^{3T 99} Byla jsem upozorněna na podobenství o ztracené ovci. Devadesát devět ovcí zůstalo na pastvě a pastýř hledá tu jedinou, která zabloudila. Když ji našel, vzal ji do náruče a vrátil se radostně. Nereptal a nevyčítal ubohé ovečce, že ho tak přestrašila, ale donesl ji radostně k stádu.

Ještě o větší projev radosti zde jde. Přátelé a sousedé jsou pozváni radovat se s nálezcem: „Neboť jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.“ Všichni se radovali z nálezu. O pobloudění se nehovořilo, protože radost z nalezeného převážila smutek ztráty, starost, zmatek a nebezpečí, spojené s hledáním ztracené ovce a přivedením do bezpečí. „Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.“ (L 15,6-7)