Čeho je třeba nejvíc dbát při výběru životního druha

(Z pozůstalosti E.G.Whiteové vydali sestavovatelé této knihy).

Každý čtenář, který si pozorně přečte úvodní slovo obou svazků „Vybraných poselství“, si povšimne, že obě knihy mají stejný způsob pojetí, jímž po dlouhá léta působily na Boží lid. Obě obsahují pojednání, články vyšlé v časopisech a poselství psaná na stroji, ale nebyly zahrnuty do devíti svazků „Svědectví“, které Ellen Whiteová vydala před svou smrtí. Vydání z roku 1958 v této podobě poskytuje církvi aktuální rady, které je třeba pojmout do třísvazkového „Comprehensive index to the Writinges of Ellen G. White“ (Souhrnný rejstřík ke spisům E.G.Whiteové).

Mnoho stránek v těchto dvou svazcích, mnohé stránky v ostatních knihách Ellen Whiteové a také nemálo z osobních svědectví určených jednotlivcům, se týká důležité otázky výběru partnera pro manželství. Tyto rady podávají výklad o tom, na co je třeba brát zřetel, aby manželství bylo zdařilé a šťastné a aby i děti narozené z takového svazku byly šťastné a zdárně vyrůstaly. Ukazují také, co může takovému spojení uškodit. Ellen Whiteová nás ujišťuje, že „Ježíš si přeje vidět šťastná manželství, šťastné rodiny“ (AH 99). „Výběr životního druha“, napomíná sestra Whiteová, „by se měl dít tak, aby rodičům i jejich dětem zajišťoval tělesné, duševní i duchovní blaho“

- MH 357.

V těchto spisech se církvi neustále zdůrazňuje vliv rodiny. Sestra Whiteová vyzývala ty, kdo se chystají uzavřít manželství, aby dobře uvážili, jak má toto zvláštní spojení působit na muže a ženu, kteří se pro ně rozhodli. Naléhala proto, že nemá být žádného sobectví, chamtivosti nebo krátkodobých rozhodnutí (viz poznámku). Vyzývala muže i ženy, kteří se chystali ke svatbě, aby „rozeznávali mezi tím, co je příjemné a co je prospěšné! (Letter 4, 1901). Pozorovala, že „mnozí muži a ženy soudí, že jejich životní úspěch nebo životní prohra i jejich naděje pro budoucí život mají svůj počátek v prvních hodinách manželství“

- AH 43.

Vzájemnou shodu pokládala Ellen Whiteová za životně důležitou pro šťastné manželství. Psala o „doživotním soužení“, které může vyplynout ze spojení těch, „kteří se jeden druhému nepřizpůsobí“ (PP 189). V poselství k mládeži prohlásila:

„Svět je dnes plný mravní bídy a hříchu, protože mnohá manželství jsou nešťastná. Často již za několik měsíců si manžel a manželka uvědomí, že jejich povahy se nikdy neshodnou. Výsledkem je, že v domácnosti, kde by měla být jen láska a soulad, vládnou neshody“.

- YI 10.8.1899; MYP 453; AH 83.

Varovala před !velkým věkovým rozdílem“ u nastávajících manželů, protože by to mohla být příčina, která by „oslabila zdraví mladšího partnera“ a mohla by připravit děti „o tělesnou a duševní sílu“. (MH 358).

Ve zdravotním stavu nastávajících partnerů viděla Ellen Whiteová důležitého činitele. „Churaví mužové často získali příchylnost žen na pohled zdravých, a protože mezi nimi vznikla láska, rozhodli se vstoupit do manželství. Neuvážili, že v důsledku manželovy nemoci to bude jistě žena, která svazkem bude více nebo méně trpět“. - Vybraná poselství, kniha 2, str. 423. A pak celou věc logicky domýšlí: „Kdyby ti, kdo takto vstupují do manželství, byli postiženi sami, nebyl by hřích tak veliký. Jejich nemocemi však budou přinuceny strádat i děti“.

- Tamtéž.

Také schopnost obou manželů podpírati se finančně uváděla Ellem Whiteová jako podmínku zdařilého manželství. Zdůrazňovala, že jsou takoví, kteří „nezískali majetek“ a „nemají tělesnou sílu ani duševní energii, aby majetek získali, kteří spěchali s manželstvím a vzali na sebe zodpovědnost, o níž neměli přesné představy“. I tu však zase nejvíc trpí děti, neboť „ti, kdo se nedokáží ve světě prosadit, mají obyčejně plno dětí, které - jak-ona říká - „nemohou řádně živit ani oblékat a jimž se nedostává výchovy tělesné ani duševní“ (Tamtéž, str. 420.421).

