30.4.1894

Existuje pouze jeden prostředek proti lenivosti a to, odhodit pomalost, těžkopádnost, jako hřích vedoucí do zkázy a pracovat s využitím vší tělesné schopnosti, kterou vám Bůh k tomuto účelu dal. Jediná léčba naužitečného, nečinného života spočívá v úsilí, rozhodném a vytrvalém úsilí. Jediný lék proti sobectví je zapření sebe sama a vážná práce, aby se člověk stal svým bližním tím požehnáním, kterým může být. „Kdo šetří větru, nebude síti a kdo hledí na husté oblaky, nebude žíti”. Kaz. 11,4.

Jako lidské nástroje našeho Boha, musíme konat dílo, které nám určil. Každémučlověku dal jistou práci a my se nesmíme oddávat dohadům, zda se naše vážná snaha setká s úspěchm, či nikoli. Vše, zač jsme my, jako jedinci odpovědní, je neúnavné a svědomité plnění povinností, které přes někoho musí konat, a jestliže zameškáme vykonat to, co nám bylo postaveno do cesty, nenalézáme omluvy před Bohem. Ale, když jsme učinili, co je v našich silách, pak přenecháme všechen výsledek Bohu. Od nás je však požadováno, abychom více cvičili svou duševní i duchovní sílu. Je vaší povinností a bylo vaší povinností každého dne vašeho života, kterého vám Bůh dopřál, abyste odvážně zabrali do vesla povinností, neboť jste odpovědnými nástroji Božími.

Rozkaz pro vás zní: „Jděte pracovat na vinici mou”. My všichni jsme dělníci Boží a žádný nesmí být lenivý, ale ráda bych se vás otázala: „Co činiti pro Pána, abyste mohli slyšet slova Jeho uznání: „To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohým tebe ustanovím”. Mat. 25,21. Bůh nikdy nečiní chyb, On nikdy nenazve lidi dobrými a věrnými, jestliže dobrými a věrnými nejsou.

Pro další studium: 5T 122,180, 2T 349, 254, 498, 529, GW 277-279.