EllenWhiteova.cz  (Na úvodní stránku) EllenWhiteova.cz


Křest

Svědectví pro církev - svazek šestý


Rejstřík - na začátek na začátek

Křest

6T 91 Význam ustanovení

Ustanovení křtu a večeře Páně jsou dva mohutné pilíře, jeden u vchodu a jeden uvnitř církve. Těmto ustanovením vtiskl Kristus jméno pravého Boha.

Kristus ustanovil křest jako znamení vstupu do jeho duchovního království. Učinil jej trvalou podmínkou, kterou musí vyplnit všichni, kteří se nacházejí pod autoritou Otce, Syna a Ducha svatého a chtěli by být uznáni. Dříve než člověk může, najde v církvi svůj domov, dříve, než překročí práh duchovního království Božího má dostat pečeť Božského jména: „Hospodin spravedlnost naše.” (Jer 23,6)

Křest je nejslavnostnější zřeknutí se světa. Kdo je pokřtěn v trojí jméno Otce, Syna a Ducha svatého, veřejně prohlašuje na počátku svého křesťanského života, že opustil satanovu službu a stal se členem královské rodiny, dítkem nebeského Krále. Uposlechl rozkazu: „A protož vyjděte z prostředku jejich a oddělte se, praví Pán, a nečistého se nedotýkejte.” Na nich se splnilo zaslíbení: „A budu vám za otce a vy mi budete za syny a dcery, praví Pán všemohoucí.” (2Kor 6,17-18)

Příprava na křest

Ucházející se o křest potřebují důkladnější přípravu. Potřebují poctivější poučení, než se jim obyčejně dostává. Zásady křesťanského života se musí objasnit těm, 6T 92 kteří teprve nedávno došli k pravdě. Nikdo se nemůže spoléhat na vyznání víry, jako důkaz toho, že má spasitelné spojení s Kristem. Nemáme jen říkat: „věřím”, nýbrž pravdu prakticky prožívat. Ve shodě našich slov, našeho chování a našich srdcí s vůlí Boží dokazujeme své spojení s Ním. Vždycky, když se někdo odřekne hříchu, jenž je přestoupení zákona, bude jeho život uveden ve shodu se zákonem a k úplné poslušnosti. To je práce Ducha svatého. Když se světlo Slova pečlivě studuje, tu hlasy svědomí a úsilí Ducha v srdci vyvolávají pravou lásku ke Kristu, který se vydal jako dokonalá oběť, aby vykoupil celého člověka s tělem, duší a duchem. Láska se projevuje v poslušnosti. Mezní čára mezi těmi, kteří milují Boha a zachovávají jeho nařízení, bude jasná a zřetelná.

Věrní křesťanští muži a ženy by se měli neustále snažit přivést duši, která se již přesvědčila o hříchu, ke správnému poznání spravedlnosti v Kristu Ježíši. Jestliže se někteří oddali touze po sobeckém sebeuspokojování tak, že ona vládne v jejich životě, pak si mají věřící všímat takovýchto duší tak, jako těch, které se musí zodpovídat. Nesmí zanedbávat věrné, jemné a láskyplné poučení, jež je pro novokřtěnce tak významné, aby se nekonala polovičatá práce. Nejprvnější zkušenost by měla být správnou zkušeností.

Satan chce zabránit tomu, aby člověk poznal, že je nutné oddat se úplně Bohu. Neodevzdá-li se člověk, nevyhýbá-li se hříchu, pak se žádosti a vášně snaží člověka ovládat a pokušení působí ve svědomí zmatek tak, že nenastane pravé obrácení. Kdyby si všichni byli vědomi boje, jenž musí každý vybojovat se satanovými pomocníky, kteří se snaží svádět, 6T 93 zlákat a oklamat, pak by se vynaložilo pilnější úsilí s lidmi mladými ve víře.

Zůstanou-li ale tyto duše ponechány samy sobě, budou často pokoušeny a pokušení nepostřehnou. Ať vědí, že mají právo vyprosit si dobrou radu. Ať vyhledávají společnost těch, kteří jim mohu pomoci. Když se spojí s věrnými, kteří Boha milují a bojí se Ho, obdrží sílu.

