Odpověď na některé námitky

(Brzy po opětném vydání tří prvotních knih E.G.Whiteové v roce 1882 - „Nástin křesťanských zkušeností a vidění E.G.Whiteové", „Dodatek ke zkušenostem a viděním" a „Duchovní dary", sv.1, - které jsou dnes shrnuty v „Ranných spisech" vyvstaly určité otázky, týkající se ucelenosti některých článků a významu některých statí, objevujících se zde, anebo v některých dříve již publikovaných článcích. Na tyto otázky odpověděla sestra Whiteová v roce 1883 v následujícím článku. Týká se to učení o „zavřených dveřích." Pro další vysvětlení významu „zavřených dveří", viz GC 429-432. - Vydavatelé.)

Nedávno byla má pozornost obrácena k šestnáctistránkové brožurce, uveřejněné E.Curtisem, z Marionu, státu Iowa, nazvané „Porovnání dřívějších spisů sestry Whiteové s pozdějšími publikacemi." Pisatel uvádí, že části mých dřívějších vidění, vytištěných jako první, byly zamlčeny v nedávném díle, vydaném pod názvem „Rané spisy sestry E.G.Whiteové" a domnívá se, že důvodem k zamlčení těchto statí je odlišnost učení, které je nyní naším lidem odmítáno.

Také nás obviňuje ze záměrného oklamání, když uvádím, že Rané spisy jsou kompletním vydáním mých vidění pouze se slovní úpravou původního díla.

Dříve, než se vyjádřím k jednotlivým pasážím, o kterých se ^{1SM 60} říká, že jsou vynechány, považuji za vhodné, abych uvedla několik faktů. Když byla má prvotní vidění zveřejněna ve formě letáků, byl malý náklad brzy rozebrán. (Citace je ze dvaceti čtyř stránkové brožurky „Slovo malému stádci“, obsahující tři projevy E. G. Whiteové, kterou vydal J. White roku 1847.) Během několika let následovala větší knížka „Křesťanské zkušenosti a vidění E.G.White-ové", vydaná r. 1851, která obsahovala mnohé dodatečné materiály.

V pozdějších létech dějin naší vydavatelské práce, kdy jsme často měnili místo našeho pobytu nepřetržitým cestováním z Maine do Texasu, Z Michiganu do Kalifornie - tuto cestu jsem projela nejméně sedmnáctkrát - ztratila jsem veškerou stopu po prvních publikovaných dílech. Když bylo na sklonku minulého roku v Oaklandu rozhodnuto, že Rané spisy vydáme tiskem, byli jsme nuceni obrátit se na Michigen, aby nám poslali a půjčili kopii Zkušeností a vidění. Domnívali jsme se, že jsme obdrželi přesnou kopii původních vidění, jak byla publikována poprvé. Toto jsme znovu vytiskli, jak je to uvedeno v předmluvě k Raným spisům, s pouhý-mi slovními změnami proti původnímu dílu.

A zde bych se chtěla pozastavit a říci, že každý z našich lidí, kdo vlastní spis některých nebo všech prvních vidění, uveřejněných před r. 1851, by mi učinil velkou laskavost, kdyby mi je bezodkladně zaslal. Slibuji, že dílo bude navráceno ihned po opsání.

Není mým přáním, abych zadržela cokoliv z dříve uveřejněného, ale bude pro mne velkým uspokojením, když veřejnosti předám každou větu, kterou jsem napsala, a která byla vytištěna.

Svědectví úmyslně překroucené Eli Curtisem

Jde o zcela jinou skutečnost. Nejsem zodpovědná za všechno, co bylo otištěno pod mým jménem. V době kdy vyšla tiskem má první vidění, objevilo se několik článků, jejichž obsah byl jakoby mnou napsaný, a který se měl vztahovat na to, co mi bylo Pánem zjeveno a co schvalovalo učení, kterému jsem nevěřila. To bylo uveřejněno v časopise, který vydal nějaký pan Curtis. ^{1SM 61} Nejsem si jistá, jak se tento časopis nazýval. Od té doby uplynulo mnoho let namáhavé práce a některé méně důležité údaje jsem zapomněla, avšak hlavní body mám stále zřetelně v paměti.

Tento člověk zcela změnil a zkreslil mé články, vytrhoval z textu jednotlivé myšlenky bez vzájemné souvislosti. Vkládal do nich své vlastní názory a spojil je s mým jménem tak, jakoby pocházely přímo ode mne.

Po přečtení těchto článků jsme mu napsali a vyjádřili naše překvapení a nesouhlas a zakázali jsme mu takto nesprávně vykládat má svědectví. Odpověděl nám, že může tisknout, co se mu líbí a ví, že tato vidění znamenají to, co on vytiskl. A jestliže jsem je napsala podle toho, co mi Pán zjevil, měly by tento záměr vyjádření. Dále prohlásil, že pokud bylo vidění dáno pro blaho církve, měl právo je použít podle vlastního uvážení.

