Zápas, který následuje po oživení

(V roce 1893 došlo k pozoruhodnému oživení v našich institucích v hlavním sídle Battle Creeku, jež bylo doprovázeno značnými důkazy díla Božího Ducha. Mnoho požehnání však bylo ztraceno v událostech, které následovaly rychle za sebou. Ze zkušeností i rad, daných v této souvislosti, je možno čerpat poučení, jež mají hodnotu i pro současnost. - Sestavovatelé.)

Po vylití Ducha Božího v Battle Creeku se potvrdilo, že čas velikého duchovního světla je také obdobím, odpovídajícím duchovní temnotě. Satan a jeho ďábelské nástroje jsou v činnosti a projevují svou moc na každé duši, aby zmařili účinek deště milosti, který přichází z nebe, aby oživil a posílil dřímající energii v rozhodnou činnost a odhalil to, co Bůh udělil. Kdyby tyto mnohé osvícené duše konaly ihned práci na tom, aby udělili jiným to, co jim Bůh k tomuto účelu udělil, bylo by dáno mnohem více světla a bylo by poskytnuto více síly. Bůh nedává své světlo pouze pro jednu osobu, ale aby i ona mohla šířit světlo, aby Bůh byl oslaven. Tento účinek jsme zakusili.

V každé době po období duchovního oživení a vylití Ducha svatého následovala duchovní temnota a převládala zkaženost. ^{1SM 130} Vezme-li se v úvahu to, co Bůh učinil v Battle Creeku, ty možnosti, přednosti a požehnání, pak církev neučinila žádný pozoruhodný pokrok v konání díla a Boží požehnání nespočine na církvi, aby jí udělil více světla, dokud ona nepoužije světlo tak, jak to Bůh ve svém Slově nařídil. Světlo, které mělo svítit jasnými a zřetelnými paprsky, bude uprostřed morální temnoty uhasínat. Útočná moc Boží pravdy je závislá na spolupráci lidského nástroje s Bohem ve zbožnosti, horlivém zanícení a v nesobeckém úsilí přinést světlo pravdy ostatním.

- Manuscript 45, 1893.

Nebezpečí záměny práce Ducha s fanatismem

Byly mi psány některé věci ve vztahu k působení Ducha Božího na poslední konferenci (1893) a na škole, které jasně dokazují, že se podle tohoto požehnání nežilo; myšlení bylo zmatené, a to, co bylo dáno s nebe jako světlo, bylo nazváno citovým vzrušením. Byla jsem zkormoucena z toho, že na tyto věci se takto nahlíželo. Musíme být velmi obezřetní, abychom nezarmucovali Svatého Ducha Božího a nevyjadřovali se o službě Jeho Svatého Ducha jako o určitém druhu fanatismu. Jak máme rozumět působení Ducha Božího, jestliže to nebylo jasně a neomylně zjeveno nejen v Battle Creeku, ale i na mnohých jiných místech?

Nepřekvapuje mne, že kdokoliv může být zmaten nad pozdějšími výsledky. Ale podle mých poznatků z uplynulých čtyřiceti osmi let jsem viděla mnoho věcí a věděla jsem, že Bůh působil pozoruhodně; ať se nikdo neodvažuje říci, že to nebyl Duch Boží. A to je právě to, čemu máme věřit a zač se máme modlit, protože Bůh dává svého Ducha ochotněji těm, kteří o Něj žádají, než rodiče jsou ochotni dát dary svým dětem. Avšak Duch svatý není dán proto, aby Ho člověk používal při své práci; ale proto, aby použil lidský nástroj pro práci. Bůh hojně požehnal studentům na škole i ve sboře; o tom vůbec nepochybuji. Ale po období velkého světla a vylití ^{1SM 131} Ducha zcela obvykle následuje období velkého temna. Proč? Protože nepřítel pracuje s celou svou klamnou schopností na tom, aby hloubka vlivu Ducha Božího na lidskou osobnost zůstala bez účinku.