Naše společenství s takovými lidmi by mělo být duchovní a povzbudivé. Pán si všímá bojů každého slabého, pochybujícího a zápasícího. On chce pomoci všem, kteří se na Něho obrátí. Oni uvidí před sebou otevřené nebe a na žebříku, po jehož stupních se pokouší vystupovat, uvidí Boží anděly sestupující a vystupující.

Dílo rodičů. Rodiče, jejichž děti chtějí být pokřtěny, mají jistou povinnost. Předně musí sami sebe zkoušet, za druhé dávat svým dětem poučení ve víře. Křest je velmi svatým a důležitým ustanovením a měli bychom důkladně pochopit jeho význam. Křest znamená lítost nad hříchy a vstup do nového života v Kristu Ježíši. Křest by se neměl uspěchaně vnucovat. Rodiče a děti, uvažujte moudře o této záležitosti. Svolením ke křtu svých dětí rodiče slavnostně slibují, že budou věrnými poručníky těchto dětí a povedou je při utváření charakteru. Slibují, že budou tyto beránky stáda střežit se zvláštní oddaností, aby nezneuctili víru, kterou vyznávají.

Náboženské poučení by se mělo dětem udílet od nejranějšího mládí. Toto poučení nemá odsuzovat, ale má se podávat radostně a pokojně. Matky musí být neustále na pozoru, aby pokušení nezaskočilo děti v nepoznané podobě. 6T 94 Moudrým a příjemným poučením mají rodiče chránit své děti. Jako nejlepší přátelé těch nezkušených, by jim měli pomáhat v úsilí, aby zvítězily, neboť vítězství pro ně znamená všechno. Musí jim být jasné, že jejich vlastní milé děti, které se snaží správně jednat, jsou mladší členové Boží rodiny a měli by se horlivě snažit pomáhat jim jít přímou cestou po královské cestě poslušnosti. S milující horlivostí by je měli denně poučovat, co to znamená být dětmi Božími a Bohu odevzdat svou vůli. Učte je, že poslouchat Boha zahrnuje poslouchat také rodiče. To musí být úsilím každého dne, ba hodiny. Rodiče, dbejte na to, bděte a modlete se a učiňte své děti svými společníky.

Přišla-li nejšťastnější chvíle jejich života, milují-li z celého srdce Ježíše a chtějí-li být pokřtěny, pak s nimi jednejte s důvěrou. Než budou pokřtěny, ptejte se jich, jestli je jejich nejpřednějším životním cílem pracovat pro Pána. Pak jim řekněte, jak mají začít. Právě ta první poučení znamenají tak mnoho. Učte je prostě a jednoduše, jak mají konat svou první službu Bohu. Udělejte jim práci lehce pochopitelnou. Vysvětlete, co znamená odevzdat své vlastní já Pánu, jednat právě tak, jak to Jeho slovo požaduje a po poradě s křesťanskými rodiči.

Když po věrném úsilí spokojeně zjistíte, že vaše děti chápou význam obrácení a křtu a jsou opravdu obráceny, pak mohou být pokřtěny. Ale opakuji, připravte se napřed sami, abyste jednali jako věrní pastýři, kteří vedou jejich nezkušené nohy na úzkou cestu poslušnosti. Bůh musí působit na rodiče, aby svým dětem dávali pravý příklad lásky, zdvořilosti, křesťanské pokory a úplné odevzdanosti svého já Kristu. 6T 95 Svolíte-li ke křtu svých dětí a pak jim dovolíte dělat co se jim zlíbí a nepociťujete povinnost udržet jejich nohu na rovné cestě, jste tedy odpovědni za to, když ztratí víru, odvahu a zalíbení v pravdě.

