Válka v době starozákonní

Pán poručil Mojžíšovi, aby se pomstili Madiánským a napadli je, protože madiánští ohrozili Izraele svou lstí a lákadly, jimiž je svedli k přestoupení Božích přikázání.

Pán poručil Mojžíšovi, aby se za syny Izraele na Madiánských pomstil a teprve pak měl zemřít. Mojžíš poručil válečníkům, aby se připravili na boj proti Madiánským. Izraelci se vypravili do boje, jak Pán přikázal a pobili všechny muže, ale ženy a děti zajali. S Madiánskými byl zabit i Balám. „I vyšli Mojžíš a Eleazar kněz a všecka knížata shromáždění proti nim ven za stany. Tedy rozhněval se Mojžíš na vůdce vojska, hejtmany nad tisíci a setníky, kteříž se navraceli z válečného tažení. A řekl jim Mojžíš: Což jste zachovali všecky ženy? Ej, onyť jsou synům Izraelským, podle rady Balámovy, daly příčinu ku přestoupení proti Hospodinu, při modlářství Fegor, pročež ona rána přišla byla na shromáždění Hospodinovo“ (Nu 31, 13-16).

Mojžíš poručil bojovníkům, aby pobili i ženy a chlapce. Balám syny Izraele prodal a nakonec zahynul s lidem, který si ho oblíbil, protože obětoval 24 tisíc Izraelitů.

Mnozí pokládají Pána za krutého, protože žádal od svého lidu, aby válčili s jinými národy. Říkají, že je to v rozporu s jeho dobrotivou povahou. Avšak ten, který stvořil svět a stvořil člověka, aby bydlel na zemi, má neomezenou vládu nad veškerým svým dílem a má právo s ním nakládat podle své vůle. Člověk nemá právo říci svému Stvořiteli: Proč tak jednáš? V Boží povaze není nespravedlnost. Je vládcem světa a velká část jeho poddaných se bouřila proti jeho autoritě a pošlapala Jeho zákon. Bůh jim štědře požehnal a obklopil je vším potřebným, oni se však klaněli obrazů ze dřeva a kamene, stříbra a zlata, které si sami zhotovili. Učili své děti, že toto jsou bohové, kteří jim dávají život a zdraví, zúrodňuji jejich zemi a dávají jim bohatství a důstojnost. Takoví lidé se cítili povzneseni od Boha Izraele, opovrhovali Jeho lidem, protože jejich činy byly spravedlivé. „Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušení jsou a ohavní v snažnostech! (Ž 14,1). Bůh je snášel, dokud nenaplnili míru svých nepravostí a pak na ně uvedl rychlou zkázu. Použil svého lidu jako nástroje svého hněvu, aby potrestal zlé národy, kteří je sužovali a sváděli k modloslužbě.

Ve svém vidění jsem spatřila obraz rodiny. Zdá se, že jedna část dětí se chce učit a poslouchat otce, zatím co ostatní pošlapávají jeho autoritu a projevují pohrdání nad tím, jak otec svou rodinu vede. Tyto děti využívají výhody otcovského domu a neustále čerpají z jeho štědrosti. Ve všem, co přijímají, jsou na něm úplně závislí, ale chovají se pyšně, jakoby všechno dobré, co přijaly od svého shovívaného otce zajistili oni sami. Otec si jistě všímá vší nezdvořilosti a neuctivosti svých neposlušných, nevděčných dětí, má však s nimi trpělivost.

Nakonec jdou tyto vzpurné děti ještě dál a snaží se ovlivnit a přimět ke vzpouře ty členy rodiny svého otce, kteří byli dosud věrni. Tehdy uplatní otec veškerou svou autoritu i důstojnost a vyžene ze svého domova vzpurné děti, které nejenže samy zneužívaly jeho lásku a požehnání, ale snažily se zničit i těch několik, kteří zůstali u svého otce a podrobily se jeho moudrým a rozumným zákonům.

V zájmu těch několika málo, kteří jsou věrni, jejichž štěstí bylo vystaveno buřičského vlivu vzpurných členů jeho domova, nakonec otec oddělí své neposlušné děti do své rodiny, zároveň však usiluje o to, aby k sobě úžeji připoutal zbývající věrné a oddané děti. Všichni by si jistě vážili toho, jak je tento otec moudrý a spravedlivý, když co nejpřísněji trestá své neposlušné a vzpurné děti.

Takto jednal Bůh se svými dětmi. Ale člověk ve své slepotě je ochoten klidně přehlédnout ohavnost bezbožných a přejít bez povšimnutí neustálý nevděk, vzpouru a do nebe volající hříchy těch, kdo pošlapávají Boží zákon a vzpírají se Jeho moci. Nezastaví se ještě ani tady, ale jásají, když mohou ničit jeho lid a ovlivňovat jej svými lákadly, aby přestoupili moudré Boží požadavky, kterými oni jen pohrdají.

Ti, kteří se nedívají na obě strany, dovedou vidět pouze zkázu Božích nepřátel, která se jim zdá nemilosrdná a krutá. Je třeba vzdát věčné díky za to, že pořadatelem a dohlížitelem nad událostmi není vznětlivý, nestálý člověk se vší svou vychloubačnou dobrotou. „Srdce pak bezbožných ukrutné jest“ (Př 12,10). 4SG 49-52.

Co sdělil Bůh o povinné vojenské službě

Ptáte se, jak by se mělo postupovat, aby náš lid měl zajištěné právo na pobožnost, jak nám to předpisuje naše svědomí. Tížila mě po nějakou dobu otázka, jestli by to bylo popřením naší víry a důkazem, že plně nedoufáme v Boha. Já si však vzpomínám na mnohé věci, které mi Bůh v minulosti ukázal o věcech podobné povahy jako je povinná vojenská služba a jiné věci. Mohu v bázni Boží říci, že je správné využít veškeré možnosti, které máme, abychom odvrátili nátlak, jemuž je náš lid vystaven.

- Letter 55, 1886.

Když přijde povolání na vojenské cvičení

Právě jsme se rozloučili se třemi našimi zodpovědnými pracovníky naší zdejší kanceláře, kteří byli povoláni ke třítýdennímu vojenskému výcviku. Toto povolání rušivě zasáhlo do naší vydavatelské práce, ale vládní výzvy neberou ohled na to, zda nám to vyhovuje. Stát vyžaduje, aby mladí lidé, kteří se stali vojáky, nezanedbali základní výcvik cvičení pro vojenskou službu. Jsou to mladí muži hodní naší důvěry.

Neodcházeli z vlastní vůle, ale protože to vyžadovaly zákony jejich národa. Popřáli jsme jim, aby byli věrnými vojáky Kristova kříže. Budeme se za ně modlit, aby andělé Boží chodili s nimi a chránili je od každého pokušení.

- MS 33, 1886. (Psáno z Basileje ve Švýcarsku, 2.9.1886).