Když se studenti ve škole ubírali ke svým sportovním zápasům a když šli hrát kopanou a byli cele zaujati předmětem své zábavy, satan v tom viděl vhodnou příležitost, aby zakročil a zmařil vliv Ducha svatého tím, že si takto přizpůsobil a použil lidskou osobnost. Kdyby všichni učitelé do jednoho konali svou povinnost, kdyby si uvědomovali svou zodpovědnost, kdyby stáli morálně nezávislí před Bohem, kdyby použili schopnosti, které jim dal Bůh k poučení ducha skrze lásku pravdy, měli by duchovní sílu a Božské osvícení, spěli by vpřed a vzhůru po žebříku pokroku, dosahujícím nebesa. Skutečnost dokazuje, že neocenili světlo, nechodili v něm a ani nenásledovali Světlo světa.

Je snadnou věcí promrhat čas prázdnými slovy a hrami, a takto překážet vlivu Ducha svatého. Chodit ve světle znamená jít vpřed za světlem. Jestliže se ten, který přijal požehnání, stane nedbalým a nepozorným, jestliže nebdí na modlitbách, nezvedá kříž a nenese Kristovo břímě, jestliže Jeho láska k zábavě a touha po vyniknutí pohlcuje jeho sílu nebo schopnosti, pak Bůh není ani prvním, ani tím nejlepším, ani tím posledním ve všem; na scénu přichází satan, aby sehrál svou úlohu ve hře života o duši člověka. Satan umí hrát mnohem dovedněji než člověk. Dovede činit mistrně utajené úklady pro zkázu duše ...

Výsledky, jež se dostavily po díle Ducha Božího v Battle Creeku, nejsou z důvodu fanatismu, ale proto, že ti, kteří obdrželi požehnání, neprokázali slávu toho, který je povolal z temnoty ke své předivné chvále; a když země bude osvícena Boží slávou, mnozí nebudou vědět, co to je a odkud to přichází, protože zneužívali a mylně vykládali Ducha, který byl na ně vylit. Bůh je Bohem, který žárlí na svou slávu. On nepoctí ty, kteří ho zneucťují. Některé osoby žijící ve světle by měly poučovat tyto mladé, nezkušené duše, ^{1SM 132} aby nadále chodily ve světle. Přála bych si, abych měla čas napsat mnohem více, ale obávám se, že nebudu mít více času.

- Letter 58, 1893.

Na snadné cestě se ztrácí požehnání

V současné době je moje mysl velmi zatížena a já jsem vybízena Duchem svatým, abych vám o tom napsala. Pán nám otevřel laskavě nebeská okna a vylil na nás požehnání? (Adresováno řediteli v Battle Creek College) Ó! Pak to byla pravá doba na výchovu učitelů a studentů, aby si zachovali vzácnou Boží přízeň skrze práci v souladu s přibývajícím světlem a takto předali paprsky, dalším lidem. Bylo dáno nebeské světlo? A za jakým účelem bylo dáno? Aby světlo svítilo při praktickém konání spravedlnosti. Když u těch, kteří byli tak hojně obdařeni, bude viditelná hlubší a vroucí zbožnost, když si uvědomí, že byli koupeni drahou krví Beránka Božího a přioděni rouchem Jeho spasení, nebudou pak představovat Krista?

Nejsou hry, odměny a používání boxerských rukavic výchovou a cvičením podle satanova návodu, aby vedly k osvojení si jeho vlastností? Kdyby tak mohli spatřit Ježíše, muže bolesti, který se na ně dívá se smutkem, jak mi to bylo ukázáno. Věci se začaly jistě chybně rozvíjet a mařily účinek Božské moci, která byla poskytnuta z milosti. Dílem každého křesťana je představování Krista, vyzařování světla, pozvednutí morální úrovně, zasvěcení se Bohu skutkem i vlivem, nechat se bezstarostně vést k myšlení o Bohu a o věčnosti. Svět by se nejraději ve svém plánování zbavil věčnosti, ale dokud jsou zde ti, kteří reprezentují Krista ve svých praktických životech, nemohou mít v tom úspěch.

