^{6T 384} Pán dal svému lidu poselství pro tuto dobu. Ono poselství nacházíme u Malachiáše ve třetí kapitole. Mohl by Pán ještě jasněji a určitěji vyjádřit své požadavky, než to učinil v této kapitole?

Měli bychom stále myslet na to, že Boží požadavky na nás mají přednost před všemi jinými požadavky. Bůh nám dává štědré dary, avšak On s lidem uzavřel smlouvu, že mu vrátí desátý díl svého majetku. Bůh milostivě svěřuje lidem své poklady, ale o desátku říká: Ten patří mně. Tak, jako Bůh svěřuje lidem své vlastnictví, tak lidé mají Pánu z celého svého majetku vrátit poctivý desátek. Tak to nařídil i Ježíš.

Tento závazek obsahuje vážné následky, plnění tohoto závazku je příliš svaté, než aby mohlo zůstat přenecháno lidskému mínění. Neměli bychom se cítit svobodni jednat v tom podle vlastního uvážení, ale dostát požadavkům Božím a pravidelně odkládat částky pro jeho dílo jako svaté.

Prvotiny plodů

Kromě desátků Pán požaduje prvotiny našich veškerých příjmů. Vyhrazuje si pro sebe, aby se jeho dílo na zemi mohlo hojně podporovat. Činnosti služebníků Páně nemá překážet nuzná podpora. Hlásání Slova života jeho posly se tím nesmí znesnadňovat. Učí-li pravdě, pak musí mít dostatek prostředků k použití, aby mohli dílo v pravý čas podporovat a mohli působit tím nejlepším a nejpožehnanějším vlivem. Milosrdenství se musí konat prakticky a chudým a trpícím se musí pomáhat. Dary a oběti slouží k tomuto účelu. ^{6T 385} To se musí konat zvlášť v nových polích, kde korouhev pravdy ještě není vztyčena. Kdyby staří a mladí, kteří se počítají k Božímu lidu, konali svou povinnost, pak by nebylo nedostatku v pokladnici. Kdyby všichni poctivě přinášeli desátky a posvětili Pánu prvotiny svého příjmu, pak by bylo po ruce hojně prostředků pro jeho dílo. Avšak nařízení Boží nejsou ani ctěna ani plněna, a tím vzniká citelný nedostatek.

Pamatujte na chudé

Měli bychom ze svého života vymýtit jakoukoliv rozhazovačnost, neboť doba, kdy ještě můžeme pracovat, je krátká. Všude kolem nás vidíme nedostatek a utrpení. Mnohé rodiny nemají dost jídla, děti volají po chlebě. Často se domácnostem chudých nedostává potřebného nábytku a ložního prádla. Mnozí žijí v chatrčích, jež postrádají jakékoliv pohodlí. Křik chudých stoupá k nebi. Bůh vidí jejich bídu a slyší jejich volání, ale mnozí myslí jen na sebe. Zatímco jejich bližní hladovějí a strádají, vydávají veliké sumy za marnotratné požitky a jedí více, než je jim prospěšné. Co řeknou jednou tito lidé o sobeckém používání Bohem svěřených prostředků, až budou muset skládat účty? Kdo nedbá na nařízení Boží pokud se týká chudých, ten potom pozná, že oloupil nejen své bližní, ale i Boha a zneužil jeho dobrotu.

Vše náleží Bohu

Všechno dobré, jemuž se člověk těší, darovala mu milost Boží. Bůh je ten veliký, dobrotivý dárce. Jeho láska se zjevuje v přehojném zaopatření člověka. On nám dal čas zkoušky, ve kterém se máme rozvinout v takovou bytost, která může být přijata do nebe. ^{6T 386} Ne snad proto, že by On něco potřeboval, máme pro něho odložil jeden díl našeho majetku.

Pán stvořil v zahradě Eden různé stromy půvabného zjevu a na nich bylo dobré jídlo. Adam a Eva se měli těšit jejich plody v rozkoši srdce až na jednu výjimku. Ze stromu poznání dobrého a zlého jíst neměli. Tento strom měl lidem neustále připomínat, že Bůh je majitelem všech věcí. Takto jim dal příležitost, jak mají projevovat svou víru a svou důvěru v něho, dokonalou poslušností jeho požadavků.

Tak je tomu také s Božími požadavky na nás. Pán klade své poklady do rukou lidí, požaduje ale, aby byl odložen desátek jako jeho majetek, byl přenesen do jeho pokladnice, jemu posvěcen a použit pro svaté účely, totiž na zaopatření těch, kteří nesou poselství spasení do celého světa. Bůh si vyhrazuje tento díl, aby stále proudily prostředky do jeho pokladny a světlo pravdy se mohlo nést blízkým i vzdáleným. Věrným plněním tohoto požadavku uznáváme, že Bůh je vlastníkem všech statků.

