Stanové shromáždění je jedna z nejdůležitějších činností v našem díle. Je to jedna z nejúčinnějších metod obrácení pozornosti lidu a zpřístupnění evangelia všem vrstvám. Doba, v níž žijeme, je dobou vrcholného podráždění. Ctižádost a boj, zábavy a touha po penězích poutají pozornost lidí. Satan ví, že čas je krátký, a proto nasadil do práce všechny své nástroje, aby svedl lidi, oklamal je, zaměstnal a uchvátil, dokud neskončí doba zkoušky a dveře milosti nebudou navždy zavřeny. Byli jsme povoláni k tomu, abychom přinesli celému světu - každému národu, pokolení, jazyku i lidu - spásné pravdy třetího andělského poselství. Byl to těžký problém dovědět se, jak zasáhnout lid ve velkých přeplněných střediscích. Nemáme přístup do chrámů. Ve velkoměstech jsou rozsáhlé místnosti nákladné a ve většině případech do těch nejlepších síní přichází jen málo lidí. Odporují nám ti, kteří nás neznají. Lid nerozumí důvodům naší víry a byli jsme pokládáni za fanatiky, kteří nevědomě zachovávají sobotu místo neděle. Při svém díle jsme byli na rozpacích, jak prorazit přehrady světáctví a předsudků a lidem přinést převzácnou pravdu, ^{6T 32} která má pro ně dalekosáhlý význam. Pán nás poučil, že jedním z nejdůležitějších nástrojů k provedení tohoto díla je stanové shromáždění.

Musíme moudře plánovat, aby lidé měli příležitost sami uslyšet poslední poselství tomuto světu. Měli bychom je varovat, aby se připravili pro veliký den Páně, který právě přichází. Nemůžeme ztrácet čas. Musíme vynaložit veškeré úsilí, abychom si sjednali přístup k lidem tam, kde jsou. Svět nyní dosahuje krajní meze nekajícnosti a bezohlednosti vůči zákonům Boží vlády. V každém městě světa musí být zvěstováno varovné poselství. Vše, co může být vykonáno, je nutno vykonat bezodkladně.

Naše stanová shromáždění mají i další cíl. Mají šířit duchovní život mezi naším lidem. Svět ve své moudrosti nezná Boha. Nemůže postihnout krásu, pokoru, zbožnost, dobrotivost, svatost Boží pravdy. A aby to lidé mohli pochopit, musí být způsob, jakým se to doví, dokonalý. Církev byla učiněna tímto prostředníkem. Kristus nám zjevuje sama sebe, abychom Ho my zjevovali jiným. Prostřednictvím jeho lidu má být zjeveno bohatství a sláva jeho nevyslovitelného daru.

Bůh svěřil do našich rukou nejsvětější dílo a my se musíme společně scházet, abychom přijali poučení a byli způsobilí vykonat toto dílo. Musíme pochopit, jaký díl připadá na každého osobně při budování Božího díla na zemi při obhajování Božího svatého zákona a vyvýšení Spasitele jako „Beránka Božího, který snímá hříchy světa” (Jan 1,29). Potřebujeme se scházet a přijmout Boží dotek, abychom pochopili i své dílo doma. ^{6T 33} Rodiče by měli vědět, jak ze svatyně domova vyslat své syny a dcery tak vychované a vzdělané, že budou způsobilí svítit jako světla na světě. Potřebujeme pochopit rozvětvení díla, jakož i to, jak každá část díla má být šířena. Každý by měl rozumět své práci, aby bylo plánování v souladu s úsilím ve společném díle.

Přístup k masám

V kázání na hoře Kristus řekl svým učedníkům: „Vy jste světlo světla. Nemůže město na hoře ležící skryto býti, aniž rozsvěcují svíce a stavějí ji pod kbelec, ale na svícen, i svítí všechněm, kteříž jsou v domě. Tak sviť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a oslavují Otce vašeho, který je v nebesích.” (Mat 5,14-16) Jestliže jsou naše stanová shromáždění vedena tak, jak mají být, pak budou ve světě skutečně šířit světlo. Měli bychom je uskutečňovat ve velkých i menších městech, kde poselství ještě nebylo zvěstováno. Měla by trvat dva nebo tři týdny. Někdy je dobré mít stanová shromáždění po několik po sobě jdoucích údobích na tomtéž místě. Zpravidla by se však místo shromáždění mělo rok od roku měnit. Místo toho, abychom připravovali obří shromáždění na několika málo místech, bylo by mnohem lepší, aby bylo menší shromáždění na více místech. Takto se bude dílo ustavičně šířit do nových polí. Jakmile je prapor pravdy vyzdvižen na jednom místě a můžeme-li bezpečně zanechat nové věřící, musíme plánovat vstup do nových polí. Naše stanová shromáždění jsou mocí a budujeme-li je tam, kde lidé mohou být podchyceni, budou mít mnohem větší moc, ^{6T 34} než když jsou kvůli pohodlí našeho lidu tam, kde není žádný veřejný zájem, snad pro předcházející shromáždění a zavržení pravdy.

Tím, že stanová shromáždění byla na odlehlých místech a také proto, že byla rok co rok na stejném místě, došlo k některým chybám. Dělalo se to z toho důvodu, aby se ušetřila vydání a námaha. Ale šetřit bychom měli v jiných směrech. Obzvláště na nových místech se často pro nedostatek prostředků výlohy stanového shromáždění těžko uhrazují. Měli bychom pečlivě šetřit a navrhnout nenákladné plány, neboť tímto způsobem může být mnoho ušetřeno. Dílo však přitom nesmí být ochromeno. Tento způsob zvěstování pravdy lidem je podle vůle našeho Pána. Má-li se pracovat v zájmu duší a pravda má být zvěstována těm, kteří ji neznají, pak šetrnost nesmí být překážkou tomuto dílu.

Naše stanová shromáždění bychom měli vést tak, aby docílila co největšího možného dobra. Pravda by měla být náležitě zvěstována a představena těmi, kteří jí věří. Ona je světlem, nebeským světlem, které svět potřebuje. A cokoliv zjevuje Pána Ježíše Krista, je světlo.

Názorný příklad

Každé stanové shromáždění by mělo být názorným příkladem čistoty, pořádku a dobrého vkusu. Pečlivě musíme dbát na šetrnost a vyhnout se okázalosti. Všechno, co souvisí s pozemky, by mělo být čisté a uklizené. Vkus a takt přitáhnou mnohé. Ve všem svém úsilí bychom měli představovat kázeň, organizaci a pořádek.

Všechno by mělo být zařízeno tak, aby to působilo na náš lid i na svět posvátným vlivem a upozorňovalo na význam Božího díla. Úpravy zachovávané při stanování Izraele nám jsou příkladem. ^{6T 35} Byl to Kristus, který dával Izraeli tato zvláštní naučení a chtěl, abychom se jimi řídili i my, na které přišel konec věků. Pečlivě bychom měli zkoumat pokyny Božího slova a uskutečňovat tyto rady jako vůli Boží. Všechno, co souvisí se stanováním, by mělo být čisté, dokonale upravené. Zvláštní pozornost bychom měli věnovat všem zdravotním opatřením a rozumní a uvážliví lidé by měli dbát o to, aby při stanovém shromáždění nebylo nic, co by mohlo šířit nákazu a způsobit smrt.

Stany by měly být bezpečně zakolíkovány a každý stan by měl být pro případ deště obehnán okopem. Nikdy na to nezapomínejme. Někdy došlo k vážným, nebezpečným onemocněním kvůli zanedbání tohoto opatření.

Měli bychom si uvědomit, že představujeme nebeskou pravdu. Máme zjevovat ctnosti toho, který nás povolal ze tmy do svého předivného světla. Vždy bychom měli pamatovat na to, že andělé Boží se prochází táborem, dohlížejí na pořádek a čistotu v každém stanu. Většině lidu, který přichází na toto místo, všechno zařízení vypovídá o víře a zásadách lidu, který se tu schází. A měli bychom jim poskytnout ten nejlepší příklad. Celé okolí by mělo být poučením. Zvlášť rodinné stany by měly svou čistotou a pořádkem zrcadlit domácí život a být stálým kázáním o zvycích a způsobech adventistů sedmého dne.

Zajištění návštěvnosti

Když jsme jednou připravovali stanové shromáždění nedaleko jistého velkoměsta, kde byl náš lid jen málo znám, zdálo se mi jedné noci, že jsme byli ve shromáždění, které se sešlo k poradě o tom, ^{6T 36} jak pracovat před zahájením shromáždění. Navrhovalo se vynaložit velké úsilí a mnoho prostředků na rozšíření pozvánek a tiskovin. Byla učiněna opatření, když v tom ten Moudrý Rádce řekl: „Postavte stany, zahajte shromáždění, pak to rozhlaste a úspěch bude větší.

Mluvená pravda živým kazatelem bude mít větší vliv, než totéž uveřejněno v tisku. Obojí však spojeno může vykonat ještě více. Rok co rok pracovat stejně - to není nejlepší metoda. Změňte způsob. Když dáváte čas a příležitost, satan je připraven umocnit své síly a on vynaloží všechno úsilí, aby zničil každou duši. Nevyvolávejte protivenství dřív, než měl lid příležitost slyšet pravdu a poznat, čemu se protiví. Šetřete své prostředky, abyste mohli vykonat větší dílo po shromáždění než před ním. Může-li nějaká získaná pomoc v průběhu shromáždění vydávat brožury, pozvánky a jiné tiskoviny pro lidi, výborně to poslouží.”

