Když je lid v temnotě a nepravosti a zasluhuje pokárání, nic se mu nebude tolik zamlouvat, jako pochvala a lichocení. Chóreho vyslechli a on získal přízeň lidu tím, že Mojžíše představil jako pánovitého vůdce. Řekl, že je přílíš tvrdý, příliš přísný, diktátorský a že kárá lid, jako kdyby byli hříšníci, zatímco jsou svatým lidem posvěceným Hospodinu a Hospodin je mezi nimi. Chóre znovu připomněl události jejich zkušenosti a jejich putování pouští, kde byli vedeni na nevhodná místa a kde mnozí z nich zemřeli. Zemřeli sice pro reptání a neposlušnost, ale ve své zvrácenosti se domnívali, že se mohli vyhnout všem nesnázím, kdyby si Mojžíš byl jinak počínal. Byl příliš nepovolný, panovačný a oni usoudili, že všechna jejich neštěstí na poušti nutno připsat jemu. Zdálo se, že Chóre velice správně vystihuje pravý důvod jejich utrpení a strádáni.

^{3T 346} Nespokojené živly projevovaly značnou shodu a jednotu názorů, což předtím nebylo. Protože Chóremu se podařilo získat větší část Izraele na svou stranu, začal se domnívat, že má moudřejší a správnější úsudek, a že Mojžíš si skutečně přivlastňuje autoritu, která ohrožuje blaho a spásu Izraele. Tvrdil, že Bůh mu vše objasnil a svěřil mu úkol, aby změnil vládu v Izraeli dříve, než bude příliš pozdě. Říkal, že shromáždění neudělalo chybu, že je spravedlivé. Veliký pokřik, že shromáždění reptalo a toto reptání, že jim přivodílo Boží hněv, je prý omyl. Lid se jenom dožadoval svých práv, chtěl mít větší nezávislost.

Kdyby si byli uvědomili sebeobětavou trpělivost Mojžíšovu a jeho nezištné úsilí, aby je zachránil z otrocké služby, jejich svědomí by se bylo probudilo. V náhledu na Mojžíše někteří nesouhlasili s Chórem a začali se Mojžíše zastávat. Chóre, Dátan a Abíram musí lidu vysvětlit, proč Mojžíš od počátku projevoval tak veliký zájem o shromáždění Izraele. Sobecké smýšlení odpůrců bylo natolik ovlivněno, že se stali satanovými nástroji. Nakonec přece našlo důvod Mojžíšova zájmu o lid. Podle jejich názoru je Mojžíš chtěl stálým putováním pouští natolik vysílit, až všichni nebo téměř všichni zahynou a on že se zmocní jejich majetku. Chóre, Dátan a Abíram a dvěstěpadesát knížat, kteří se k nim připojili, nejdříve začali žárlit, pak závidět a pak vést odboj. Pokud jde o Mojžíše, jako vládce lidu, dospěli k názoru, že toto záviděníhodné postavení by dovedl zastat kdokoli z nich právě tak dobře jako on. ^{3T 347} Natolik podlehli nespokojenosti, že skutečně propadli klamu a domnívali se, že Mojžíš a áron se zmocnili svých míst. Řekli, že Mojžíš a áron se povýšili nad shromáždění Hospodinovo, zmocnili se kněžského úřadu a vlády. Tento úřad by neměl být obmezen na jejich dům. Řekli, že Mojžíšovi a áronovi bude stačit, budou-li na úrovni svých bratří, neboť nejsou světější než lid, který byl právě tak ve zvláštní přízni Boží přítomnosti a ochrany.