Nemá Pán právo to od nás požadovat? Nedal z lásky svého jednorozeného Syna, aby nás zachránil od smrti? Neměly by tedy naše děkovné oběti téci do jeho pokladny, aby se mohly použít na podporu jeho království na zemi? Je-li Bůh vlastníkem všech našich statků, neměli bychom mu tedy z vděčnosti přinášet dobrovolné dary a děkovné oběti, abychom takto uznávali jeho vlastnické právo na tělo, duši, ducha a majetek? Kdyby se plnil Boží plán, byl by nyní v jeho pokladně dostatek prostředků, které by umožňovaly, aby kazatelé vstupovali na nová území, kromě toho by byl dostatek spolupracovníků, aby společně s kazateli vztyčili korouhev pravdy na nejtemnějších místech země.

^{6T 387} Bez výmluvy

Je to Bohem stanovený plán, že lidé mají Pánu vrátit, co je Jeho. Je to tak jasně vysloveno, aby se nikdo nemohl omlouvat, že neporozuměl, nebo obcházel Bohem uloženou povinnost a odpovědnost. Kdo tvrdí, že se to nemusí považovat za povinnost, ukazuje tím před nebem, před sborem a před světem, že nechce uznat tyto tak jasně vyslovené požadavky. Takoví lidé jsou toho názoru, že by se jejich majetek zmenšil, kdyby plán Páně plnili. Ve své lakotě chtějí celý základní kapitál i s úroky spotřebovat pro sebe.

Bůh klade na všechen lidský majetek svou ruku a praví: Já jsem vlastníkem vesmíru, všechny statky náleží mi. Desátek, který jste zadrželi, je určen pro zaopatření mých sluhů, kteří mají otvírat Písmo těm, jenž žijí ještě v temnotě a neznají můj zákon. Když vy desátek náležející mi použijete k ukojení svých osobních přání, oloupili jste duše o světlo, jež jsem jim chtěl darovat. Měli jste příležitost dokázat mi svou věrnost, ale vy jste to neučinili. Vy jste mne oloupili, vy jste ukradli můj desátek. „Naprosto zlořečení jste.” (Mal 3,9)

Další příležitost

Pán je dlouho shovívavý a dobrotivý a těm, kteří tak jednali, dává příležitost k polepšení. Říká: ”Navraťte se ke mně a navrátím se k vám.” Ale oni se ptají: „V čem bychom se měli navrátit?” (Mal 3,7) Oni své prostředky upotřebili co nejlépe pro sebe a pro oslavení sebe, jakoby byl jejich majetek jejich vlastnictvím a ne propůjčený poklad. Jejich otupělé svědomí je tak tvrdé a stalo se tak nevnímavé, že nepoznávají velikost své nepravosti, která je příčinou, ^{6T 388} že uzavřeli cestu pravdě, takže pravda nemůže vpřed.

Ačkoliv smrtelní lidé ony statky, které Bůh vyhradil pro hlásání evangelia, aby ztraceným přineslo zprávu o spasitelné lásce, spotřebovali pro sebe a tak tuto cestu sobectvím uzavřeli, ještě se ptají: „V čem tě loupíme?” Bůh jim odpovídá: „V desátcích a obětech. Naprosto zlořečení jste, protože mne loupíte, vy pokolení všecko.” Celý svět se podílí na olupování Boha. Za peníze, které On lidem půjčil, holdují zábavám, hýření, hodování a hanebnému požitkářství. Bůh ale říká: „K vám pak přikročím s pomstou.” (Mal 3,8.9.5) V onen veliký den, kdy celý svět musí vydávat počet, bude každý posuzován podle svých skutků.

Požehnání

Bůh chce žehnat všem, kteří poslouchají jeho přikázání. „Sneste všecky desátky do obilnice, aby byla potrava v domě mém a zkuste mne v tom, praví Hospodin zástupů, nezotvírám-li vám průduchů nebeských a nevyleji-li na vás požehnání, tak, že neodoláte. A přimluvím pro vás tomu, což zžírá a nebude vám kazit úrod zemských, aniž vám pochybí vinný kmen na poli, praví Hospodin zástupů.” (Mal.3,10-11.)

Jak mohou lidé se zřetelem na tyto slova plná světla a pravdy zanedbávat tak jasnou povinnost? Jak mohou neposlouchat Boha, když poslušnost znamená požehnání na časných a duchovních statcích, neposlušnost naproti tomu kletbu Boží? Satan je zhoubce. ^{6T 389} Bůh nemůže žehnat těm, kteří odmítají být věrnými šafáři. Vidíme na světě neštěstí všeho druhu v plné míře. Proč je tomu tak? Bůh nepoužívá své moci, aby zabránil zlu. Svět pohrdá slovem Božím. Žije, jako by nebylo Boha. Lidé jako za dnů Noemových odmítají každou myšlenku na Boha. Bezbožnost vládne hrozným způsobem, země zraje ke žni.