Při některých našich stanových shromážděních by měly být zorganizovány velké skupiny pracovníků, kteří by vyšli do měst a předměstí rozšiřovat literaturu a zvát lidi do shromáždění. Takovým způsobem by se stovky lidí staly pravidelnými návštěvníky v druhé polovině shromáždění, které by jinak mohlo být pokládáno za bezvýznamné.

Musíme učinit všechna náležitá opatření, abychom lidem přinesli světlo. Použijme tisk a ať je použit každý prostředek, který by upozornil na toto dílo. Neměli bychom to pokládat za bezvýznamné. Na každém rohu můžete vidět plakáty a upozornění na různé pomíjitelné věci, z nichž jsou některé velice pochybné. ^{6T 37} A budou ti, kdo mají světlo života, spokojeni s nepatrným úsilím při upozorňování zástupů na pravdu?

Ti, kteří se zajímali, museli čelit chytráctví a falešným obviněním populárních kazatelů a nevěděli přitom, jakým způsobem na tato obvinění odpovědět. Pravda zvěstovaná živým kazatelem by měla být zveřejněna co možná v nejucelenější podobě a rozšířena. Je-li to možné, měly by být důležité přednášky našich stanových shromáždění zveřejněny tiskem. Tak pravda, která byla dána pro vymezený počet, může najít přístup k mnohé mysli a tam, kde pravda byla falešně představena, budou mít lidé příležitost poznat, co kazatel řekl.

Postavte světlo na svícen, aby svítilo všem v domě. Jestliže nám pravda byla dána, máme ji ostatním lidem tak objasnit, aby ji upřímní v srdci mohli porozumět a těšit se v jejích jasných paprscích.

Natanael prosil, aby mohl poznat, zda ten, kterého Jan Křtitel ohlašoval jako Mesiáše, je skutečně Beránek Boží, který snímá hříchy světa. Když své těžkosti předložil Bohu a žádal o světlo, povolal ho Filip a vážným, radostným tónem zvolal: „O kterémž psal Mojžíš v zákoně a proroci, nalezli jsme, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.” (Jan 1,46)

Natanael měl však předsudky proti Nazaretskému. Vlivem falešného učení byla v jeho srdci probuzena nevěra a ptal se: „A může z Nazareta být co dobrého?” (Jan 1,47) Filip se nesnažil bojovat proti jeho předsudku a nevěře. Řekl: „Pojď a viz.” Bylo to moudré, protože jakmile Natanael uviděl Ježíše, byl přesvědčen, že Filip má pravdu. Jeho nevěra se rozplynula ^{6T 38} a jeho duše se zmocnila pevná, silná a trvalá víra. Ježíš pochválil důvěřivou víru Natanaelovu.

Mnozí se nacházejí v podobné situaci jako Natanael. Jsou plni předsudků a nevěry, protože nikdy nepřišli do styku se zvláštními pravdami pro tyto poslední dny, ani s lidem, který je zachovává. A přitom si to vyžádá jen účast na některém shromáždění plném Ducha Kristova, aby byla nevěra odstraněna. Nezáleží, s čím se můžeme setkat, s jakým protivenstvím, s jakým úsilím o odvrácení duší od nebeské pravdy, svou víru musíme zveřejnit, aby upřímní lidé viděli, slyšeli a sami se přesvědčili. Naše dílo musí říkat, jak to řekl Filip: „Pojď a viz.”

Nemáme žádné učení, které bychom měli skrývat. Pro ty, kteří byli vychováni zachovávat první den týdne jako svatý den, je nejobtížnějším rysem naší víry sobota. Což Pán neprohlašuje, že sedmý den je sobota Hospodina, našeho Boha? Je pravdou, že to není tak snadné provést tuto požadovanou změnu prvního dne na sedmý. Je to určitý kříž. Odporuje to přikázání a způsobům lidským. Učení lidé vyučovali lid tradicím, až byli plni nevěry a předsudků. A přece musíme lidem říct: „Pojďte a vizte.“ Bůh žádá, abychom zvěstovali pravdu a ona ať odhalí blud.

Účast členů sboru

Je důležité, aby se členové našich sborů zúčastňovali stanových shromáždění. Nepřátel pravdy je mnoho a protože nás je málo, měla by být naše fronta tak silná, jak je jen možné. Každý z nás potřebuje požehnání ze shromáždění a Bůh nás vyzývá, abychom se postavili do řad pravdy. ^{6T 39}

Mnohý může namítnout: „Cesta je drahá. Nebylo by lépe ušetřit peníze a dát je na podporu díla tam, kde je to nutné?“ Tak neargumentujte. Bůh nás vyzývá, abychom zaujali své místo v řadách jeho lidu. Posilujete shromáždění podle své možnosti, když jste ve shromáždění se svou rodinou. Vynaložte zvláštní úsilí, abyste se mohli zúčastnit shromáždění lidu Božího.

Milí bratři a sestry, bylo by pro vás lepší, kdyby utrpěla vaše práce, než abyste zameškali možnost slyšet poselství Boží, které má pro vás připraveno. Neuvádějte žádné omluvy, které by vás mohly zadržet, abyste nevyhledali každou příležitost. Potřebujete každý světelný paprsek. Musíte se stát hotovými, abyste s mírností a bázní uměli vydávat počet z naděje, jež vás posiluje, jež ve vás žije. Nemůžete si dovolit odmítnout takovou příznivou příležitost.

Před dávnými věky dal Pán svému lidu příkaz, aby se třikrát v roce shromáždili k pobožnosti. Na tato svatá shromáždění přicházely dítky Izraele a přinášely do domu Božího své desátky, své oběti za hřích a oběti díků. Přicházeli společně, aby vypravovali o milostivých skutcích Božích, vyhlašovali jeho zázraky a jeho jménu prokazovali čest a dík. Měli se také sjednotit k obětní službě, jež poukazovala na Krista, jako Beránka Božího, který nese hříchy světa. Takovým způsobem měli zůstat uchráněni před rozkladnou silou světskosti a před modloslužbou. Víra, láska a vděčnost měly zůstat zachovány v jejich srdcích a společnou účastí na svaté bohoslužbě měli navázat hlubší vztah s Bohem i mezi sebou navzájem.

Za dnů Kristových byly tyto slavnosti navštěvovány nesmírným množstvím lidu ze všech zemí. Kdyby lidé zůstali věrni úmyslu Božímu v duchu pravé zbožnosti, pak by světlo pravdy prostřednictvím nich mohlo být přineseno všem národům země. ^{6T 40}

U těch, kteří nebydleli blízko chrámu, činil čas, který strávili svou účastí na těchto posvátných shromážděních, více než jeden měsíc v roce. Pán považoval tato shromáždění za nutná pro duchovní život svého lidu. Potřebovali se odvrátit od svých pozemských starostí, vejít ve spojení s Bohem a rozjímat nad neviditelnými skutečnostmi.

Když dítky Izraele v jejich době potřebovaly dobrodiní takových svatých shromáždění, jak mnohem více je potřebujeme my v těchto posledních dnech boje a nebezpečí. A když lidé ze světa potřebovali světlo, jež Bůh svěřil své církvi, jak mnohem více je potřebují dnes.

Nyní je nejvyšší čas pro každého z nás, abychom úpěnlivě prosili Pána o pomoc proti silným. Síly nepřítele mohutní a my, jako lid Boží stojíme v nepravém světle. Chtěli bychom, aby věděli, kdo jsme a čemu věříme. Musíme najít cestu k jejich srdcím. Kéž by bylo založeno vojsko Páně, aby dílo a věc Boží správně zastupovalo. Žádné výmluvy ať neplatí. Pán vás potřebuje. On své dílo nekoná bez pomoci lidských nástrojů. Navštěvujte konferenci, i když to od vás vyžaduje oběť. Jděte tam s pevnou vůlí k práci. Konejte také vše, aby tam šli vaši přátelé, ne místo vás, ale s vámi, aby stáli Pánu po boku a uposlechli jeho přikázání. Pomozte, kde je potřeba stravou a ubytováním těm, kteří by se rádi zúčastnili. Andělé, kteří mají příkaz, aby pomáhali dědicům blaženosti, vás budou doprovázet. Bůh činí velké věci pro svůj lid. Každému úsilí o zvelebení jeho jména a o podporování jeho díla bude žehnat.

Příprava srdce

Na takových shromážděních musíme mít stále na mysli, že působí dvě mocnosti. Zuří boj, který lidské oči nevidí. Vojsko Páně je odhodláno zachránit duše. Satan se svými zástupy rovněž pracuje. Vším možným způsobem se pokouší klamat a ničit. Pán velí: „Oblecte se v celé odění Boží, abyste se mohli postavit proti útokům ďábelským. Neboť není naše bojování proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům.” (Ef 6,11-12) Den co den boj pokračuje. Kdyby Bůh otevřel naše oči, abychom mohli spatřit působení dobrých a zlých andělů, pak by nebylo pohrávání, nebylo slávychtivosti, vtipkování nebo žertování. Kdyby se všichni oděli božím pancířem a mužně bojovali v boji Páně, pak by mohli dobýt vítězství, jež by zatřásla říší tmy.

