^{6T 105} Na všech stanových shromážděních bychom měli pro děti a mládež něco podniknout. Měli bychom denně děti shromažďovat do zvláštního dětského prostředí, biblických dětských školek nebo zahrádek, pod vedením kvalifikovaných učitelů. Prostou řečí bychom je měli poučovat z Písma i přírody. Metody dětské zahrádky a podobenství z přírody budou velkou předností při probuzení jejich zájmu. Na některém z našich stanových shromáždění se dětská shromáždění konala i dvakrát denně. Když je venku hezky, mohli by jít učitelé s dětmi po ranní hodince na procházku a při procházce na pobřeží řeky nebo travnatých polích si lze odpočinout a přitom se stručně poučit z přírody. Při takovém výkladu se děti mohou seznámit s Kristovými podobenstvími. Pravda bude upevněna v jejich mysli jako hřebík na pravém místě.

Cílem naší práce pro děti by neměla být jen výchova a starost o ně, nýbrž usilovat o jejich obrácení. Měli bychom prosit o Boží požehnání na zaseté símě a přesvědčení Ducha svatého uchopí i ty nejmenší. Uplatníme-li víru v Boha, budeme schopni je vést k Beránku Božímu, který snímá hříchy světa.

Je to velice důležité dílo v zájmu mladších členů Boží rodiny. Na těchto shromážděních se i děti, jimž se doma nedostalo křesťanské výchovy, mohou naučit mnohé, co jim velice pomůže. Jsou-li děti vyučeny v prostotě Kristově, přijmou poznání a když se vrátí do svých domovů, budou vynášet z pokladu srdce vzácné naučení.

Mládeži by měla být dána příležitost k poučení z Božího slova. ^{6T 106} Měla by jim být vysvětlena biblická pravda. Ti, kteří mají zkušenost v pravdě, by měli zkoumat Písmo s nimi. To bude jako dobré símě zaseto do země.

Shromáždění pro děti a mládež, která budou správně vedena, budou navštívena mnohými, kteří nejsou z našich řad a to, co se zde naučili, budou opakovat doma. Prostřednictvím dětí lze oslovit i rodiče. Na našich stanových shromážděních v Austrálii byla tato dětská oddělení prostředkem velkého dobra.

Nyní následuje krátká zpráva o vykonaném díle v tomto směru při jednom australském stanovém shromáždění, jak to zaznamenal jeden z jeho účastníků:

„První sobotu byly děti roztříděny do oddělení a skupin a učitelé zahájili svou práci. Na počátku bylo šest dětí v prvním oddělení a asi patnáct v dětské školce. Jakmile se děti od sousedů dověděly o shromáždění, začaly je navštěvovat a každý den přišli do třídy noví jednotlivci. Průměrná denní účast zvenku se pohybovala mezi 80 - 100 dětmi a v neděli jich bylo ještě více. Většina dětí chodila velice pravidelně. Týž duch opravdovosti, pozornosti a pořádku, jaký charakterizoval bohoslužby mezi staršími, se projevoval i mezi dětmi ve shromážděních. Ve třídě i při společně opakovaných úkolech se děti mohly zúčastnit i naslouchat a brzy se tu cítily jako doma, což bylo svědectvím o jejich zájmu.

Každá hodina začínala společným cvičením, po němž následovalo studium ve třídách a na závěr se všichni shromáždili ke stručnému opakování a ke zpěvu. Po zpěvu a modlitbě se opakovalo hlavní heslo a všechny verše k zapamatování, které se naučili dříve, ^{6T 107} ať už společně, jednotlivě, nebo obojím způsobem. Krátké, přiléhavé čtení nebo recitaci předneslo jedno, nebo dvě děti, které si to předem ochotně připravily. Děti se učily a recitovaly Abecedu Písma a přitom si každý z nich vybral vlastní písmeno a verš. Doma si vybraly a naučily verš a tato zodpovědnost u nich vyvolala další iniciativu, aby přišly i následujícího dne a pravidelně se scházely.

