Bratře B, svým nynějším svévolným a tvrdošíjným duchem budeš se stále více vzdalovat od pravdy a neobrátiš-li se, budeš velikou překážkou dílu Božímu všude, kdekoliv máš nějaký vliv. Vytrvale prosazuješ své názory. Tvá soběstačnost se musí pokořit dříve, než něco jasně poznáš. Svou manželku jsi přivedl k domnění, že pravdu poznáš lépe, než kterýkoli z našich kazatelů. Klíč poznání jsi vzal do vlastních rukou a jí jsi nechal v temnotě. Bůh dal své církvi soudnost, zkušenost a víru. Její členové poznají cestu pravdy a spasení, neboť ji hledali v úzkosti, pro odpor, který vytrpěli se strany těch, kteří pravdu Boží obrátili v lež; svět má dnes užitek z práce těchto věrných služebníků Božích.

Jen málo je těch, kteří si uvědomují vznešenou přirozenost díla Božího v porovnání s časnými starostmi života. Ježíš, ten nebeský Učitel, nám dal své učení skrze učedníky. ^{3T 450} Když je vyslal, poučil je, ať jdou do kteréhokoli města nebo vesnice, mají se zeptat, kdo je hoden jejich pozornosti a návštěvy; a našlo-li se nějaké místo, kde by si lid cenil požehnání, jež se mu dostává vzácným stykem s Kristovými učedníky - tam měli zůstat a tam měl spočinout jejich pokoj, dokud neodejdou z onoho města. Neradilo se jim, aby neuváženě navštívili každý dům a neměli se vnucovat lidem bez ohledu, zda je vítají nebo ne; nebyli-li vítání, a nemohl-li jejich pokoj zůstat v domě, měli z něho odejít a vyhledat dům, jehož členové by byli hodni a kde by mohl spočinout jejich duch.

Jsou-li Kristovi poslové, zvěstující pravdu lidem zavrženi a jejich slova nenacházejí-li místa v srdci, zavržen je Kristus a Jeho slovo bylo opovrhnuto v služebnicích pravdy, které si vyvolil a poslal. V dnešní době to platí právě tak, jako v době, kdy Kristus poučoval své vyvolené posly.

Když byl Kristus na zemi, byli lidé, kteří neměli žádného respektu ani úcty k Božím poslům, a nedbali jejich napomenutí nic víc než svého vlastního úsudku. Také v dnešní době jsou lidé, kteří respektují svědectví Božích vyvolených služebníků méně, než své vlastní názory. Takovým lidem Boží služebníci nemohou být ku požehnání. Stykem s takovými lidmi by se neměl ztrácet čas a nemělo by se ponižovat dílo Boží. Kristus řekl učedníkům které vyslal: „Kdož vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdož pak mnou pohrdá, pohrdá tím, kdož mne poslal“.

Kristus propůjčuje svoji moc hlasu církve. „Amen pravím vám: Cožkoli svážete na zemi, budet svázáno i na nebi; a cožkoli rozvážete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi“. Mt 18,18. Nic se tu neříká o právu jednotlivce na uplatňování vlastních názorů bez ohledu na úsudek církve. ^{3T 451} Bůh udělil nejvyšší moc, která je pod nebem, své církvi. Hlas Boží, který zní v lidu sjednoceném v církvi má být vždy respektován.

Bůh dal své církvi lidi, kteří mají zkušenost, kteří se postili, plakali a celé noci probděli na modlitbách, aby jim Pán pomohl porozumět Písmu. Tito lidé v pokoře dávali světu k požehnání své zralé zkušenosti. Je toto světlo z nebe nebo od lidí? Má nějakou cenu, nebo žádnou? Bratr B šíří bludné názory o pravdě Písma, což bude muset jednoho dne napravovat. Ale bude příliš pozdě. Může činit pokání, může být spasen, jako přetaven v ohni. Ale jak mnoho vzácného času bylo promarněno, který nelze nahradit! Jak mnoho semene rozsel, které přineslo jen hloží, trní a bodláčí. Kolik duší zahynulo, které mohly být zachráněny, kdyby se byl vážným úsilím snažil, aby světlo pravdy zasvítilo tak, jako usiloval o šíření své temnoty! Co mohl vykonat, kdyby byl pravdou posvěceným člověkem! Bratr B se cítí příliš sebevědomý, příliš bohatý a majetný , než aby viděl, že něco potřebuje. Pravý svědek mu ukázal a řekl: „Nebudeš-li obrácen jako malé dítě, nemůžeš uzřít království nebeské“. Světlo pravdy tak pečlivě zveřejněné v knihách a časopisech neuznává; dává přednost svým vlastním názorům před nejvzácnějším světlem. Toto světlo ho však při soudu odsoudí.

