EllenWhiteova.cz  (Na úvodní stránku) EllenWhiteova.cz


Pracovníci v díle Božím

Svědectví pro církev - svazek třetí


Rejstřík - na začátek na začátek

Pracovníci v díle Božím

Bůh volá pracovníky do misijních polí. Ve sboru --- jsou bratří mužové, jejichž schopnosti a síla poroste, obětují-li své hřivny do Božího díla. Budou-li se tito bratři vzdělávat sami a Boží dílo postaví na první místo a obětují svoji radost a náklonnost pro Pravdu, spočine na nich Boží požehnání. Tito bratři, kteří milují Pravdu a po léta těší se ze světla Písma, měli by nechat své světlo zářit těm, kteří jsou v temnosti. Bůh jim bude moudrostí a silou a oslaví se v díle těch a skrze ty, kteří ho následují. „Slouží-li mi kdo, ...poctíť ho Otec.“ (J 12,26.) Ochotným a věrným bude propůj ena Boží moudrost a moc.

3T 57 Bratři v --- byli ochotní dát ze svých prostředků na různé podniky; vymknuli se však z toho. Neřekli „zde jsem, pane, pošli mne“. Lidi neuzpůsobuje pro vykonání nutného díla síla lidských nástrojů, nýbrž moc a moudrost toho, který je povolává a spolupracuje s nimi. Obětování toho co máme, Vlastníku nebes a země tak, že sami uhýbáme, nemůže nám přinésti Jeho pochvalu ani Jeho požehnání. V srdcích bratří a sester v --- musí panovat zásada odevzdat vše, i sami sebe, na oltář Boží.

V Battle Creeku potřebujeme muže, kteří mohou a chtějí vzít břemena a nést odpovědnost. Čas od času bylo slyšet výzvy, málokdy však přišla nějaká odpověď. Někteří by byli odpověděli na tuto výzvu, kdyby to bylo jejich světským zájmům přineslo úspěch. Když však příchod do Battle Creeku nezaručoval žádný zvýšený příjem, neviděli povinnost tam jít. „Poslouchat je víc, než obětovat.“ A bez poslušnosti a nesobecké lásky i největší oběti jsou příliš chudé, než aby mohly být předloženy Vlastníku všech věcí.

Bůh vyzývá bratry a sestry ve ---, aby se probudili a přišli na pomoc Hospodinu. Důvod, proč je tak málo síly mezi těmi, kteří vyznávají pravdu, je ten, že necvičí ty schopnosti, jimiž je Bůh obdařil. Velice mnozí zabalili svoji hřivnu do ubrousku a skryli ji do země. Hřiven přibývá pouze užíváním. Bůh prozkoumá a vyzkouší svůj lid.

Bratr a sestra I byli věrnými nositeli břemen v díle Božím, a nyní by jejich děti neměly zůstávat pozadu a nechávat na rodičích tak těžké břemeno. Je čas, aby méně opotřebované síly dětí se uplatnily a ony ještě horlivěji pracovaly na vinici Páně.

Někteří z bratří a sester v New Yorku naléhali na to, aby bratr a sestra K, obzvláště sestra K, byla povzbuzením k práci ve sborech. Toto však není to pravé místo, kde se mají projevit. 3T 58 Jestliže Bůh na ně skutečně vložil břímě práce, pak ne ve sborech. Před bratrem a sestrou K je svět ležící v bezbožnosti. Jejich pole je rozsáhlé. Mají dostatek místa pro uplatnění svých darů a osvědčení svého povolání, a proto nemusí pracovat tam, kde pracují jiní a budovat na základě, který již byl položen. Bratr a sestra K velice pomalu získávali zkušenost v sebezapírání. Pomalu přijímali zdravotní reformu ve všech jejich odvětvích. V ohledu odpírání chuti jsou sbory v mnohém ohledu v předstihu. Proto nemohou bratr a sestra K být sborům v tomto směru užiteční, nýbrž spíše na překážku.