Některé z těchto úryvků mohou ještě existovat a mohou být předloženy jako moje, ale já za ně nejsem zodpovědná. Články, uvedené v Raných spisech, jsem nepřehlédla a vydání Zkušeností a vidění v r. 1851 bylo tím jediným z období počátků, co jsme měli ve svých rukou. A když jsme neměli ani tušení o čemkoliv navíc v novinách nebo v článcích z dřívějšího data, která se uvádějí jako existující, nejsem zodpovědná za případné opomenutí.

První vynechané řádky

První citát, o němž se C zmiňuje, pochází ze dvaceti čtyř stránkového traktátu z r. 1847, vydaného pod názvem „Slovo k malému stádci." Uvádím řádky, které byly vynechány ve „Zkušenostech a viděních":

„Pro ně bylo zrovna tak nemožné (pro ty, kteří se vzdali víry v hnutí roku 1844) dostat se znovu zpět na cestu a pokračovat po ní do města, jako pro celý hříšný svět, který Bůh zavrhl. Jeden po druhém padali podél cesty po celou dobu putování."

Uvedu celou souvislost, aby bylo možné vidět význam tohoto tvrzení v plném světle:

^{1SM 62} „Během modlitební chvíle u rodinného oltáře spočinul na mně Duch svatý. Měla jsem pocit, že stoupám stále výše a výše, daleko nad temný svět. Otočila jsem se, abych spatřila adventní lid na tomto světě, ale nemohla jsem ho najít. V tom mi nějaký hlas řekl: „Podívej se opět a pohlédni o něco výše." Na tuto výzvu jsem pozvedla svůj zrak a nad světem jsem spatřila úzkou a strmou stezku. Po této stezce putoval adventní lid k městu, které bylo na vzdálenějším konci této stezky. Měli jasné světlo, které se nad nimi vznášelo na počátku této stezky, o kterém mi anděl řekl, že bylo půlnočním voláním. Toto světlo ozařovalo celou stezku a poskytovalo světlo jejich nohám, aby nemohli klopýtnout. Pokud měli svůj zrak upřen na Ježíše, který byl právě před nimi, a který je vedl do města, byli bezpečni. Brzy však někteří zeslábli a říkali, že město je ještě daleko před nimi a oni se domnívali, že tam dojdou dříve. Potom je Ježíš posilnil svou slavnou vztaženou pravicí a z Jeho paže vycházelo slavné světlo, které se vznášelo nad adventní skupinou, volající: Hallelujah! Jiní brzy zavrhli světlo, vznášející se nad nimi a říkali, že to nebyl Bůh, který je vedl tak daleko. Světlo, které se nad nimi vznášelo, zhaslo a jejich nohy byly ponechány v husté temnotě. Klopýtli, ztratili z dohledu ukazatele cesty a tím i Ježíše a spadli z cesty dolů na tento temný a hříšný svět."

Nyní následuje pasáž, o které se praví, že byla v původním díle a nenachází se ve „Zkušenostech a viděních" ani v „Raných spisech":

„Pro ně bylo zrovna tak nemožné (pro ty, kteří se vzdali víry v hnutí roku 1844) dostat se znovu zpět na cestu a pokračovat po ní do města, jako pro celý hříšný svět, který Bůh zavrhl. Jeden po druhém padali podél cesty po celou dobu putování."

Vysvětlení učení o zavřených dveřích

Tvrdí se, že tato slova dokazují nauku o zavřených dveřích a že toto je důvodem jejich vypouštění v pozdějších vydáních. Ve skutečnosti tato slova dokazují pouze to, co bylo a co je stále námi, jako lidmi, zachováváno, co poutá naši pozornost a co chci také nyní ukázat.

^{1SM 63} Po nějakou dobu po zklamání v roce 1844 jsem spolu s adventisty uvažovala, že dveře milosti byly tehdy pro svět navždy zavřeny. Toto stanovisko bylo zastáváno potud, dokud jsem neobdržela první vidění. Bylo to světlo, které mi dal Bůh, aby opravilo náš omyl a umožnilo nám pochopit pravý význam tohoto učení.

Stále věřím v učení o zavřených dveřích, avšak ne v tom významu, jak jsme toto učení používali dříve, anebo jak ho používají moji odpůrci.

Za dnů Noého byly dveře zavřeny. V té době Bůh odňal hříšnému pokolení, které zahynulo ve vodách potopy, svého ducha. Sám Bůh dal Noémovi toto poselství o zavřených dveřích: „Nebude se nesnadniti duch můj s člověkem na věky, protože také tělo jest, a bude dnů jeho sto a dvaceti let." (Gn 6,3).

Za Abrahama došlo také k zavření dveří. Milostivé přimlouvání pro obyvatele Sodomy skončilo a kromě Lota, jeho manželky a dvou dcer byli všichni obyvatelé zničeni ohněm, seslaným s nebe.

I v době Kristova pobytu na zemi byly dveře zavřeny. Syn Boží dal nevěřícím Židům a tehdejší generaci poučení: „Aj, zanecháváť se vám dům váš pustý.“ (Mt 23,38).