Viděla jsem, že chtěl pochybovat o lidech, které Bůh povolal k zodpovědné práci. Chtěl vyvýšit své vlastní názory a náhledy na světlo, které Bůh skrze tyto lidi poslal. Chtěl se vychloubat svou znalostí a chtěl být žalobníkem svých bratří, Kristovy vyslance nevyjímaje. Nebude-li ze všeho tohoto pánovitého vlivu, usilujícího o ponížení úsudku Božích služebníků a obžalování jich ze slabosti a bludu, vyvyšování vlastních názorů nad jejich, činit pokání, bude to zaznamenáno proti němu v knihách, které v den Boží spatří s velikým zahanbením.

^{3T 452} Bůh podepře své služebníky, zachová své milované; běda však tomu, kdo znehodnocuje řeč Kristových poslanců, těch, kteří přijímají slovo z úst Božích, aby je zvěstovali lidu a kteří musí oznámit lidem, že přichází meč a varovat je, aby se připravili na veliký den Boží. Bratr B ví, že to není nějaká lehká nebo malicherná práce, kterou koná; je to dílo, které tíživě dolehne na jeho duši. Postavil se proti Bohu. Má těžký úkol před sebou. Kristus říká: „Musí býti, aby přicházela pohoršení, ale však běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení. Mt 18,7

Bratře B, před třemi léty mi bylo ukázáno dílo, které konáš. Viděla jsem, že téměř každý tvůj čin byl nesprávný a přece chceš pravdu měřit svými činy a ne své činy pravdou. Nebyl jsi světlem Božímu lidu, ale strašným břemenem; nezvedáš, když nutno zvedat a znechucuješ jiným jednotné úsilí. S ničím nejsi spokojen a pomlouváš bratry, zatímco jsi kritizoval jednání bratří, v srdci ti vyrostla celá jedovatá úroda. Tyto kořeny hořkosti, které vyrostly, poskvrnily mnohé a poskvrní ještě další, neuvědomíš-li si to a nevykořeníš-li je.

Bylo mi ukázáno, že bratra B ovládne farizejský duch, neuvědomí-li si strašné nedostatky svého charakteru a nepříjme-li Boží milost k odstranění zla. Dříve než přijal pravdu, zdálo se, že jeho ruka je proti každému; jeho bojový duch podněcovala každá provokace a jeho sebeúcta byla dotčena; byl to tvrdý člověk. Způsobil mnoho nepříjemností. Pravda Boží v něm učinila určitou nápravu. Bůh ho přijal a Jeho ruka ho udržovala. Ale od té chvíle, co bratr B ztratil ducha posvěcení, nabýval povahy jeho starý nepokojný duch, různící se od jiných a hledající prvenství. Umře-li sobě samému a pokoří-li své pyšné srdce před Bohem, pozná jak slabá je jeho síla; uvědomí si,potřebu nebeské pomoci a bude volat: „Nečistý, nečistý jsem před tebou o Bože“. ^{3T 453} Skončí všechno jeho pyšné vychloubání.

Život v tomto bouřlivém světě, kde vítězí mravní temnota nad pravdou a ctností, bude pro křesťana životem ustavičného boje. Zjistí, že musí být stále vyzbrojen, neboť bude muset bojovat proti nikdy neutuchajícím mocnostem a nepřátelům, kteří nikdy nespí. Sami se ocitneme v obklíčení nespočetných pokušení a musíme najít sílu v Kristu, abychom je přemohli, jinak budeme sami přemoženi a ztratíme duši. Musíme vykonat velké a slavné dílo. Byla by to strašná ztráta, kdybychom prohráli. Kdyby dílo, které nám svěřil náš Mistr, zůstalo nedokončeno, nebudeme mít žádnou druhou příležitost. Dílo zůstane provždy nedokončeno.

