^{6T 417} Je nejvyšší čas, aby členové naší církve vynaložili zvláštní úsilí na podporování mužů, kteří zvěstují světu poslední poselství milosti. Členové církve mají svým praktickým křesťanstvím propůjčit váhu varovnému poselství, které vydávají Boží poslové světu. Myslící lidé jsou velmi znepokojeni poměry ve světě. Když lidé, kteří znají pravdu, žijí podle biblických zásad a tím dokazují, že je pravda posvětila a oni jsou nyní pravými následovníky tichého a pokorného Spasitele, budou působit vlivem, jenž získává duše pro Krista.

Cokoli menšího než aktivní a opravdová opravdová služba pro našeho Mistra, je zpronevěřením se našeho vyznání víry. Jen křesťanství, jež se projevuje ve vážné, praktické činnosti, činí dojem na lidi, kteří jsou mrtvi v hříších a přestupcích. Modlící se, skromní a ve víře silní křesťané, jejichž skutky dokazují, že jejich největší touhou je hlásat zachraňující pravdu, která všechny lidi nutí k jednomu rozhodnutí, budou pro Mistra přinášet hojnou žeň duší.

Musíme přestat s jednotvárností v naší náboženské práci. Plníme sice nějakou úlohu na tomto světě, ale neukazujeme dostatečnou činnost a horlivost. Kdybychom byli rozníceni opravdovějším chtěním, byli by lidé přesvědčeni o pravdě našeho poselství. Bezduchost a jednotvárnost naší služby pro Pána mnohé duše s hlubokým pojetím života odpuzuje, ony postrádají opravdovou a svatou horlivost. Náboženství, spočívající v pouhém dodržování zákona neodpovídá požadavkům dnešní doby. Můžeme vyplnit všechny formy pobožnosti a přece být bez oživujícího vlivu Ducha svatého, jako pahorky Gelboe bez rosy a deště. My všichni potřebujeme duchovní osvěžení. Rovněž potřebujeme jasné paprsky Slunce spravedlnosti, ^{6T 418} aby obměkčily a přemohly naše srdce. Pevní jako skála máme trvat na zásadách. Jde o to, abychom zásadám Bible učili a svatým životem je podpírali.

Muži ve službě Boží musí být v získávání duší živí a rozhodní. Pamatujme, že lidé zahynou, když my, jako nástroj Boží nepracujeme s rozhodností, která neodnímá odvahu ani neselže. Máme stále důvěřovat trůnu milosti.

Není omluvy pro to, že život víry v našich sborech je tak slabý a bez síly. „Navraťte se k ohradě, ó vězňové v naději postaveni.” (Za 9,12) V Kristu je pro nás síla připravena. Kristus je naším Obhájcem u Otce. On vysílá své posly do všech dílů svého království, aby sdělovali jeho lidu jeho vůli. On se prochází uprostřed svých sborů a chce své následovníky tříbit, šlechtit a posvětit. Vliv těch, kteří opravdu v něho věří, bude světu vůní života k životu. Kristus drží hvězdy ve své pravici a chce skrze ně dát vyzařovat své světlo do světa. On by chtěl svůj lid připravit pro vyšší službu v nebeské církvi. Jak velká úloha je na nás přenesena. Konejme ji pečlivě a rozhodně. Naším životem chceme ukázat, co z nás pravda učinila.

°°°°

„Kterýž se prochází uprostřed těch svícnů zlatých.” (Zj. 2,1) Toto místo v Písmu ukazuje Kristův vztah k Jeho sborům. On se prochází mezi svými sbory na celém světě. S napjatou pozorností na ně pohlíží, zdali jejich duchovní stav je činí schopnými, aby zvelebili jeho království. Při každém shromáždění sborů je Kristus přítomen. On zná každého, ^{6T 419} kdo je zapojen do Jeho služby, také srdce těch, která může naplnit svatým olejem, aby jej sdělili jiným. Lidé, kteří věrně konají dílo Kristovo na našem světě a představují ve slovech a skutcích povahu Boží, uskutečňují úmysl Páně a jsou v jeho očích velmi vzácní. Kristus se z nich těší, jako se těší člověk z dobře ošetřované zahrady a z vůně jím vypěstovaných květin.

°°°°

Přivést různé misijní iniciativy do toho stavu, v jakém se nyní nacházejí, stálo mnoho sebezapření, sebeobětování, mnoho nezdolné energie a mnoho modliteb. Je nebezpečí, že spolupracovníci, kteří nyní nastupují do pracovního pole se spokojí s menšími výkony v domnění, že nyní již není zapotřebí tolik sebezapření a píle, tolik tvrdé a nepříjemné práce, jak to bylo požadováno od průkopníků díla. Časy se přece změnily a od té doby dílo Boží má k použití více prostředků a nepotřebuje se vystavovat takovým nepříznivým poměrům, jaké byly na počátku adventního hnutí.

Kdyby na dnešním stupni rozvoje díla vládla stejná píle a sebeobětování jako v začátcích, pak bychom stokrát více vykonali.

Má-li se dále dílo konat se stejnou účinností, s jakou začalo, duševní energie nesmí ochabovat. Vnitřní zdroje síly musí být neustále živeny. Jsou-li však nyní do díla nastupující spolupracovníci toho názoru, že ve svém úsilí mohou polevit a nepokládají-li sebezapírání a přesné rozdělení prostředků a času za tak nutné, pak bude dílo ustupovat. Dnešní spolupracovníci musí projevovat stejnou měrou bázeň Boží, účinnost a vytrvalost jako průkopníci. ^{6T 420}

Dílo se rozšířilo tak, že dnes zahrnuje veliká území a počet věřících se zmnohonásobil. Přece ještě vykazuje velké nedostatky, protože mohlo by být vykonáno více, kdyby se projevil týž misijní duch jako na počátku. Bez tohoto ducha bude práce spolupracovníků jen na újmu dílu Božímu a bude je porušovat. Dílo zůstane pozadu, místo toho, aby postupovalo vpřed podle vůle Boží. Nynější počet členů a dnešní rozšíření díla neodpovídá slibným začátkům. Představme si, co by se mohlo vykonat, kdyby se každý tělem, duší a duchem zasvětil Pánu tak, jak by se vyžadovalo.

°°°°

Naše sbory mají spolupracovat na duchovním poli v naději, že časem budou také žnout. Svaté plány a posvěcené úsilí narazí na mnohou zvrácenost a mnohé protivenství v důsledku zlého lidského srdce a nevěry. Dílo však musí být vykonáno. Půda je tvrdá, úhor musí být zorán a símě spravedlnosti zaseto. Nezastavujte se, Bohem milovaní učitelé. I kdyby se zdálo nejisté, zda pokračovat v díle, ono se bude zmocňovat, když bude konáno. Neochabujte a nenechejte se znechutit. Ti, kteří se slzami rozsívají, budou žít radostně. „Boží jsme zajisté spolupracovníci, Božím polem, Boží budovou jste.” (1Kor 3:9) Pamatujte, že nemůžete spoléhat na sebe.

°°°°

Měli bychom se jako nikdy předtím modlit o to, aby byli posláni ženci do velikého, zralého pole a abychom my získali jasnou představu o pravdě, abychom přijali poselství a vážili si posla, který nám přináší pravdu.