Reptalové

„Rozmohla se proti mně slova vaše, praví Hospodin, avšak říkáte: Což jsme mluvili proti tobě? Říkáte: Daremná jest věc sloužiti Bohu, a jaký zisk, budeme-li ostříhati nařízení jeho a budeme-li choditi zasmušile, bojíce se Hospodina zástupů? Nýbrž nyní blahoslavíme pyšné. Ti, kteří páší bezbožnost, vzdělávají se a pokoušející Boha, vysvobozeni bývají.” (Mal 3,13-15) Tak naříkají ti lidé, kteří zadrželi to, co náleží Bohu. Pán je žádá, aby své desátky přinesli do jeho obilnice a zkusili, zda na ně nevylije své požehnání. Ale oni se ve svém srdci protiví Bohu a stěžují si na něho. Olupují Ho o jeho statky a zpronevěřují je. Vytýká-li jim jejich hřích, říkají: Měl jsem neštěstí, má úroda byla jen nepatrná, bezbožní naopak mají štěstí. Nevyplácí se dodržovat nařízení Páně.

Bůh však nechce, aby někdo před Ním naříkal. Kdo takto proti Bohu reptá, sám na sebe nehodu přivolal. Oloupili Boha a překáželi jeho dílu, protože peníze, jež měly být přineseny do jeho pokladnice, spotřebovali na sobecké účely. Dávají najevo svou nevěrnost tím, že neplní Bohem předepsaný plán. ^{6T 390} Když jim dal Bůh úspěch a vyzval je, aby mu přinesli jeho díl, vrtěli hlavami a nechápali to jako svou povinnost. Uzavřeli se, aby nemuseli vidět. Zadrželi peníze Páně a tak bránili, aby se konalo dílo, jež On nařídil. Proto na ně přišlo zlořečenství a Pán dovolí zhoubci, aby jejich plody zničil a přivedl je do neštěstí.

„Ti, kteří se bojí Hospodina”

U Malachiáše 3,16 je psáno o opačně smýšlejících lidech, kteří se neshromažďují, aby Boha kritizovali, ale aby mluvili o Jeho slávě a velebili Jeho milost. Oni vyplnili věrně svou povinnost a Pánu dali, co je jeho. Jejich svědectví podněcuje anděly, aby zpívali a radovali se. Oni si na Boha nestěžují. Ti, kdo kráčí ve světle a věrně a svědomitě plní své povinnosti, ti nenaříkají a také nevyhledávají chyby; oni mluví slova plná povzbuzení, víry a naděje. Naříkají jen ti, kteří slouží sobě a nedávají Bohu, co je Jeho.

„Tehdy ti, kteří se bojí Hospodina, mluvili jeden k druhému. I pozoroval Hospodin a slyšel a psána jest kniha pamětná před ním pro ty, kteříž se bojí Hospodina a myslí na jméno jeho. Ti budou, praví Hospodin zástupů v den, kterýž já učiním, mým klenotem a slituji se nad nimi, jako se slitovává otec nad synem svým, kterýž mu slouží. Tehdy obratíte se a uzříte rozdíl mezi spravedlivým a bezbožným, mezi tím, kdo slouží Bohu a tím, kdo jemu neslouží.” (Mal 3,16-18)

°°°°

Odměnou upřímné štědrosti je stále těsnější společenství ducha a srdce s Duchem. ^{6T 391}

Člověk, který měl neštěstí a upadl do dluhů by neměl brát díl Páně, aby jím zaplatil dluhy u svých bližních. Měl by pamatovat, že je zkoušen a že olupuje Dárce, jestliže použije díl Páně pro sebe. On je dlužníkem Božím za všechno co má, ale stává se dvojnásobným dlužníkem, když použije vlastnictví Páně, aby vyrovnal dluhy u lidí. Do nebeských knih bude jeho jméno zapsáno mezi „nevěrné Bohu.” On musí Bohu vydat počet z toho, že si prostředky Páně přivlastnil pro své vlastní potřeby. Nedostatek zásad, jak se ukázal v opačném použití prostředků náležejících Pánu, se bude jevit také v jeho jednání při jiných příležitostech. Kdo olupuje Boha, rozvíjí v sobě povahové rysy, jež ho vylučují z přijetí do nebeské rodiny Boží.

°°°°

Sobecké použití majetku dokazuje, že člověk je nevěrný vůči bohu a znemožňuje takovému šafáři finančních prostředků, aby mu byly svěřeny vyšší, nebeské statky.

°°°°

K dobročinnosti se naskýtají příležitosti stále. Všude vyvstávají potřeby. Misijní pole jsou bržděna ve svém vývoji vlivem chybějících prostředků. Dokonce za takových okolností se jich musí vzdát, když Boží lid nebdí a skutečný stav věci nepozná. Nečekejte se sepsáním své poslední vůle až před smrtí, ale rozhodněte o svých prostředcích ještě za svého života.