Přenášení mezníků

Je zapotřebí, aby náš lid pochopil důvody naší víry i našich dřívějších náboženských zkušeností. Je velmi smutné, že tolik věřících neomezeně důvěřují v muže, kteří hlásají myšlenky, které mají vytrhat z kořenů naši minulou zkušenost a pohnout starými mezníky! Ti, kteří se dají tak snadno vést nepravým duchem, ukazují, že už jdou nějakou dobu za nepravým vůdcem - tak dlouho jdou, že nepozorují, že se odchylují od víry nebo že stavějí na nepravém základě. Je tedy třeba vyzvat všechny, aby si nasadili své duchovní brýle, aby měli své oči pomazány, aby mohli jasně vidět a rozeznávat pravé sloupy víry. Potom poznají, že pevný Boží základ trvá a nese nápis „pevný základ Boží stojí, maje znamení toto: znáť Pán ty, kteříž jsou Jeho“ (2Tm 2,19). Potřebujeme oživit staré jistoty víry, které byly kdysi darované svatým.

Ti, kteří si myslí, že mají pravdu, budou předkládat různá fantastická a podvodná učení. Někteří teď učí, že děti se narodí do nové země. Je toto přítomná pravda. Kdo inspiroval tyto lidi, aby hlásali takové učení? Dal Pán někomu takové názory? - Ne. Ty věci, které Bůh nezjevil a nemají nic společného s naším spasením, je třeba mlčet. O těchto neznámých věcech bychom se neměli ani zmiňovat, tím méně jim učit jako základním pravdám.

Dospěli jsme do doby, kdy je potřebí, abychom nazývali věci pravými jmény. Musíme povstat jako dříve a pod vlivem Božího Ducha podvodné dílo kárat. Některé názory, které dnes slyšíme, jsou počátkem některých nejfantastičtějších myšlenek, které kdy byly hlásány. Mnozí z těch, kteří zaujímají v církvi důležitá postavení, hlásají teď nauky podobné těm, jimž jsme museli čelit brzy po roce 1844.

V New Hampshire, ve Vermontu a jinde jsme museli čelit fanatismu, který se nepozorovaně rozrůstal. Pod pláštíkem posvěcení páchali někteří úmyslné hříchy a hověli hanebným neřestem. Bylo obhajováno učení o volné duchovní lásce. Viděli jsme, že se naplnila slova Písma, „že v posledních časích obrátí se někteří od víry, poslouchajíce duchů bludných a učení ďábelských“ (1Tm 4,1).

- The Southern Watchman, 5.4.1904.

Tělesné projevy nejsou žádoucí

Pravé náboženství nepotřebuje okázalé tělesné projevy.... Nejsou žádným důkazem pro přítomnost Božího Ducha. V letech 1843 a 1844 nás volali, abychom se postavili právě proti takovému fanatismu. Lidé stále říkali: „Já mám Ducha svatého od Boha“ - přicházeli do shromáždění a točili se jako nějaká obruč a ti, kteří to nepřijímali za důkaz působení Božího Ducha, byli pokládáni za špatné. Pán mě poslal do samého středu tohoto fanatismu..... Někteří chodili za mnou a ptali se: Proč se k nim nepřipojíte? Řekla jsem: Mám jiného vůdce, který má tiché a pokorné srdce, toho, který se nevychloubal, ani nedělal nic z toho, co tu děláte vy. Tyto projevy nejsou od Krista, ale od ďábla.

- MS 97, 1909.

Prohlášení, že už jsou zapečetěni a svatí

V roce 1850 jsme s manželem navštívili Kanadu a státy Vermont, New Hampshire a Maine. Shromáždění se konala v soukromých domech. Tehdy bylo skoro nemožné, abychom se přiblížili nevěřícím. Zklamání z roku 1844 mnohé lidi zmátlo, takže nechtěli už slyšet žádné vysvětlení. Byli netrpěliví a nevěřící, mnozí vypadali vzpurně a rozhodně odmítali svou dřívější adventní zkušenost. Jiní se zase neodvažovali jít tak daleko a nezapřeli cestu, po níž je Pán předtím vedl. Tito rádi slyšeli důkazy z Písma, v němž se naše postavení shodovalo s prorockou dobou. Jak naslouchali vysvětlení toho, proč přišlo, pro ně tak trpké zklamání, poznávali, že Bůh je skutečně vedl a radovali se v pravdě. Toto však budilo nejtvrdší odpor u těch, kteří naši minulou náboženskou zkušenost popřeli.

Museli jsme se však utkat s něčím ještě horším u těch lidí, kteří tvrdili, že jsou posvěcení a že nemohou hřešit, že jsou svatí a zapečetěni a že všechny jejich dojmy a myšlenky pocházejí od Boha. Úzkostliví věřící byli oklamáni předstíranou zbožností právě těchto fanatiků. Satan obratně přiměl tyto svedené k tomu, aby přijali sobotu. Mělo to vypadat, jakoby na to přišli oni sami. A zatímco vyznávali, že věří jediné části pravdy, on mohl vnutit lidu velmi mnoho dalších omylů. Mohl jich také s úspěchem použít k tomu, aby vzbudili odpor u nevěřících, kteří ukazovali na nedůsledné a nerozumné lidi jako na představitele adventistů sedmého dne. Tato skupina lidí nutila církev, aby prožívala zkoušky a nesla kříže, které jim Kristus nepřikázal nést.

