(Přetištěno z pojednání vydaného v r. 1893 pod stejným názvem).

Netáhněte jha s nevěřícími. Nebo jaký jest spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování světla s temnostmi? A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl věrnému s nevěrným? A jaké spolčení chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jakž pověděl Bůh: Přebývati budu v nich, a procházeti se, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem. A protož vyjdětež z prostředku jejich, a oddělte se, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás. A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí“ (2K 6,14-18).

Důtklivé Boží napomenutí, „Netáhněte jha s nevěřícími“ (2K 6,14), se vztahuje nejen na manželství křesťanů s neznabohy, ale na všechna spojení, v nichž se strany dostávají do důvěrného společenství a v nichž je třeba, aby činnost vyvěrala z přesvědčení. Pán dal Izraeli zvláštní příkaz, aby zůstávali odděleni od modloslužebníků. Neměli se ženit ani vdávat za pohany, ani s nimi vytvářet jiná společenství. „Varuj se pak, abys nečinil smlouvy s obyvateli země té, do kteréž vejdeš, ať by nebyli osidlem u prostřed tebe. Ale zbořte oltáře jejich a modly jejich polámete, a jejich háje posekáte. Nebo nebudeš se klaněti Bohu jinému, proto že Hospodin jest, jméno má horlivý, Bůh silný, horlivý jest“ (Ex 34,12-14).

„Nebo ty lid svatý jsi Hospodinu Bohu svému; tebe vyvolil Hospodin Bůh tvůj, abys Jemu byl lidem zvláštním, mimo všecky národy, kteříž jsou na zemi. Ne proto, že by vás více bylo nad jiné národy, připojil se k vám Hospodin, a vyvolil vás, (nebo menší vás počet byl nežli jiných národů). Ale proto, že miloval vás Hospodin, a splniti chtěl přísahu, kterouž přisáhl otcům vašim,“ (Dt 7,6-9).

Skrze proroka Izaiáše prohlašuje dále Hospodin:

„Puntujtež se lidé, však potříni budete, (nýbrž pozorujte všickni v daleké zemi,) přepažte se, však potříni budete..... Vejděte v radu, a zrušena bude, mluvte slovo, a neostojíť; nebo s námi jest Bůh silný. Tak zajisté mluvil Hospodin ke mně, ujav mne za ruku, a dav mi výstrahu, abych nechodil cestou lidu tohoto, řka: Neříkejte: Spuntování, když lid ten praví: Spuntování; aniž se jako oni strachujte, nerci-li, abyste se děsiti měli. Hospodine zástupů samého posvěcujte; on budiž bázeň vaše i strach váš“ (Iz 8,9-13).

Někteří lidé se ptají, je-li správné, aby křesťané byli členy Masons a jiných tajných společností. Tu je třeba se zamyslet nad předcházejícími citáty z Písma. Jsme-li opravdovými křesťany, musíme být křesťany všude a musíme uvažovat a dbát dané rady, která z nás chce učinit křesťany v pravém smyslu Božího slova.

Spolupráce s Božími bytostmi

Boží lid na zemi jsou pomocníci, kteří mají spolupracovat s obyvateli nebes za spásu lidí. Lidem, kteří se samy k Němu připojili, říká Kristus: „Vy jste jedno se mnou, pomocníci na Boží roli“ (1K 3,9). Bůh je činný účastník, velký a neviditelný; člověk je nepatrný a viditelný činitel, který může vykonat něco dobrého jedině ve spolupráci s nebeskými bytostmi. Lidé rozpoznávají božské působení jedině tehdy, když je mysl osvícen Duchem svatým. Proto se satan neustále snaží odvracet mysl lidí od božského k lidskému, aby člověk nemohl spolupracovat s nebesy. Zaměřuje pozornost k lidským smyšlenkám tak, že vede lidi, aby důvěřovali v člověka, aby se jim stal oporou člověk, nikoliv jejich víra v Boha.

„Svíce těla jest oko; protož jestliže by oko tvé sprostné bylo, všecko tělo tvé světlé bude. Pakliť by oko tvé bylo nešlechetné, všecko tělo tvé tmavé bude. Jestliže tedy světlo, kteréž jest v tobě, jest tma, sama tma jaká bude?“ (Mt 6,22.23).

A jestliže se naše světlo stane tmou, jakým světlem budeme světu?

Naše osobní spasení také závisí na naší spolupráci s Božskými bytostmi. Bůh nás obdařil mravními silami a náboženskou vnímavostí. On dal Svého Syna jako smírčí oběť za naše hříchy, abychom se smířili s Bohem. Ježíš žil životem sebezapření a oběti, abychom následovali Jeho příkladu. On dal Ducha svatého, aby byl místa Krista všude, kde zapotřebí pomoci. On užívá svých nebeských bytostí k tomu, aby se božská moc spojila s naším lidským úsilím. My však musíme Boží dar přijmout, musíme se kát a věřit v Krista, musíme bdít, modlit se, musíme dělat, co Bůh požaduje. Musíme si odříkat a obětovat se kvůli Kristovi, musíme růst v Krista trvalým spojením s Ním. Všechno, co odvrací mysl od Boha, aby se důvěřovalo v člověka, nebo se přizpůsobovalo lidskému měřítku, nás připraví o spolupráci s Bohem na díle naší spásy. Proto Hospodin zakázal svému lidu jakékoliv spolčování s pohany, „ať by nebyli osidlem uprostřed tebe“ (Ex 34,12). On řekl: „Neboť by odvedla syna tvého od následování mne“ (Dt 7,4). A táž zásada platí pro sdružování křesťanů s neznabohy.