Každý věřící je článkem zlatého řetězu, který spojuje duši s Ježíšem Kristem a je cestou, po které je přinášeno světlo těm, kteří jsou v temnotě. Jakmile někdo ztratí své spojení s Kristem, satan ^{1SM 133} se chopí příležitosti, aby ho dovedl ke zneuctění Krista slovy, duchem, skutky, a tak je Kristův charakter vykládán mylně. Ptám se můj bratře zda náboženství Ježíše Krista není špatně pochopeno právě k vůli přemíře zábav. Když Pán v Battle Creeku udělil bohatství své milosti, nebyli tam takoví, kteří by mohli nést odpovědnost, a kteří měli usměrňovat tyto duše, jak by měli využívat schopnosti, dané jim Bohem, pro konání dobra a užitečné práce, která by změnila způsob jejich studia jinak, než vzrušením a emocemi, vyvolanými jejich hrami? Tento způsob zábavy nezdokonaluje mysl, ducha a ani způsob života pro přípravu na období zkoušek, do kterých budou muset brzy vstoupit. Povrchní zbožnost, která je pokládána za náboženství, bude při zkoušce v ohnivé peci strávena.

Pán si přeje, aby si učitelé uvědomili nakažlivost svého vlastního příkladu. Je zapotřebí, aby se více modlili a uvažovali o tom, že přesvědčení, které vyplývá ze spořádaného života a zbožného rozjímání, ze živého rozhodného křesťanství, připravuje zahradu srdce pro seménka pravdy, která jsou zaseta proto, aby přinesla bohatou úrodu, a také pro Slunce spravedlnosti, které přinese na svých paprscích zdraví. Ať vaše spravedlnost zazáří před lidmi, „ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích." (Mt 5,16) Kristus svým učedníkům řekl: „Vy jste sůl země. Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena? K ničemuž se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí pošlapána." (Mt 5,13) Církev neosvěcuje svět vyznáváním své zbožnosti, ale projevem přetvářející, posvěcující moci pravdy v životě i charakteru.

Doba je příliš přeplněna projevy o nadcházejících konfliktech, a proto mládež nemůže být vychovávána zábavou a hrami.

- Letter 46, 1893.

Nebezpečí, že světlo bude zastíněno

Pán se k vám choval laskavě a vylil na vás svého Svatého Ducha. Při stanových shromážděních v různých našich institucích, ^{1SM 134} bylo na vás vylito velké požehnání. Byli jste navštíveni nebeskými posly světla pravdy a moci a to by nemělo být pokládáno za podivné; to vám Bůh tak požehnal. Jak si Kristus podmaní svůj vyvolený lid? - Silou svého Svatého Ducha. Neboť Duchem svatým hovoří skrze Písmo k myslím a do lidských srdcí vštěpuje pravdu. Před svým ukřižováním Ježíš svým učedníkům slíbil, že jim sešle Utěšitele. Řekl: „Jest vám užitečné, abych já odešel. Nebo neodejdu-liť, Utěšitel nepřijde k vám; a pakliť odejdu, pošli ho k vám. A onť přijda, obviňovati bude svět z hříchu a ze spravedlnosti a ze soudu... Když pak přijde ten Duch pravdy, uvedeť vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli uslyší, toť mluviti bude; i budoucí věci zvěstovati bude vám. Onť mne oslaví, nebo z mého vezme, a zvěstovati bude vám." (J 16,7-8.13-14)

