Melbourne, Austrálie, 28.12.1891

Dříve než odešel Ježíš od svých učedníků do nebeských dvorůl, povzbuzoval je zaslíbením Ducha svatého. Toto zaslíbení patří nám právě tak, jako jim a přece jak zřídka je připomínáme lidu a jak zřídka se mluví v církvích o Jeho přijetí. Které zaslíbení známe méně v Jeho praktickém naplnění, právě následkem tohoto mlčení o tom nejdůležitějším předmětu, než toto bohaté zaslíbení daru Ducha svatého, jímž má býti dávána síla a výkonnost veškeré naší duchovní práci. Zaslíbení Ducha svatého je náhodně uváděno v našich diskusích, příležitostně se ho letmo dotkneme a to je vše. U proroctví prodléváme, doktriny vykládáme, ale co je pro církev tím hlavním, aby mohla růst v duchovní síle a působivosti, aby kázání bylo přesvědčivé a duše byly obráceny k Bohu, to kazatelské úsilí zanedbává, toho nedbá. Tento předmět je odkládán, jakoby až někdy v udoucnu byl určen nějaký čas k uvažování o něm. Jiná požehnání a jiné výsady jsou lidu připomínány, takže byla v církvi probuzena touha po dosažení Bohem zaslíbených požehnání. Ale o Duchu svatém je vzbuzován dojem, že tento dar není určen pro nynější církev, ale že až teprve někdy v budoucnu bude zapotřebí, aby jej církev obdržela.

Všechna ostatní požehnání

Je-li toto zaslíbené požehnání požadováno u víře, přináší s sebou všechna ostatní požehnání a má být udíleno lidu Božímu. Mysl lidu Božíhose zdá pro obratné úskoky nepřítele neschopnou chápat Boží zaslíbení a přivlastňovat si je. Zdá se, že se domnívají, že má padnout jen dorobná prška milosti na žíznící duše. Lid Boží přivykl myšlence, že musí spoléhat na vlastní úsilí, že s nebe je možno obdržet jen malou pomoc a výsledk toho je, že mohou předávat jen malé světlo duším, zmírajícím v bludu a tmě. Církev se dlouho spokojovala jen s malým pžehnáním Božím. Nepociťovala potřebu dosáhnout vznešených výsad, koupených pro ni za nekonečnou cenu. Jejich duchovní síla je slabá, jejich skuženosti trpasličí a zmrzačené a nemají kavlifikaci pro dílo, které Pán od nich požadoval. Jsou neschopní podávat velké a slavné pravdy svatého Slova Božího, které by přesvědčilo a obrátilo duše působením Ducha svatého. Moc Boží očekává jejich prosbu, aby ji přijala. Žeň radosti uzrají skrze ty, kdo zasévají svaté símě pravdy. „Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plesáním snášeti bude snopy své”. Žalm 126,6.

Z chování církve získal svět domnění, že je lid Boží opravdu neradostný, že služba Kristu je bez všeho půvabu, že požehnání Boží je uděleno za drahou cenu. Zdůrazňováním svých zkoušek a působením mnoha nesnází špatně představuje Boha a Ježíše Krista, kterého poslal, neboť stezka k nebesům se stává nepřitažlivou pro temnotu shromažďující se kol duše věřícího a mnozí se zklamaně odvrátí od služby Kristovy. Ale jsou skutečně věřícími lidmi ti, kteří takto představují Krista? Nikoli, neboť věřící se spoléhají na Boží zaslíbení a Duch Boží je právě tak Utěšitelem, jako Karatelem.

Křes’ťan musí budovat svůj základ, chce-li si vytvořit silný a souměrný charakter, chce-li mít dobře vyváženou náboženskou zkušenost. Tímto způsobem bude člověk připraven, aby mohl dostat požadavům pravdy a spravedlnosti, jak jsou uvedeny v Bibli, neboť bude podpírán a posilován Duchem svatým. Pravý křesťan slučuje velkou něžnost cítění s pevným úmyslem a neochvějnou věrností svatých. Kdo je nadán Duchem svatým, má velké schopnosti srdce i rozumu, síly vůle a předsevzetí, které jsou nepřemožitelné.

Pro další studium: 5T 102-103, 46,69. DA 302, 672, 808, 821-822, 827.

Moji milí bratři, váš Spasitel vás žádá, abyste byli dbalí toho, jak pro něho svědčíte. Musíte stále hlouběji studovat Slovo. Setkáváte se se svšemi druhy smýšlení a když vyučujete pravdy Slova, musíte projevovat vážnost, respekt a úctu. Vyřaďte ze svých přednášek vyprávění a kažte Slovo. Přinesete tak svému Pánu více snopů. Pamatujte, že jsou mezi vašimni posluchači takoví, kteří jsou bez ustání znepokojování a pokoušeni. Někteří zápasí s pochybnostmi, téměř v zoufalství, téměř beznadějně. Proste Boha, aby vám pomohl promlouvati slova, která by je posílila pro nastávající zápas. - Review and Herald, 22.12.1904.