Ve mluvním poměru

Když jsme přijali Krista za svého Vykupitele, přijali jsme podmínku, že se stáváme Božími pomocníky. Uzavřeli jsme s Ním smlouvu, že budeme cele náležet Pánu a jako věrní šafáři Boží milosti spolupracovat na vybudování Jeho království ve světě. Každý Kristův následovník se zaručuje, že všechny síly své mysli, duše i těla věnuje Jemu, který zaplatil výkupné za naše duše. My jsme se zavázali, že budeme vojáky, že vstoupíme do činné služby, že sneseme různé útrapy, hanbu, výčitky, že budeme bojovat boj víry a následovat tak Vůdce našeho spasení.

Dodržujete svou smlouvu s Bohem, když se spolčujete se světskými společnostmi? Starají se tyto spolky o to, aby obracely vaši mysl nebo myl jiných k Bohu - nebo od něho odvádějí zájem i pozornost? Posilují vaše spojení s božskými silami - nebo obracejí vaši mysl k lidskému místo božskému?

Sloužíte Bohu, ctíte a velebíte ho, nebo ho máte v neúctě a hřešíte proti Němu? Shromažďujete se v Kristu, nebo se rozptylujete? Veškeré přemýšlení, plány i opravdový zájem věnovaný těmto organizacím, byly vykoupeny drahocennou krví Kristovou; ale sloužíte Jemu, když se spojujete s neznabohy a nevěřícími, s lidmi, kteří hanobí Boží jméno, s opilci a vášnivými kuřáky?

V těchto společenstvích může být sice leccos, co se zdá být dobré, ale zároveň je tam velmi mnoho toho, co ruší to, co dobré je a co způsobuje, že tato sdružení jsou pro duchovní život zhoubou. Máme jiný život než je ten, který se udržuje časným pokrmem. „Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží“ (Mt 4,4). „Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve Jeho, nemáte života v sobě“ (J 6,53). Ježíš řekl: „Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný“ (J 6,54). Naše těla jsou vytvořena z toho, co jíme a pijeme. A stejně jako v přírodním hospodaření je tomu i v duchovním hospodářství. Potravou pro našeho ducha je naše myšlení. Náš Spasitel říká: „Duch jest, kterýž obživuje, těloť nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch jsou a život jsou“ (J 6,63). Duchovní život musí mít oporu ve společenství s Kristem skrze Jeho Slovo. Mysl musí být spojena s Kristem, jim také musí být naplněno srdce. Máme-li Boži Slovo ve svém srdci, ctíme-li je a řídíme-li se jím, může se nám silou Kristovy milosti dostat spravedlnosti, která v nás bude trvat. Ale žádný lidský vliv, žádná pozemská myšlenka nedokáže dát člověku sílu a moudrost, nemůže zkrotit vášeň ani napravit pokřivený charakter. Jestliže v srdci nevládne Boží pravda, nemá svědomí potřebnou citlivost. V těchto světských sdruženích se však mysl od Slova Božího odvrací. Lidé nejsou vedeni k tomu, aby Boží Slovo studovali a aby jim bylo pro život vodítkem.

Je Bůh uctíván?

Ptám se vás, kterým se v těchto sdruženích líbí, kteří se tam rádi scházíte, protože se vám líbí vtip, veselí a dobré jídlo: Berete si Ježíše s sebou? Snažíte se spasit duše svých společníků? Je toto hlavním důvodem toho, proč se s nimi scházíte? Vidí a cítí, že jste živým ztělesněním Kristova Ducha? Je zřejmé, že jste Kristovými svědky, že patříte ke zvláštnímu lidu, který je horlivý v dobrých skutcích? Je zřejmé, že podřizujete svůj život Božským příkazům „Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své“ (Mt 22,37), a „Milovati budeš bližního svého jako sebe samého“ (Mt 19,19)? Ten, kdo se sám pro Krista všeho vzdá, nedokáže promlouvat k srdcím a svědomí těch, kteří jsou teď ochotni zahynout i bez spasení. Co je však středem vašeho zájmu, má-li se usuzovat podle vaší výřečnosti a horlivosti, s níž mluvíte?