Tomuto Kristovu zaslíbení nebyla věnována dostatečná pozornost, a proto duch zákona a jeho věčná existence nebyly pro nedostatek Ducha Božího pochopeny. Ti, kteří vyznávají svou lásku ke Kristu, neporozuměli vztahu, který existuje mezi nimi a Kristem, protože jejich chápání zůstává stále nejasné. Jen zčásti pochopili úžasnou Boží milost, že dal svého jednorozeného Syna, aby spasil svět. Nechápou, jak daleko sahají požadavky svatého zákona a s jakou důsledností mají být poučení zákona uváděna do praktického života! Nebyli si vědomi toho, jak velikou předností, ale i nutností jsou modlitby, pokání a uvádění Kristových slov do života. Poslání Ducha svatého spočívá v tom, aby jejich rozumu zjevil význam posvěcení, které Bůh přijme. Působením Ducha svatého je duše osvícena, povaha je obnovena, posvěcena a povznášena.

Hlubokým působením Ducha Božího se přede mnou otevřel charakter působnosti a navštívení Ducha Božího. Přede mnou se ^{1SM 135} zjevilo nebezpečí, ve kterém se ocitnou duše, které byly takto navštíveny. Potom se budou muset setkat s prudším napadením nepřítele, který bude svým pokušením na ně naléhat a tak dílo Ducha Božího učiní neúčinným a způsobí, aby vznešená pravda, předkládaná a zjevená Duchem svatým, nemohla očistit ani posvětit ty, kteří obdrželi nebeské světlo a tak způsobí, že Kristus v nich nebude moci být oslaven.

Období velkého duchovního světla, jestliže toto světlo není uchováváno v posvátné úctě a nejedná se podle něho, se obrací v období duchovní temnoty. Jestliže se člověk nestává účastníkem tohoto posvátného vlivu Ducha Božího a nezdržuje se na svaté půdě, pak se toto dílo pozvolna vytrácí z myšlení. Ti, kteří chtějí růst v duchovním poznání, musí stát u samého Božího pramene a stále pít ze zdroje spasení, který jim je takto milostivě otevřen. Tento občerstvující pramen nesmí nikdy opustit; avšak se srdcem naplněným vděčností a láskou musí při pohledu na Boží dobrotu a slitování, být stálými účastníky živé vody.

Ó, jak hluboký význam mají pro každou duši slova: „Já jsem světlo světa", „Já jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy.“ (J 8,12; 6,35) Dostat se do této situace, to znamená, že jste našli zdroj světla a lásky, že jste poznali, kdy a jak můžete být nasyceni a neustálým vztahováním Božích zaslíbení na vlastní duši obdržíte zisk. „Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne a nevěříte." (J 6,36) Toto se na mnohých doslova naplnilo; neboť Pán jim dovolil, aby hlouběji pronikli do pravdy, do jeho milostivé povahy a slitování a lásky, ale po Jeho osvícení upadli zpět do nevěry. Viděli nebeské působení Ducha Božího; ale když přišla satanova lstivá pokušení, která přicházejí vždy po období oživení, nezprotivili se až ^{1SM 136} do krve, aby bojovali proti hříchu; a ti, kteří mohli stát na pevném základě, jen kdyby správně využili vzácného osvícení, jež se jim dostalo, byli přemoženi nepřítelem. Světlo, které jim Bůh udělil, měli přenášet na jiné duše; měli působit i jednat v souladu s posvátnými dary Ducha svatého. A jelikož tak neučinili, utrpěli ztrátu.