Byl mi ukázán život bratra B v rodině. Andělé plakali, když viděli jeho jednání doma, když viděli ženu, které se nedostává žádné úcty od toho, který má povinnost milovat jí jako sebe samého, jako Kristus miloval svojí církev. Zveřejňuje všechny její nedostatky a vyvyšuje vlastní moudrost a soudnost; dává jí pocítit její nedostatečnost ve společnosti i osamotě. Přesto všechno, že není vzdělaná, její duch je Bohu mnohem milejší než duch jejího manžela. Bůh hledí na sestru B s nejhlubším soucitem. Ona žije podle zásad pravdy a podle světla, kterého se jí dostalo mnohem více,než jejímu manželovi. Nebude zodpovědná za světlo a poznání, které měl její manžel a které ona neměla. On mohl být světlem a požehnáním pro ní; on však používá svůj vliv nesprávně. Přečte jí co se jemu líbí, co utvrzuje jeho názory a jeho myšlenky, zatímco zamlčuje podstatné světlo, které nechce, aby slyšela.

Nerespektuje svoji manželku a dovoluje, aby se i jeho děti chovaly k ní neuctivě. Jako synové Éli i tyto děti mají přílišnou volnost. Nejsou ukázněné. Jeho nedbalost ve výchově dětí postupně dopadne zpět na něho samého. Co bratr B nyní rozsévá, určitě bude žnout. Sestra B je v mnoha ohledech blíže nebeskému království než její manžel. ^{3T 454} Tyto neukázněné neposlušné děti, které nejsou vychovány v sebeovládání, zasadí trny do srdce svých rodičů. Tomu je nemožné zabránit. Při Božím soudu Bůh bude volat k odpovědnosti rodiče, že přivedli na svět děti a nechali je vyrůstat bez kázně, bez lásky. Nenastane-li v jejich povahách veliká změna, nemohou tyto děti být v Božím království.

Bratr B se snaží, aby jeho manželka věřila tak, jako on a aby se domnívala, že všechno, co koná on je správné, že ví mnohem více, než kterýkoli kazatel, že je ze všech lidí nejmoudřejší. Bylo mi ukázáno, že ve své vychloubavé nemoudrosti zachází se svými dětmi právě tak, jako s duší své ženy. On se řídil vlastní moudrostí, která ničí zdraví jeho dítěte. Namlouvá si, že jed, který uvedl do jeho těla zachová je při životu. Jaký to blud! Měl by uvážit, jak mnohem lépe by mohlo být na tom zdravotně, kdyby nepřekážel přírodě. Toto dítě nikdy nebude tělesně zdrávo, neboť jeho kostra a krevní oběh byly otráveny. Oslabené tělo jeho dětí a jejich bolesti a utrpení budou svědectvím jeho domnělé moudrosti, která není ničím jiným než pošetilostí.

Žalostnější než všechno ostatní je však to, že dveře vedoucí do zahynutí nechal svým dětem naširoko otevřeny. Přirozenost jeho dětí se musí změnit, jejich povahy musí být proměněny a obnoveny, jinak není pro ně žádné naděje. Mohou se andělé s láskou dívat na tvoji rodinu, bratře B? Mohou s radostí přebývat v tvém domě? Dům může být dobrý, ale v domácnosti nepřebývá štěstí. Ti, kdo žijí společně v příbytku, mohou vytvářet nebe anebo peklo. Nerespektuješ matku svých dětí. Nepotíráš jejich neposlušnost a neúctu.

Můžeš říkat: „Proč sestra Whiteová přichází s tím ke mně? Proč mi to sestra Whiteová vytýká? Já přece viděním nevěřím“. Viděla jsem to ještě dřív, než jsem začala psát; uvědomovala jsem si však, že přišel čas, abych ti tyto věci oznámila. ^{3T 455} Musím ti říci pravdu, neboť před Božím soudem se musíme setkat se vším, co jsem tu nedokonale napsala. Čekala jsem v naději, že ti mohu říci něco, co zasáhne tvé srdce, obměkčí je, abys přijal slova, která ti zde píši. V tomto ohledu jsem však ztratila všechnu naději, neboť jsi se ohradil neproniknutelným štítem tvrdým jako ocel. Nechceš přijmout nic, co nesouhlasí s tvými názory. Bylo mi ukázáno, že pro dílo přítomné pravdy by bylo lépe, kdybys nikdy nebyl přijal pravdu o sobotě. Tvé svědomí není cítlivé, zaslepil tě nepřítel.