Jaké jsou oblíbené náměty hovoru v těchto společnostech. Jaká témata jsou tam oblíbená? Není to jen uspokojování smyslů hledajících jídlo, pití a zábavu? V těchto shromážděních není Kristus přítomen, neboť nikdo se tam na Něho neodvolává, nikdo si Jeho společnost nepřeje. Kde a kdy je v takových sdruženích Bůh uctíván? V čem je to aspoň trochu užitečné pro duši? Jestliže vy nepůsobíte na své společníky v dobrém smyslu, neovlivňují vás ve zlém oni? Myslíte, že děláte dobře, když odložíte stranou svící života - Boží Slovo - ochotně se připojíte k tomuto druhu společníků a zůstáváte na jejich úrovni? Myslíte, že můžete najít něco, co utiší hlad vaši duše, která je oddělená od Boží pravdy a milosti? Budou se v takovém prostředí dobře orientovat ti, kdo hlásají, že věří v pravdu této doby, ale jejichž myšlení Bůh cele neovládl?

V téže místnosti, kde měly tyto společnosti svá shromáždění, se shromažďovaly i církevní obce, aby se klaněly Bohu. Dovedete při posvátné hodině bohoslužeb zapomenout na veselé hostiny a hojné popíjení? Toto všechno zapisuje Bůh do Své knihy jako nestřídmost. Jak se to shoduje s věčnými pravdami? Zapomínáte, že při všech těch hojných zábavách je Svědek jako při hostině Balsazarově? Kdyby se mohla vytáhnout clona, která nás odděluje od neviditelného světa, spatřili byste Spasitele, jak je zarmoucen nad tím, že vidí lidi plně zaujaté zábavami u stolu, plné veselí a vtipů, které zahánějí z jejich myšlení Krista, který je jádrem naděje pro svět.

Ti, kdo nedovedou rozlišovat mezi člověkem, který Bohu slouží a tím, který mu nesouží, mohou být okouzleni těmito společnostmi, které nemají s Bohem žádné spojení, ale takové ovzduší žádnému opravdovému křesťanu nemůže prospívat, neboť tam chybí nebeská atmosféra, která je pro život tak důležitá. Jeho duše je vyprahlá a on cítí, že trpí nedostatkem občerstvujícího svatého Ducha jako hory v Belboe, jimž se nedostávalo rosy ani deště.

Kristův následovník bývá okolnostmi občas donucen k tomu, aby byl svědkem neposvěcené zábavy, ale to mu pak působí jen zármutek. Tam se nemluví kananejským jazykem a Boží dítě si nikdy takovou společnost nevybere. Jestliže však bude okolnostmi donucen v ní se zdržet, jak se spolehne na Boha a Pán bude s ním. V žádném případě však nesmí obětovat své zásady, ať je pokušení jakékoliv.

Nepatří Kristu

Kristus nikdy nepovede své následovníky k tomu, aby se slavnostními závazky spojili s lidmi, kteří nevěří v Boha a na něž nepůsobí jeho svatý Duch. Jediným správným měřítkem charakteru je svatý Boží zákon a pro ty, jimž se tento zákon stane životním pravidlem, že nemožné mít důvěřivý a srdečný vztah k těm, kdo obracejí Boží pravdu v lež a pro něž Boží autorita nic neznamená.

Mezi světským člověkem a takovým, který věrně slouží Bohu, je velká nepřekročitelná propast. V nejzávažnějších věcech - Bohu, pravdě, věčnosti - se jejich myšlení, sympatie a city rozcházejí. Jedna strana zraje jako pšenice pro Boží sýpku, druhá jako plevy pro „oheň zahynutí“. Jak může být mezi nimi jednota cíle nebo činu?

„Což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl být přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá“ (Jk 4,4).

„Žádný nemůže dvěma pánům sloužiti. Nebo zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přidržeti se bude, a druhým pohrne. Nemůžete Bohu sloužiti i mamoně“ (Mt 6,24).

Máme se však mít na pozoru, aby nás neovládl duch zaslepené víry a nesnášenlivosti. Nemáme se stranit ostatních s výrazem na tváři, který jakoby říkal: „Nepřibližujte se ke mně, já jsem svatější než vy“. Neuzavírejte se před svými bližními, ale snažte se jim zprostředkovat vzácnou pravdu, která přinesla vašemu srdci požehnání. Ne vás musí být vidět, že vaše náboženství je náboženstvím lásky.

„Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích“ (Mt 5,16).

Jestliže však jsme křesťané, kteří mají Ducha od toho, jenž zemřel, aby vykoupil lidstvo z jejich hříchů, budeme příliš milovat duše svých bližních, než abychom svou přítomností nebo svým vlivem podporovali jejich hříšné zábavy. Nemůžeme podporovat jejich způsob života, který jim neprosto neprospívá, by v nich jen vzbuzoval pochybnosti o opravdovosti našeho náboženství. Byli bychom falešnými světly, neboť náš příklad by zaváděl duše do zkázy.

Nedávno jsem četla o nádherné lodi, která si brázdila cestu napříč mořem, když tu o půlnoci narazila se strašným třeskotem na skálu. Cestující se probudili jen aby si s hrůzou uvědomili svou beznadějnou situaci a utonuli i s lodí. Kormidelník špatně pochopil signální světlo a stovky duší se po kratičké výstraze ocitli na věčnosti. Jestliže naše chování v určité situaci vzbuzuje nesprávnou představu o Kristu, jsme falešným světlem a náš příklad určitě svede druhé.