Dílo kazatele. Dospělí kandidáti na křest by měli svou povinnost lépe chápat než mladší. Sborový kazatel má povinnost pečovat o tyto duše. Libují si ve falešných mravech a zvycích? Je povinností zvlášť kazatele se s nimi scházet. Dávejte jim biblické hodiny, mluvte, modlete se s nimi a objasněte jim, co Pán od vás žádá. Přečtěte jim, co praví Písmo o obrácení. Ukažte, jak se projevuje ovoce obrácení a důkaz, že milují Boha. Ukažte jim, že pravé obrácení vyžaduje změnu srdce, myšlenek a úmyslů. Špatné návyky mají zanechat. Hříchy pomluv, žárlivosti a neposlušnosti musí odložit. Každému zlému povahovému rysu musí vyhlásit boj. Teprve pak může věřící uvědoměle vztáhnout na sebe zaslíbení: „Proste a dáno bude vám.” (Mt 7,7)

Zkoušení křtěnců

Zkoušku učednictví těch, kteří se hlásí ke křtu, nebereme tak přísně, jak by tomu mělo být. Mělo by být jasné, zda jen prostě přijímají jméno adventistů sedmého dne, nebo se skutečně staví na Boží stranu, zda vyšli ze světa a oddělili se od něho a ničeho nečistého se nedotýkají. Před křtem by se měly důkladně prozkoumat zkušenosti křtěnců. Toto dotazování by nemělo být chladné a zdrženlivé, ale přátelské, jemné s poukazem nově obráceným na Beránka Božího, který snímá hříchy světa. 6T 96 Požadavky evangelia musí křtěnci brát vážně.

Obzvlášť důležité je, aby nově obrácení na víru byli poučeni o oděvu. S nově obrácenými zacházejme věrně. Projevuje se v jejich oblékání ješitnost? Chovají pýchu ve svém srdci? Modloslužba oblékání je mravní nemocí. Ta nesmí být přenesena do nového života. Ve většině případů přijetí evangelijních požadavků povede k rozhodné změně v oblékání.

Neměli bychom být nedbale oděni. Pro Krista, jehož jsme svědky, bychom se měli snažit, aby náš vzhled vypadal co nejlépe. Pro službu ve stánku Bůh podrobně vyznačil každou jednotlivost v oděvu těch, kteří před Ním sloužili. Jsme poučeni, že zvlášť dbá na oděv těch, kteří Mu slouží. Velmi přesné byly pokyny o árónově šatu, neboť jeho roucho mělo symbolický význam. Oděv Kristových následovníků má být také symbolem. Ve všech věcech máme být Jeho představitelé. Náš zevnějšek by se měl stále vyznačovat upraveností, skromností a čistotou. Slovo Boží však nedoporučuje žádné změny oděvů pouze z důvodů módy, abychom mohli vypadat jako svět. Křesťané nemají ozdobovat svou osobu nákladnou nádherou, nebo drahými šperky.

Na slova Písma svatého, které mluví o oděvu, by se mělo pečlivě dbát. Musíme porozumět tomu, čeho si Pán při odívání cení. Všichni, kteří vážně dychtí po milosti Kristově, budou dbát na vzácná slova poučení, daná Bohem. I způsob našeho oděvu bude vyjadřovat pravdu evangelia.

Všichni, kteří studují život Kristův a jednají podle Jeho naučení, stanou se podobnými Kristu. Jejich vliv bude takový jaký byl Jeho. 6T 97 Jejich charakter bude bezvadný. Kráčejí-li cestou pokorné poslušnosti a konají-li vůli Boží, působí vlivem, jež mluví pro pokrok díla Božího a pro jeho čistotu. Prostřednictvím těchto důkladně obrácených duší se má světu vydávat svědectví o posvěcující moci pravdy na lidský charakter.

Poznání Boha a Ježíše Krista, jež se projevuje v povaze, znamená povznesení se nad všechno, co se cení na zemi nebo v nebi. Ono je nejvyšší výchovou a klíčem k branám Božího města. Božím úmyslem je, aby všichni, kteří křtem přijímají Krista, toto poznání měli. A je povinností služebníků Božích objasnit křtěncům milost vznešeného povolání v Kristu Ježíši.

Obřad křtu

Jestli je to možné, vykonejte křest v čistém jezeře nebo v tekoucím proudu. Provádějte tento obřad se vší vážností a slavnostností. Při takové bohoslužbě jsou vždy přítomni Boží andělé.