Vzdala jsem se vší naděje moci něco vykonat pro sbor ve ---, pokud jsi kamenem úrazu tamnějším věřícím. Kdysi jsi miloval pravdu a kdybys byl šel cestou pravdy a svatosti, mohl jsi být dnes Kristovým vyslancem. Budeš se muset ve veliký den Boží zodpovídat ze strašné viny, za své hřivny, které jsi promarnil a zneužil. Měl jsi dobré schopnosti. Bůh ti propůjčil tyto schopnosti, abys je dobře uplatnil, ale tys tyto dary zneužil. Kdybys byl správně použil schopnosti, které ti dal Bůh, byl bys udělal mnoho pro záchranu duší pro Krista a v nebeském království byl bys viděl duše, které byly prostřednictvím tebe zachráněny. Tys však rozptyloval a neshromažďoval s Kristem. Tvoji bratři a sestry byli znechuceni, a nesnažili se povstat a jít kupředu, protože jsi odporoval všemu dobrému, co mohli vykonat.

Boží srdce nikdy nelnulo vůči pozemským dětem hlubší láskou a soucitnější něhou než nyní. Bůh nikdy nebyl tak ochotný a tak shovívavý vykonat více pro své děti, než nyní. A On poučí a zachrání všechny, kteří chtějí být spaseni Jeho cestou. Lidé duchovní mohou rozeznat duchovní věci a všude vidět znamení Boží přítomnosti a Jeho díla. Satan svou dovedností a bezbožnou úskočností vyvedl naše první rodiče z ráje - z jejich nevinnosti a čistoty do hříchu a nevýslovné bídy. ^{3T 456} Nepřestal ničit; všech sil, které má k dispozici, pilně používá v těchto posledních dnech, aby způsobil zkázu duší. Používá všech podvodů, klamů, aby sváděl a mátl lid Boží.

Používal tě jako svů j nástroj na rozšíření temnoty a zmatku a zjišťuje, že v jeho rukou jsi obdivuhodným pracovníkem. Jsi právě tím nástrojem, skrze který může dosáhnout velikého úspěchu, může škodit, znechucovat a bořit. Neusiluješ abys břímě Božího lidu podepřel, ale kdykoliv se Boží lid dává do práce, tam jsi mu jen břemenem, které zdržuje jejich pokrok. Satan se všemožně snaží působit na ty, kteří zachovávají přikázání Boží a mají víru Ježíšovu. Nejvíce nenávidí ty, kteří jsou věrni Bohu a ostříhají Jeho přikázání. On nespí, nepolevuje v bdělosti ani na okamžik. Kéž by Boha vyznávající následovníci byli aspoň z poloviny moudří, usilovní a vytrvalí v Božím díle, jako je satan ve své práci.

Kdybys byl bratře B vydržel u pluhu jako na začátku a přiložil k němu ruce, kdybys se nebyl ohlížel zpět, mohl jsi dnes být poslem světla a mohl jsi přinášet lidem pravdu v temnosti. Bůh tě však nemůže použít ke své slávě, dokud se nenaučíš radit se s bratřími a dokud nepřestaneš si myslet, že víš všechno. Satan ti úspěšně bránil konat dobro. Po jistý čas jsi běžel dobře, ale přemohlo tě satanovo pokušení. Chtěl jsi být první a od každého chválen. Miloval jsi moc, která dává peníze. Satan pozná lidské slabosti. Své znalosti hromadil po celé věky a pomáhá mu zkušená ruka. Jeho chytráctví a svody dozrály a jsou příliš často úspěšné, protože věřící nejsou chytří jako hadi.

Satan se často objevuje jako anděl světla v nebeském přestrojení, tváří se přátelsky, projevuje velikou svatost charakteru a vznešenou ohleduplnost k svým obětem, k těm, které chce svést a zničit. Cesta, po níž vede lidi, je plná nebezpečí; jemu se to však daří zamaskovat a ukázat ji v kouzelné přítažlivosti. ^{3T 457} Veliký Původce našeho spasení zvítězil za nás, abychom, chceme-li skrze něho zvítězili i my. Kristus však nezachraňuje nikoho proti jeho vlastní vůli, nikoho nenutí k poslušnosti. Přinesl tu nekonečnou oběť, aby lidé mohli zvítězit v Jeho jménu a aby jim mohla být připočtena Jeho spravedlnost.

Chceš-li být spasen, musíš přijmout Kristovo jho a svrhnout to, které jsi si způsobil pro svoji vlastní šíji. Vítězství, které Ježíš vydobyl na poušti je zárukou tvého vítězství, které můžeš získat skrze Jeho jméno. Tvou jedinou nadějí a záchranou je, zvítězit jako zvítězil Kristus. Nyní nad tebou visí Boží hněv. Miluješ půvaby světa víc, než nebeské poklady. Žádost očí a pýcha života tě odloučily od Boha. Tvá důvěra ve vlastní ubohé, slabé, snadno oklamatelné já, musí být zlomena. Musíš si uvědomit svoji slabost dříve, než se se svým břemenem vrhneš do Boží náruče. Duše, která plně a cele důvěřuje v Boha, nebude nikdy zmatena.