Nebezpečí duchovního úpadku

Křesťané, kteří se sami stýkají se světskými sdruženími, škodí nejen sobě, ale ještě svádějí druhé. Ti, kdo se bojí Boha, si nemohou volit neznabohy za společníky a sami zůstat neovlivněni. V těchto společnostech se dostávají pod vliv světských zásad a zvyků a síla sdružování i návyku způsobí, že se mysl víc a víc přizpůsobuje světskému měřítku. Jejich láska k Bohu chladne a oni už netouží po jeho společenství. Ovládne je duchovní slepota a oni pak už nevidí žádný zvláštní rozdíl mezi tím, kdo zákon Boží překračuje a těmi, kdo se Boha bojí a zachovávají Jeho přikázání. Nazývají zlé dobrým a dobré zlým. Záře věčných pravd pohasíná. I když je jim pravda podávána sebe důraznějším způsobem, oni nelačněji po chlebu života, ani nežízní po vodách spasení. Pijí z děravých cisteren, které nedrží vody. Ach, je snadné spolčovat se se světem, sát do sebe jeho ducha, být formován jeho názory na věci, takže nerozeznáváme nesmírnou cenu Ježíše ani cenu pravdy. Neboť do jaké míry duch světa ovládne naše srdce, do té míry bude ovládat i náš život.

Nevládne-li lidem Slovo a Boží Duch, ocitají se v moci satanově a my víme, kam až je on může v hříchu zavést. Patriarcha Jákob spatřil ty, kdo si libují ve zlém. Viděl, jaký bude výsledek spolčování se s nimi a naplněn Duchem, zvolal: „Do tajné rady jejich nevcházej duše má, k shromáždění jejich nepřipojuj se slávo má“ (Gn 49,6). Ohlašuje nebezpečí, aby se každý chránil před takovým spolčováním. Apoštol Pavel opakuje výstrahu: „Neobcujte s skutky neužitečnými tmy“ (Ef 5,11). „Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání“ (1K 15,33).

Ten, kdo důvěřuje světské vládě a lidským myšlenkám, místo aby důvěřoval v Hospodina Boha Izraele, pozná, že byl oklamán. Může člověk nalézt lepšího průvodce než Pána Ježíše? Lepšího rádce v pochybnostech a soužení? Lepší ochranu před nebezpečím? Zamítat moudrost Boží pro moudrost lidskou je klam, který je zhoubou pro duši.

Kdybyste chtěli vědět, co bude člověk dělat, když zamítne to, aby na něj působila Boží milost, pohleďte na onen výjev v soudní síni, když se rozzuřená chátra v čele s židovskými kněžími a staršími dožadovala smrti Božího Syna. Pohleďte na božského trpitele, stojícího po boku Barabášově a na Piláta, jak se táže, koho by jim měl propustit. Chraptivé volání stovek vášnivých, satanem podněcovaných hlasů, zní: „Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabáše“ (Lk 23,18)! A když se Pilát otázal, co se má stát s Ježíšem, volali: „Ukřižuj ho, ukřižuj“ (Lk 23,21)!

Lidská přirozenost dnešního člověka je stejná jako byla tehdy. Pokud se opovrhuje božským Lékařem, který by lidskou přirozenost spasil a vyvýšil, potud žije dál týž duch v srdcích lidí a my nemůžeme důvěřovat jeho vedeni a zároveň zůstávat věrni Kristu.

Bůh vidí pod povrch

Tato sdružení, jimž nevládne láska a Boží bázeň, neuzná Bůh pro člověka za pravdivá a bezúhonná. Jejich jednání je často opakem spravedlnosti a upřímnosti. Ten, kdo má příliš čisté oči, aby hleděl na zlo, nebude, nemůže být účastníkem mnohých věcí, které se v těchto sdruženích dějí. Vaše vlastní svědomí vám dosvědčí, že to, co říkám, je pravda. Nadání, obratnost a vynalézavost, jimiž Bůh obdařil lidí, jsou v těchto sdruženích příliš často obráceny v nástroje krutosti, špatnosti a sobectví, jimiž se podvádí lidi.

Toto všechno ovšem členové těchto společenstev popírají. Bůh však vidí pod příjemným, přitažlivým povrchem tajné pohnutky jednání, které jsou ukryté v hlubinách duše i to, jaký vliv má takové sdružování. Některá sdružení sice tvrdí, že v jistém smyslu je Boží Slovo základem jejich organizace, ale ve skutečnosti jsou od zásad spravedlnosti daleko vzdáleni. Slavnostní závazky, úkladu vyzradí. Členové se také za jistých okolností zaručují, že osvobodí viníka od zaslouženého trestu. Vůči těm, kteří působí proti řádu, se požaduje takový způsob jednání, který se Božím zákonem vůbec není v souladu.

Nemůžeme uhýbat od pravdy, nemůžeme se odchýlit od správných zásad, aniž bychom opustili toho, který je naší silou, naší spravedlností a naším posvěcením. Měli bychom být pevně přesvědčení o tom, že cokoliv nás nějakým způsobem odvádí od pravdy a spravedlnosti při našem spolčování se a partnerství s lidmi, nemůže nám sloužit k dobrému. Znamená to také velké potupení Boha, neboť Jemu se oškliví jakýkoliv klam nebo přimhuřování očí nad hříchem.