Nikdo z nás by neměl navštívit stanové shromáždění, a přitom vše přenechat kazatelům a biblickým pracovníkům, aby se postarali o to, aby nám toto shromáždění bylo k požehnání. Bůh nechce, aby se Jeho dítky opíraly o kazatele. On nechce, aby se samy oslabovaly svou závislostí na pomoci lidských bytostí. Nesmí se jako bezmocné děti spoléhat na jiné jako na oporu. Jako šafář milosti Boží by se měl každý člen církve cítit odpovědným, že je živ v sobě a pevně zakořenil. Každý by měl vědět, že požehnání ze shromáždění částečně závisí na něm. Neříkejte: „Nenesu žádnou odpovědnost. Nemám na tomto shromáždění co dělat.” Je-li toto vaším stanoviskem, dáváte satanovi příležitost, aby působil vaším prostřednictvím. Bude na vás dotírat svými myšlenkami, až učiníte něco podle něho. Místo toho, abyste s Kristem shromažďovali, rozptylujete. ^{6T 42}

Úspěch shromáždění závisí na přítomnosti Ducha svatého. O vylití Ducha svatého by se měl modlit každý, kdo miluje pravdu. Co se nás týká, měli bychom odstranit každou překážku, která brání jeho působení. Duch nemůže být nikdy vylit, dokud trvají rozdílné názory a hořkost proti sobě mezi členy církve. Závist, žárlivost, nedůvěra a pomluvy pocházejí od satana a účinně zavírají cestu vlivům Ducha svatého. Nic na světě není Bohu tak drahé, jako jeho církev. On nic nechrání s takovou žárlivou pečlivostí. Nic neurazí Boha tolik, jako skutek, kterým je zkracováno působení těch, kteří jsou v jeho službě. On bude volat k zodpovědnosti každého, kdo pomáhá satanovi v jeho kritizování a zbavování odvahy.

Kdo nemá soucit, jemnost a lásku, nemůže konat dílo Kristovo. Než se může vyplnit předpověď, že bude „nejnestatečnější z nich v ten den podobný Davidovi, a dům Davidův podobný bohům, podobný andělu Hospodinovu před nimi.” (Zach 12,8), musí dítky Boží odložit každou myšlenka podezírání vůči bratřím. Srdce musí tlouct společně. Křesťanská přízeň a bratrská láska se musí daleko více projevovat. Stále mi znějí v uších slova: „Semkněte se těsněji spolu.” Slavnostní a svatá pravda pro naši dobu má sjednotit lid Boží. Touha po přednostním postavení musí odumřít. Jen v jednom ohledu máme společně závodit - kdo se nejvíc svou povahou přiblíží Kristu, kdo svému já dá zcela splynout s Kristem.

Kristus praví: „V tom bývá oslaven Otec můj, když nesete ovoce hojné.” (Jan 15,8) Je-li vůbec místo, kde by věřící měli nést hojné ovoce, tedy jsou to stanová shromáždění. Naše jednání, naše slova a naše smýšlení na takových shromážděních budou zapsány, a náš vliv sahá až do věčnosti. ^{6T 43}

Přeměna charakteru má být před světem svědectvím toho, že láska Kristova v nás přebývá. Pán očekává od svého lidu důkaz, že spasitelná moc milosti bude mít vliv na nedokonalý charakter a může jej podnítit, aby se rovnoměrně rozvinul a nesl hojné ovoce.

Abychom však mohli splnit tento božský úmysl, je nutná příprava. Pán nám velí, abychom svá srdce očistili od sobectví, které je kořenem odcizení. On touží po tom, abychom v hojné míře přijali Ducha svatého a poroučí nám, abychom sebezapíráním k tomu připravili cestu. Když bude já svěřeno Bohu, otevřou se naše oči, že uvidíme kameny, které naše nekřesťanské jednání položilo jiným do cesty. Bůh nám velí, abychom všechny tyto kameny odstranili: „Vyznávejte se pak jedni druhým z hříchů a modlete se jedni za druhé, abyste uzdraveni byli.” (Jak 5,16) Potom se vám dostane ujištění jako Davidovi, když se po vyznání svých hříchů modlil: „Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých. Nezamítej mne od tváří své a Ducha svatého svého neodjímej ode mne.” (Žalm 51,12-13)

Když milost Boží naplní duši, bude z ní vycházet vliv víry, důvěry a křesťanské lásky, který posiluje duchovní život všech, kteří s ním přicházejí do styku. Pak můžeme jít na konferenci nejen proto, abychom přijímali, ale abychom i udělovali. Kdo je účasten odpouštějící lásky Kristovy, byl osvícen Duchem Božím a obrácen k pravdě, bude cítit, že se pro tato vzácná požehnání stal dlužníkem všech, s nimiž přichází do styku. Je-li někdo pokorného srdce, pak ho použije a jeho prostřednictvím dosáhne duší, k jejichž srdcím i vysvěcení kazatelé jen těžko mohli najít přístup. On bude pod vlivem Ducha Božího mluvit slova, jež zjevují zachraňující milost Kristovu.

Když přinášíme požehnání jiným, budeme sami přijímat požehnání. ^{6T 44} Bůh nám dává příležitost, abychom podávali dále milost, aby nás znovu naplnil milostí větší. Pracuje-li dítko Boží s dary a schopnostmi, jež mu Bůh propůjčil, naděje a víra budou posíleny. Ve své práci bude mít božskou podporu.

Obchodní záležitosti

Naše stanová shromáždění by měla být cele věnována duchovním zájmům. Neměla by to být příležitost k uzavírání obchodních transakcí.

Pracovníci se zde scházejí ze všech částí pole a stává se to příznivou příležitostí pro obchodní jednání související s různými odvětvími díla a pro výchovu pracovníků v různých oblastech. Všechny tyto zájmy jsou důležité, ale když se probírají při stanovém shromáždění, zůstává pak jen málo příležitostí pro praktický vliv pravdy na duši. Kazatelé jsou rozptylováni od své povinnosti budovat dítky Boží v nejsvětější víře a stanové shromáždění neplní svůj cíl, pro který bylo stanoveno. Je mnoho shromáždění, v nichž větší počet lidí nemá žádný zájem a jestliže je navštívili, odešli unaveni namísto toho, aby byli osvěženi a požehnáni. Mnozí jsou zklamáni, když se nesplnilo jejich očekávání najít pomoc ve shromáždění. Ti, kteří přišli pro osvícení a sílu, vracejí se do svých domovů jen málo povzbuzeni k práci ve svých rodinách a sborech.

Obchodní záležitosti by měli vyřizovat ti, jenž byli pro tento úkol stanoveni. Pokud je to jen trochu možné, tyto záležitosti by měly být lidem předkládány při jiné příležitosti. Poučení o kolportáži, o práci sobotní školy a o podrobnostech traktátní a misijní práce, ^{6T 45} by se mělo podávat ve sborech nebo shromážděních svolaných za tím účelem. Totéž platí o kurzech vaření. I když jsou správné, neměly by zabírat čas v našich shromážděních.

Předsedové konferencí a kazatelé by se měli věnovat duchovním zájmům svého lidu a měli by proto být omluveni od mechanické práce související s tímto shromážděním. Kazatelé by měli být ochotni sloužit jako učitelé a poradci ve stanové práci, kdykoliv si to dílo vyžaduje. Neměli by však být přetěžováni. Měli by se cítit osvěženi a měli by mít radostnou mysl, protože to je podstatně důležité pro blaho shromáždění. Měli by mluvit slova radosti, povzbuzovat a rozsévat duchovní semeno do půdy upřímných srdcí, aby mohlo vzejít a nést hojné ovoce.

Kazatelé by měli učit náš lid, jak má přicházet k Pánu a jak má k němu vést jiné. Musí se najít cesty a uskutečňovat plány, aby se pozvedla naše úroveň. Naši členové musí být poučeni, jak se mohou očistit od hříchu a jak se povznést přijetím čistých a svatých zásad.

Ke zkoumání srdce a k péči o duši musí být čas. Když je duch naplněn záležitostmi denní práce, duchovní síly musí nutně zakrnět. Osobní zbožnost, pravá víra a svatost srdce se musí lidem stále a stále důrazně vštěpovat, dokud nepochopí jejich důležitost.

Na našich konferencích musíme cítit sílu Boží, jinak nebudeme schopni odolávat nepříteli duší. Kristus praví: „Beze mne nemůžete nic učinit.”

Bratři a sestry, kteří se scházejí na táborových shromážděních, musí být pod dojmem skutečnosti, že cílem shromáždění je dosáhnout vyšší křesťanské zkušenosti, činit pokroky ve vědomostech o Bohu a být posilněni duchovní silou. ^{6T 46} Neujasníme-li si tento cíl, budou pro nás shromáždění bezcenná.

Pomoc kazatelů

V táborových nebo stanových shromážděních ve velkých nebo malých městech bychom měli mít hojnou pomoc ze strany kazatelů. Ve všech našich stanových shromážděních by měla být pomoc ze strany kazatelů tak silná, jak je to jen možné. Měla by být co nejsilnější. Není moudré nechat ustavičné vypětí na jednom nebo dvou mužích. Při takovém úsilí jsou fyzicky a duševně vyčerpáni a nejsou schopni vykonat jim určené dílo. Mají-li mít potřebnou sílu pro shromáždění, kazatelé by měli předem zařídit, aby přenechali svá pracovní pole v bezpečných rukou u těch, kteří, třebaže nedovedou kázat, mohou pracovat dům od domu. V Pánu si mohou mnozí statečně počínat. Za svou námahu uvidí hojnost, která je překvapí.

V našich velkých shromážděních potřebujeme různé dary. Do díla bychom měli vložit svěží schopnosti. Musíme dát příležitost Duchu svatému pracovat na mysli. Pak bude pravda zvěstována svěže a s mocí.