Duchovní vítězství ztraceno kvůli nadšení pro hry

Mezi studenty byl dán volný průchod duchu žertování a veselí. Byli tak zaujati hrami, že Pán byl z jejich myšlení zcela vytlačen; a Ježíš stál mezi nimi a pravil: „Ó, kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly." (Lk 19,42). „Že jste mne i viděli, a nevěříte." (J 6,36). Ano, zjevil se vám sám Kristus a do vašich srdcí byl vznesen hluboký dojem působením Ducha svatého; ale hnali jste se jiným směrem a ztratili jste toto svaté působení, a tak se vám nepovedlo pokračovat k vítězství. „Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde; a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven." (J 6,37) Nastoupili jste cestu ke Kristu, ale nezůstali jste Kristu věrní. Opustili jste Jej. Byla vám dána veliká přednost i Jeho požehnání; vy jste si toho byli vědomi, ale i to se vytratilo z vašeho srdce. Otázka zábavy zaujala vaše myšlení natolik, že po tomto slavném navštívení Duchem Božím jste se začali zabývat zábavou s takovou horlivostí, že všechny zábrany byly přelomeny a pro vaše nadšení pro hru jste zanedbali zachovávání Kristových slov: „Bděte a modlete se, abyste nevešli v pokušení." (Mk 14,38) Místo, které měl zaujmout Ježíš, bylo násilně uchváceno nadšením ke hrám. Namísto potěšení Ducha svatého jste si vybrali zábavu. Nenásledovali jste Ježíšova příkladu, který řekl: „Nebo jsem sestoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, kterýž mne poslal." (J 6,38)

Myšlení mnohých je tak zmatené jejich vlastními lidskými touhami a náklonnostmi a tak se jim oddávají, že nemohou ^{1SM 137} pochopit pravý význam Písem. Mnozí předpokládají, že při následování Krista budou muset být zasmušilí a smutní, protože se od nich požaduje sebezapírání v rozkoších a pošetilostech, kterým holduje svět. Živý křesťan bude naplněn srdečností a klidem, protože žije tak, jakoby viděl Toho, který je neviditelný. A ti, kteří Krista hledají v Jeho pravé povaze, mají v sobě prvky věčného života, protože jsou spoluúčastníky Božské přirozenosti a unikli zkaženosti, která ovládá svět smyslnou žádostivostí. Ježíš řekl: „Tato jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych ničeho toho, což mi dal, neztratil, ale vzkřísil to v nejposlednější den. A tato jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v Něho, měl život věčný. A já jej vzkřísím v den nejposlednější. (J 6,39-40)

Boží dítko Božím spolupracovníkem

Všechen duchovní život pochází z Ježíše Krista. „Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc dítkami Božími býti." (J 1,12) Jaký je tedy výsledek toho, že někdo je Božím dítkem? Výsledkem toho je, že se stáváme Božími spolupracovníky. Pro spásu vaší duše musí být vykonána velká práce, aby vás oprávnila získávat jiné nevěřící pro život, naplněný vírou v Ježíše Krista. „Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne (s příležitostnou vírou? - Ne, s trvalou věrnou vírou, která působí s láskou a očisťuje duši) máť život věčný. Já sem ten chléb života ... Já jsem ten chléb živý, kterýž jsem s nebe sestoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa ... Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve Jeho, nemáte života v sobě. Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a já jej vzkřísím v nejposlednější den ... Duch jest, kterýž obživuje, tělo nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch jsou a život jsou. Ale jsou někteří z vás, ježto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli ^{1SM 138} nevěřící, a kdo by ho měli zraditi. I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by jemu bylo dáno od Otce mého." (J 6,47.48.51.53.54.63-65)

Když Ježíš hovořil tato slova, říkal je s autoritou, jistotou a mocí. Jeho projevy byly někdy tak zřejmé, že bylo viditelné hluboké působení Jeho ducha. Ale mnozí, kteří viděli, slyšeli a byli účastni požehnání této hodiny, odešli svou cestou a brzy zapomněli na světlo, které jim dal.

Poklady věčnosti byly svěřeny Ježíši Kristu, aby o ně pečoval, a aby je dal tomu, koho sám uzná. Jak je však smutné, že tak mnozí velmi rychle ztratili z dohledu drahocennou milost, která jim je nabízena skrze víru v Něho. On udílí nebeské poklady těm, kteří v Něj uvěří, kteří k Němu budou vzhlížet a zůstanou Mu věrní. On nepovažoval za loupež, aby byl rovný Bohu, a tak nezná žádné omezení ani kontrolu při poskytování nebeského pokladu tomu, komu ho bude chtít udělit. Nepovyšuje a ani nevzdává úctu velkým tohoto světa, kterým se lichotí a tleská; avšak vyzývá svůj zvláštní, vyvolený lid, který Jej miluje a slouží Mu, aby k Němu přišel s žádostí; On mu dá chléb života a udělí mu živou vodu, která se v nich stane pramenem vody, prýštící k životu věčnému.