V těchto tajných sdruženích jde o podvod a žádný člověk nemůže být s nimi svázán a zároveň být před Bohem i nebem svobodným člověkem. Mravní přirozenost je sváděna k tomu, co Bůh prohlašuje za nesprávné, co je opakem Jeho vůle a Jeho přikázání. Člověk, který hlásá, že miluje Boha, může v těchto sdruženích zaujímat postavení, která se nazývají čestná, ale v Božích očích takový člověk jako křesťan poskvrňuje sou čest a vzdaluje se stále víc od zásad spravedlnosti a pravé svatosti. Člověk, jehož Kristus vykoupil svou krví, užívá svých sil pro nespravedlivou věc a prodává svou duši bez peněz.

Při zjevení svých spravedlivých soudů, Bůh všechna tato sdružení zničí a až bude soud zasedat a knihy budou otevřeny, ukáže se nekřesťanskost veškerých spolků. Ti, kdo se připojí k těmto tajným společnostem, uctívají nesmyslné modly, které jsou stejně neschopné učinit člověka šťastného a spasit ho, jako jsou bohové Hindů.

Tyto společnosti nabízejí některé výhody, které se z hlediska lidí zdají být velkým požehnáním. Jsou-li však posuzovány měřítkem Páně, není těžké poznat, že za jejich zdánlivými výhodami je skryto působení satana. Čím větší je příjem shrábnutý do pokladnice, tím větší a hlubší je zlo. Až se rozpoznají všechny okolnosti, za nichž se tyto společnosti tímto neznabožským ziskem obohatily, uvidí se, že to není zisk, ale ztráta. Pro tato sdružení platí slova, která řekl Elifaz Jobovi: „Viděl jsem blázna, an se vkořenil, ale jsem tušil zlé příbytku jeho“ (Jb 5,3), jsou to satanovy léčky, jeho síť, do nichž zaplétá duše lidí.

Otázka věrnosti Bohu

Svět trpí a podporuje velmi mnoho věcí, která uráží Svatého Izraelského. Byla to zdánlivě maličkost, když se Eva odklonila od Bohem stanovených omezení a udělala něco, co jí Bůh zakázal. Stejně jako ona jednal i Adam. Právě toto však měl satan v plánu: hubit lidské duše tím, že je vede k tomu, aby raději šli za svými vlastními představami, než za zjevenou Boží vůlí. Také v těchto sdruženích vládnou zásady, jimiž se lidé dostávají do svůdné moci satana, která je odvádí z bezpečných cest a vede ke vzpouře proti Bohu a k podceňování Jeho svaté spravedlnosti. „Bděte a modlete se, abyste nevešli v pokušení“ (Mk 14,38), je často opakované napomenutí našeho Spasitele. Neustávejte v bdělosti a buďte opatrní, aby se satanovi nepodařilo chytit do osidel duše těch, které Kristus vykoupil svou vlastní krví.

Bůh vyzývá vás, kteří jste chtěli být jeho dětmi, abyste jednali tak, jakoby na vás hledělo Boží oko, abyste mohli převzít korouhev spravedlnosti. Jeho spravedlnost a Jeho pravdě jsou zásady, které by měly být utvrzeny v každé duši. Ten, kdo zachovává svou neporušenost před Bohem, bude poctivý i k člověku. Žádný člověk, který opravdově miluje Boha, nebude vystavovat svou duši pokušení úplatku zlata nebo stříbra, pocty nebo nějaké jiné pozemské výhody. „Co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil? Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou?“ (Mk 8,36,37).

Křesťané musí přetrhnout každé pouto, které je váže k těmto tajným řádům, jimž nepředsedá Bůh. Nemohou být věrni zároveň těmto organizacím i Bohu. Spojení s nimi musí být přerušeno, jinak se k nim přimknete ještě těsněji a výsledek bude ten, že zpřetrháte pouta, které vás váží k lidem, kteří milují a uctívají Boha. Křesťan se vzdá všeho, co je překážkou jeho duchovnosti, ať to stojí sebevětší oběť. Lépe je ztratit peníze, majetek i sám život, nežli ohrozit spásu své duše.

Boží šafáři

Vy, kteří jste se začali stýkat s těmito tajnými společnostmi, spoléháte na třtinovou hůl, která bude na kusy rozlámána. Nespoléháte na Hospodina, Boha Izraele, nechcete poznat Jeho vůli a Ho také následovat. Když investujete do těchto organizací peníze, doufáte, že tím si zajišťujete budoucnost. Dali jste jim svůj čas, myšlení, práci i peníze, zatím co Kristovou věc jste zanedbávali. Každý dolar zaplacený těmto organizacím je pro věc Boží stejně tak ztracen, jako kdyby spadl do oceánu. Nesvěřil vám však tento kapitál Bůh, abyste ho užívali v Jeho službě, pro spásu svých bližních? Investujete-li ho tam, kde nemůže být ke cti Bohu ani prokázat dobrodiní lidem, opakujete hřích lenivého služebníka, který skryl hřivnu svého Pána v zemi.