Ten, kdo tento obřad vykonává, by se měl snažit, aby křest působil slavnostním, posvěcujícím vlivem na všechny přítomné. Každý církevní obřad by se měl konat tak, aby působil povznášejícím vlivem. Nic by se nemělo dělat obyčejným způsobem, nebo na úrovni všedních věcí. Naše sbory se musí vychovávat k větší vážnosti a úctě ke svatým bohoslužbám. Způsobem, jakým kazatelé vedou tyto bohoslužby, vychovávají a vzdělávají lid. Zdánlivě malé úkony, jež cvičí a učí duši kázni pro věčnost, mají dalekosáhlé následky pro povznesení a posvěcení sboru.

Každý sbor by si měl opatřit křestní roucha pro křtěnce. To by se nemělo považovat 6T 98 za zbytečné vydání prostředků, neboť to náleží k věcem, jichž je třeba uposlechnout jako výslovného příkazu: „Všecko slušně a podle řádu ať se děje.” (1Kor 14,10)

Není dobré, když si křestní šaty půjčuje jeden sbor od druhého. Je-li jich zapotřebí, často se nemohou najít, snad si někdo křestní šat vypůjčil a nevrátil. Každý sbor má mít svá vlastní křestní roucha. Učiňme sbírku na tento účel. Když celý sbor přispěje, nebude to těžkým břemenem.

Křestní šaty by měly být ušity z pevné látky, nějaké tmavé barvy, kterou by voda nepoškodila a dole by měly být zatíženy. Mají to být vkusné, slušné šaty, jež jsou šity podle uznaného vzoru. Neměly by se ozdobovat, skládat v záhyby nebo vypasovat. Takové nákladné zhotovení není na místě. Když křtěnci mají smysl pro význam křtu, nebudou pociťovat touhu po osobní okrase. Avšak nemělo by se také použít nic, co je nevzhledné a nevhodné, neboť by to bylo urážkou Boha. Všechno, co souvisí s posvátným výkonem křtu by mělo být co nejdokonaleji připraveno.

Po křtu

Slib, který při křtu na sebe bereme, obsahuje mnohé. Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého jsme byli podobně pohřbeni jako Kristus a podle Jeho zmrtvýchvstání vzkříšeni. Nyní máme vést nový život. Náš život má být spojen s Kristem. Napříště má věřící myslet na to, že patří Bohu, Kristu a Duchu svatému. Všechno světské uvažování se má podřídit tomuto novému spojení. Veřejně prohlásil, že již nechce žít v pýše a v hříšné povolnosti. Od nynějška již nemá žít nedbale, lhostejně a pohodlně, neboť uzavřel smlouvu s Bohem a odumřel světu. Má žít pro Pána a použít všechny své schopnosti pro Něho a stále myslet na to, že nese Boží pečeť, že je členem Kristova království a má podíl na Božské povaze. Má Bohu odevzdat všechno, čím je a co má a používat všechny dary ke cti Jeho jména.

Závazky, jež jsou učiněny při křtu jsou oboustranné. Jestli se na tom podílí jako poslušní lidé, mají také právo se modlit: „Nechť dnes poznají, že jsi ty Bůh v Izraeli!” (1Král 18,36) Skutečnost, že jsi byl pokřtěn ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého, je ujištěním, že se jejich pomoci dožaduješ. Pán vyslyší a odpoví na modlitby svých upřímných následovníků, kteří nesou jho Kristovo a v Jeho škole se učí tichosti a pokoře. „Protož povstali-li jste s Kristem, vrchních věcí hledejte, kdež Kristus na pravici Boží sedí. O vrchní věci pečujte, ne o zemské. Neboť zemřeli jste a život váš skryt je s Kristem v Bohu.” (Kol 3,1-3)

„Protož oblecte se jako vyvolení Boží, svatí a milí, v milosrdenství, v dobrotivost, nízké o sobě smýšlení, krotkost, trpělivost. Snášejíce jeden druhého a odpouštějíce sobě vespolek, měl-li by kdo proti komu žalobu. Jako i Kristus odpustil vám, tak čiňte i vy. Nad to pak nade všecko oblecte se v lásku, která je svazek dokonalosti. A pokoj Boží ať vládne v srdcích vašich k němuž i povoláni jste v jedno tělo a buďte vděční... A všecko čiňte ve jménu Pána Ježíše, díky činíce Bohu a Otci skrze něho.” (Kol 3,12-17)

Rejstřík - na začátek na začátek

EllenWhiteova.cz - Zajímavé webové odkazy