Ježíš přinesl světu Boží nashromážděné poklady a všichni, kteří v Něj uvěří, budou přijati jako Jeho dědicové. Prohlásil, že odměna těch, kteří snáší utrpení pro Jeho jméno, bude veliká: „Čeho oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské nevstoupilo, co připravil Bůh těm, kteříž Jej milují." (1K 2,9).

- RH 30.1.1894.

Bylo požehnání opatrováno s láskou?

Aby naše duchovní obdarování vzrůstalo, je nutné, abychom chodili ve světle. Se zřetelem na Kristův brzký příchod musíme usilovat o přípravu svých duší; dbát, aby naše lampy byly ^{1SM 139} řádně ozdobeny a hořely, a abychom naléhali na druhé a hovořili o nutnosti přípravy na Ženichův příchod. Bdělost a práce musí jít společně; víra a úsilí se musí sjednotit, jinak naše povahy nebudou souměrné, dobře vyvážené a dokonalé v Kristu Ježíši.

Kdybychom své životy zasvětili pouze zbožnému přemýšlení, pak by naše světlo zhasínalo, neboť světlo dostáváme proto, abychom ho předávali druhým; a čím více světla vydáváme, tím se stává jasnější. Je-li ve světě něco hodné projevu nadšení, pak to může být projeveno zvěstováním spasení duším, pro něž Kristus zemřel. Práce tohoto druhu nebude příčinou k zanedbávání osobní zbožnosti. Je nám dáno napomenutí: „V pracech neleniví, duchem vroucí, Pánu sloužíce.“ (Ř 12,11)

Zaměřit vše zcela na slávu Boží, to znamená mít jediný cíl - prokazovat prací to, co bylo vykonáno na našem srdci, podřídit svou vůli Boží vůli a každou myšlenku usměrnit k Boží slávě. Svět se na vás dívá, aby viděl, jaký bude výsledek vlivu díla oživení, kterého se dostalo škole, sanatoriu, vydavatelské radě a členům sboru v Battle Creeku. Jaké svědectví přinášíte do svého denního života a charakteru?

Bůh očekával, že vy všichni učiníte to nejlepší, ne pro uspokojení sebe samých, ale pro vyvýšení Boha na všech vašich cestách, a že Mu odplatíte podle světla a předností, kterými vás obdařil skrze svou milost, kterou vám dal. Očekával, že to potvrdíte před nebeskými zástupy, a že budete živým svědectvím světu o moci a milosti Kristově. Bůh vás zkoušel, aby viděl, zda Jeho bohaté požehnání budete pokládat za bezcennou povrchní věc, anebo za bohatý poklad, se kterým je zapotřebí zacházet opatrně. Kdyby všichni nakládali s Božím darem tímto způsobem - neboť to bylo dílo Boží - pak, podle měřítka odpovědnosti každého jednotlivce, by se darovaná milost zdvojnásobila podle toho, jak tomu bylo s hřivnami toho, který s penězi svého pána zacházel pečlivě.

^{1SM 140} Požehnání změněné v kletbu

Bůh zkouší věrnost svého lidu, aby mu dokázal, jak praktický užitek by mohl obdržet z drahocenného požehnání, kterého se mu dostalo. Požehnání přišlo od našeho Přímluvce a Obhájce, který se nachází v nebeských příbytcích; ale satan byl vždy připraven použít každé cesty, která se mu naskytla k tomu, aby světlo a požehnání mohl zvrátit ve tmu a prokletí.