Pán nesvěřil lenivému služebníkovi velké jmění, ale jen jednu hřivnu. Tuto jednu hřivnu on však nepoužil k Božímu užitku, a stěžoval si, že Pán je přísný, že je to mistr, žne, kde nerozsíval a sbírá, kde nerozsypal. Sobectví, které projevil a stížnost, kterou vyslovil, jakoby Bůh od něho požadoval něco, nač neměl práva, ukazují, že neznal Boha ani Ježíše Krista, kterého Bůh poslal. Všechno, co měl, byl vlastní majetek Pána a byl mu svěřen, aby ho užíval pro Boha. Když říká: „Boje se, odšel jsem a skryl hřivnu tvou v zemi“ (Mt 25,26), uznával, že hřivna je od Boha.

A co řekl Pán? - „Služebniče zlý a lenivý, věděl jsi, že žnu, kdež jsem nerozsíval, a sbírám, kdež jsem nerozsypal“ (Mt 25,26). Pán zde opakuje slova služebníka, neuznává jejich pravdu, ale ukazuje, co byl služebník - třeba i na vlastní útraty - povinen dělat. Pán vlastně říká: „Ty ses nenamáhal využít mé jmění, které jsem ti svěřil, abys je zvětšil a podpořil tak mou slávu na zemi. „Protož měl jsi ty peníze mé dáti penězoměncům, a já přijde, byl bych vzal, což jest mého, s požitkem. Nu vezmětež od něho tu hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven. Nebo každému majícímu bude dáno, a bude více míti, od nemajícího pak i to, což má bude odjato. A toho neužitečného služebníka uvrzte do těch temností zevnitřních“ (Mt 25,27-30). Toto naučení platí pro každého, kdo dostal světlo pravdy.

Měli bychom mít stále na paměti, že Bůh nás postavil do tohoto světa pro soužení, aby se ukázalo, zda jsme budoucího života hodní. Lidé, jejichž povahy jsou poskvrněny sobectvím, nemohou vejít do nebes. Proto nás zde Bůh zkouší tím, že nám svěřuje pozemský majetek, aby se - podle způsobu, jakým ho užíváme - poznalo, zdali je možno nám svěřit věčné bohatství. Jedině tehdy, když budeme žít Kristův život, který se obětoval, pak budeme zajedno s nebesy a budeme tam také moci vstoupit.

Kam si ukládáme své poklady?

Lidé tohoto světa mají velkou snahu a ctižádost mít hmotné, pomíjivé výhody a nedbají přitom na duchovní prospěch. Tak je tomu i u některých členů církve. Až budou zavoláni, aby vydali účet Bohu, nebudou jen zahanbeni, ale i překvapeni, že nerozpoznali pravé bohatství a neskládali své poklady v nebesích. Propůjčovali své dary a oběti nepřátelům pravdy a očekávali, že přijde čas v jejich životě, kdy se jim vrátí zpět to, co investovali. Své prostředky svěřili tajným společnostem, ale když Boží věc potřebuje prostředky, které On svěřil lidem, nemají zájem, nemyslí na dar, který od Pána dostali; jsou oslepeni bohem tohoto světa.

Tito lidé říkají: „Nemám chuť něco pro tu věc obětovat, protože mi to nic nevynese. Platím za své členství v lóži a kromě toho musím nést svůj podíl výdajů na zábavy, které vyhovují mému vkusu. Nemohu se těchto požitků vzdát. Proč se církev stále obrací na mě se svými žádostmi a příspěvky? „Pane, věděl jsem, že jsi ty člověk přísný, žna, kde jsi nerozsíval, a sbíraje, kde jsi nerozsypal. I boje se, odšel jsem a skryl tvou hřivnu v zemi (Mt 25,24.25), v té naději, že svým časem budu z ní mít užitek.“

Spasitel nám přikazuje: „Neskládejte sobě pokladů na zemi, kdež mol a rez kazí, a kdež zloději vykopávají a kradou. Ale skládejte sobě poklady v nebi, kdež ani mol ani rez nekazí a kdež zloději nevykopávají ani nekradou. Nebo kdež jest poklad váš, tuť jest i srdce vaše“ (Mt 6,19-21).

Mnozí ukládají svůj poklad v těchto tajných společnostech a my dobře víme, že se svými poklady tam uložili i své srdce. Důkazy pravdy mohou být sebe mocnější, přesto se však ponenáhlu vytrácí její lesk a síla, nebe pozvolna mizí z mysli, váha věčné slávy, dar od Boha pro život v poslušnosti, se zdá být bezcennou věcí ve srovnání s domnělými výhodami, které získáme, když si uložíme své poklady na zemi. Lidé hladoví po chlebě a vodě života. Co to však znamená pro člověka, jehož srdce si zamilovalo tento svět? Mnohý člověk říká svými činy, ne-li slovy: "„Já se nemohu vzdát těchto pozemských pokladů, abych si zajistil věčný život. Spoléhat na budoucí život, to je pro mne příliš vzdálené. Já dávám přednost pozemským hodnotám a budoucnost riskuji, vždyť Bůh je dobrý a milosrdný.“ Lenivý služebníku! Tobě bude docela jistě vykázán úděl mezi pokrytci a nevěřícími, jestliže budeš takto žít dál. Ti, kdo se dají okouzlit kluby, večeřeni a světáckými společníky, zapomenou nakonec na Boha úplně a zneuctí Jeho jméno, jako tomu bylo při hostině Balsazarově.