Tvrdili, že uzdravují nemocné a činí zázraky. Měli satanskou kouzelnou moc, byli panovační, diktátorští a nelidsky tyranští. Pán nás použil jako nástroje, abychom tyto fanatiky kárali a otevřeli oči Božímu věrnému lidu, aby poznal pravou povahu jejich práce. Ti, kteří se odvrátili od tohoto satanova podvodu, pocítili v srdci klid a mír a velebili Boha, protože poznali jeho neomylnou moudrost v tom, jak ukazuje světlo pravdy a její vzácné ovoce v protikladu k satanovu rouhání a jeho podvodům. Ve srovnání s těmito podvody se pravda skvěla jako nejčistší zlato uprostřed pozemské špíny.

- RH 20.11.1883.

Mařeni posvátnosti díla

Mám příkaz, abych dávala na náš lid pozor - na kazatele evangelia a všechny, kdo hlásají, že dávají světlo pravdy světu - před nebezpečím, že maříme posvátnost Božího díla a to tím, když dovolíme, abychom souhlasili s laciným výkladem o způsobu, jakým si Bůh přeje, aby se konalo Jeho dílo. Dostala jsem zvláštní příkaz o tom, jak uvádět ve skutek lidské plány a nápady týkající se toho, jak má svět poznat pravdu pro tuto dobu.

V minulých letech jsem byla znovu a znovu vyzývána, abych protestovala proti vymýšlenému a zakázanému zkreslování, které ten či onen hlásal. Dostávalo se mi vždy takového poselství: Kažte Slovo ve vší prostotě a pokoře, vkládejte lidu jasnou, nefalšovanou pravdu. Netrpte fanatismus v žádné podobě, neboť jeho smyslem je vnášet do myšlení Božího lidu zmatek, nesnáze a nedostatek víry....

Kdykoliv jsem byla zavolána, abych čelila fanatismu v jeho různých formách, dostalo se mi jasného, kladného a určitého příkazu, abych pozvedla svůj hlas proti jeho vlivu. U některých se zlo odhalilo samo tím, že prováděli různé pokusy, aby poznali Boží vůli. Bylo mi zjeveno, že je to podvod, který vede k zaslepenosti a že se to příčí Boží vůli. Budeme-li se řídit takovými metodami, budeme vlastně pomáhat satanovým plánům. V minulosti někteří věřící pevně věřili ve znamení, která určují, co mají dělat. Někteří šli ve své důvěře v tato znamení tak daleko, že si vyměňovali ženy a vnášeli do církve cizoložství.

Bylo mi zjeveno, že takovéto podvody, kterým jsme byli v dřívějších poselstvích povolání čelit, se budou opakovat a že se s nimi budeme muset v posledních dnech setkat znovu. V přítomné době se po nás žádá, abychom všechny své síly svěřili do Boží moci a veškeré své schopnosti věnovali šíření světla, které nám Bůh dal. Čtěte 4. A 5. Kapitolu Matoušovu, studujte verše 8-10 ve 4. Kapitole a 13. Verš 5. Kapitoly. Hloubejte nad posvěceným dílem Krista. Takto se mají přenášet zásady Slova Božího do naší práce.

- Letter 36, 1911.

Dodržovat slušné chování

Po roce 1844 pronikl do řad adventistů fanatismus. Bůh sesílal varovná poselství, aby rozšiřujícímu se zlu zabránilo. Mezi některými muži a ženami se objevovala přílišná důvěrnost. Představila jsem jim, v čem spočívá svatá úroveň pravdy, které bychom měli dosáhnout a v čem spočívá čistota jednání, kterou bychom měli zachovávat, abychom nebyli proti Bohu, zůstali bez poskvrny, vrásky a podobných věcí. Bůh s největší vážností odsoudil muže a ženy, jejichž myšlenky byly nečisté, zatímco oni sami tvrdili, že jim Bůh obzvlášť přeje. Ale poselstvím, které dal Bůh, opovrhli a zamítli je....

Ani teď nejsme mimo nebezpečí. Každý člověk, který se rozhodne, že bude předávat světu poselství výstrahy, pocítí velké pokušení, které ho bude vést k tomu, aby šel takovým směrem, který popře jeho víru.

Jako pracovníci musíme být jednotní v tom, že v našem vzájemném soužití odstraníme všechno, co se jen trochu podobá zlu. Naše víra je svatá. Naše dílo, které má hájit důstojnost Božího zákona, není toho druhu, aby někoho strhávalo na nízkou úroveň v myšlení nebo v chování. Jsou mnozí, kteří tvrdí, že jsou věřící a že učí pravdě, u nichž je však vlastní blud a fantastická myšlenka smíchána s pravdou. Pro nás však existuje vyvýšená základna, kterou je nutno hájit. Musíme věřit a učit pravdě tak, jak to vidíme u Ježíše. Z posvěceného srdce nikdy nevzejdou nečisté činy. Jestliže ten, kdo tvrdí, že učí pravdě, má sklon často pobývat ve společnosti mladých nebo dokonce provdaných žen, bavit se s nimi a klást jim ruku kolem pasu, střežte se ho; ten nepřijal do srdce čisté zásady pravdy. Takoví lidé nejsou dělníky Ježíše, nejsou z Krista a Kristus v nich nepřebývá. Potřebují se úplně obrátit, aby se Bůh mohl k jejich dílu přiznat.

Pravda, která pochází z nebe, nikdy příjemce neponižuje, nikdy ho ani v nejmenším nepovede k nevhodné důvěrnosti. Naopak, posvěcuje věřícího, zjemňuje jeho vkus, pozvedá ho, zušlechťuje a přivádí ho do těsného spojení s Ježíšem. Vede ho k tomu, aby dbal příkazu apoštola Pavla - zdržovat se i zdání zla, aby se o tom, co on pokládá za dobré k nemuselo mluvit jako o zlu.

- RH 10. 11.1885. (poznámka: Více o fanatismu dřívějších let viz v LS 85-94; 1T 71-73; 8T 291,292; GW 316,317.)