Při práci a důležitých shromážděních nedaleko velkého města je velice potřeba práce všech pracovníků. Měli by se zdržovat v ovzduší shromáždění a obeznamovat se s lidmi přicházejícími i odcházejícími, projevovat krajní zdvořilost a laskavost a něžnou pozornost jejich duším. Měli by být připraveni promluvit k nim „v čas neb ne v čas “ (2Tim 4,2.) a snažit se získat jejich duše. Kdyby Kristovi pracovníci projevili aspoň polovinu satanovy bdělosti. Ten je lidem ustavičně v patách, vždy bdí a hlídá, aby je nějak polapil a přivedl do záhuby. ^{6T 47}

Ať je každý následující den tím nejvýznamnějším pracovním dnem. Dnešní den, dnešní večer může být jedinou příležitostí, aby některý člověk uslyšel varovné poselství. Mějte to stále na paměti.

Když se kazatelé nechají odvolat od návštěvy sborů, nejen že vyčerpávají své fyzické síly, nýbrž olupují se o čas potřebný pro studium a modlitbu, ztišení se před Pánem a sebezpytování. Tak se stává, že nejsou připraveni konat dílo tam, kde se naskytne.

Dílo nepotřebuje nic tak naléhavě, jako neviditelné výsledky obecenství s Bohem. Svým každodenním životem bychom měli dokazovat, že jsme našli pokoj a klid v Pánu. Opravdový pokoj srdce se musí odrážet v naší tváři. Propůjčuje slovům přesvědčující moc. Spojení s Bohem zušlechťuje charakter a celý způsob života. Jako na prvních učednících, také i na nás poznají, že žijeme ve společenství s Ježíšem. To propůjčí kazateli vliv, který je daleko větší než vliv proslovů. Nesmí si nechat vzít tuto sílu a zanedbávat modlitební spojení s Bohem a studium Jeho Slova, neboť zde je pramen jeho síly. Žádná činnost pro církev nesmí být důležitější.

Příliš slabě se přidržujeme Boha a věčných skutečností. Budou-li lidé chodit s Bohem, On je skryje a zachová ve Skále věků. Takto ukryti mohou vidět Boha, jak ho viděl Mojžíš. Z moci světla uděleného Bohem mohou více pochopit a více udělat, než si myslí.

Potřebujeme více schopností, taktu a moudrosti při zvěstování Slova a sycení Božího stáda, než si mnozí myslí. ^{6T 48} Suché, bezduché zvěstování pravdy snižuje to nejsvětější poselství, které dal Bůh lidem.

Ti, kteří zvěstují Slovo, musí žít ve vědomém, živém obecenství s Bohem každou hodinu. Zásady pravdy, spravedlnosti a milosrdenství musí být v nich. Musí čerpat z Pramene vší moudrosti mravní a rozumovou sílu. Jejich srdce musí být probouzeno hlubokým působením Božího ducha.

Zdroj vší síly je bezmezný; a jestliže ve velké potřebě usilujete o Ducha svatého, aby pracoval na vaši duši, jestliže se skryjete v Bohu, buďte ujištěni, že před lidem nebudete suchopární a nezáživní. Budete-li se více modlit a hledět na Ježíše, přestanete vyvyšovat vlastní já. Budete-li trpělivě věřit a spoléhat na Pána, uslyšíte Ježíšův hlas: „Příteli, posedni výše.”

Všichni mají být pracovníky

„A on jest dal zajisté některé apoštoly, některé pak proroky, jiné pak evangelisty, jiné pastýře a učitele, aby dokonale připravili svaté k dílu služebnosti, pro vybudování těla Kristova, než všichni dospějeme v jednotu víry a známosti Syna Božího v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova.” (Ef 4,11-13)

Tento text nám ukazuje veliký program pro práci, kterou můžeme provést v našich stanových shromážděních. Všechny dary mají být uplatněny. Každý věrný pracovník bude sloužit ke zdokonalování svatých.

Ti, kteří se připravují pro práci v kterékoliv oblasti díla, by měli zužitkovat každou příležitost k této práci a k stanovému shromáždění. Kdekoliv je táborové shromáždění, měli by si mladí lidé, jimž se dostalo zdravotní výchovy, pokládat za svou povinnost přispět svým podílem. ^{6T 49} Měli by být povzbuzeni nejen pracovat ve zdravotní oblasti, nýbrž promluvit o bodech přítomné pravdy a vysvětlit, proč jsme adventisté sedmého dne. Jestliže se těmto mladým lidem poskytne příležitost spolupracovat se staršími kazateli, velice jim to pomůže a přinese požehnání.

Každý tu může něco udělat. Každá duše, která věří pravdě, má stát na svém místě a ve svém údělu a říct: „Tady jsem, pošli mne.” (Iz 6,8) V táborových shromážděních se všichni mohou naučit úspěšně pracovat ve svých domácích sborech.

Stanové shromáždění, jenž je vedeno tak, jak má být, je školou, kde se kazatelé, starší sboru a diakoni mohou naučit důkladně pracovat pro Mistra. Mělo by být školou, kde by se členům sboru, starším i mladým poskytla příležitost důkladněji poznat cestu Páně. Mělo by to být místo, kde věřící mohou obdržet vzdělání, které jim pomůže úspěšně pomáhat druhým.

Rodiče přicházející do stanového shromáždění by měli obzvlášť pozorovat, jaké příklady jsou pro jejich poučení. Pak v domácnosti příkazem a příkladem mohou toto poučení udělovat svým dětem. Jestliže se takto snaží zachránit své děti od porušujícího vlivu světa, uvidí ve svých rodinách pokrok.

Ta nejlepší pomoc, kterou kazatelé mohou dát členům našich sborů není kázání, ale plánování práce pro ně. Dejte každému jednotlivci něco udělat pro jiné. Pomozte všem, aby viděli, že jako příjemci milosti Kristovy jsou zavázáni pro Něho pracovat. Všichni by měli být poučeni o způsobu práce. Obzvláště noví členové by měli být vedeni k tomu, aby se stali spolupracovníky Božími. Jestliže se zapojí do práce, malomyslný člen brzy zapomene na svou závislost, slabý se stane silným, nevědomý moudrým a všichni budou připraveni zvěstovat pravdu, ^{6T 50} jaká je v Ježíši. V Něm najdou ochotného pomocníka, který zaslíbil zachránit všechny, jenž k Němu přijdou.

Modlitba a rada

Ti, kdo pracují ve stanových shromážděních, by se měli často společně modlit, aby si počínali moudře. Při těchto shromážděních je mnoho věcí, které si vyžadují pozornost. Kazatelé by si však měli najít čas ke společnému modlitebnímu a poradnímu setkání každý den. Musíte vědět, že všechny věci spolu souvisí - „abyste stáli” - jak mi bylo řečeno „při sobě, kráčeli přímo vpřed a neodcházeli”. Bude-li tu taková spolupráce, pak jednota srdce a činnosti bude zajištěna. Bude to obdivuhodným nástrojem Božího požehnání pro lid.

Kazatelé by si měli před přednáškou najít čas prosit Boha o moudrost a sílu. V dřívějších dobách se kazatelé často scházeli a modlili společně a nepřestali, dokud Duch Boží neodpověděl na jejich prosby. Pak se rozešli s rozzářenou tváří, a když mluvili ve shromáždění, jejich slova provázela moc. Zasáhli srdce lidu, protože Duch, který jim dal požehnání, připravil srdce pro přijetí jejich poselství. Nebesa mají větší podíl na přípravě cesty k tomu, aby se duše mohla obrátit, než si to uvědomujeme. S nebeskými posly máme pracovat v souladu. Potřebujeme více Pána. Nemáme se domnívat, že tuto práci vykoná naše mluvení a kázání. Nebude-li lid osloven Bohem, nikdy nebude osloven. Cele musíme spoléhat na Boha, dožadovat se jeho zaslíbení: „Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů.” (Zach 4,6)

Když se ti, jimž Bůh svěřil odpovědnost jako vedoucím, ^{6T 51} před Ním chvějí a třesou pro zodpovědnost díla, když vidí svou vlastní nehodnost a v pokoře hledají Pána, když se zbavují všeho, co se Mu nelíbí, když Ho prosí dokud nemají jistotu odpuštění a pokoje, pak se Pán zjeví skrze ně. Dílo pak půjde mocně vpřed.

Drazí spolupracovníci, musíme mít Ježíše, toho drahého Ježíše ve svých vlastních srdcích mnohem víc, chceme-li Ho úspěšně představit lidem. Velice potřebujeme nebeský vliv Božího svatého Ducha, který by dal moc a působnost našemu dílu. Potřebujeme otevřít své srdce Kristu, musíme pevněji věřit a horlivěji se odevzdat. Musíme zemřít vlastnímu já a v srdcích a myslích pěstovat uctivou lásku ke svému Spasiteli. Budeme-li hledat Pána celým srdcem, najdeme Ho a naše srdce bude celé proniknuté jeho láskou. Vlastní já upadne do bezvýznamnosti a Ježíš bude pro duši vším ve všem.

Kristus nám žíznivým nabízí vodu života, abychom z ní volně pili. Když to činíme, máme Krista v sobě jako pramen vody tekoucí k věčnému životu. Pak jsou naše slova svěží. Jsme připraveni poskytnout vodu jiným.