Chcete spolupracovat s Bohem?

Zaslepení mysli je u některých lidí dobrovolné. Ježíš řekl: „Nebo ztučnělo srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli, a oči své zahmouřili, aby někdy neviděli očima, neslyšeli, a srdcem nesrozuměli, a neobrátili se, aby jich neuzdravil“ (Mt 13,15). Boží dílo pro spásu lidí je to jediné nanejvýš důležité dílo, které má v našem světě pokračovat. Mnozí však toto nevidí, poněvadž mají větší zájem o satnovy přivržence než o Kristovy věrné vojáky. Oni nevidí, že je nezbytně třeba, aby lidé spolupracovali s Pánem, který nám přikázal: „S bázni a s třesením své spasení konejte. Bůh zajisté jest, kterýž působí v vás i chtění i skutečné činění, podle dobře libé vůle své“ (F 2,12.13). Toto je plán, který nám Bůh zjevil a který nám má být vodítkem pro všechny plány a cíle života. Lidé se sice modlí: „Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi“ (Mt 6,10), mnozí však zavrhují právě ty prostředky, jimiž by Bůh chtěl své království utvrdit.

Jsou-li ochotni všecko pokládat za méněcenné aby mohli získat Krista, budou mít oči otevřené, aby viděli věci tak, jak skutečně jsou. Potom se odvrátí od lákadel pozemských k nebeským. Potom poznají pravou povahu světských, sobeckých požitků, kterých si teď tak vysoko cení a vzdají se věcí, které teď pokládají za tak vzácné.

Celá nebesa hledí na vás, kteří tvrdíte, že věříte té nejposvátnější pravdě, jaká kdy byla smrtelníkům svěřena. Andělé čekají a toužebně si přejí s vámi spolupracovat na díle spásy lidí. Odmítnete toto spojení s nebesy, abyste udrželi své spojení se společností, kde nikdo Boha nectí a kde se šlape po Jeho přikázáních? Jak by se vůbec dostala pravda k vám, kdyby druzí lidé měli tak malý zájem o její šíření, jak to prokazujete někteří z vás? Boží věc si žádá naší pomoc, aby se její základy upevnily a aby se pravda šířila dál, na nová místa, k těm, kteří hynou. Můžete vy, kteří hlásáte, že jste Božími syny, odmítnout pro toto dílo svou pomoc? Nechcete poskytnout své prostředky, které vám stejně dál Bůh, pro Boží dílo jen proto, že se nechcete vzdát pozemských výhod? Je bolestné, pomyslíme-li co by se mohlo pro spásu duší vykonat, kdyby se srdce a služba všech, kdo hlásají, že věří v pravdě, cele daly Bohu k disposici. Mnozí konali Boží dílo nedbale. Kdyby mnozí dříve mysleli méně na sebe a více na Krista, mohli být moudrostí a důvtipností získání hříšníci pro pravdu a byli by dnes Božími služebníky.

Než nastane chvíle, kdy se budete muset Bohu zodpovídat, žádám vás naléhavě, abyste pozorně naslouchali Jeho slovo: „Skládejte sobě poklady v nebi“ (Mt 6,20; Lk 12,33), ne v tajných společnostech. Pamatujte, že existuje jen jeden Držitel vesmíru a že čas každého člověka, jeho rozum i jeho bohatství patří tomu jedinému, který zaplatil za lidi výkupné. Bůh oprávněně požaduje stálou službu a nejvyšší lásku. Vaším měřítkem má být Boží vůle, ne vaše potěšení. Přibývá-li vám bohatství pomaleji, ukládáte si poklad v nebi. Kdo v církvi je pevně rozhodnut zachovat si svou duchovnost? Kdo získá zkušenost, která svědčí o křesťanské horlivosti a vytrvalé energii? Kdo - jako Ježíš - nezklame, ani se nedá zastrašit, nebude shánět prostředky, které by sloužily jen jemu, ale také pro spolupráci s Bohem?

Všichni, kdo ze všech sil usilují o korunu věčného života, budou pokoušeni, jako jejich Mistr. Dostal nabídku, že dostane království tohoto světa, jen když se pokloní satanovi. Kdyby nebyl Kristus odolal tomuto pokušení, byl by se svět navždy dostal pod vládu satana. Díky Bohu za to, že Jeho božství zvítězilo nad lidstvím. Učinil to, co může učinit každá lidská bytost ve jménu Ježíše a Jeho moci. Řekl: „Odejdiž, satane: neboť psáno jest: Pánu Bohu svému klaněti se budeš, a Jemu samému sloužiti budeš“ (Mt 4,10). Budete-li takto vzdorovat pokušení, satan od vás odejde, jako odešel od Krista a andělé vám budou sloužit, jak sloužili Jemu.

