^{6T 321} Měli bychom si vážit rozumného, bohabojného a pravdu milujícího kolportéra, vždyť má přece postavení jako pracovník evangelia. Mnozí naši mladí kazatelé a takoví, kteří se připravují ke kazatelskému úřadu, mohou, jsou-li opravdu obráceni, vykonat mnoho dobrého jako knižní evangelisté. Přicházejí-li do styku s lidmi a přinášejí jim naše spisy, pak učiní zkušenosti, kterých by nenabyli pouhou kazatelskou činností. Kdyby chodili dům od domu, mohli by mluvit s lidmi a libá vůně života Kristova by z nich proudila. Kdyby se takto snažili být jiným k požehnání, byli by sami požehnáni a učinili by zkušenosti víry, přibývalo by jim silně znalostí Písma svatého a stále by se učili, jak získávat duše pro Krista.

Všichni naši kazatelé by se neměli zdráhat mít u sebe knihy, aby je šířili ve svém prostředí. Všude, kam kazatel jde, může také zanechat knihu v rodině u níž se zastaví, aby jim ji buď prodal nebo zapůjčil. Mnoho takové práce bylo vykonáno v prvních průkopnických dobách. Kazatelé pracovali jako knižní evangelisté a prostředky získané prodejem knih použili k šíření díla tam, kde byla potřebná pomoc. Mohli o způsobu této práce rozumně promlouvat, neboť na tomto poli nabyli zkušenosti.

Nikdo by si neměl myslet, že to poníží kazatele evangelia, jestliže se bude podílet na knižní evangelizaci, aby přinesl pravdu lidem. Koná-li tuto práci, pracuje právě tak jako apoštol Pavel, jenž o tom říká: „Vy víte od prvního dne, v kterýž jsem přišel do Asie, kterak jsem po všechen ten čas s vámi byl, slouže Pánu se vší pokorou i mnohými slzami a pokušeními, ^{6T 322} kteráž na mne přicházela z úkladů židovských, kterak jsem ničeho nepominul, což by užitečného bylo, abych vám neoznámil, a neučil vás vůbec zjevně i po domech, svědectví vydávaje i Židům i Řekům o pokání k Bohu a o víře v Pána našeho Ježíše Krista.” (Sk 20,18-21) Výmluvností nadaný Pavel, jemuž se Bůh podivuhodně zjevil, chodil dům od domu v slzách a pokušeních s pokorným srdcem.

Kdo by byl rád kazatelem a chtěl by se bezvýhradně oddat Bohu, v knižní evangelizaci bude moci mluvit o mnoha věcech, jež se týkají budoucího věčného života. Takto získaná zkušenost bude mít velkou cenu pro ty, kteří se připravují na kazatelský úřad tím, že Duch Boží je provází; tak budou muži i ženy připraveni stát se pracovníky, pastýři Božího stáda. Když stále myslí na to, že Kristus je jejich průvodcem, ve všech obtížných situacích a při všech zkouškách, budou cítit posvátnou úctu a duchovní radost. Budou se učit, jak se mají modlit při své práci. Budou vychováni k trpělivosti, přívětivosti, vlídnosti a ochotě pomáhat. Budou projevovat pravou křesťanskou zdvořilost a myslet na to, že Kristus, jejich průvodce, nemůže schvalovat drsná, nevlídná slova nebo city. Jejich slova budou čistá. Sílu řeči budou pociťovat jako dar, jenž jim byl propůjčen k tomu, aby konali vysoké a svaté dílo. Lidský pomocník se bude učit, jak má představovat toho božského Průvodce, se kterým je spojen. Onomu neviditelnému Svatému bude prokazovat úctu a poctu, protože nese jeho jho a naučil se jeho čistému, svatému chování. Kdo tomuto božskému Průvodci důvěřuje, bude mít úspěch. Obdrží sílu, aby poselství pravdy obklopil posvěcenou krásou. ^{6T 323}

Jsou někteří, kteří jsou zvlášť schopni pro práci knižního evangelisty a kteří na tomto poli vykonají více, než by vykonali kázáním. Když v nich přebývá Kristův Duch, budou jiným sdělovat Jeho slovo a těmto lidem poukazovat na přítomnou pravdu. Lidé, kteří jsou schopni pro tuto práci, s ní začínají, ale nerozvážný kazatel jim může lichotit, že by měli svého nadání použít místo ke knižní evangelizaci ke kázání. Takto jsou ovlivňováni, aby získali kazatelský dekret a tak lidé, kteří mohli být vzděláni na dobré misionáře, aby vyhledávali rodiny v jejich domově a mluvili s nimi a modlili se, odvrátili se od své práce, pro kterou jsou schopni, aby se stali ubohými kazateli a pole, které potřebuje tak mnoho pracovníků a na kterém by se vykonalo mnoho dobrého, je zanedbáváno.