Bratr K nebyl sboru ve --- požehnáním, nýbrž velkým břemenem. Stál přímo v cestě jeho pokroku, nedovedl pomáhat tehdy a tam, kde sbor pomoc nejvíce potřeboval. Nesprávně představoval naše vyznání; jeho řeč i život nesvědčily o svatosti. Byl daleko pozadu a nebyl připraven ani ochoten postřehnout vedení Boží prozřetelnosti. Stál v cestě hříšníkům a nebyl připraven svým vlivem doporučit naší víru nevěřícím.

Jeho příklad byl překážkou sboru a nevěřícím sousedům. Kdyby bratr K byl cele posvěcen Bohu, jeho skutky by přinášely mnohé dobré ovoce. To však, co obzvláště odlišuje Boží lid od populárních náboženských společností, není jen vyznání, nýbrž příkladné povahy jeho členů a jejich zásady nesobecké lásky. Mocný, očisťující vliv Božího Ducha na srdce, projevený ve slově i skutcích, odlučuje je od světa a dělá z nich zvláštní Boží lid. Povaha a ochota Kristových následovníků bude se podobat těmto Mistrovým vlastnostem. On je vzor, svatý a dokonalý příklad daný křesťanům k následování. Jeho praví následovníci budou milovat své bratry a budou s nimi žit v souladu. 3T 59 Budou milovat své bližní, jako jim v tom byl příklad Kristus a přinesou jakoukoliv oběť, mohou-li tím přesvědčit duše, aby zanechali svých hříchů a obrátili se k pravdě.

Pravda hluboce zakořeněna v srdcích věřících, vyroste a přinese ovoce spravedlnosti. Jejich slova i skutky jsou potrubím, jimiž svět dostává čisté zásady pravdy a spravedlnosti. Zvláštní požehnání a přednosti jsou připraveny pro ty, kteří milují pravdu a chodí podle světla, které přijali. Jestliže to zanedbávají, jejich světlo se stane tmou. Když se Boží lid stane soběstačným, Pán je ponechá jejich vlastní moudrosti. Milosrdenství a pravda jsou zaslíbeny pokorným, poslušným a věrným. Bratr K stál v cestě svým dětem. Kdyby byl posvěcen Bohu, měl své srdce při díle a žil podle vyznávané pravdy, byl by si uvědomil jak důležité je vést domácnost tak, jak to dělal Abraham.

Nedostatek souladu a lásky mezi těmito dvěma bratry je urážkou Božímu dílu. Oba jsou v neprávu. Oba mají co dělat, aby se pokořili a pěstovali Kristovy ctnosti. Neshody zneuctívají Boha, a nepůjdu příliš daleko, když řeknu, že mezi těmito dvěma přirozenými bratry existuje nenávist. Bratr A K velice chybil. Pěstoval myšlenky, které nebyly v souladu s vůlí Boží. On zná zvláštnosti svého bratra B K, že má malichernou, nešťastnou povahu. Často nedovede vidět dobro. Vidí jen zlo, a velice snadno se dá znechutit. Satan mu dělá z krtince na horu. Uvážíme-li všechno, bratr B K v mnohém ohledu si počínal správněji než jeho bratr, a proto méně škodí dílu přítomné pravdy.

Tito dva tělesní bratři se musí úplně smířit dřív, než mohou odstranit z díla Božího pohanění, které mu svou nejednotou způsobili. „Po tomtoť zjevní jsou synové Boží a synové ďábelští. Každý, kdož nečiní spravedlnosti, neníť z Boha, a kdož nemiluje bratra svého.“ (1J 3,10.) „Kdo praví, že jest v světle, a bratra svého nenávidí, v temnostiť jest až posavad“. (1J 2,9.) 3T 60 Ti, kteří pracují pro Pána, měli by očistit nádobí, posvětit je k užitku Mistrovi. „Očisťte se vy, kteříž nosíte nádobí Hospodinovo“. (Iz 52,11.) „Řekl-li by kdo: Miluji Boha a bratra svého nenáviděl by, lhář jest. Nebo kdož nemiluje bratra svého, kteréhož viděl, Boha, kteréhož neviděl, kterak může milovati? I totoť přikázání máme od něho, aby ten, kdož miluje Boha, miloval i bratra svého“. (1J 4,20:21.)

