlo ti o obdiv, který vzbuzujete. O svém zpěvu, jsi měl opravdu vysoké mínění, když tě napadlo, že bys měl být odměňován za využívání tohoto daru.

Touha po pochvale je hlavní vzpruhou tvého života. Toto je pro křesťana chabý motiv. Přál sis, abys byl hýčkán a chválen jako dítě. Ve své povaze, jsi měl mnohé, s čím jsi měl zápasit. Je pro tebe obtížné, abys překonával svou povahu a žil sebezapíravým, svatým životem.

- MS 5, 1874.