Jak může být požehnání změněno v kletbu? Přesvědčováním člověka, aby nejevil zájem o světlo, anebo aby nezjevoval světu, že to bylo při přetváření povahy účinné. Lidský jedinec, obdařený Duchem svatým, se zasvěcuje ke spolupráci s Božími zástupy. Přijímá Kristovo jho, pozvedá svá břemena a pracuje s Kristem, aby dobyl cenné vítězství. Kráčí ve světle, poněvadž i Kristus je ve světle. Naplňuje se na něm písmo: „My pak všickni, odkrytou tváří slávu Páně jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy ve slávu, jakožto od Ducha Páně." (2K 3,18)

Do věčnosti odešel další rok i se svými těžkostmi, jež byly zaznamenány. Světlo, které nás osvěcovalo z nebe, mělo nás připravit, abyste povstali a zaskvěli se; a abyste jakožto Boží lid, zachovávající Jeho přikázání, zjevili světu Jeho slávu. Měli jste být živými svědky, avšak jestliže svědectví nepřináší světu zvláštní snahu po dokonalejší a svaté povaze, jestliže není konáno větší úsilí než to, jaké je možno vidět běžně v dnešních církvích, pak Božímu jménu nebyla vzdána čest a Jeho pravda nebyla nad světem vyvýšena skrze zjevení Božského poslání v lidu, který obdržel veliké světlo. Jestliže pro Boží moc, jež jim byla zjevena, neprojevili žádné větší porozumění, než aby jenom jedli a pili, pak aby povstali a veselili se, jak to činil starý Izrael, jak potom Hospodin může obdařit svůj lid bohatými a vzácnými projevy své moci? Když téměř v každém případě jednají proti jim známé Boží vůli, jsou nedbalí, ^{1SM 141} lehkovážní, sobečtí, ctižádostiví a pyšní, chodí před Hospodinem ve zkaženosti, jak jim tedy On může udělit další déšť Ducha svatého?

Bůh má pro svůj lid hojné požehnání; ale nemůže je poskytnout dříve, dokud nepoznají, jak mají nakládat s těmito vzácnými dary při oslavování Toho, která nás povolal ze tmy v předivné světlo své. „Protož i my, takový oblak svědků vůkol sebe majíce, odvrhouce všeliké břímě i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého sobě boje, patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího." (Žd 12,1-2) Část radosti, která byla předložena Kristu, byla radost z toho, že spatří svou opravdovou odměnu s všemohoucí sílou Ducha svatého, který Jeho podobu vtiskl do života i charakteru Jeho následovníků.

Božské nástroje spolupracují s lidskými bytostmi se snahou, aby zvelebili zákon a učinili ho vznešeným. Zákon Páně je dokonalý k obrácení duše. Zůstává v obrácené duši, takže svět vidí živé svědectví. Bude pak Pán nebes mít prostor pro své dílo? Bude v srdcích těch, kteří vyznávají, že uvěřili pravdě, nalezeno místo? Setká se pak Jeho čistá, nezištná shovívavost s odpovědí lidského jedince? Uvidí svět okázalý projev Kristovy slávy v povahách těch, kteří se pokládají za Jeho učedníky? Bude Kristus poctěn a oslaven, až uvidí, že z jeho lidských nástrojů skrze Jeho náklonnost a lásku vytékají potoky dobra a pravdy? Při vštípení Jeho evangelia do srdce uvolňuje pro požehnání světa nebeské zdroje. „Boží jsme zajisté pomocníci; Boží rolí, Boží vzdělání jste." (1K 3,9)

Jak posloužilo Boží bohaté požehnání těm, kteří měli ponížené a zkroušené srdce, aby je obdrželi? Bylo toto požehnání využito? Prokazovali ti, kteří ho obdrželi, chválu tomu, který je povolal ze tmy v předivné světlo své? Jsou někteří, kteří vyslovují ^{1SM 142} pochybnost nad prací, která byla tak dobrá, a která by měla být vysoce oceněna. Pohlížejí na to jako na určitý druh fanatismu.