Při pohledu na běh času až k posledním dnům, prohlásila nekonečná moc skrze Jana tato slova: „Totoť praví ten svatý a pravý, kterýž má klíč Davidův, kterýžto otvírá, a žádný nezavírá, a zavírá, žádný pak neotvírá.“ (Zj 3,7)

Ve vidění mi bylo ukázáno, a já tomu stále věřím, že v roce 1844 došlo k zavření dveří. Všichni, kteří viděli světlo prvního a druhého andělského poselství a zvrhli toto poselství, byli zanechání v temnotě. A ti, kteří toto poselství přijali a obdrželi Ducha svatého, který doprovázel hlásání tohoto nebeského poselství a kteří se později vzdali své víry a svou zkušenost označili za klam, tímto odmítli přimlouvání Ducha Božího, který se za ně již více nebude přimlouvat.

Ti, kteří nespatřili toto světlo, nenesou vinu na jeho odmítnutí. Byli to pouze ti, kteří pohrdli tímto nebeským světlem, a ^{1SM 64} které Duch Boží nemohl zasáhnout. Ale tato třída, jak jsem již uvedla, která odmítla přijetí tohoto poselství, když jim bylo předkládáno spolu s těmi, kteří ho přijali, ale později se vzdali své víry, byla Bohem zavržena. Mohli mít způsob pobožnosti, mohli vyznávat, že jsou Kristovými následovníky. Ale jelikož neměli živé spojení s Bohem, upadli do zajetí satanových svodů. Jsou to ty dvě třídy, které byly ukázány ve vidění - ti, kteří prohlašovali světlo, kterého se jim dostalo, za klam, a bezbožníci tohoto světa, kteří zavrhli toto světlo a byli zavrženi Bohem. Zde není řeč o těch, kteří toto světlo neviděli, a proto nemohli být obviněni za jeho zavržení.

Aby dokázal, že jsem uvěřila a učila učení o zavřených dveřích, uvádí C. citát z Review and Herald z 11.6.1861, který je podepsán devíti našimi předními členy. Tento citát zní následovně:

„Naše náhledy na dílo, které bylo před námi, byly tehdy z větší části nevyhraněné a nejasné, někteří se stále přidržovali myšlenek přijatých adventními věřícími v roce 1844 v čele s Williamem Millerem. Pravili, že naše dílo pro svět bylo skončeno a že toto poselství se omezovalo na ty, kteří zachovávali původní adventní víru. Jejich přesvědčení bylo tak neochvějné, že jeden z našich členů téměř odmítal toto poselství, neboť měl pochybnosti o možnosti svého spasení, protože se nezúčastnil hnutí v roce 1844."

K tomu pokládám za nutné dodat, že na tomtéž shromáždění, kdy bylo naléháno, že toto poselství tomuto bratru nemůže být dáno, mi bylo skrze vidění dáno svědectví na povzbuzení bratra, aby důvěřoval Bohu a aby celé své srdce odevzdal Ježíši, což učinil hned na místě.

Neopodstatněné domněnky

V jiné pasáži v knize „Slovo k malému stádci" hovořím o scénách na Nové zemi a uvádím, že jsem tam viděla svaté muže z dávných dob, „Abrahama, Izáka, Jákoba, Noe, Daniele a mnohé jim podobné." Protože hovořím, že jsem tyto muže viděla, naši odpůrci se domnívají, že věřím v nesmrtelnost duše, a proto jsem ^{1SM 65} změnila náhled na tento bod víry a pokládám za nezbytné zachovat ohledně této pasáže klid. Zde jsou tak blízko pravdě, jako i v jiných domněnkách.

V roce 1844 jsem přijala učení, jehož se i nyní držím, a to učení o tom, že duše je smrtelná, jak je možno vidět i při odvolání se na LS 170, 171 (vydání z r. 1880. Viz také vydání z r. 1915 str. 49; 1T 39,40), a nikdy jsem ani slovem ani pérem, neobhajovala jiný názor. Kdybychom vynechali tuto pasáž na úkor tohoto učení o nesmrtelnosti duše, museli bychom považovat za nutné vynechat i další odstavce.

Ve vztahu k mému prvnímu vidění z knihy"Rané spisy" na str. 13 (vydané r. 1882, nynější vydání str. 17), hovoříme o bratřích, kteří krátce před tím zesnuli v Ježíši a na str. 14 (nynější vydání str. 18,19) uvádíme, že jsem viděla velkou skupinu, která pro svou víru prošla mučednickou smrtí.

O nesmrtelnosti duše není ve „vynechané" stati řečeno nic víc, než ve dvou výše uvedených statích.

Zůstává však skutečností, že v těchto viděních jsem byla přenesena do doby, kdy vzkříšení svatí budou shromáždění v Božím království. Tím samým způsobem mi byl představen soud, druhý Kristův příchod a uvedení svatých na Novou zemi. Předpokládá snad někdo, že tyto scény se již odehrály? Moji protivníci projevují ducha, skrze něhož jsou podněcováni k tomu aby mě obviňovali z klamu na základě pouhých domněnek.

