^{6T 479} Pánu zasvěcenými desátky a obětmi uznáváme nárok Boha, našeho Stvořitele, na nás. Zároveň jsou tyto desátky a oběti uznáním jeho nároku na nás jako našeho Vykupitele. Protože všechny naše síly přicházejí od Krista, máme Bohu přinášet tyto obětní dary. Ony nám mají stále stavět na oči ten největší ze všech nároků, zahrnující všechny ostatní, nárok na vykoupení. Představa oběti, jež byla přinesena za nás, má zůstávat živou v naší paměti a ovlivňovat naše myšlenky a plány. Kristus má stát před našimi zraky tak, jako by byl ukřižován mezi námi.

„Zdaliž nevíte... že nejste sami svoji? Neboť koupeni jste za mzdu.” (1Kor 6,19-20) Jaká cena byla za nás zaplacena! Pohlédni na kříž a na povýšenou oběť. Podívej se na ruce ukrutně provrtané hřeby a na nohy přibité na dřevo. Kristus nesl naše hříchy na svém vlastním těle. Jeho utrpení, jeho smrtelná úzkost je cena za naše vykoupení. Vyšlo slovo: „Vyprosť jej, ať nesestoupí do porušení, oblíbil jsem mzdu vyplacení.” (Job 33,24)

Nevíte, že Pán nás miloval a obětoval se za nás, abychom se mu odevzdali? Proč by neměli všichni, kteří Krista přijímají ve víře, projevovat svou lásku k Němu, jak ji On projevil k nám, za které zemřel?

Kristus se nám představuje jak jde za ztracenou ovcí a hledá ji. Jeho láska nás obklopuje a přivádí zpět do stáda. Jeho láska nám dává milost, abychom s Ním přebývali v nebi. Svítí-li nádherné světlo slunce spravedlnosti do našeho srdce a odpočíváme-li v pokoji a v radosti v Pánu, ^{6T 480} potom oslavujme Pána. Chvalte Toho, jenž je štěstím našeho vnitřního člověka a naším Bohem. Velebme ho nejen slovy, ale zasvěťme se Mu vším, čím jsme a co máme.

„Jak mnoho jsi dlužen Pánu mému?” (Luk 16,5) Pokus se to odhadnout. Nedovedeš to. Všechno, co máš, náleží jemu. Chceš mu odepřít to, co požaduje? Chceš sobecky zadržet svůj majetek, když on jej žádá? Chceš jej podržet pro sebe a použít k nějakému jinému účelu, než k záchraně duší? Takovým způsobem hynou tisíce duší. Jak můžeme své ocenění Boží oběti, jeho nesmírného daru světu lépe projevit, než tak, že s chválou a díkem přinášíme dary a oběti za tu velikou lásku, kterou nás miloval a táhl k sobě?

Pohleďte pokorně na modlitbách k nebi, odevzdejte se sami Pánu do služby a všechen svůj majetek do jeho vlastnictví a řekněte: „Od tebe je zajisté všecko, a i to z ruky tvé dali jsme tobě.” (1Par 29,14) Poznejte přece z ukřižovaného Syna na Golgatském kříži tu nesrovnatelnou lásku a podivuhodné zjevení milosti a tažte se: „Pane, co chceš, abych činil?” (Sk 9,6) On nám řekl: „Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření.” (Mk 16,15)

Až v království Božím uvidíte lidi, kteří vašimi dary a vaší službou byli zachráněni, zdali se pak nebudete radovat, že jste směli konat toto dílo?

O apoštolech Kristových je psáno: „A oni vyšli, kázali všude, a Pán jim pomáhal a slov jejich potvrzoval činěním divů.” (Mk 16,20) Nebe ještě čeká na průduchy, kterými se může rozlít na svět příliv milosti. Stejná moc, kterou měli apoštolové, bude dána všem, kteří chtějí sloužit Bohu. ^{6T 481}

Nepřítel použije veškeré lsti, jež je v jeho moci, aby na nových místech nezasvítilo světlo. On nechce, aby pravda svítila jako světlo. Svolíme k tomu, aby jeho plány na překážku díla se zdařily?

Jako v letu mizí čas ve věčnosti. Chce někdo zadržet Bohu, co mu náleží? Chce mu někdo odepřít to, co třebaže je dáno bez zásluhy, přece nemůže být zadrženo bez škody? Pán na každého přenesl nějakou úlohu. Svatí andělé očekávají, že my tuto úlohu splníme. Oni jsou našimi spolupracovníky, když bdíte, modlíte se a pracujete. Je-li rozum ovlivněn Duchem svatým, pak všechny vlastnosti podle božské vůle svorně působí společně. Potom lidé dají Pánu jeho vlastnictví a řeknou: „Protože od tebe všechno pochází a z ruky tvé jsme to dali.” Kéž Pán odpustí svému lidu, kde se toto nevykonalo.

Bratři a sestry, pokusila jsem se vyložit vám věci tak jak jsou, avšak můj pokus daleko nevystihuje skutečnost. Chcete odmítnout mou prosbu? To nejsem já, kdo vás vybízí. Je to Pán Ježíš, který vydal svůj život za svět. Já jsem jen uposlechla vůle Boží a Božího požadavku. Chcete-li se chopit příležitosti, abyste Božímu dílu prokázali čest a vážili si služebníků, které Bůh poslal, aby konali Jeho vůli tím, že vedou duše k nebi?

„Ale toto pravím: Kdo skoupě rozsívá, skoupě i žnout bude, a kdož rozsívá ochotně, ochotně i žíti bude. Jeden každý jakž uložil v srdci, ne s neochotné mysli aneb přinucení. Neboť ochotného dárce miluje Bůh. Mocen je pak Bůh všelikou milost rozhojniti v vás, abyste ve všem všudy všeliký dostatek majíce, hojní byli ke všelikému skutku dobrému, (jakož psáno jest: Rozsypal ^{6T 482} a dal chudým, spravedlnost jeho zůstává na věky. Ten pak, kterýž dává símě rozsívajícímu, dejž i vám chléb k jedení a rozmnožiž símě vaše, přispořiž úrody spravedlnosti vaší,) abyste všelijak obohaceni byli ke všeliké sprostnosti, kteráž působí skrze nás, aby díky činěny byly Bohu. Neboť služba oběti této nejen doplňuje nedostatky svatých, ale také rozhojňuje se v mnohé díků činění Bohu, příčinou schválení služby této, když chválí Boha z jednomyslné poddanosti vaší k evangeliu Kristovu a z upřímné té sdílnosti k sobě i ke všechněm a modlí se za vás ti, kteříž vás převelice milují pro vyvýšenou milost Boží ve vás. Díky pak Bohu z nevýmluvného daru jeho.” (2Kor 9,6-15)