Pohotové odpovědi při opakování svědčily o tom, že zájem o práci ve třídě byl značný a že mnoho vzácných pravd proniklo do myslí a srdcí dětí. Když se děti vrátily do svých domovů, rodiče byli překvapeni a s radostí poslouchali opakování celé lekce. Mnoho rodičů různými způsoby vyjádřilo svou vděčnost za to, co pro děti bylo uděláno a litovali, že shromáždění musí tak brzy skončit.

Několik učitelů z nedělní školy navštívilo shromáždění a vyznali, jak velice se těšili a jaký užitek měli z vykonané práce. S dětmi přišli někdy i rodiče a zdálo se, že mají takový zájem jako děti. Jiní, nesdílející naše názory, se snažili své děti obléct čistě a dovolili jim přijít. Někteří rodiče poznamenali, že nevědí, co jsme s jejich dětmi dělali, ale jedno je jisté, že děti chtěly jít a nemohli je doma udržet. Některé děti přicházely z daleka a my jsme měli všechny důvody věřit, že mnoho z rozsévaného semene padlo do úrodné půdy.”

°°°°

Dobré símě, rozseté v tomto shromáždění by nemělo zahynout pro nedostatek péče. Mnohé rodiče by těšilo, kdyby poučení dané jejich dětem na stanovém shromáždění mohlo pokračovat. ^{6T 108} Rádi by své děti dali do školy s týmiž zásadami a způsoby. Je-li zájem rodičů a dětí probuzen, je svatou příležitostí zřídit školu, v níž může pokračovat dílo započaté na stanovém shromáždění.

Pro probuzení věřících a zorganizování sborů by taková škola měla velikou cenu pro šíření a upevnění díla. Pracovníci na nových územích by se neměli domnívat, že mohou volně opustit své pracovní pole, dokud sborům nepřipraví to nejpotřebnější pro jejich blaho. Měli by postavit nejen přiměřenou modlitebnu, ale také zařídit vše potřebné pro vybudování církevní školy.

Tato věc mi byla jasně předložena. Viděla jsem na různých místech nové a nové skupiny věřících a vybudované modlitebny. Tito noví členové ochotně pomáhali a ti, kteří měli prostředky, podpořili jimi dílo. V suterénu sboru jsem viděla místnost pro školu, kde se děti mohly učit pravdám Božího Slova. Posvěcení učitelé byli vybráni, aby šli do těchto míst. Ve škole nebylo mnoho dětí. Byl to však šťastný začátek.

Při rozmachu díla jsem slyšela zpěv dětí a rodičů:

„Nebude-li Hospodin stavěti domu, nadarmo usilují ti, kteříž stavějí jej. Nebude-li Hospodin ostříhat města, nadarmo bdí strážný.” (Ž 127,1)

„Chval duše má Hospodina. Chváliti budu Hospodina, dokud jsem živ a žalmy zpívati Bohu svému, dokud mne stává. Nedoufejte v knížatech, v synech lidských, v nichž není vysvobození.” (Ž 146,1-3)

„Chvalte Hospodina stvoření nebeské, chvalte ho na výsostech. Chvalte jej všichni andělé, chvalte jej všichni zástupové jeho. Chvalte jej slunce i měsíc, chvalte jej všechny jasné hvězdy.” (Ž 148,1-3)

Zřizování sborů, budování modliteben a škol se šířilo z města do města. Na každém místě věřící vynakládali sjednocené, vytrvalé úsilí a Pán pracoval a posiloval své dílo. Něco se konalo pro zveřejnění pravdy.

To je dílo, které se má konat v Americe, Austrálii, v Evropě a všude, kde skupiny lidí přicházejí k pravdě. Probuzené skupiny potřebují bohoslužebné místo. Potřebné jsou školy, kde se dětem může dostat biblické poučení. Učebna je potřebná právě tak, jako modlitebna. Pán má ty, které zapojí do budování škol, připravíme-li jim cestu.

°°°°

Tam, kde je málo věřících, by se měly spojit dva nebo tři sbory a vybudovat skromnou stavbu pro církevní školu. Všichni by se měli podělit o výdaje. Je nejvyšší čas, aby světitelé soboty oddělili své děti od světských společností a poskytli jim ty nejlepší učitele, kteří budou pokládat Písmo za základ všeho studia.