Nesprávný výklad

V tomto pojednání se také nalézají slova: „Viděla jsem dva dlouhé pruty, na nichž byly zavěšeny stříbrné háčky a na háčcích byly nádherné hrozny."

Moji odpůrci si dělají posměšky nad „nelogickým a dětským vyjadřováním o skvělých hroznech, rostoucích na stříbrných háčcích, připevněných ke zlatým prutům."

Jaká pohnutka vedla pisatele k nesprávnému citování výše uvedených slov? Já přece netvrdím, že hrozny rostly na stříbrných háčcích. To, co jsem spatřila, je popisováno jako něco, co mi bylo zjeveno. Není třeba předkládat, že hrozny byly připevněny ke ^{1SM 66} stříbrným háčkům anebo ke zlatým prutům, ale že jejich vzhled mi byl takto ukázán. Podobné vyjadřování je dnes denně používáno každým člověkem při běžné konverzaci. Když hovoříme o zlatém ovoci, nechápeme to jako prohlášení, že ovoce je složeno z tohoto vzácného kovu, ale že vypadá jako zlato. To samé pravidlo se vztahuje na má slova a vylučuje každou omluvu pro nepochopení dané věci.

Boží pečeť

Jiné „zamlčení" pravdy je následující: „Kéž Bůh vám, bratři a sestry, žehná; je to zvláštní setkání pro ty, kteří mají pečeť živého Boha."

V tomto vyjádření není nic, čeho bychom se stále nepřidržovali. Pohled na naše vydavatelské dílo potvrdí naše přesvědčení, že živí spravedliví obdrží krátce před ukončením doby milosti Boží pečeť, a že se v Božím království budou těšit zvláštním poctám.

Zřeknutí se soboty

O následující pasáži se také praví, že byla vypuštěna v knize „Rané spisy" na str. 25-28 (nynější vydání str. 32-35).

„Jestliže někdo uvěřil, světil sobotu, přijal její požehnání a pak se od ní odvrátil a porušil svaté přikázání, tito si sami uzavřeli bránu do Svatého města tak jistě, jako že Bůh kraluje na nebi."

Ti, kteří jasně rozpoznali a plně přijali pravdu čtvrtého přikázání a byli účastni požehnání, jelikož je pečlivě dodržovali, přitom zapřeli svou víru a odvážili se přestoupit zákon Boží, setrvávají-li na této stezce neposlušnosti, budou mít bránu Božího města uzavřenou.

„Čas téměř ukončen"

Poselství, uveřejněné roku 1851 ve „Zkušenostech a viděních", nalézající se na str. 49 (nynější vydání str. 58) v „Raných spisech", je citováno jako důkaz nesprávnosti mých svědectví: ^{1SM 67} „Viděla jsem, že doba Ježíšova pobytu ve svatyni svatých byla téměř ukončena a že čas může trvat jen něco málo déle."

Jak mi tato okolnost byla ukázána, období Kristovy služby se jevilo jako téměř dovršené. Jsem obviněna z falšování proto, neboť čas trval déle než jak ukazovalo moje svědectví? Jaké je svědectví Kristovo a Jeho učedníků? Byli podvedeni?

Pavel ke Korintským píše: „Ale totoť pravím, bratří, poněvadž čas ostatní jest ukrácený, aby i ti, kteříž mají ženy, byli jako by jich neměli, a kteříž pláčí, jako by neplakali, a kteříž radují se, jako by se neradovali…" (1.K 7,29-30)

Dále ve své epištole k Římanům praví: „Noc pominula, ale den se přiblížil. Odvrzmež tedy skutky temnosti a oblecme se v odění světla." (Ř 13,12).

A z ostrova Patmos nám Kristus skrze milovaného Jana hovoří: „Blahoslavený, kdo čte, i ti, kteříž slyší slova proroctví tohoto, a ostříhají toho, což napsáno jest v něm; nebo čas blízko jest." (Zj 1,3). „Pán Bůh svatých proroků poslal anděla svého, aby ukázal služebníkům svým, co se díti musí brzo. Aj, přijduť rychle. Blahoslavený, kdož ostříhá slov proroctví knihy této." (Zj 22,6-7).

Boží andělé ve svých poselstvích k lidem znázorňují čas jako velmi krátký. Tak to bylo ukázáno i mně. Je pravda, že čas trval déle, než jsme očekávali v počátečních dnech tohoto poselství. Náš Spasitel se nezjevil tak brzy, jak jsme doufali. Zklamalo však Slovo Páně? Nikdy! Je třeba si uvědomit, že Boží sliby i výstrahy jsou stejně podmíněné.

Bůh svěřil Svému lidu dílo, jež má na zemi vykonat. Bylo zvěstováno poselství třetího anděla, mysl věřících byla obrácena k nebeské svatyni, kde vystoupil Kristus, aby tak dokonal smíření za svůj lid. Mělo se pokračovat v sobotní reformě. Trhlina v Božím ^{1SM 68} zákoně musí být zacelena. Poselství musí být provoláno hlasitě, aby všichni obyvatelé země mohli obdržet varování. Lid Boží musí očistit své duše skrze poslušnost k pravdě a musí být připraven, aby při Jeho příchodu stál před Ním bez poskvrny.

