(Pozn.: Výňatek ze žádosti o církevní školu, přednesené zaměstnancům sanatoria (Deer Park), Kalifornia, v modlitebně, v pondělí ráno, 14.července 1902).

Slíbila jsem, že dnes ráno promluvím o tom, že je třeba odvolat naše děti z veřejných obecných škol a obstarat vhodná místa pro jejich správné vzdělávání. Byla jsem překvapena viditelně lhostejným postojem některých rodičů. Dostávalo se mi však znovu a znovu varování, že rodiče musí pečovat o své rodiny ne pouze ve vztahu k jejich časným zájmům, ale zejména ve vztahu k jejich budoucím zájmům, věčným. Charaktery, které formujeme v tomto životě, mají určovat nás osud. Podle toho, jak si vybereme, můžeme žít život, který se měří s životem božím.

Každá křesťanská rodina je sama osobě sborem. Její členové mají být každým svým činem podobni Kristu. Otec má určovat tak tělesný vztah k Bohu, aby si uvědomil svou povinnost poskytnou všem členům své rodiny příležitost, aby se jim dostalo výchovy a vzdělání, které je připraví pro budoucí nesmrtelný život. Jeho dětem mají získat naučení o nebeských zásadách. On je knězem domácnosti, který odpovídá bohu za vliv, kterým působí na každého člena své rodiny. Pro svou rodinu má zajistit ty nejpříznivější okolnosti, aby její členové nebyli pokoušeni přizpůsobit se obyčejům, a zvykům, špatnému jednání a volným zásadám, s nimiž se mohou setkat ve světě…

Otcové i matky jsou zodpovědní za to, že dětem, které jim jsou svěřeny, dají křesťanskou výchovu. Své děti nemají nikdy zanedbávat a v každém případě nemají dopustit, aby jakýkoliv druh jejich zaměstnání pohlcoval mysl, čas i nadání do té míry, aby jejich dětem, které mají být vedeny k souladu s Bohem, bylo umožněno uhnout s cesty a vzdálit se daleko do Boha. Nemají umožnit svým dětem, aby se z jejich pevné ruky dostaly do rukou nevěřících. Mají udělat vše, co je v jejich moci, aby zabránili jejich ovlivnění světským duchem. Mají se cvičit v tom, aby se stali Božími pomocníky. Oni jsou boží prodlouženou rukou, připravují sebe i své děti k věčnému životu v nebeském domově.

Výchova našich dětí začíná doma, matka je jejich prvním učitelem. Když dosáhnou věku, aby mohly navštěvovat školy, máme jim dovolit chodit do veřejných škol?

Veřejná nebo církevní škola? - Před mnoha lety jsem s manželem hovořili v Oaklandu s jedním učitelem veřejné školy o veřejných obecných školách ve městě. Řekl nám: „Kdyby rodiče věděli, kolik špatnosti panuje v těchto školách - ne zcela bez našeho vědomí - vzbudilo by to takový odpor proti nim, jaký si vy ani já nedovedeme představit. Tito mladí lidé nestojí za nic; a jaké jsou jejich domovy, to naši učitelé ani nedovedou vypovědět.“ Toto zjištění bylo učiněno před 20 lety. Zlepšily se od té doby podmínky a našich veřejných školách?

Někteří otcové a matky jsou tak lhostejní, tak bezstarostní, že si myslí, že není rozdílu v tom, jestli jejich děti chodí do školy církevní nebo veřejné. „Žijeme ve světě,“ říkají, „a nemůžeme z něho vyjít.“ Ale, milí rodiče, my se můžeme světu do značné míry vyhnout, jestliže se k tomu rozhodneme. Nemusíme vidět mnohé z těch neřestí, které v těchto posledních dnech tak rychle narůstají. Nemusíme slyšet o mnohých špatnostech i zločinech, které existují.

Mělo by se učinit všechno, co s učinit dá, abychom sebe i své děti postavili tam, kde nevidíme hříšnost, která panuje ve světě. Měli bychom pečlivě střežit své oči i uši, aby tyto hrozné věci nevstoupily do našich myslí. Když k nám domů přijdou noviny, cítím, že bych je měly schovat, aby v nich nikdo nečetl ty směšné senzace. Zdá se, jakoby se sám satan staral o zveřejňování mnoha věcí, která se objevují v novinách. Každá hříšná věc, jaká se jen dá najít, se odhaluje a obnažuje světu.

