(Článek je vybrán z referátu o přijetí ospravedlnění z víry, jak byl předložen na Generální konferenci konané r. 1888 v Minneapolis.)

Boží poselství

(Vyjmuto z referátu ze shromáždění v Rome, New York.)

Přítomné poselství - ospravedlnění z víry - je poselstvím od Boha; přináší Božské pověření, vždyť jeho ovoce je k svatosti. Ti, kteří velmi potřebují vzácnou pravdu, jež jim byla ukázána, nedosáhli jejího užitku. Neotevřeli bránu svých srdcí, aby uvítali Ježíše jako nebeského hosta a to byla jejich největší ztráta. To je vskutku ta úzká cesta, po níž musíme kráčet. Na každém kroku narazíme na svízel. Musíme se naučit žít vírou; pak i ty nejtemnější chvíle budou prozářeny od žehnajících paprsků Slunce Spravedlnosti.

Nejsme bezpeční, když zanedbáváme denně pátrat v Písmech po světle a poznání. Bez námahy nedosáhneme světských pochval a můžeme snad očekávat, že duchovní a nebeské požehnání se ^{1SM 360} uskuteční bez opravdového úsilí z naší strany? Hlubiny pravdy musí působit. „Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti." (Ž 119,130) Slovo Boží nesmí zůstat oddělené od našeho života. Naše myšlení se s ním musí zaobírat, musí ho přijmout srdce, chovat ho ve vážnosti, lásce a poslouchat ho. Potřebujeme větší poznání, je potřeba dojít osvícení v plánu spasení. Není ani jeden ze sta, kdo chápe v tomto význam Biblické pravdy tak nezbytné pro naše přítomné i věčné dobro. Jakmile začne zářit světlo k objasnění plánu záchrany lidstva, nepřítel vynaloží veškerou svou snahu, aby toto světlo neproniklo do srdcí lidí. Přistoupíme-li k Slovu Božímu s pokorným a po poučení toužícím duchem, pak zmatky z chyb budou odstraněny a drahokamy pravdy, dlouho skryté našemu pohledu, budou objeveny.

Je proto třeba kázat Krista jako jedinou naději a spásu. Když bylo na shromáždění v Rome předloženo učení o ospravedlnění z víry, bylo přijato mnohými jako doušek podaný žíznícímu poutníkovi. Myšlenka, že spravedlnost Kristova je nám přičtena, ne proto, že jsou zásluhy z naší strany, ale jako svobodný dar od Boha, jeví se jako vzácná myšlenka.

- The Revie and Herald 3.9.1889.

Žádná záliba v hříchu

Jsme-li oděni spravedlností Kristovou, nesmíme mít zálibu v hříchu, neboť Kristus s námi spolupůsobí. Můžeme se dopustit omylů, ale musíme mít odpor k hříchu, vždyť byl příčinou utrpení Syna Božího.

- The Review and Herald 18.3.1890.

Výstřední učení

Velké pravdy, tak dlouho skryté pod nánosy omylů, byly zjeveny lidu. Učení o ospravedlnění vírou, ztratilo se ze zřetele mnohých, kteří prohlašovali, že uvěřili trojandělskému poselství. Svatý ^{1SM 361} lid se v tomto bodu dostal do velkých extrémů. S velkým nadšením učili: „Věř jen v Krista a budeš spasen, ale pryč se zákonem Božím." To ale není učení Slova Božího. Není opodstatnění pro takovou víru. To není ten drahokam pravdy, který Bůh dal svému lidu pro tuto dobu. Toto učení svádí na scestí četné duše. Světlo Slova Božího zjevuje skutečnost, že zákon musí být vyhlášen. Kristus musí být vyvýšen, protože On je Spasitel, který odpouští přestoupení, nepravosti a hřích, ale v žádném případě neodpustí vinu nekající duši.

- The Review and Herald 13.8.1889.

Poselství nese ovoce

(Ellen G. Whiteová podává referát o výsledcích poselství ospravedlnění vírou, pozorovaných na Generální konferenci v Battle Creek, Michigan od 18.10.-5.11.1889. Odkazuje na situaci, která vznikla při přípravě na biblické studium na Generální konferenci konané roku 1888 v Minneapolis, která byla provázena svárlivou, bojovnou a z části až výsměšnou kritikou. - VYDAVATELÉ )

Máme to nejkrásnější shromáždění, nevládne tu ovzduší jako v Minneapolis. Všechno se děje ve shodě, účast delegátů je veliká. Naše ranní shromáždění o páté hodině jsou dobrá a hojně navštěvovaná. Všechna svědectví, která jsem slyšela, byla povznášející. Říkají, že uplynulý rok byl nejlepší v jejich životě; světlo vyzařující ze Slova Božího bylo jasné a zřetelné - ospravedlnění z víry, Kristus naše spravedlnost. Zkušenosti byly velmi zajímavé.

Účastnila jsem se obou ranních setkání. Bratr Jones hovořil v osm hodin na téma ospravedlnění z víry a vzbudil velký zájem. Roste víra i poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Byl přítomen i určitý počet těch, kteří dosud neměli možnost slyšet nic na toto téma, byli uchváceni a byli nasyceni velkými sousty ze stolu ^{1SM 362} Páně. Celkové svědectví lidí, kteří hovořili, bylo, že právě toto poselství světla a pravdy, které dostal náš lid, je tím pravým poznáním pro tuto dobu a kamkoliv vstoupí do církve, tam jistě vstoupí i světlo, úleva i požehnání Boží.

