Z Božího rozhodnutí bylo těmto lidem svěřeno zvláštní poslání. Byli z těch, kteří se sedmdesáti staršími odešli s Mojžíšem na horu a hleděli na Boží slávu. Viděli slavné světlo, které přikrývalo božskou podobu Kristovu. Vrchol tohoto oblaku měl podobu „z kamene zafírového, a jako samo nebe, když jest jasné.“ Ex 24,10. Tito lidé byli v přítomnosti slávy Hospodinovy. Jedli a pili, aniž byli zničeni jasem a nevystihnutelnou slávou, která je osvěcovala. Nastala však změna. ^{3T 344} Nepatrné počáteční pokušení bylo trpěno, a když bylo podněcováno, zesílilo, až nakonec představivost byla ovládnuta mocí satanovou. Tito lidé se pro nejmalichernější záminku odvážili projevovat odpor. Nejdříve vyjádřili své pochybnosti, které v mysli mnohých utkvěly a pak se odvážili dál. Jelikož se navzájem stále více utvrzovali ve svém podezírání, každý vyjádřil, co si o tom nebo onom myslel, a svedení jednotlivci začali skutečně věřit, že horlí pro Hospodina a že pro ně nebude omluvy, neprovedou-li svůj záměr a nevytknou-li Mojžíšovi jeho nerozvážný postoj, který zastává vůči Izraeli. Trocha kvasu nedůvěry a nesouhlasu, závisti a žárlivosti nakvašovala celý tábor Izraele.

Chóre, Dátan a Abíram začali zpočátku zhoubně působit na ty, jimž Bůh svěřil svatou zodpovědnost. Podařilo se jim získat dvěstěpadesát knížat dobré pověsti ve shromáždění. S těmito vlivnými muži na své straně se odvažovali provést důkladné změny. Předpokládali, že budou vládnout v Izraeli a že celou správu zlepší.

Chóre nebyl spokojen se svým postavením. Sloužil při svatyni a přece toužil být vyvýšen nad kněze. Bůh ustanovil Mojžíše za hlavního vládce a kněžství svěřil áronovi a jeho synům. Chóre se rozhodl přinutit Mojžíše změnit tento pořádek, aby ho povýšil do kněžského stavu. Aby si zajistil splnění tohoto záměru, svedl Dátana a Abírama, Rubenovy potomky do své vzpoury. Tito si myslili, že jako potomkům nejstaršího syna Jákobova, jim patří hlavní autorita, kterou uchvátil Mojžíš, a s Chórem byli rozhodnuti zmocnit se kněžského úřadu. ^{3T 345} Tito tři lidé ovlivnili dvěstěpadesát popředních mužů, kteří se také rozhodli usilovat o podíl v kněžské službě a ve vládě.

Bůh poctil Levity tím, že je povolal k službě ve svatyni, protože neměli podíl při modloslužbě zlatému teleti a věrně splnili příkaz Boží ohledně modloslužebníků. Levité byli také povoláni stavět svatyni a utábořit se kolem ní, zatímco zástupy Izraele stavěly své stány ve větší vzdálenosti od svatyně. Když se tábor stěhoval, Levité rozebírali svatyni, nesli ji s truhlou smlouvy i všechno ostatní zařízení. Ačkoli Bůh vysoce poctil Levity, oni začali toužit ještě po větším úřadu, aby získali větší vliv ve shromáždění. „ A sebravše se proti Mojžíšovi a proti áronovi, řekli jim: Příliště to na vás, všecko zajisté množství toto, všickni tito svatí jsou, a uprostřed nich jest Hospodin. Pročež se tedy vyzdvihujete nad shromážděním Hospodinovým?“ Nu 16,3.