Dělicí čára mezi těmi, kdo Bohu slouží a těmi, kdo mu neslouží, má zůstávat vždy zřetelná. Rozdíl mezi věřícími a nevěřícími by měl být tak veliký, jaký rozdíl mezi světlem a tmou. Jestliže Boží lid zujme stanovisko, že je chrámem Ducha svatého a že v něm přebývá sám Kristus, odhalí Ho tak jasně v duchu, slovech i činech, že mezi nimi a satanovými následovníky bude naprosto jasný rozdíl…

Vychovávat děti podle zásad Bible. - Někteří z Božího lidu dovolují svým dětem chodit do veřejných škol, kde se setkávají s těmi, kteří jsou mravně zkaženi. Jejich děti tam nemohou studovat Bibli nebo učti se jejím zásadám. Křesťanští rodiče, vy musíte učinit opatření pro své děti, aby byly vychovávány podle zásad bible. Nespokojujte se s tím, že studovaly Slovo Boží v církevní škole svých sborů. Učte sami své děti Písmu, když usedáte, vycházíte, přicházíte nebo procházíte se po cestě. Choďte se svými dětmi častěji ven než dosud. Hovořte s nimi. Usměrněte jejich myšlení správným směrem. Budete-li to dělat, poznáte, že do vašich domovů vejde světlo a Boží sláva. Ale jak můžete očekávat Jeho požehnání, jestliže své děti nevyučujete správně?

Já se dotýkám pouze několika bodů z mnoha námětů, které se vztahují k výuce a výchově dětí. Doufám, že tyto body probereme někdy podrobněji, neboť jsem si velmi naléhavě uvědomila, že tyto věci se musí našemu lidu říct. Adventisté sedmého dne musí postupovat naprosto odlišným způsobem než doposud, jestliže očekávají, že Boží souhlas bude s nimi v jejich domovech.

Každý věrný rodič uslyší z Mistrových rtů tato slova: „To dobře služebniče dobrý a věrný… Vejdi v radost Pána svého.“ Kéž nám Pán pomáhá, abychom byli dobrými a věrnými služebníky při našem jednání s druhými. On nám říká, abychom „šetřili jedni druhých k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,“ pomáhali si navzájem se posilovali.

V Crystal Springs je potřebná církevní škola. - Jsme skoro doma, stojíme na pokraji věčného světa. Ti, kteří toho budou hodni, budou brzy uvedeni do Božího království. Nemáme času nazbyt. Zde, v Crystal Springs, měli bychom zřídit školu, odpovídající potřebě, neboť zde jsou naše děti. Máme je dovolit, aby se zkazili špatností světa, jeho nevážností k Božími přikázání? Táži se těch, kteří zamýšlejí posílat své děti do veřejné školy, kde jsou vystaveni nákaze: „Jak můžete vzít na sebe takové nebezpečí?“

Přejeme si postavit budovu církevní školy pro naše děti. Přes mnohé výzvy o peněžité příspěvky se zdá, že není snadnou věcí zajistit dostatek peněz nebo vzbudit dostatečně velký zájem, aby se postavil malý domek, vyhovující pro školu. Řekla jsem školnímu výboru, že jim pronajmu kousek pozemku na potřebnou dobu, pokud mají zájem užívat ho pro školské účely. Doufám že bude dostatečný zájem, aby se mohla postavit budova, kde naše děti budou moci být vyučovány Božími slovu, které je živou krví i tělem Božího Syna…

Nechcete se zajímat o postavení této školní budovy, v níž se má učit slovu Božímu? … Očekáváme, že budeme mít školu, v níž se může vyučovat Bibli, v níž se mohou obětovat modlitby Bohu a dětem budou vysvětlovány zásady Bible. Očekáváme, že každý kdo je s námi stejného mínění, bude chtít mít podíl na výstavbě této budovy a že si na svahu tohoto kopečku vycvičíme malou armádu dělníku…

Není důvodu, proč by se tato věc měla protahovat. Nechť každý trvale a s neutuchajícím zájmem pomáhá, dokud nebude budova hotová. Nechť každý udělá něco. Možná, že někteří budou muset vstávat už ve čtyři ráno, aby pomohli…

Bratři a sestry, co děláte, abyste pomohli postavit církevní školu? Věříme, že každý bude v její existenci vidět výsadu a požehnání. Začněme se těšit na práci a řekneme si: „Chceme povstat a stavět.“ Jestliže se všichni společně chopí díla, budeme mít brzy domek pro školu, v němž naše děti každý den vyučovány cestě Páně. Uděláme-li, co je v naší moci, obdržíme Boží požehnání. Nemáme povstat a budovat?

- MS 100, 1902.