Musíme se přiblížit k Bohu. Musíme s Ním spolupracovat, jinak ve všem našem podnikání bude zřejmá slabost a omyly. Kdybychom sami měli řídit zájmy Božího díla vlastním způsobem, nikdy bychom neměli důvod mnoho očekávat. Jestliže je vlastní já skryto v Kristu, všechno naše dílo bude vykonáno v Bohu. Věřme Bohu na každém kroku. Když si uvědomujeme svou vlastní slabost, nebuďme nevěřícími, nýbrž věřícími.

Vezmeme-li Boha za slovo, uvidíme Jeho spasení. Evangelium, které zvěstujeme hynoucím duším, ^{6T 52} musí být týmž evangeliem, které zachraňuje naši vlastní duši. Musíme přijmout Boží Slovo. Musíme jíst Slovo a žít Slovem. Ono je tělem a krví Syna Božího. Musíme jíst Jeho tělo a pít Jeho krev - vírou přijmout jeho duchovní ctnosti.

Musíme přijmout světlo a požehnání, abychom měli jiným co dávat. Přednost každého pracovníka je v soukromí rozmlouvat s Bohem a pak mluvit s lidem jako ústa Boží. Muži a ženy, kteří mají obecenství s Bohem, kteří přebývají v Kristu, posvěcují samo ovzduší, neboť spolupracují se svatými anděly. Takové svědectví je potřebné pro tuto dobu. Potřebujeme, aby Boží moc obměkčila naše srdce, abychom mohli s Kristem shromažďovat.

Potřeby církve

Mnozí přicházejí do stanového shromáždění se srdcem přeplněným reptáním a naříkáním. Působením Ducha svatého musí být tito lidé přivedeni k tomu, aby poznali, že jejich reptání uráží Boha. Musí poznat výčitku vlastního svědomí, protože dovolili nepříteli ovládnout jejich mysl a úsudek. Naříkání se musí obrátit v pokání, nejistota a malomyslnost ve vážnou otázku: „Jak se stanu opravdu věřícím?”

Když je člověk účastníkem Božské přirozenosti, Kristova láska bude trvalou zásadou jeho duše a vlastní já a jeho zvláštnosti nebudou vynášeny na povrch. Je smutné, když vidíme ty, kteří by měli být nádobami ke cti, jak povolují nižší přirozenosti a chodí po cestách, které jejich svědomí odsuzuje. Vyznávající následovníci Kristovi se dostávají na nízkou úroveň, vždy naříkají nad svými nedostatky, nikdy je však nepřekonávají a nepošlapávají satana svýma nohama. Vina a odsouzení ustavičně obtěžuje duši a právem mohou volat: ^{6T 53} „Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?” (Řím 7,24) Povolností k hříchu je zničena úcta k sobě. Když se ztratí úcta k sobě, je oslabena také úcta k jiným. Myslíme si, že jiní jsou tak nespravedliví jako jsme sami.

Při našich výročních shromážděních by měly být tyto věci lidu jasně řečeny a měli bychom je povzbudit, aby u Krista hledali vysvobození z moci hříchu. On říká: „A hledajíce mne, naleznete, když budete hledat celým srdcem svým... Dám se zajisté nalézti vám.” (Jer 29,13-14) Prapor by měl být vyvýšen a kázání by mělo mít ten nejduchovnější charakter, aby byl lid přiveden k tomu, aby viděl příčiny své slabosti a neštěstí. Mnozí jsou nešťastní, protože nejsou svatí. Bůh může požehnat jedině čisté srdce a nevinnou mysl. Pěstovaný hřích dovede člověka jen k neštěstí a hřích, který vede k nejnešťastnějším důsledkům je pýcha srdce, nedostatek Kristovy soucitu a lásky.

Jak zvěstovat poselství

Všude jsou srdce volající k živému Bohu. V církvi odezněly proslovy, neuspokojující lidskou duši. V těchto proslovech není onoho božského projevu, který se dotýká mysli a osvěžuje duši. Posluchači nemohou říci: „Zdali srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a když otvíral nám Písma?” (Luk 24,32) Mnohé zvěstované poselství je bezmocné aby probudilo hříšníka a přesvědčilo duši o hříchu. Lidé, kteří přicházejí slyšet Slovo, potřebují jasné, přímé poselství pravdy. Ti, kteří již jednou okusili Boží slovo a dlouho zůstávali v ovzduší bez Boha, ti touží po Jeho přítomnosti.

Nejpřednější a nejdůležitější věcí je obměkčit a podmanit duši představením našeho Pána Ježíše Krista jako hříchy odpouštějícího Spasitele. Nikdy by nemělo odeznít kázání nebo jakákoliv biblická hodina, aniž bychom nepoukázali posluchačům na ”Beránka Božího, který snímá hříchy světa.” (Jan 1,29) Každé pravé učení má Krista za střed. Každé přikázání přijímá sílu z Jeho slova.

Ukazujte lidem na golgotský kříž. Ukažte, co způsobilo Kristovu smrt - přestoupení zákona. Nepřikrývejme hřích a nezacházejme s ním jako s bezvýznamnou maličkostí. Musíme naň poukázat jako na vinu proti Synu Božímu. Pak ukažte lidu Krista a řekněte jim, že nesmrtelnost obdrží jedině přijetím Jeho jako osobního Spasitele.

Probuďte lid, aby viděl, jak daleko odešel od Božích ustanovení tím, že přijal světské jednání a že se přizpůsobil světským zásadám. Tyto je svedly do přestupování Božího zákona.

°°°°

Mnozí ve světě nacházejí zálibu ve věcech, jež samy o sobě nejsou zlé. Ale oni se spokojují s těmito věcmi a nehledají větší a vyšší dobro, které jim chce dát Kristus. Nesmíme se snažit násilně je zbavit toho, co je jim drahé. Ukažme jim krásu a vznešenost pravdy. Veďme je, aby pozorovali půvab Kristův, pak se odvrátí od všeho, co odvádělo jejich lásku od Něho. To je zásada Spasitelova jednání s lidmi. Je to zásada, kterou musíme přinést do církve.

Kristus přišel na svět, „aby uvázal rány zkroušených srdcem, aby vyhlásil jatým svobodu a vězňům otevření žaláře.” (Iz 61,1) ”Slunce spravedlnosti vzejde a zdraví bude na paprscích jeho.” (Mal 4,2) ^{6T 55} Svět je plný mužů a žen, kteří nesou těžké břímě zármutku, utrpení a hříchu. Bůh posílá své dítky, aby jim byl zjeven Ten, který snímá břímě a dá jim odpočinutí. To je poslání Kristových služebníků - pomáhat, žehnat a uzdravovat.

°°°°

Kristovým oblíbeným tématem byla otcovská povaha a přehojná láska Boží. Takovýmto poznáním Boha Kristus obdaroval lidstvo a toto obdarování svěřil svému lidu, který ho má šířit po celém světě.

°°°°

Představujeme-li lidem různá naučení a varování tohoto zvláštního poselství pro tuto dobu, musíme pamatovat, že všechno se nehodí pro lidi scházející se v našich stanových shromážděních. Ježíš také řekl svým učedníkům kteří s ním chodili tři roky: „Ještě bych měl mnoho vám mluvit, ale nemůžete nyní snést.” (Jan 16,12) Musíme se snažit přinést pravdu, jak je lid připraven ji slyšet a ocenit si její hodnotu. Duch Boží působí na mysl a srdce lidí a my máme pracovat v souladu s ním.

Lid zná určité pravdy. O některé se zajímá a ochotně se o nich doví víc. Poukažme lidem na význam těchto pravd a jejich vztah k ostatním, jimž ještě nerozumí. Probudíte tím touhu po větším světle. Toto je „správné rozdělování slova pravdy.” (2Tim 2,15)

°°°°

Přinesme poselství pro tento čas; ne v dlouhých, únavných přednášky, ^{6T 56} nýbrž v krátkých pojednáních vedoucích přímo k cíli. Nemyslete si, že když jste o některém bodu něco řekli, že můžete jít dál a posluchači si zapamatují všechno, co jste jim přednesli. Je nebezpečí, že půjdeme příliš rychle od jednoho bodu k druhému. Přednášejte krátké úvahy, jasně, prostě a často téma opakujte.

°°°°

Jedna přednáška by neměla následovat bezprostředně za druhou. Je třeba dát určitý čas na odpočinek, aby pravda utkvěla v mysli, aby kazatel a lid měli příležitost k úvaze a modlitbě. To povede k růstu v náboženském poznání a zkušenosti.

°°°°

Soustřeďte mysl posluchačů na několik životně důležitých bodů. Nevnášejte do svých proslovů bezvýznamné myšlenky. Pán vás nechce udržovat v marné jistotě, že jste vedeni Duchem, když odbíháte od tématu, vnášíte cizí prvky, které nijak nesouvisí s voleným textem. Uchylováním se od přímých linií a vnášením toho, co odvádí mysl od středu, ztrácíte vliv, oslabujete všechno co jste dříve řekli. Dávejte svým posluchačům čistou pšenici, důkladně prosetou.

Dbejte o to, abyste nikdy neztráceli vědomí přítomnosti Božího Strážce. Pamatujte, že nemluvíte jen před shromážděním lidí, nýbrž před tím, kterého byste měli vždy vyznávat. Mluvte tak, jako kdyby celý nebeský vesmír byl před vámi.

°°°°

Jednou v noci před důležitým shromážděním se mi zdálo, ^{6T 57} že se nacházím ve shromáždění bratrů a poslouchám slova Všemohoucího. Řekl: „Mnoho duší navštíví toto shromáždění, které při vší upřímnosti nevědí o pravdách, které budou zvěstovány. Budou naslouchat a zajímat se, protože Kristus je přitahuje. Svědomí jim říká, že to, co slyší je pravdou, protože základem toho je Písmo. V jednání s těmito dušemi nutno vynaložit největší péči.