Těm, kdo přemýšleli o velkých výhodách, které lze získat světským sdružováním, a mluviti o nich, oznamuje Hospodin skrze proroka Malachiáše:

„Rozmohlať se proti mně slova vaše, praví Hospodin, a však říkáte: Což jsme mluvili proti tobě? Říkáte: Daremná jest věc sloužiti Bohu, a jaký zisk, budeme-li ostříhati nařízení Jeho, a budeme-li choditi zasmušile, bojíce se Hospodina zástupů“ (Mal 3,

Takto smýšlejí mnozí, i když to neříkají slovy:

„Tehdy ti, kteříž se bojí Hospodina, tytéž mluvili jeden k druhému. I pozoroval Hospodin a slyšel, a psána jest kniha pamětná před ním pro ty, kteříž se bojí Hospodina, a myslí na jméno Jeho. Tiť budou, praví Hospodin zástupů v den, kterýž já učiním, mým klenotem, a slitují se nad nimi, jako se slitovává otec před synem svým, kterýž mu slouží. Tehdy obrátíte se, a uzříte rozdíl mezi spravedlivým a bezbožným, mezi tím, kdo slouží Bohu, a tím, kdo Jemu neslouží. Nebo aj, den ten přichází hořící jako pec, v němž budou všickni pyšní, a všickni pášící bezbožnost jako strniště, i zažhne je ten den, kterýž přijíti má, praví Hospodin zástupů, tak že neostaví jim ani kořene ani ratolesti“ (Mal 3,16 - 4,1).

To je lid, o němž svět soudí, že se mu dostává velké přízně. Blíží se však doba, kdy budou Boží děti odlišeny jako ty, které má Bůh v úctě, protože ony ctily Jeho.

„pohleďte, jakou lásku dal nám Otec, totiž abychom synové Boží slouli. Protož svět nezná nás, že Jeho nezná. Nejmilejší, nyní synové Boží jsme, ale ještě se neokázalo, co budeme. Vímeť pak, že když se okáže, podobni Jemu budeme; nebo viděti Jej budeme tak, jakž jest. A každý, kdož má takovou naději v Něm, očišťuje se, jakož i On čistý jest“ (1J 3,1-3).

Lepší cesta

Lidé tohoto světa sice velmi dychtí po poctách, bohatství a moci, ale Pán ukazuje na něco mnohem cennějšího než je to, po čem toužíme.

„Takto praví Hospodin: Nechlub se moudrý v moudrosti své, ani se chlub silný v síle své, aniž se chlub bohatý v bohatství svém. Ale v tom nechť se chlubí, kdo se chlubí, že rozumí a zná mne, že já jsem Hospodin, kterýž činím milosrdenství, soud i spravedlnost na zemi; nebo v těch věcech libost mám, dí Hospodin. Aj, dnové jdou, praví Hospodin, v nichž navštívím každého, obřezaného i neobřezaného“ (Jr 9,23-25).

„A protož praví Písmo: Aj, zakládámť na Sionu kámen úhelný, vybraný, drahý, v kterýž kdokoli věří, nikoli nebude zahanben. Vám tedy věřícím jest poctivost, ale nepovolaným kámen, kterýž zavrhli stavitelé, tenť jest učiněn v hlavu úhelní, a kámen úrazu, a skála pohoršení, těm, kteříž se urážejí na slovu, nepovolní jsouce, k čemuž i odloženi jsou. Ale vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své“ (1Pt 2,6-9).

„Protož přepášíce bedra mysli své, a střízliví jsouce, dokonale doufejte v té milosti, kteráž vám dána bude při zjevení Ježíše Krista. Jakožto synové poslušní, nepřironávající se prvním neznámosti své žádostem. Ale jakž ten, kterýž vás povolal, svatý jest, i vy svatí ve všem obcování buďte; jakož psáno jest: Svatí buďte, nebo já svatý jsem. A poněvadž Otcem nazýváte toho, kterýž bez přijímání osob soudí vedle skutků jednoho každého, viztež, abyste v bázní čas svého zde putování konali, vědouce, že ne porušitelnými věcmi, stříbrem neb zlatem, vykoupeni jste z marného svého obcování toho, od otců vydaného. Ale drahou krví jakožto Beránka nevinného a nepoškvrněného, Krista“. (1Pt 1,13-19). - Pojednání bylo uveřejněno v r. 1893, Should Christi anss Be Members of Secret Societies?

Nemohou být označeni Boží pečetí

Ti, kteří stojí pod korouhví zkropenou krví knížete Imanuela, nemohou se spojovat se svobodnými zednáři nebo jinou tajnou organizací. Pečetí živého Boha nebude označen nikdo, kdo udržuje takové spojení i po tom, když světlo pravdy osvítilo jeho cestu. Kristus není rozdělen a křesťané nemohou sloužit Bohu i mamonu. Pán říká: „Vyjdětež z prostředku jejich, a oddělte se, .... a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás. A budu vám za Otce, i vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí“ (2K 6,17,18).

- Letter 21, 1893.