Kdyby se adventisté po velkém zklamání v roce 1844 pevně chopili své víry a společně pokračovali ve zjevování Boží prozřetelnosti, kdyby přijali poselství třetího anděla a silou Ducha svatého ho ohlásili světu, spatřili by spasení Boží. Pán by mocně podpořil jejich úsilí, dílo by bylo ukončeno a Kristus by přišel již dříve, aby přinesl svému lidu jeho odplatu.

Ale v období pochybování a nejistoty, které následovalo po zklamání, mnozí z adventních věřících se vzdali své víry. Povstaly neshody a různice. Většina oponovala slovem i perem hrstce těch, kteří se řídili Boží prozřetelností, přijali sobotní reformu a počali hlásat poselství třetího anděla. Mnozí, kteří svůj čas i nadání mohli zasvětit službě varování světa, byli zcela zaměstnáni popíráním pravdy o sobotě a naopak úsilí těchto obhájců pravdy bylo zcela vyčerpáno odpověďmi na obhajobu pravdy. Takto byla práce zdržována a svět byl ponechán v temnotě. Kdyby se celá společnost adventistů sjednotila na Božím Desateru a Ježíšově víře, jak zcela odlišné by byly naše dějiny!

Boží vůlí nebylo, aby se Kristův příchod takto opozdil. Bůh nezamýšlel, že Jeho lid - Izrael - by měl 40 let bloudit po poušti. Slíbil jim, že je povede přímo do země Kananejské a tam je usadí jako svatý, prospěšný a šťastný lid. Ale ti, kterým to bylo zprvu zvěstováno, nevešli „pro nevěru" (Žd 3,19). Jejich srdce bylo naplněno reptáním, vzpourou a závistí a On nemohl splnit svou smlouvu, kterou s nimi uzavřel.

^{1SM 69} Čtyřicet let nevěry a reptání starého Izraele způsobilo, že byl vyloučen z dědictví Kananejské země. Pro tytéž hříchy se odkládá vstup novodobého Izraele do nebeského Kanánu. Boží zaslíbení však v žádném případě nezklamala. Jsou to nevěra, světskost, neposvěcenost a nesnášenlivost mezi lidem, který se hlásí k Pánu, jež je zadržují na tomto světě hříchu a bolesti tolik let.

Jsou ještě dvě další pasáže, o kterých se praví, že byly v mé první knize, ale v pozdějších spisech nebyly uvedeny. Chtěla bych jen říci, že dostanu-li knihu, zjistím přesnost citátů a na vlastní oči uvidím vzájemnou spojitost, jsem ochotna je jasně vysvětlit.

Posměvači posledních dnů

Od samých začátků svého díla jsem byla pronásledována nenávistí, potupováním a obviňováním z podvodů. Základní obvinění a pomlouvačné pověsti byly dychtivě shromažďovány a dále rozšiřovány buřiči, formalisty a fanatiky. Kazatelé takzvaných ortodoxních církví cestují z místa na místo, aby varovali před adventisty sedmého dne a sestru Whiteovou používají jako svou učebnici. Posměvači posledních dnů jsou zlákáni těmito kazateli, kteří se vydávají za Boží strážce.

Nevěřící svět, kazatelé padlých církvi a Adventisté prvního dne se spojili v odporování sestře Whiteové. Tento bojový vztah se udržuje již téměř 40 let, ale já jsem necítila potřebu odpovídat na jejich odporné řeči, potupování a narážky. I nyní bych se neuchýlila od této zvyklosti, kdyby neexistovalo nebezpečí, že některé upřímné duše by mohly být svedeny nepřáteli pravdy, kteří mě s jásotem prohlašují za podvodnici. V naději, že pomohu těmto poctivým duším, činím toto prohlášení.

Neočekávám, že se dostanu až k těm, kteří spatřili světlo pravdy a nestřeží ho - k těm, kteří se oddali předsudkům a své duše obklopili nevěrou.

Ježíš, Majestát nebes, On, který byl rovný Bohu, byl na zemi ^{1SM 70} třicet tři let a přesto bylo málo těch, kteří uznali Jeho Božský charakter. A mohu já, tak slabá, bezvýznamná, tichá bytost, očekávat větší úspěch, než jakému se těšil Spasitel světa?

Když jsem se na počátku věnovala hnutí a následovala Boží příkaz, abych zvěstovala lidem slova, která mi byla dána, věděla jsem, že mě očekává odpor opozice, potupení a pronásledování. Nebyla jsem zklamána. Kdybych spoléhala na lidskou chválu, byla bych již dávno předtím zbavena odvahy. Ale můj zrak byl upřen k Ježíši a já jsem poznala, že On, který byl bez viny, byl napadán utrhačnými jazyky. Ti, kteří si činili právo na domnělou zbožnost, kráčeli jako špehéři za Spasitelem a využívali každého možného vlivu a moci, aby Jeho cestu opletli trním. A ačkoliv byl Všemohoucí, nenavštívil své protivníky trestem, jak by podle svých hříchů zasloužili. Mohl na ně poslat blesky svého hněvu, ale neučinil tak. Za jejich pokrytectví a korupci jim udělil ostrou důtku a když Jeho poselství bylo odmítnuto a Jeho život byl ohrožen, pokorně odešel na jiné místo, aby hovořil Slovo života. Ve své slabosti jsem se pokusila následovat Svého Spasitele.