Ať jsou jim předloženy ty části poselství, které by bylo možno pochopit a přijmout. I když se to může zdát divné a úžasné, mnozí s radostí uznají, že nové světlo osvítilo Boží Slovo. Kdyby však nové pravdy byly předloženy v takovém velikém rozsahu, že by je lidé nemohli postihnout, někteří by odešli a nikdy víc by nepřišli. Někteří ve svém úsilí zvěstovat poselství jiným by je překroutili. Někteří by tak nesprávně vysvětlovali Písmo, že by zmátli myšlení jiných.

Ti, kteří budou studovat způsob Kristova učení a sami se budou snažit jít Jeho cestou, upoutají a udrží mnohé, tak jako Kristus ve své době upoutal lid. V každém shromáždění bude také satan, aby vrhal svůj pekelný stín mezi Boha a člověka, aby zachytil každý paprsek světla, jenž může osvítit duši. Když však bude pravda zdůrazněna lidem ve své praktické povaze proto, že ji milujete, duše budou přesvědčeny pod vlivem Ducha svatého.

Vyzbrojte se pokorou, proste, aby vám Boží andělé přišli na pomoc a ovlivnili mysl, neboť ne vy používáte Ducha svatého, nýbrž Duch svatý musí použít vás. Jedině Duch svatý dodává pravdě její působnost. Lidem překládejte vždy praktickou pravdu.” ^{6T 58}

Nevyzdvihujte na čelní místo ty rysy poselství, které odsuzují zvyky a způsoby lidu, pokud nebudou mít příležitost poznat, že věříme v Krista, že věříme v Jeho božství a Jeho preexistenci. Zdůrazňujme svědectví Vykupitele světa. On říká: ”Já, Ježíš poslal jsem anděla svého, aby vám svědčil o těchto věcech v církvích.” (Zj 22,16)

°°°°

V Queenslandu při stanovém shromáždění v roce 1898 jsem byla poučena o našich biblických pracovnících. V nočním vidění mi byli představeni kazatelé a pracovníci shromáždění k biblickým přednáškám. Řekli jsme: „Dnes je s námi ten veliký Učitel” a se zájmem jsme mu naslouchali. Řekl: „Na tomto místě vás čeká veliké dílo. Budete muset zvěstovat pravdu v její prostotě. Přinášejte lidem vodu života. Mluvte jim o tom, co se nejvíc dotýká jejich přítomného a věčného blaha. Nechť vaše studium Písma není lacinou nebo náhodnou četbou. Ve všem co říkáte pamatujte, že máte to, co stojí za to, abyste tomu věnovali čas, abyste to vyjádřili a stojí to posluchačům za námahu, aby to slyšeli. Mluvte o tom, co je podstatně důležité, o tom, co vzdělává a přináší světlo každým slovem.

Naučte se s lidmi stýkat tam, kde jsou. Nepředkládejte to, co probouzí spor. Při poučování lidu nemaťte jejich mysl. Nenechejte, aby se lidé trápili nad tím, čemu vy rozumíte, ale oni to nechápou, není-li to podstatně důležité pro spásu duše. Nevykládejte Písmo tak, aby vyniklo vlastní já a aby byla podnícena marná chlouba toho, kdo otvírá Slovo.

Dílo pro tuto dobu je výchova žáků a pracovníků k tomu, ^{6T 59} aby dovedli zacházet s body pravdy jasně, opravdově a se vší vážností. V tomto rozsáhlém díle nesmíme neužitečně utrácet čas, nesmíme se minout cílem. Čas je příliš krátký, než abychom ukazovali lidem všechno možné. Jen věčnost bude dostatečně dlouhá, aby nám umožnila poznat celou délku a šíři, hloubku a výšku Písma. Jsou duše, pro které jsou některé pravdy významnější než jiné. Potřebujete moudrost při svém vyučování podle Písma. Čtěte a studujte následující texty: Žalm 40,7-8; Jan 1,14; 1Tim 3,16; Fil 2,5-11; Kol 1,14-17; Zjev 5,11-14.

Apoštolu Janovi na ostrově Patmos byly zjeveny věci, které chtěl dát lidu. Studujte tato zjevení. Zde jsou témata vhodná k uvažování, rozsáhlá a srozumitelná naučení, která chtějí nyní zvěstovat všechny andělské zástupy. Hleďte na život a charakter Kristův a studujte jeho prostřednické dílo. Zde je nekonečná moudrost, nekonečná láska, nekonečná spravedlnost, a nekonečné milosrdenství. Zde jsou hlubiny a výšiny, šíře a délka pro naše uvažování. Nesčetných per bylo použito, aby byl světu vypsán život, povaha a prostřednická služba Kristova. A přece každá mysl, na níž Duch svatý pracoval, představila tato témata ve světle svěžím a novém.

Toužíme po tom, abychom lid vedli k pochopení toho, co pro ně Kristus znamená a jaké jsou zodpovědnosti, které jsou povoláni nést, když Ho přijmou. Jako Jeho zástupci a svědkové však sami potřebujeme plně pochopit spásné pravdy, získané zkušenostním poznáním.

Zvěstujte tyto slavné pravdy, které musí být duši vštípeny. Poučujte o spásné moci Ježíšově: „V něm máme vykoupení skrze krev jeho, ^{6T 60} totiž odpuštění hříchů” (Kol 1,14). Na kříži se setkaly „milost a pravda, spravedlnost a pravda se tam políbily.“ (Žalm 85,11) Každý student a každý pracovník by měl znovu a znovu studovat předmět, abychom měli mezi sebou Krista, Pána ukřižovaného a mohli ho svěže zvěstovat lidu. Ukažte život Kristův; zjevuje nekonečně dokonalý charakter. Poučujte, že „kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, a sice těm, kteříž věří ve jméno jeho“ (Jan 1,12). Mluvte o tom znovu a znovu. Můžeme se stát syny Božími, členy královské rodiny, dětmi nebeského krále. Mělo by být známo, že každý, kdo přijímá Krista a zachovává počátek své naděje pevně až do konce, bude dědicem Božím a spoludědicem Kristovým „k dědictví neporušitelnému a nepoškvrněnému a neuvadlému, kteréž se chová v nebesích vám, kteříž mocí Boží ostříháni býváte skrze víru k spasení, které je připraveno, aby zjeveno bylo v času posledním.” (1Pt 1,4-5)

Poslední varovné poselství

Třetí andělské poselství má být zvěstováno mocně. Síla zvěstování prvního a druhého poselství má být umocněna třetím poselstvím. Ve Zjevení Jan mluví o nebeském poslu, který se připojil k třetímu andělu: „Potom pak viděl jsem anděla sestupujícího z nebe, majícího moc velikou a země osvícena byla od slávy jeho. I zvolal silně hlasem velikým.” (Zj.18,1-2) Jsme v nebezpečí, že třetí andělské poselství budeme zvěstovat tak neurčitým způsobem, že to nezaujme lidi. Vnášíme tam mnoho jiných bodů, že to pravé poselství, které by mělo být mocně zvěstováno se stává bezvýrazným a bezduchým. Na našich stanových shromážděních jsme se dopustili omylu. Dotkli jsme se sobotní otázky, avšak nebylo to předloženo jako velký zkušební kámen pro tuto dobu. I když církve vyznávají že věří v Krista, ^{6T 61} přestupují zákon, který sám Kristus oznámil ze Sinaje. Pán nás vyzývá: „Oznam lidu mému převrácenost jejich a domu Jákobovu hříchy jejich” (Iz 58,1). Trouba má vydat jasný zvuk.

Když shromáždění trvá jen dva týdny, nenechávejte sobotní otázku až nakonec, když jste všechno ostatní vyložili v domnění, že si tím pro to připravíte cestu. Vyzvedněte prapor - přikázání Boží a víru Ježíšovu. Udělejte z toho významnou přednášku. Pak svými mocnými důvody tomu dodejte ještě větší sílu. Víc setrvávejte u Zjevení. Čtěte, vysvětlujte a zvýrazněte jeho učení.

Náš boj má být útočný. Nesmírně důležité problémy jsou těsně před námi. Naše modlitby nechť vystupují k Pánu, aby čtyři andělé ještě zadrželi čtyři větry, aby nevály, neškodily a neničily, dokud poslední varovné poselství nebude světu oznámeno. Pak pracujme v souladu se svými modlitbami. Nic by nemělo oslabovat sílu pravdy pro tuto dobu. Zvěstování přítomné pravdy má být naším úkolem. Třetí andělské poselství musí vykonat své dílo a oddělit od církví lid, který se postaví na stranu věčné pravdy.

Naše poselství je poselstvím života nebo smrti a my je musíme představit takové, jaké je. Jako velikou moc Boží. Máme je představit ve vší jeho průrazností. Pak je Bůh učiní účinným. Přednostně smíme očekávat veliké věci, dosvědčené projevy Ducha Božího. Toto je moc, která přesvědčí a obrátí duše.