Kristovi vyslanci mají před sebou svaté dílo. Jsou vůní života k životu nebo vůní smrti k smrti. Jejich vliv rozhoduje o osudu duší, za které Kristus zemřel. Bratru a sestře K chybí zkušenost. Nežili posvěceným životem. Neměli hluboké a důkladné poznání Boží vůle. Nešli vpřed se vší rozhodností a vzhůru v duchovním životě tak, aby jejich zkušenost měla cenu pro sbor. Jejich jednání nemalou měrou obtížilo sbor.

Minulý život sestry K nebyl takový, aby její zkušenost mohla být jiným k požehnání. Nežila podle svého přesvědčení o povinnostech. Její svědomí bylo porušeno. Vyhledávala pobavení a svůj život věnovala marnosti, lehkovážnosti a módě, tváří v tvář světlu pravdy, které osvěcovalo její stezku. Poznala cestu, nešla však po ní. Pán dal sestře K svědectví napomenutí a pokárání. Věřila tomuto svědectví a odloučila se od oné třídy těch, kteří více milovali zábavy než Boha. Když se pak dívala na svůj minulý život, tak přeplněný nedbalostí a nepravostí, propadla nevěře a tupé zádumčivosti. Zoufalství rozprostřelo nad ní svá temná křídla. Její manželství s bratrem K poněkud změnilo situaci; od té doby však byla velice zamračená a malomyslná.

Sestra K velice dobře zná proroctví a dovede je pohotově citovat a o nich mluvit. Někteří z bratří a sester se snažili doporučit bratra a sestru K, aby se z nich stali aktivní pracovníci. 3T 61 Existuje však nebezpečí, že budou pracovat z nesprávného stanoviska. Sestra K měla lepší předpoklady pro svoji výchovu než mnozí kolem ní. Když pracovala veřejně, příliš mnoho se spoléhala na svou vlastní sílu než na pomoc Božího Ducha. Projevila ducha otevřené nezávislosti a domnívala se, že je připravena učit jiné, místo aby se sama učila. Svým nedostatkem zkušeností v duchovních věcech není připravena k práci ve sborech. Pro budování sborů nemá potřebné porozumění a duchovní sílu. Pakliže se se svým manželem vůbec pustí do tohoto díla, měli by začít šířit dobrý vliv ve sboru v ---. Měli by začít pracovat tam, kde je toho nejvíce potřebí.

Třeba pracovat v nových polích. Nutno varovat hříšníky, kteří nikdy neslyšeli toto varovné poselství. Zde mají bratr a sestra K velkou příležitost k práci, k osvědčení se ve svém povolání. Nikdo by jim neměl překážet v práci v nových polích. Všude jsou hříšníci, kteří mají být zachráněni. Avšak někteří kazatelé mají sklon znovu a znovu navštěvovat tytéž sbory, jejich úsilí nemůže těmto sborům pomoci a oni jen zbytečně maří čas.

Chceme, aby všichni Pánovi služebníci byli pracovníky. Dílo varování duší nemá být omezeno jen na kazatele, nýbrž bratři, kteří mají pravdu ve svých srdcích a kteří působí dobrým vlivem v domácnosti, měli by si uvědomit, že na nich spočívá zodpovědnost, aby věnovali část svého času a šli mezi své sousedy i do blízkých měst a byli tam Božími misionáři. Měli by nést sebou naši literaturu, zahajovat rozhovory a v Kristově Duchu modlit se s těmi a za ty, které navštěvují. Toto je dílo, které probudí ducha zkoumání a reformace.

Po léta obracel Pán pozornost svého lidu k zdravotní reformě. Ona je jedním z důležitých článků přípravného díla pro příchod Syna člověka. Jan Křtitel zahájil svou činnost v duchu a moci Eliášové, aby obrátil lid k moudrosti spravedlivých. 3T 62 Byl představitelem žijících v těchto posledních dnech, jimž Bůh svěřil svaté pravdy, aby je předávali lidu a aby tak připravovali cestu k druhému příchodu Kristovu. Jan byl reformátor. Anděl Gabriel přišel přímo z nebe a Janovy rodiče poučoval o zdravotní reformě. Řekl, že nebude pít vína, ani silného nápoje a že bude naplněn Svatým Duchem od svého zrození.