Buďte velmi opatrní

Bylo by překvapující, kdyby se nenašel nikdo s nevyrovna-nou myslí, kdo by nehovořil a nejednal nerozvážně; neboť kdykoliv a kdekoliv působí Pán, aby udělil pravé požehnání, objevuje se také padělek, který má zmařit dílo Boží. Proto musíme být velmi opatrní, abychom před Bohem chodili pokorně, abychom vlastnili duchovní oční mast, a tak mohli rozlišovat mezi dílem Svatého Božího Ducha a působením ducha, který může do díla zavést napodobeninu a fanatismus. „Po ovocích tedy jejich poznáte je." (Mt 7,20) Ti, kteří vzhlížejí ke Kristu opravdově, změní se působením Ducha Páně v Jeho podobu a vyrostou do plného věku muže a ženy v Kristu Ježíši. Svatý Boží Duch nadchne člověka láskou a čistotou; v jeho povaze se projeví vytříbenost.

Ale jelikož někteří zmenšili hojné nebeské požehnání, mají proto ostatní popřít, že Ježíš, Spasitel světa, se prošel našimi sbory, aby je požehnal? Nedovolte, aby pochybnost a nevěra popřely tuto skutečnost, neboť když se tak stane, ocitnete se na nebezpečné půdě. Bůh dal Ducha svatého těm, kteří otevřeli brány svých srdcí, aby obdrželi nebeský dar. Ať potom nepodlehnou pokušení, aby uvěřili, že byli svedeni. Ať neříkají: „Protože cítím, že jsem obklopen temnotou, jsem obklíčen pochybností a nikdy jsem neviděl tak zjevnou satanovu moc, jako je tomu nyní, jistě jsem se mýlil." Varuji vás, buďte opatrní. Nerozšiřujte žádná slova, která by způsobila pochybnosti. Bůh pracoval pro vás; do současného spojení s vaším srdcem vnesl jasné poznání pravdy. Bylo vám uděleno požehnání, aby vám mohlo být přínosem pro správné konání a upřímný charakter.

Hřích za odmítnutí důkazů

Hřích, pro který Kristus pokáral Korozaim a Betsaidu, spočíval v tom, že zamítli důkaz, který by je přesvědčil o pravdě, kdyby ^{1SM 143} se podrobili jeho moci. Hřích farizeů a zákoníků spočíval v tom, že zahalili nebeské dílo, které bylo před nimi konáno, v temnotu nevěry, takže svědectví, které je mělo přivést k pevné víře, bylo zpochybňováno a svaté věci, které měly být chovány v lásce a vážností, byly považovány za bezcenné. Obávám se, že lidé dovolili nepříteli, aby v tomto směru spolupracoval, takže to dobré, jež vyzařovalo z Boha, bohaté požehnání, které poskytl, bylo některými lidmi považováno za fanatizmus.

Zůstane-li zachován tento postoj, pak tehdy, když Pán opět dovolí, aby Jeho světlo zazářilo na lid, odvrátí se od nebeského zdroje a řeknou: „Totéž jsem pocítil v roce 1893 a někteří z těch, kterým důvěřuji nazvali toto dílo fanatizmem." Nebudou ti, kteří obdrželi hojnou Boží milost a zaujali k dílu Ducha svatého postoj jako k fanatizmu, ochotni i v budoucnu veřejně odsuzovat působení Ducha Božího, a takto srdce zatvrdit proti působení tichého, jasného hlasu? Kristova láska může být předkládána i těm, kteří se před ní sami zabarikádovali, ale přesto na ně nebude mít žádný vliv. Bohatství nebeské milosti může být poskytnuto, ale místo toho, aby bylo chováno v úctě a milostivě pochopeno a uznáno, je přesto odmítnuto. Lidé věřili srdcem ke spravedlnosti a po nějakou dobu vyznávali svou víru ke spasení. S politováním je však nutno konstatovat, že příjemci nespolupracovali s nebeskými bytostmi a skrze konání skutků spravedlnosti nepečovali o světlo.

- The Review and Herald 6.2.1894.