Kázáním slova chce Pán dát světu varovné poselství. V Písmu svatém se nám představuje věrný Učitel jako Pastýř Božího stáda. Máme si ho vážit a cenit si jeho práce. Pravá lékařská misie je spojena s kazatelským úřadem, knižní evangelizace má být částí lékařské misie a kazatelského úřadu. Ke všem, kteří pracují v tomto díle bych chtěla zvolat: Když navštěvujete lidi, řekněte jim, že jste pracovníci evangelia a že milujete Pána. Neubytuj se v hotelu, ale bydli soukromě a seznam se s rodinou. Kristus rozséval símě pravdy všude kde byl a jako Jeho následovníci můžete svědčit pro Mistra, pracujete-li v rodinných kruzích. Když se takto přiblížíte k lidem, najdete často nemocné a malomyslné. Jestli se úzce přimknete ke Kristu a nesete Jeho jho, učíte se denně od Něho, jak se ustaraným a zklamaným, ^{6T 324} zarmouceným a zlomyslným srdcím zvěstuje poselství pokoje a útěchy. Můžete malomyslným poukázat na slovo Boží a nemocné vést k modlitbě k Pánu. Modlíte-li se, pak mluvíte s Kristem jako s důvěrným, milovaným přítelem. Jako dítky Boží projevujete vlídnou, smělou a radostnou důstojnost. Toho si lidé budou vážit.

Knižní evangelisté by měli umět poučovat o ošetřování nemocných. Měli by se naučit jednoduchým metodám přírodní léčby. Pak mohou pracovat jako zdravotní misionáři a sloužit těm, kteří jsou nemocní na duši i na těle. Tato práce by měla nyní dělat pokroky ve všech dílech světa, pak by mnozí lidé modlitbami služebníků Božích a jejich poučováním mohli přijmout požehnání.

Musíme si uvědomovat důležitost knižní evangelizace jako jednoho z velkých prostředků, jak vyhledávat ohrožené a přivádět je ke Kristu. Knižním evangelistům by se nikdy nemělo překážet, aby vypravovali o lásce Kristově a o své zkušenosti ve službě pro Mistra. Měli by upřímně mluvit s probuzenými nebo se také modlit. Prostá zkušenost o lásce Kristově k lidem jim bude otevírat dveře i do domovů nevěřících.

Když knižní evangelista vyhledá lidi v jejich příbytcích, bude jim často moci předčítat z Bible nebo z knih, které učí pravdě. Zastihne-li takové, kteří hledají pravdu, může s nimi mít biblickou úvahu. Právě tyto biblické úvahy lidé potřebují. Ty, kteří vydávají svědectví o své práci se ztracenými lidmi, použije Bůh ve své službě. Jejich prostřednictvím dá poznání těm, kteří se chtějí dát poučit.

Mnozí, kteří pracují jako knižní evangelisté, projevují horlivost, jež neodpovídá jejich poznání. Z nedostatku moudrosti ^{6T 325} a protože by si tak rádi hráli na kazatele a teology, bylo skoro nutné našim knižním evangelistům uložit omezení. Když hlas Páně volá: „Koho pošlu? A kdo nám půjde?” Duch Boží vnukne našim srdcím odpověď: „Tady jsem, pošli mne!” (Iz 6,8) Ale pamatujte, že vašich rtů se musí nejdřív dotknout žhavé uhlí z oltáře. Potom slova, jež mluvíte, budou moudrá a svatá a budete vědět co mluvit a co nemluvit. Nebudete se pokoušet projevit svou obratnost jako teologové a budete se pečlivě vyhýbat tomu, abyste nevzbudili bojovného ducha nebo nezpůsobili předsudky, když přednášíte sporné učení. Budete moci dost mluvit tom, co nezpůsobuje nepřátelství a otevírá srdce, aby si posluchač přál hlubší poznání Božího slova.

Pán chce, abyste získávali duše, aniž byste jim vnucovali články učení. Měli byste být stále připraveni „k vydání počtu všem, kdož by od vás požadovali zprávu z té naděje, kteráž je ve vás, a to s tichostí a s bázní.” (1Petr 3,15) Čeho bychom se měli bát? Nuže, měli bychom se bát, aby naše slova neprozrazovala domýšlivost, abychom nemluvili nepromyšleně, aby slova a jednání byla podobná Kristu. Přimkni se pevně ke Kristu a představuj pravdu tak, jak je v Něm. Srdce budou uchvácena vypravováním o smírčí oběti Kristově. Naučíte-li se Kristově mírnosti a pokoře, budete vědět, co máte říci lidem, neboť Duch svatý vás bude poučovat, jaká slova musíte mluvit. Kdo si uvědomí nutnost vedení srdce Duchem, bude moci rozsévat símě, jež nese ovoce ve věčném životě. V tom je práce knižního evangelisty.