Jan opustil přátele i blahobytný život. Prostota jeho oděvu, roucho utkané z velbloudí srsti, bylo stálou výčitkou výstřednosti a všeobecné okázalosti židovských kněží a lidu. Jeho strava, čistě bylinná, pozůstávající z kobylek a přírodního medu, byla výtkou poživačnosti a obžerství, které všude převládalo. Prorok Malachiáš prohlašuje: „Aj já pošli vám Eliáše proroka, prvé nežli přijde den Hospodinův veliký a hrozný. Aby obrátil srdce otců k synům, a srdce synů k otcům jejich, aby přijda, neranil země prokletím.“ (Mal 4,5.6.) Prorok zde popisuje povahu díla. Připravovatelé lidu pro příchod Kristův jsou znázorněni věrným Eliášem, v jehož duchu přišel také Jan, aby připravoval cestu prvnímu příchodu Kristovu. Máme mluvit o velikém tématu reformy a probouzet veřejné mínění. Střídmost ve všem má být spojována s poselstvím, aby lid Boží byl odvrácen od modloslužby, od obžerství a od výstředností v odívání a ve všem ostatním.

Sebezapírání, pokora a střídmost požadované od spravedlivých, které Bůh zvláště vede a žehná, má ukazovat lidem pravý opak výstředních, zdraví podrývajících návyků těch lidí, kteří žijí v této porušené době. Bůh ukázal, že zdravotní reforma je tak úzce spjata s poselstvím třetího anděla jako ruka s tělem. Nikde není možno najít tak velikou tělesnou a mravní degeneraci, jako zanedbání této důležité věci. Ti, kteří povolují svým choutkám a vášním a zavírají oči před světlem ze strachu, že uvidí hříšnou povolnost, které se nechtějí vzdát, jsou vinní před Bohem. 3T 63 Kdokoliv se odvrací od světla v jedné věci, zatvrdí své srdce, aby nedbalo světla ani v jiných věcech. Kdokoliv přestupuje mravní zákon v jídle a odívání, připravuje si cestu k nedbání nároků Božích v otázce věčných zájmů. Naše těla nejsou naším vlastnictvím. Bůh si činí nárok na nás, abychom pečovali o svůj příbytek, který nám svěřil, abychom mohli přinést svá těla Jemu jako živou, svatou a příjemnou oběť. Naše tělo náleží Tomu, který ho učinil a jsme povinni být moudrými k otázce nejlepších způsobů jak ho zachovat od porušenosti. Pakliže své tělo oslabujeme sebeuspokojováním, povolováním chuti a zdraví škodlivým odíváním kvůli souladu se světem, stáváme se nepřáteli Božími.

Bratr a sestra K si necenili světla zdravotní reformy. Neviděli pro ni místo v souvislosti s třetím poselstvím. Boží prozřetelnost odváděla Boží lid od výstředního odívání světa, od povolování chuti a vášni, a vedla ho na základnu sebezapírání a střídmosti ve všech věcech. Lid, který vede Bůh, bude lidem zvláštním. Nebude jako ostatní svět, ale bude-li následovat Boží vedení, dokoná Jeho úmysly a podřídí se ve všem vůli Boží. Kristus bude sídlit v srdcích. Chrám Boží bude svatý. Vaše tělo, praví apoštol, jest chrámem Ducha Božího. Bůh nežádá, aby se jeho dítky zapíraly na úkor svých tělesných sil. Vyžaduje od nich, aby byly poslušní přírodnímu zákonu, aby si uchovali tělesné zdraví. Cesta přírody je cestou, kterou On vyznačuje a je dosti široká pro každého křesťana. Bůh nás zaopatřil svou štědrou rukou bohatými a rozumnými dary pro naši obživu a naše potěšení. Omezuje však porušenou chuť, abychom se mohli těšit přirozené chuti, čímž nám zachová zdraví. Buď bedliv, zdržuj se, zapírej nepřirozenou chuť. Volíme-li si převrácenou chuť, otupujeme zákon svého bytí a přejímáme odpovědnost za zneužití svého těla a za nemoci z toho vzniklé.