Ještě v jiné oblasti dávala pak rady, totiž když se jednalo o uzavření manželství mezi národnostně i kulturně odlišnými partnery. O tom napsala a uveřejnila celkem čtyři statě. Dvě z nich jsou v tomto svazku na str. 343 a 344. Byly napsáno v r. 1896 a 1912 a byly sem vybrány proto, že obsahují základní zásady a odhalují tak, proč by se taková manželství neměla podporovat. Taková spojení - říká se tam - by mohla snadno přivodit polemiky a zmatek. Jiný důvod, který uvádí, aby od takových manželství odradila, je ten, že děti takových partnerů pak trpí mnohem příkořím, které by mohlo vést „k pocitu hořkosti vůči rodičům, dárcům tohoto doživotního dědictví“.

Poznámka: První ze dvou následujících výroků dává radu k tomuto bodu, který je jádrem základní výzvy Ellen Whiteové z 21.3.1891 k předním mužům církve, aby se ujali věci barevných lidí ve Spojených státech. Celé znění viz v The Southern Work, 1966, str. 8-18. V něm vysvětlila odvážnými a naprosto jasnými slovy, že všichni lidé jsou bratři a že před Bohem jsme si všichni rovni. Zároveň však vyřkla slova výstrahy. V tomto výkladu, který četla vedoucím mužům církve, nalézáme tyto řádky:

„Na nás - jako na církvi - spočívá hřích, protože jsme nevyvinuli větší úsilí o spásu barevných lidí…. Bůh vám nedovolil, abyste vyloučili barevné ze svých bohoslužeb. Jednejte s nimi jako s vlastnictvím Kristovým, kterým jsou oni stejně tak, jako vy. Oni by měli být členy církve spolu s bílými bratry. Mělo by se podniknout vše, aby se smazala strašlivá křivda, která byla na nich spáchána. Zároveň však nesmíme zacházet do krajnosti a stát se v této věci fanatiky. Někteří by se pak domnívali, že je správné zbořit jakoukoli dělicí zeď a ženit se vdávat s barevnými lidmi, ale toto by nebylo správné“.

- The Sourhern Work, str. 15.

Druhým výkladem o této věci je písemná rada psaná 8.1.1901 mladému černošskému muži, který zamýšlel uzavřít sňatek s dívkou z Kavkazu. Její rady jsou podobné radám, které dává ve svém sdělení z r. 1912 a které jsou zaznamenány na str. 344 tohoto svazku. Ellen Whiteová však přidává slova vyzývající k důkladné úvaze:

„Nevstupujte do manželství s dívkou, která bude mít pak příčinu stále litovat svého kroku …“

„Lidské bytosti jsou chamtivá, sobecká, krátkozraká stvoření. Nevěřte svému úsudku a spoléhejte na úsudek Boží. Rozlišujte mezi tím, co je milé a co je prospěšné. Čiňte pokorně Boží vůli. … Půjdete-li svou cestou a budete-li se řídit svou vůlí, naleznete jen trní a bodláčí“.

- Ellen G.Whiteová Letter 4, 1901.

Tato čtyři poselství - myšlená jako rady - byla sice psána ve zvláštní době pro situace v určité zeměpisné oblasti, ale mohla by být stejně tak varováním pro ty, kteří chtějí uzavřít manželství za okolností a poměrů, které by mohly ohrozit jejich svazek, a dětem být dědictvím, které by některé z nich neslo velmi těžce.

Toto je část rad, které dávala Whiteová věřícím, rady, které jednají o významné a dalekosáhlé životní zkušenosti a které ukazují, jak jednat, abychom se co nejméně střetávali s okolnostmi, které mohou lidem působit bolest a mohly by zhoršit nebo zničit manželský svazek. Ellen Whiteová říká, že „Ježíš si přeje vidět šťastná manželství, šťastné rodiny“.

Její často opakované výroky - ať ústní či písemné - objasňují, že spornou otázkou tu není nerovnost rasy. Ona zastávala vždy názor, že všichni lidé jsou bratři a že v nebeských knihách stojí jméno jednotlivce jedné rasy vedle jména člověka jiné rasy. Čtěte pohorně následující dodatek nazvaný „Všichni lidé jsou bratři“.

- VYDAVATELÉ, Washington, D.C. srpen 1967.