°°°°

Nebezpečí posledních dnů na nás dolehla a ve své práci máme varovat lid před nebezpečím, které přichází. Nenechejme nedotčeny ty slavné scény proroctví. Kdyby náš lid byl jen z poloviny probuzen, kdyby si uvědomil blízkost událostí vylíčených ve Zjevení, ^{6T 62} ve sborech by nastala reformace a mnohem více lidí by uvěřilo proroctvím. Nemůžeme ztrácet čas. Bůh nás vyzývá, abychom bděli nad dušemi, neboť se za ně budeme odpovídat. Předkládejte nové zásady a setrvávejte na jasných pravdách. Bude to jako dvousečný meč. Nebuďte příliš pohotoví zaujmout odbojné stanovisko. Přijde čas, kdy se musíme postavit a očekávat spasení Hospodinovo. Nechť promluví Daniel, nechť promluví Zjevení a nechť nám řeknou, co je pravda. Ať překládáte cokoliv, představte Ježíše jako střed vší naděje, „kořen a rod Davidův a hvězda jasná a jitřní.” (Zj. 22,16)

Shromáždění za účelem díkůčinění

Při bohoslužbách v našich stanových shromážděních bychom měli mít chvíle zpěvu a instrumentální hudby. Hudební nástroje se používaly při náboženských obřadech i ve starých dobách. Účastníci chválili Boha na harfě a cimbálu. Hudba by měla mít své místo i v naší bohoslužbě. Vše bude zajímavější. Každý den bychom měli mít děkovné shromáždění, prostou bohoslužbu díkůvzdání Pánu. V našich stanových shromážděních by bylo mnohem více moci, kdybychom měli pravou představu o dobrotě, milosrdenství a dlouhoshovívavosti Boží a kdyby měly naše rty více písní chvály k poctě a chvále Jeho jména. Potřebujeme pěstovat větší horlivost duše. Pán říká: „Kdož obětuje oběť chvály, ten mne uctí.” (Žalm 50,23)

Je to satanovo dílo mluvit o věcech, které se týkají jeho osoby a je velice potěšen, když lidé mluví o jeho moci a jeho působení na lidech. Pěstováním takových rozhovorů mysl zatemní, zneklidní a zastíní se. Můžeme se stát nástroji satanova vlivu k šíření slov, která nepřinesou sluneční jas žádnému srdci. Rozhodněme se, že tomu tak u nás nebude. ^{6T 63} Rozhodněme se nebýt prostředníkem, skrze kterého by satan šířil tísnivé a nepříjemné myšlenky. Ať naše slova nejsou vůní smrti k smrti, ale vůní života k životu.

V promluvených slovech a při modlitbě chce Bůh mít neomylný důkaz o našem duchovním životě. Netěšíme se z plnosti požehnání, které nám Pán připravil, protože nežádáme s vírou. Kdybychom projevili více víry ve Slovo živého Boha, obdrželi bychom ta největší požehnání. Svým nedostatkem víry zneuctíváme Pána, proto nemůžeme sloužit k životu jiným a nepřinášíme jim živé povznášející svědectví. Nemůžeme dát to, co nevlastníme.

Budeme-li pokorně chodit s Pánem, budeme-li pracovat v duchu Kristově, nikdo z nás nebude nést těžké břímě. Vložíme je na toho velikého Pomocníka. Pak můžeme očekávat vítězství v přítomnosti Boží, v obecenství Jeho lásky. Od počátku do konce může být každé stanové shromáždění hodem lásky, protože Boží přítomnost je s Jeho lidem.

Celá nebesa se zajímají o naše spasení. Andělé Boží, tisíce tisíců a desetkrát statisíce těchto Božích služebníků slouží těm, kteří mají být dědici spasení. Chrání nás před zlým a zadržují mocnosti temnosti, které usilují o naše zničení. Což nemáme důvod být vděční každou chvíli, děkovat, i když na své cestě potkáváme zdánlivě těžkosti?

Sám Pán je naším pomocníkem. „Prozpěvuj, dcero Sionská, prokřikujte, Izraelští, vesel se a plesej vším srdcem, dcero Jeruzalémská.“ „Hospodin Bůh tvůj uprostřed tebe mocný zachová tě, radovati se bude z tebe velice, přestane na milování svém tebe, plesati bude nad tebou s prozpěvováním.” (Sof 3,14-17) ^{6T 64} Toto svědectví máme podle vůle Boží nést světu. Jeho chvála by měla být ustavičně v našich srdcích a na našich rtech.

Takové svědectví ovlivní ostatní. Snažíme-li se lidi odvrátit od sobeckého úsilí po štěstí, musíme jim ukázat, že máme něco lepšího než co oni hledají. Když Ježíš mluvil se Samaritánkou, nekáral ji proto, že přišla pro vodu k Jákobově studni. Představil ji něco mnohem cennějšího. V porovnání s Jákobovou studní jí představil pramen vody živé. Řekl: „Kdybys znala tento dar Boží, a kdo jest ten, kterýž praví tobě: Dej mi napít, ty bys prosila jeho a dal by tobě vody živé... Ale kdož by se napil vody té, kterouž já dám jemu, nebude žíznit na věky, ale voda ta, kterouž já dám jemu, bude v něm studnicí vody prýštící k životu věčnému.”(Jan 4,10-14)

Církev potřebuje svěží, živou zkušenost členů, kteří mají trvalé obecenství s Bohem. Suché svědectví bez života a modlitby bez projevu Krista, jsou pro lidi bezcenné. Kdyby každý, kdo tvrdí, že je dítkem Božím, byl naplněn vírou a světlem života, jak obdivuhodné svědectví by to bylo pro ty, kteří přišli slyšet pravdu! A jak mnoho duší by mohlo být získáno pro Krista!

Probuzenecké úsilí

Na našich stanových shromážděních je vynakládáno příliš malé probuzenecké úsilí. Příliš málo hledáme Pána. Všechna naše shromáždění od počátku do konce by měla usilovat o probuzení. Mělo by být vynaloženo co největší úsilí, abychom probudili lid. Všichni ať vidí, že to myslíte vážně, protože máte obdivuhodné poselství z nebe. ^{6T 65} Řekněte jim, že Pán přichází k soudu a že ani králové, ani vládci, bohatství, ani vliv, nic nepomůže před soudy, které brzy začnou dopadat. Na konci každého shromáždění bychom měli vyzvat k rozhodnutí. Ujměte se těch, kteří se zajímají, dokud nebudou utvrzeni ve víře.

S mnohem větší rozhodností musíme usilovat o vážnost. Pravdu musíme zvěstovat v soukromí i veřejně, předkládat každý důkaz, zdůrazňovat každý důvod nekonečně závažný, abychom přivedli lidi ke Spasiteli vyvýšenému na potupném kříži. Bůh chce, aby každý člověk získal věčný život. Povšimněme si, jak v celém Božím slově je projeven duch naléhavosti, výzvy mužům a ženám, aby přišli ke Kristu, zapřeli své choutky a vášně, které poškozují duši. Ze všech svých sil je musíme vybízet, aby hleděli k Ježíši a přijali jeho sebezapíravý a obětavý život. Musíme jim dát najevo naše očekávání, že použijí všech svých darů, které jim Kristus dal ke slávě Jeho jména a tím potěší Jeho srdce.

Mnozí, kteří přicházejí do shromáždění, jsou unaveni a přetíženi hříchem. Necítí se bezpečně ve své náboženské víře. Měli bychom poskytnout příležitost těm, kteří jsou zneklidněni a duchovně si chtějí odpočinout, aby našli pomoc. Po přednášce by ti, kteří chtějí následovat Krista, měli být pozváni, aby potvrdili svou touhu. Pozvěte všechny, kteří nejsou spokojeni se svou nepřipraveností pro Kristův příchod a všechny, kteří se cítí být obtíženi a unavení, aby sami přišli stranou. Duchem vedeni lidé by měli rozmlouvat s těmito dušemi. Modlete se s nimi a za ně. Věnujte mnoho času modlitbě a důkladnému zkoumání Slova. Všichni by měli získat zkušenosti víry, kterou v nich Duch svatý probouzí, protože mají opravdový hlad a žízeň po spravedlnosti. Poučte je, jak se mají Bohu odevzdat, jak věřit, jak prosit a jak se dožadovat Jeho zaslíbení. ^{6T 66} Hlubokou lásku Boží bychom měli vyjádřit v povzbudivých a přímluvných slovech.

Měli bychom více zápasit s Bohem pro záchranu duší. Pracujte nezištně, rozhodně, s duchem opravdového zájmu. Nuťte lidi přijít na svatební večeři Beránkovu. Více se modleme, věřme a přijímejme a více spolupracujme s Pánem.

Je tu však ta nanejvýš zarmucující lhostejnost a nedbalost o toto veliké spasení. Nedbalé musíme probudit, jinak zahynou. Jelikož Bůh dal svého vlastního Syna, aby spasil provinilého hříšníka, chce pomocí svých nástrojů mařit lidské i satanské úsilí, které se společně snaží zničit duši. Pán učinil všechna opatření, aby vyvýšený Spasitel mohl být zjeven hříšníkům. Ačkoliv jsou mrtví ve vinách a hříších, jejich pozornost musí být probuzena kázáním Krista, toho ukřižovaného. Lidé musí být přesvědčeni o zlu hříchu. Oči přestupníků musí být osvíceny. Nechť všichni, kteří byli přitaženi ke Kristu mluví o Jeho lásce. Ať každý, kdo na sobě pocítil spásnou moc Kristovu, vykoná co může ve jménu Páně.

Nekonečná cena oběti za naše vykoupení zjevuje skutečnost, že hřích je strašný nepřítel. Bůh mohl vymazat tuto skvrnu ze svého stvoření tím, že by vyhladil hříšníka z povrchu země. On však „tak miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.” (Jan 3,16) Proč všichni, kdo tvrdí, že milují Boha, neusilují posvítit svým sousedům a přátelům, aby nezanedbávali toto velké spasení?