3T 64 Eliášův duch a moc probouzeli srdce k reformě a usměrňovali je k moudrosti spravedlivých. Bratr a sestra K nepřijali zdravotní reformu, přes všechno množství důkazů, které Bůh o tom dal. Sebezapírání je podstatně důležité pro pravé náboženství. Těm, kteří se nenaučili se zapírat, chybí živá praktická zbožnost. Nemůžeme očekávat nic jiného, než že požadavky náboženství přijdou do styku s přirozenými sklony a světskými zájmy. Na Boží vinici je práce pro každého. Nikdo by neměl být líný. Boží andělé ustavičně pracují. Vystupují do nebe a sestupují na zem a přinášejí poselství milosti a napomenutí. Tito nebeští poslové probouzejí mysl i srdce. Všude jsou mužové a ženy, jejichž srdce je připraveno pro símě pravdy. Jestliže by ti, kteří poznají pravdu, nyní pracovali v souladu s Božím Duchem, viděli bychom veliké dílo.

Otvírají se nová pole, na nichž všichni mohou osvědčit svá povolání úsilím vyvádět duše z temnoty a bludu, a jejich utvrzováním na základě věčné pravdy. Jestliže bratr a sestra K cítí, že Bůh je povolal do svého díla, mají co dělat, budou-li nabádat hříšné k pokání; aby však Bůh mohl v nich a skrze ně působit, potřebují důkladné obrácení. Dílo připravování lidí pro příchod Kristův v těchto posledních dnech je nejposvátnějším a nejvznešenějším dílem a povolává odevzdané, nesobecké pracovníky. Ti, kteří mají pokoru, víru, energii, vytrvalost a rozhodnutí, najdou práci na vinici svého Pána. Existují zodpovědné povinnosti, které nutno vykonat a které si vyžádají vážnost a vypětí všech jejich sil. Bůh přijímá jen ochotnou službu. Jestliže pravda, kterou vyznáváme, mají tak veliký význam, že rozhoduje o osudu duší, jak pečlivě bychom ji tedy měli zvěstovat.

„Stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.“ (Př. 4,18.) 3T 65 Bratře a sestro K, kdybyste chodili ve světle tak jak zářilo na vaši stezku, kdybyste čím dál, tím víc se blížili k Bohu, pevně věříce pravdě a chodíce pokorně s Bohem ve světle vám daném, měli byste dnes neocenitelnou zkušenost. Kdybyste byli zužitkovali hřivny propůjčené vám Bohem, byli byste zářili jako světla na světě. Světlo se však stává temnotou všem, kdo nechodí ve světle. Máme-li být Bohem přijati a požehnáni jako byli naši otcové, musíme jako oni být věrní. Musíme zužitkovat světlo, jako staří věrní proroci využili své světlo. Bůh žádá od nás počet podle milosti, kterou nám dal a nepřijme nic méně, než požaduje. Všechny Jeho spravedlivé požadavky musí být důkladně splněny. Máme-li vykonat své povinnosti, musíme stát na vyšší úrovni, kterou nám připravil čas a pokrok posvátné pravdy.

Bratr L si neuvědomuje posvěcující vliv Boží pravdy na srdce. Není trpělivým, pokorným a snášenlivým, jak by být měl. Je snadno vznětlivý, vlastní já se probouzí a on říká a činí mnohé věci bez uvážení. Nepůsobí vždy správným vlivem. Kdyby byl proniknut duchem Kristovým mohl by se jednou rukou chopit Všemohoucího a druhou rukou víry a lásky a získal by ubohého hříšníka. Bratr L Potřebuje mocný vliv božské lásky, neboť tato obnoví a očistí srdce, posvětí život a povznese a zušlechtí celého člověka. Pak jeho slova a skutky budou mít vůni nebes a ne vůni jeho vlastního ducha.