Nepřátelství vůči obhájcům pravdy

Jak dychtivě usilovali farizeové o to, aby dokázali, že Kristus je podvodník! Jak střežili každé Jeho slovo a snažili se Ho nesprávně vylíčit a vysvětlit. Domýšlivost, zaujatost a vášně uzavřely cestu každé duši, která chtěla přijmout svědectví Božího Syna. Když zřetelně pokáral jejich špatnost a prohlásil, že jejich skutky dokazují, že jsou synové satanovi, rozhodně Jej napadli, říkajíce: „Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán a ďábelství máš?" (J 8,48)

Všechny argumenty, mířené proti Kristu, byly založeny na lži. Tak tomu bylo i v případě Štěpána a Pavla. Vliv měly slabá a lživá obvinění těch, kteří stáli na nesprávné straně, protože bylo velmi mnoho těch, jejichž srdce byla neposvěcená, a kteří si přáli, ^{1SM 71} aby tato tvrzení byla pravdivá. Takoví byli vždy dychtiví k uchopení jakýchkoli předpokládaných bludů nebo omylů těch, kteří jim přinášeli nepříjemnou pravdu.

Nemělo by nás překvapovat, když těmi, kteří touží po klamu jsou mnohé dohady dychtivě přijímány jako nepochybná fakta. Kristovi odpůrci byli neustále zahanbováni a umlčováni moudrostí Jeho slov; stále však naslouchali každé pověsti a vyhledávali nějakou záminku, aby mu oponovali protichůdnými otázkami. Byli rozhodnuti, že se nevzdají svých záměrů. Dobře věděli, že pokud se Ježíši podaří pokračovat v Jeho díle, mnozí v Něj uvěří a zákoníci a farizeové ztratí nad lidem svou moc. Proto byli ochotni snížit se k jakékoliv podlosti a opovrženíhodnému kroku, aby na Něm uskutečnili své zlomyslné záměry. Herodiány měli v nenávisti, a přece se spojili s těmito zarytými nepřáteli, aby vymysleli nějaký plán, aby svět byl zbaven Krista.

S takovýmto duchem se Boží Syn setkal u těch, které přišel spasit. Mohou snad ti, kteří se snaží poslouchat Boha, a kteří přinášejí světu poselství Jeho pravdy, očekávat příjemnější přijetí, než jakého se dostalo Kristu?

Nejsem zaujata vůči těm, kteří usilují o to, aby poselství, které dal Bůh k pokárání, varování a povzbuzení svého lidu, zůstala bez účinku. Ale jako Kristův vyslanec musím bránit pravdu. Kdo jsou ti, kteří se tak nadšeně sešikovali proti mně? Jsou to čisté a svaté dítky víry? Jsou znovuzrození? Jsou účastníky Božské přirozenosti? Milují Ježíše a projevují Jeho ducha pokory a ponížení? "Po ovocích jejich poznáte je." (Mt 7,20) Podobají se prvním učedníkům nebo vychytralým farizeům a zákoníkům, kteří byli stále připraveni, aby překrucovali Jeho slova? Povšimněme si postupu těchto dávných odpůrců víry; jak se spojovali kněží, zákoníci i vládci, aby nalezli něco proti Tomu, který byl Světlem světa.

Proč se tak všemožně snažili odsoudit Krista? Neměli rádi ^{1SM 72} Jeho učení ani ustanovení a byli mrzutí při pohledu na lid, který svou pozornost obracel k Němu a odvracel se od svých dřívějších vůdců.

Lidská přirozenost se dosud nezměnila. Ať ti, kteří se snaží zatarasit mé cesty trním a snaží se zničit vliv mého slova, neklamou sami sebe v domnění, že konají službu Boží. Slouží jinému mistru a podle svého konání přijmou odplatu.

Vzpoura bude existovat tak dlouho, dokud bude existovat sám satan. Ti, kteří jsou podněcováni jeho duchem, nerozeznají Ducha Božího, ani neuslyší Jeho hlas, dokud nebude vynesen rozkaz: „Kdo škodí, škoď ještě, a kdo smrdí, smrď ještě, a kdo jest spravedlivý, ospravedlni se ještě, a svatý, posvěť se ještě." (Zj 22,11) Očekávám, že se budu neustále setkávat se závistí těch, kteří pohrdli světlem, které mi ze své laskavosti udělil Bůh.

Dostačující důkaz pro upřímné srdcem

Božím záměrem je dát dostačující důkaz o Božském charakteru svého díla a přesvědčit všechny, kteří si upřímně přejí poznat Jeho pravdu. On však nikdy neodstraní všechny možnosti pochybností. Všichni, kteří chtějí pochybovat a hledat malichernosti, najdou svou příležitost.