Máme bohatou žeň a díváme-li se na duše, které se pevně uchopily světla, radujeme se a vzhlížíme k Ježíši, který je Tvůrcem a Dokonavatelem naší víry. Kristus je náš velký vzor. Jeho povaha musí se stát naší povahou. Je v Něm všechna vznešenost. Odvracíme se od člověka a každého jiného modelu a s nezakrytou tváří vzhlížíme k Ježíši v celé slávě. Naše myšlení je naplněno mocnými a neodolatelnými představami Jeho vznešenosti. Všechno ostatní stává se bezvýznamné a každý výchovný mravní prostředek je marný, pokud nenapomáhá k podobnosti Jeho obrazu. Vidím výšiny i hloubky, které dosáhnout můžeme, přijmeme-li každý paprsek světla a budeme-li postupovat ke stále většímu poznání. Konec je blízký a Bůh přikázal, abychom v tento čas neusnuli.

Jsem vděčná, když spolu s našimi bratry kazateli vidím u nich snahu bádat v Písmu. Je zapotřebí zkoumat Písmo do hloubky a ukládat do myšlení drahokamy pravdy. Jak mnoho jsme všichni ztratili, protože jsme svoje myšlení nezatěžovali, abychom v oprav-dové modlitbě vyhledávali Božské osvícení pro porozumění Jeho svatého Slova.

Věřím, že dojde k rozhodnému pokroku u našeho lidu, k opravdovější, upřímné snaze udržet krok s trojandělským poselstvím.

- Manuscript 10, 1889.

Počátek hlasitého volání

Ať každý kdo tvrdí, že uvěřil v brzký příchod Páně, zkoumá Písma jako nikdy předtím; neboť satan je odhodlán provést jakýkoliv záměr, aby udržel duše v temnotě, aby zaslepil myšlení ohledně nebezpečí v době, v níž žijeme. Ať každý kdo uvěřil, vezme svoji Bibli s vroucí modlitbou, aby byl Duchem Svatým osvícen k poznání pravdy, aby se dověděl více o Bohu a o Ježíši Kristu, kterého poslal. Pátrejte po pravdě jako po skrytém pokladu a zklamte nepřítele. ^{1SM 363} Prožíváme období zkoušky, neboť hlasité volání třetího anděla již zahájilo odhalování spravedlnosti Kristovy, hříchy odpouštějícího Spasitele.To je počátek anděla světla, jehož sláva naplní celou zemi. Neboť to je poslání každého, k němuž dojde varovné poselství, aby vyvýšil Ježíše, ukázal Ho světu jako zjeveného v předobrazech, jako zahaleného v symbolech, jako projeveného v proroctvích proroků, jako nezahaleného v poučeních daných Jeho učedníkům a v úžasných zázracích, které učinil pro syny lidské. Hledej v Písmech, vždyť ony to jsou, které svědčí o Něm.

Chceš-li obstát v době soužení, musíš uznat Krista a přivlastnit si dar Jeho ospravedlnění, který přičítá kajícímu hříšníkovi.

- The Review and Herald 22.11.1892.

Přivlastňování si Kristovy spravedlnosti

Skrze Krista je člověku umožněna obnova a zároveň i smíření. Propast, která byla učiněna hříchem, je překlenuta golgatským křížem. Celé výkupné zaplatil Ježíš svou čistotou, kterou je hříšníkovi odpuštěno a je přitom zachována spravedlnost zákona. Všichni, kdo věří, že Kristus je smírčí obětí, mohou přijít a obdržet odpuštění svých hříchů, protože Kristovými zásluhami se otevřelo spojení mezi Bohem a člověkem. Bůh mne může přijmout jako své dítě a já se k Němu mohu hlásit a radovat se v Něm jako ve svém milém Otci. Musíme své nebeské naděje soustředit pouze na Krista, protože On je naším Zástupcem a Jistotou.

Přestupujeme Boží zákon a ze skutků zákona nebude omilostněno žádné tělo. Nejlepší snaha, kterou člověk může ve své vlastní síle vyvinout, je bezcenná, má-li se střetnout se svatým a spravedlivým zákonem, který byl přestoupen. Kristus uspokojil požadavky zákona ve své lidské podstatě. Nesl za hříšníka prokletí zákona, vykonal jeho smíření, aby každý, kdož věří v Něho, nezahynul, ale měl život věčný. Opravdová víra si přivlastňuje Kristovu ^{1SM 364} spravedlnost a hříšník je učiněn vítězem spolu s Kristem, protože je učiněn účastníkem božské přirozenosti, a tak je spojeno božství s lidstvím.

Člověk, který se pokouší dosáhnout nebes svými vlastními skutky, tím, že zachovává zákon, se snaží o nemožné. Člověk nemůže být zachráněn bez poslušnosti, ale jeho skutky by neměly být z něho. Kristus by v něm měl působit chtění i činění a to, aby všechno činil z radosti. Pokud by se člověk mohl zachránit svými vlastními skutky, měl by v sobě mít něco, v čem by se mohl radovat. Úsilí získat spasení, které člověk vynakládá z vlastní síly, je znázorněno obětí Kaina. Vše, co člověk dělá bez Krista, je z nečistého sobectví a hříchem. Ale co je tepané vírou, může Bůh přijmout. Snažíme-li se získat nebe skrze Kristovy zásluhy, duše bude dělat pokrok. „Patříce na Vůdce a Dokonavatele víry", můžeme jít od síly k síle, od vítězství k vítězství, protože skrze Krista dokonala Boží milost naše spasení.

„Bez víry pak nemožné jest líbiti se Bohu.“ (Žd 11,6) Ten, kdo jí má, tomu umožňuje přijmout zásluhy Kristovy a umožňuje mu dosáhnout větší potěšení i uspokojení z plánu spasení.

- The Review and Herald 1.7.1890.