Jestliže do srdce zasejeme slova věčného života, símě přinese ovoce spravedlnosti a pokoje. Můj drahý bratře, musíš přemoci ducha soběstačnosti a sebedůležitosti. Měl bys pěstovat ducha, který se ochotně dá poučit a nechá si poradit. Ať jiní dělají cokoliv, měl by sis říci: Co mně po tom? Kristus mně povolal, abych Ho následoval. Měl bys pěstovat ducha pokory. Potřebuješ zkušenost pravé zbožnosti. A dokud ji nebudeš mít, nemůžeš se rozumně pouštět do Božího díla. 3T 66 Tvůj duch musí být obměkčen a formován poslušností vůlí Kristově. Vždy bys měl zachovat pokornou důstojnost Ježíšova následovníka. Naše chování, naše slova a skutky jsou kázáním. Jsme živými listy, které poznají a čtou všichni lidé.

Měl bys dbát o to, abys nekáral pravdu hádavě a provokativně; v tom případě zcela určitě obrátíš bitvu proti sobě a pomůžeš dílu nepřítele víc než Boží pravdě. Kdykoliv se pouštíš do nějakého sporu, čiň tak jen ve vědomí své povinnosti. Pakliže Bůh bude tvou silou a podřídíš-li se Jemu, a dovolíš, aby pravda zvítězila, pak úskoky satanovy a ohnivé šípy padnou na něho samého a ty budeš posílen, zachován před bludem a uchráněn od každé falešné cesty. Musíš pěstovat opatrnost a nesmíš spěchat ve své vlastní síle. Dílo je důležité a svaté a potřebuješ velikou moudrost. Měl by ses radit se svými bratřími, kteří mají zkušenost v díle. Především měl bys však důkladně poznat svou vlastní slabost a nebezpečí a měl bys překonat slabé stránky své povahy, abys neztroskotal ve víře.

Žijeme uprostřed nebezpečí posledních dnů a máme-li ducha soběstačnosti a nezávislosti, budeme vystaveni satanovým úskokům a přemoženi. Musíš zavrhnout svůj pocit důležitosti; musíš být skryt v Bohu a jedině od Něho očekávat sílu. Sbory potřebují tvoji práci. Budeš-li posvěcen Bohu, můžeš pracovat v nových polích, Bůh bude s tebou. Bůh přijme čistotu srdce a života, nic jiného nepřijme. Musíme s Kristem trpět, chceme-li s ním kralovat.

Bratr M mohl vykonat mnoho dobrého, kdyby se již před léty byl cele odevzdal Kristu. Nebyl posvěcen pravdou; jeho srdce nebylo spravedlivé před Bohem. Svoji hřivnu zakopal v zemi. Co řekne ten, který nesprávně použil své hřivny, když Pán bude od něho požadovat počet z jeho šafářství? 3T 67 Bratr M nebyl ozdobou díla Božího. Je nebezpečné přít se s Boží prozřetelností, a být nespokojen téměř se vším, jako kdyby šlo o to zmařit zvláštní souhru okolností. Ořezávání a čištění, které nás má připravit pro nebe, je velké dílo a bude nás stát mnoho utrpení a soužení, protože naše vůle není podřízena vůli Kristově. Zde musíme zůstat, dokud oheň nespálí strusku a neočistí nás, abychom mohli zrcadlit božský obraz. Ti, kteří jdou za svými sklony a nechávají se vést vnějším zdáním, nemohou správně postihnout to, co koná Bůh. Tito lidé jsou plní nepokoje, pád vidí tam, kde je skutečné vítězství, velkou ztrátu tam, kde je zisk, a jako Jákob, pohotově volají: „Na mne se všechny tyto věci svalily.“ Zatímco vše, nad čím naříkají, pracuje jen pro jejich dobro.

Žádný kříž, žádná koruna. Jak může být někdo silný v Pánu bez soužení? Chceme-li mít sílu, musíme cvičit, chceme-li mít silnou víru, musíme se dostat do zkoušek, kde se naše víra osvědčí. Apoštol Pavel právě před svou mučednickou smrtí napomínal Timotea: „Spolu se mnou snášej útrapy pro evangelium podle mocí Boží.“ (2Tm 1,8.) Jen přes mnohé soužení vejdete do Božího království. Náš Spasitel byl všelijak zkoušen a přece v Bohu ustavičně zvítězil. Je naší předností být silnými v moci Boží za všech okolností a chlubit se křížem Kristovým.

Rejstřík - na začátek na začátek

EllenWhiteova.cz - Zajímavé webové odkazy