Lituji ty, kteří vykročili na stezku pochybností a nevěry. Ráda bych jim pomohla, kdybych mohla, ale podle svých vlastních zkušeností z minulé doby mám jen malou naději, že vůbec kdy přijdou ke světlu. Ani množství důkazů nemůže přesvědčit člověka o pravdě do té doby, pokud není ochoten vzdát se své pýchy, potlačit svou tělesnou přirozenost a stát se učedníkem v Kristově škole.

Tvrdohlavost a názorová nadřazenost vede mnohé k zavržení nebeského světla. Přidržují se oblíbených názorů, fantastických výkladů Písma a nebezpečných bludů. A když je přineseno svědectví, aby opravilo jejich omyly, odcházejí rozmrzelí, stejně jako mnozí za dnů Kristových.

Nezáleží na tom, jak bezúhonný je charakter a život těch, kteří hovoří k lidem Boží slova. To jim neposkytuje žádnou zásluhu. A proč? Protože oni hovoří k lidu pravdu. V tom je, bratři, moje obrana. ^{1SM 73} Když ale koluje nepravdivá zpráva nebo z nějakých závěrů či dohadů je obviněn charakter Kristova vyslance, s jakou neuvěřitelnou lehkověrností je to přijímáno! Jak mnoho je těch, kteří jsou ochotni zveličovat a šířit pomluvy! Takoví odhalují svůj pravý charakter. „Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy neslyšíte, že z Boha nejste." (J 8,47)

Těm, kteří se postavili za pravdu jako Ježíš, budou odměnou pomluvy a potupování. „A takž i všickni, kteříž chtějí pobožně živi býti v Kristu Ježíši, protivenství míti budou." (2Tm 3,12) Ti, kteří nesou jasné svědectví proti hříchu, budou určitě nenáviděni jako jejich Mistr, který je pověřil tímto úkolem ve svém jménu. Jako Kristus budou nazváni nepřáteli církve a náboženství; a tím opravdovější a přesvědčenější bude nepřátelství bezbožných a pokrytců. Ale když se tak stane nesmíme ztrácet odvahu.

Budu pokračovat ve svém díle

Můžeme být nazváni „slabochy a blázny", nadšenci, či dokonce šílenci. Může se o nás říkat, tak jak o Kristu: „Ďábelství má a blázní." (J 10,20) Ale dílo, které nám předal náš Učitel, je stále naším dílem. Svou mysl musíme upřít k Ježíši, nesmíme hledat chválu a lidskou slávu, ale podřídit se Tomu, který soudí spravedlivě. On ví, jak pomoci těm, kteří proto, že Ho následují, trpí v omezené míře potupu, kterou nesl i On. On byl stejně pokoušen jako my, aby mohl rozpoznat, jak může v nouzi pomoci těm, kteří budou pokoušeni.

Těmi, kteří předstírají spravedlnost, ale neznají Boha, může být k mému svědectví přisouzen jakkoliv mylný výklad. V pokoře budu pokračovat ve svém díle. Budu hovořit slova, která mi Bůh dal k povzbuzení, k napomínání a k varování. Zbývá jen málo dní mého života na této zemi. Dílo, které mi dal Otec, chci z Jeho milosti věrně splnit, neboť vím, že všechny mé skutky musí projít zkoumajícím pohledem Hospodina.

- Manuscript 4, 1883.

^{1SM 74} Obšírné objasnění E.G.Whiteové ohledně otázky „zavřených dveří"

Battle Creek, Michigen 24.8.1874

Milý bratře Loughborough,
tím zároveň v bázni Boží osvědčuji, že obvinění Miles Granta, paní Burdickové a jinými, jež byla publikována ve „Crisis", nejsou pravdivá. Statě, týkající se mého náhledu v roce 1844 jsou nepravdivé.

Spolu se svými bratřími a sestrami jsem po roce čtyřicet čtyři věřila, že by již nemohlo být obráceno více hříšníků. Ale já jsem neměla nikdy vidění, že by hříšníci nemohli být již více obráceni. Mohu zřetelně a docela svobodně prohlásit, že žádný člověk neslyšel, že bych někdy řekla nebo dokonce že by četl statě, které byly napsány mým perem a které by ho ospravedlnily z obvinění, která v tomto bodě proti mně byla vyslovena.

Bylo to na mé první cestě, kterou jsem podnikla na východ, kdy jsem vyprávěla svá vidění o drahocenném světle, jež mi bylo zjeveno ve vztahu k nebeské svatyni a v němž jsem viděla otevřené a zavřené dveře. Věřili jsme, že Pán má brzy přijít v nebeských oblacích. Bylo mi ukázáno, že ve světě má být dokonáno veliké dílo pro ty, kteří neměli světlo a kteří ho neodmítli. Naši bratři to nemohli pochopit pro naši víru v bezprostřední zjevení se Krista. Někteří mně obviňovali z toho, že říkám, že můj Pán prodlévá se svým příchodem; byli to zvláště fanatici. Viděla jsem, že v roce 1844 Bůh otevřel dveře a žádný člověk je nemohl zavřít a že Bůh zavřel dveře a žádný člověk je nemohl otevřít. Ti, kteří zavrhli světlo, jež bylo přineseno světu v poselství druhého anděla, vešli do temnoty, která byla velice hustá.