Bůh nechtěl, abychom se radili se svou samolibostí, jedná-li se o poslušnost vůči Němu. Když byl Kristus zde na zemi mezi lidmi nežil samolibým životem. Byl mužem zármutku, obeznámen s bolestí. Majestát nebes neměl kde by hlavu sklonil, neměl místa, které by nazval svým. Pro nás se stal chudým, abychom skrze Něho mohli být bohatí. Nemluvme o oběti, dokud jsme sotva pozvedli kříž pro Kristovu převzácnou věc. Neohlížejme se po snadnější cestě, než jakou šel před námi Vykupitel. Jak jsi nepřipraven se vší svou domnělou moudrostí zpravovat se sám! Jak jsi nakloněn následovat příkaz oklamaného svědomí, jít cestou bludu a strhávat sebou i jiné!

Tvůj přirozený temperament ti velice znemožňuje podřídit se Bohu a poslouchat Jeho požadavky. Tvá nadměrná sebedůvěra, tvé předsudky a tvé pocity tě snadno vedly nesprávnou cestou. ^{3T 458} Kristus ti chce být neomylným vůdcem, rozhodneš-li se dát mu přednost před svým zaslepeným úsudkem. Ve svém povolání nebyl jsi upřímný k Boží slávě. Měl jsi mnoho těžkostí a nesnází a kdybys byl důvěřoval tomu pravému Rádci a nespoléhal na vlastní úsudek, mohl jsi být vyveden ze svých těžkostí.

Před sebou máš důležité dílo, které nikdy nemůžeš uskutečnit bez zvláštní Boží pomoci. Můžeš získat společenství andělů, být dědicem Božím a spoludědicem Kristovým. Budeš-li omezovat naději a touhu podle vlastní libovůle, dopustíš se celoživotního omylu. Je strašným omylem žít jen pro tento svět. Hledíš nazpět a uvědomuješ si odsouzení svého vlastního jednání a snažíš se ospravedlnit tím, že vyhledáváš chyby u jiných. Ať jdou jiní jakoukoli cestou a ať se jakkoli mýlí, jejich omyly nikdy nevyváží jeden z tvých omylů. V den posledního účtování nevyvážíš tím před Bohem zanedbání svých povinností.

Bůh tě chce přijmout jako své dítě a učinit tě členem královské rodiny, dítkem nebeského krále pod podmínkou, že vyjdeš ze světa, oddělíš se a nebudeš se dotýkat nečistého. Vládce nebes chce, abys vlastnil a těšil se ze všeho, co může zušlechtit a rozvinout tvůj život a uschopnit tě bydlet s Ním na věky a žít věčným životem Božím. Jaký výhled nám poskytuje budoucí život! Kolik je v něm kouzla! Jak široká, hluboká a nezměrná je Boží láska zjevená člověku! Žádná slova ji nemohou popsat, převyšuje všechno myšlení a představivost. Je to však skutečnost, kterou smíš poznat ze zkušenosti, můžeš se těšit v ní radostí nevýslovnou a plnou slávy.

^{3T 459} Jak se s takovým výhledem můžeš ještě tak úzkoprse přidržet světského smýšlení a myslet jen na úzký rozsah světských zájmů, vyhledávat zisk a bod za bodem opouštět přítomnou pravdu? Měl bys usilovat o to, aby ti zůstala pravda, zásadnost a svědomí. Boží přízeň je lepší, než celé hory stříbra a zlata. Největší radost srdce pochází z nejhlubší pokory. Důvěra a podřízenost Bohu dodává sílu a ušlechtilost charakteru. Slzy nejsou vždy důkazem slabosti. Chceš-li vybudovat charakter, který by tě ospravedlnil před čistým a svatým Bohem, musíš začít od základu. Tvé srdce musí puknout před Bohem a musíš projevit pravou lítost nad hříchem dříve, než příjmeš požadavky pravdy a povinnosti. Pak budeš mít pravou úctu k sobě i pravou důvěru v Boha. Ve svých pocitech budeš něžný. Všechna chvástavost pomine. Místo hrubosti získáš něžnost, cílevědomost a zásadnost za všech okolností vůči pravdě. Pak uvidíš mnohé ve světě i ve svém vlastním srdci, nad čím zapláčeš.