Kristus vydal sama sebe na strašnou a potupnou smrt, ^{6T 67} aby ukázal svou velkou bolest, která ho spalovala pro záchranu hynoucích. Kristus má moc, Kristus chce a touží zachránit všechny, jež přijdou k Němu. Říkejte ohroženým duším, ať pohlédnou na Ježíše na kříži umírajícího proto, aby jim mohl odpustit. Mluvte k hříšníkovi upřímným srdcem, překypujícím něžnou, soucitnou láskou Kristovou. Projevte při tom hlubokou vážnost. Ať však žádné unáhlené a nevhodné slovo není slyšet z úst toho, kdo chce přivést duši k tomu, aby prohlédla a žila. Předně se sami cele přimkněte k Pánu. Když se díváte na našeho Prostředníka v nebesích, ať je vaše srdce zlomeno. Pak pokořeni a odevzdáni můžete obrátit hájící se duše jako ti, kdo si uvědomují moc výkupné lásky. Modlete se s těmito dušemi, s vírou je přivádějte ke kříži, usměrňujte jejich i svou mysl a upřete zrak víry na Ježíše, který snímá hříchy světa. Pomozte jim odvrátit pozornost od vlastní bídy hříšného já ke Spasiteli a vítězství je získáno. Oni sami vidí Beránka Božího, který snímá hříchy světa. Vidí cestu, pravdu i život. Paprsky Slunce spravedlnosti pronikají do srdce. Mocný proud výkupné lásky se rozlévá na vyprahlou a žíznivou duši a hříšník je zachráněný pro Ježíše Krista.

Kristus ukřižovaný - mluvte, modlete se, zpívejte a to zlomí a přesvědčí srdce. To je moc a Boží moudrost, jak shromáždit duše pro Krista. Formální, pohotové odpovědi, hromadné důkazy vykonají jen málo. Opravdovou lásku Boží v srdci pracovníků rozeznají jen ti, pro něž pracují. Duše žízní po vodě života. Nebuďte děravými cisternami. Zjevíte-li jim lásku Kristovu, můžete vést hladové a žíznivé jednotlivce k Ježíši a on jim dá chléb života a vodu spasení.

^{6T 68} Osobní práce

Ježíšovi služebníci nemají kázat Slovo jen z kazatelny, nýbrž musí přijít do osobního styku s lidmi. Při přednášce se rozsévá vzácné símě. Nebude-li osobním úsilím obdělaná půda, símě nezapustí kořeny. Nebude-li srdce obměkčeno a podrobeno Duchem Božím, mnoho z předneseného se ztratí. Všímejte si ve shromáždění těch, kteří projevují zájem a promluvte k nim po každé přednášce. Několik slov promluvených v soukromí vykoná často více dobrého, než celé kázání. Ptejte se, jak posluchači chápali to, o čem jste mluvili, zda jim poselství bylo jasné. Laskavostí a zdvořilostí projevte, že o ně máte skutečný zájem a dbáte o jejich duše. Mnozí byli vedeni k domnění, že jako lid nevěříme v obrácení. Když je zveme ke Kristu, srdce budou obměkčena a předsudky padnou.

Biblické hodiny

Kde je to jen možné, po každé důležité přednášce by měla následovat biblická hodina. Zde mohou být zopakovány některé body, mohou se klást otázky a utvrdit správné myšlenky. Více času by mělo být věnováno trpělivému vzdělávání lidu, poskytování příležitosti vyjádřit vlastní myšlenky. Lidé potřebují poučení, příklad za příkladem, radu za radou.

Měla by se ustanovit zvláštní shromáždění pro zájemce o zvěstovanou pravdu, kteří potřebují poučení. Do těchto shromáždění by se měli pozvat lidé a všichni, věřící i nevěřící, by měli příležitost promluvit o svých těžkostech, ^{6T 69} neboť je budou mít. Ve všech kázáních a ve všech biblických hodinách by lidé měli vidět, že v každém bodě víry a učení, které obhajujeme, podáváme jasné: Takto praví Pán.

Tímto způsobem vyučoval Kristus. Mluvil-li k lidu, lid se také ptal na význam toho, co řekl. Pokorným duším, hledajícím světlo, pohotově vysvětlil svá slova. Kristus však nepodporoval kriticismus nebo uštěpačnou všetečnost a neměli bychom to ani my podporovat. Když se lidé snaží vyprovokovat diskusi o sporných bodech učení, řekněte jim, že shromáždění nebylo konáno za tím účelem.

Zodpovíte-li jednu otázku, přesvědčete se, zda ji posluchači pokládají a uznávají za zodpovězenou. Nezanedbejte žádnou otázku, čímž byste jim naznačili nutnost ptát se znovu. Postupujte opatrně krok za krokem a poznáte, kolik jste získali.

V takových shromážděních se mohou ti, kteří pochopili význam poselství ptát, což jen osvětlí body pravdy. Někteří to snad nedovedou. Když někdo klade otázky, které mají zmást mysl a zasít pochybnosti, měli bychom jim poradit, aby se otázek zdrželi. Musíme se naučit, kdy mluvit a kdy mlčet, naučit se rozsívat símě víry, šířit světlo, ne temnotu.

Slovo v pravý čas

Modlitebná mysl dovede promluvit slovo v pravý čas k těm, kdo přicházejí do okruhu jejího vlivu, neboť Bůh jí dává moudrost, jíž mohou sloužit Pánu Ježíši. „Když vejde moudrost v srdce tvé a umění duši tvé se zalíbí. Prozřetelnost ostříhati bude tebe a opatrnost zachová tě.” (Př. 2,10-11) Moudře otevřete svá ústa a na vašem jazyku bude zákon laskavosti. ^{6T 70}

Jestliže ti, kdo tvrdí, že jsou křesťané, budou zachovávat Slovo Kristovo, pak všichni ti, kteří s nimi přicházejí do styku uznají, že s Ježíšem bývali a učili se u Něho. Budou představovat Krista a věčné věci budou předmětem jejich uvažování. Přiblíží se jim věčné skutečnosti. Budou zodpovědnými strážci svých bratří, neboť ví, že se za ně musí zodpovídat. To má větší význam, než si mnozí myslí. To znamená jít a hledat ztracené ovce.

Peněžní sbírka

Nikdo nemá těžit ze stanových shromáždění, kdy lze zasáhnout nejvíce lidí, aby uváděl zvláštní zájmy a zdůrazňoval nutnost prostředků pro různé dobročinné cíle, kterých je tolik. Dílo Boží ve službě slova, šíření pravdy v dalekých zemích, veliký zájem a výchovné odvětví v nových polích, zřizování sanatorií vedle díla evangelijní služby, to jsou cíle, které by měly být předloženy lidu na našich stanových shromážděních.

Výsledky díla táborových shromáždění

Naše stanová shromáždění mají splnit veliké dílo. Pán obzvlášť žehnal ta shromáždění, která byla nazvána svatými shromážděními. Na tato shromáždění přišly tisíce lidí, mnozí pouze ze zvědavosti, aby viděli a slyšeli některé nové věci. Když však slyšeli poselství pravdy a přišli do styku s těmi, kteří jí věří, mnozí byli osloveni. Vidí, že tento lid není tím, zač ho pokládali. Padají předsudky, odpor a lhostejnost a s upřímným zájmem naslouchají promluvenému slovu.

Pán má své zástupce ve všech církvích. Tito lidé nedostali zvláštní zkušební pravdy ^{6T 71} pro poslední dny za okolností, které by přesvědčily srdce a mysl, a proto zadržením světla nepřetrhli své spojení s Bohem. Jsou mnozí, kteří věrně kráčeli ve světle, které osvěcovalo jejich stezku. Oni hladoví po větším poznání cest a skutků Božích. Na celém světě jsou muži a ženy, kteří toužebně vyhlížejí k nebi. Duše toužící po světle, milosti a Duchu svatém, vysílají modlitby, slzy a úpěnlivé prosby k nebi. Mnozí jsou přímo na prahu království, čekají jen, aby byli obráceni.

Když jsou tyto biblické pravdy ve své prostotě předkládány duším jako Kristova naučení, ony rozeznávají toto světlo a těší se z něho. Jejich zmatky mizí před světlem pravdy jako rosa před denním sluncem. Jejich chápání biblické pravdy je umocněno a dostává se jim Božího vedení v Kristu, ukazujícího jim hloubku, šířku a výšku Božského duchovního tajemství, jaké dřív nepoznali a které nemůže být vysvětleno, ale pouze zpříkladněno charakterem podobným Kristu.

Mnozí, kteří nepatří do žádné církve a kteří se zdánlivě naprosto nezajímají o Boží přikázání, nejsou ve svém srdci tak lhostejní, jak vypadají. I ti největší náboženští protivníci mají chvíle, kdy se v nich ozývá touha po něčem, co nemají. V každém městě a městečku jsou celé zástupy těch, jež se nezúčastňují žádné bohoslužby. Mnozí z nich jsou přitaženi na stanová shromáždění. Přichází mnoho otroků hříchů, bezmocné oběti zlých návyků. Mnoho z nich se přesvědčí a obrátí se, když se chopí vírou Božího zaslíbení o odpuštění svých hříchů, pouta zvyku se zlomí, opustí své hříšné choutky, stávají se svobodnými v Kristu Ježíši a těší se ve svobodě synů Božích. Toto je dílo, které se má konat ve všech našich stanových shromážděních. Takto budou získány tisíce lidí pro Krista.