Nikdy jsem neuvedla ani nenapsala, že svět je odsouzen nebo zatracen. Nikdy, za žádných okolností, jsem tohoto výrazu nepoužila na nikoho i když byl sebevíce hříšný. Pro ty, kteří používali tyto hrubé výrazy jsem vždy měla jen poselství nápravy.

- Letter 2, 1874. (Viz GC 426-432, k plnějšímu pochopení.)

^{1SM 75} Tvrzení o dni a hodině Kristova příchodu

Milá sestro,
mezi jiným uvádíš tvrzení některých, že „je nedůstojné zamlčovat tvé předchozí spisy". Mohou ti, kteří takto hovoří, podat důkaz svého tvrzení? Vím, že toto bylo často opakováno, ale nebylo to prokázáno. Tvrdí, že „ve tvých původních Svědectvích, sv. 1., které jsme si uchovali, jasně prohlašuješ, že ti byl zjeven den i hodina druhého příchodu Krista. Podotýkám, že toto tvé prohlášení neobstojí v porovnání s biblickým textem, neboť sám Kristus prohlašuje, že žádný člověk, ani andělé Boží neznají dne nebo hodiny."

V mé první knize najdeš pouze stať, týkající se dne i hodiny Kristova příchodu, kterou jsem uvedla v době po roce 1844. Nalezneš ji v Raných spisech, str. 11,27 a 145-146 (nynější vydání str. 15,34 a 285). Všechny se vztahují na oznámení, které bude učiněno těsně před druhým příchodem Krista.

Najdeš-li si stranu 145 (nynější vydání str. 285) a budeš-li číst od počátku kapitoly, poznáš, že učiněné prohlášení se týká vysvobození svatých v době soužení hlasem Božím. Obstarej si, prosím, tuto knihu, jestliže ji nemáš a přečti si v ní uvedenou stať od prvního výtisku, který byl publikován, byla tištěna takto: „Nebe se otevíralo a zavíralo a bylo v pohybu. Hory se chvěly jako třtina zmítaná větrem a všude kolem vyvrhovaly rozervané skály. Moře vřelo jako v hrnci a na pevninu vyhazovalo kamení. A když Bůh oznamoval den a hodinu Ježíšova příchodu a uzavíral věčnou smlouvu se svým lidem, pronesl jednu větu. Pak se odmlčel, zatímco tato slova se nesla zemí."

Toto je část odstavce. Údaj na str. 11 a 27 (v nynějším vydání 15 a 34) se vztahuje ke stejné době. Obsahuje vše, co jsem viděla ve vztahu k určené době, příchodu Páně. Neměla jsem nejmenší ^{1SM 76} ponětí o čase, o kterém hovořil hlas Boží. Slyšela jsem provolání hodiny, ale po skončení vidění v mé paměti nezůstalo. Přede mnou se odehrávaly úchvatné scény se slavnostním prožitkem, jež nelze náležitě vylíčit žádným jazykem. To všechno bylo pro mě živou skutečností a při skončení scény se objevil velký oblak, na němž seděl Syn člověka.

- Letter 38, 1888.

Původní vidění o paprscích světla

V mém raném mládí Pán usoudil za správné, aby přede mnou otevřel slávu nebes. Ve vidění jsem byla uvedena do nebe a anděl mi řekl: „Podívej se!" Já jsem se dívala na svět, který byl v neprůhledné tmě. Když jsem spatřila tuto tmu zachvátila mně nepopsatelná muka.

Znovu jsem zaslechla slova: „Podívej se!" A opět jsem se pozorně dívala na svět a poznenáhlu jsem viděla paprsky světla, roztroušené jako hvězdy ve tmě. A pak jsem viděla stále nová světla, která se připojovala a tak stále světel přibývalo, jako hvězd v této morální temnotě. A anděl řekl: „Toto jsou ti, kteří věří v Pána Ježíše Krista a jsou poslušní Kristovým slovům. Jsou světlem světu a kdyby nebylo těchto světel, na přestupníky Božího zákona by okamžitě dopadl Boží soud." Pak jsem viděla, jak tyto malé světelné zdroje září stále více; vycházely z východu i ze západu, severu i jihu a osvěcovaly celý svět.

Pojednou jedno z těchto světel začalo zhasínat a také ostatní zhasínala. Pokaždé, když se tak stalo, nastal v nebi smutek a pláč. Ale některá ze světel zářila stále jasněji, jejich záře sahala daleko a spousta světel se k nim přidávala. Pak v nebi panovala radost. Viděla jsem, že paprsky světla vycházely přímo od Ježíše a ve světě vytvářely tyto mocné světelné paprsky.

- GW 378-379 (vydání z roku 1892)