^{7T 267} Moji drazí bratři a sestry: Pán chce pomoci všem, kdo s Ním chtějí chodit v pokoře. On vás postavil na zodpovědné místo. Kráčejte před Ním obezřetně. Boží ruka řídí kormidlo. On povede lodičku přes všechna úskalí do nebeského přístavu. On uchopí to, co je ve světě slabé, aby zmátl to, co je mocné.

Modlím se, aby vašim Poradcem byl Pán. Nejste zavázáni žádnému člověku, nýbrž sám Pán vás vede. Těsně se přimkněte k Němu. Neberte světské názory za své měřítko. Neuchylujte se od Božích pracovních metod. Neužívejte obecný, nýbrž svatý oheň z Božího oltáře.

Ve své práci buďte zmužilí. Mnoho let jsem našemu lidu připomínala potřebu rovnoměrného zatížení tělesných i duševních sil při výchově naší mládeže. Pro ty však, kteří si nikdy neověřili cenu těchto poskytnutých naučení, aby sloučili tělesný cvik se studiem, je těžko pochopit a uplatnit tyto dané pokyny.

Učiňte co jen můžete, abyste svým žákům přinesli požehnání, jímž vás Bůh obdařil. Vzdělávejte je s hlubokou a opravdovou touhou pomoci jim. Těsněji se k nim přimkněte. Nebudou-li srdce učitelů překypovat Kristovou láskou a Jeho ušlechtilostí, budou projevovat příliš tvrdého ducha panovačného učitele.

Pán vás chce naučit používat síť evangelia. Máte-li mít úspěch ve své práci, oka vaší sítě musí být malá. Písmo musíte užívat tak, aby Jeho význam bylo možno snadno pochopit. Při vrhání sítě pak učiňte co jen můžete. ^{7T 268} Jděte přímo k cíli. Ať je jakkoliv rozsáhlé lidské poznání, nemá žádného významu, není-li člověk s to sdělit ho jiným. Patos vašeho hlasu a hluboká procítěnost má uchvátit srdce. Naléhejte na své žáky aby se odevzdali Bohu. „Ostříhejte se v lásce Boží, očekávajíce milosrdenství Pána našeho Jezukrista k věčnému životu. A nad některými zajisté lítost mějte, rozeznání v tom majíce. Jiné pak strašením k spasení přivozujte, z ohně je vychvacujíce, v nenávisti majíce i tu skrze tělo poškvrněnou sukni.“ Jd 21-23. Budete-li následovat Kristův příklad, vaši převzácnou odměnou bude pohled na studenty získané pro Něho.

Pronikavé úsilí

Pán, Bůh Izraele, žádá ovoce. Vyzývá své pracovníky, aby jich bylo víc, než dosud. On chce, aby jim svět byl pracovním polem spíš, než aby pracovali jen pro naše sbory. Apoštol Pavel šel z místa na místo zvěstuje pravdu těm, kteří byli v temnotě bludu. Půl druhého roku pracoval v Korintu a božskou povahu svého poslání osvědčil tím, že založil vzkvétající sbor, skládající se z obrácených židů i pohanů. Kristus nikdy neomezil jeho úsilí na jedno místo. Města a městečka Palestiny slyšela zvěst pravdy, vycházející z jeho rtů.

Kristův pozdrav světu

Kázání na hoře je nebeským požehnáním světu - hlasem od Božího trůnu. Bylo dáno lidstvu jako zákon o povinnosti a světlo nebes, jeho naděje a potěšení v zármutku. Zde, Kníže kazatelů, nejvyšší Mistr, promlouvá slova, jež přijal od svého Otce. ^{7T 269}

Blahoslavenství jsou Kristovým pozdravem, ne pouze pro ty, kdo věří, nýbrž pro celou lidskou rodinu. Zdá se jakoby pozapomněl na to, že je na světě a ne v nebi a používá běžný pozdrav světa světel. Požehnání plyne z Jeho rtů, jako z otevřeného, dlouho zapečetěného proudu plného života.

Kristus nás nenechává v pochybnostech o tom, jaké povahové rysy vždy uzná a požehná. Od ctižádostivých oblíbenců tohoto světa obrací se k těm, kteří jsou přehlíženi, a za blahoslavené prohlašuje všechny, kteří přijímají Jeho světlo a život. Chudým duchem, tichým, pokorným, zarmouceným, opovrženým, pronásledovaným otvírá svoji útočištnou náruč a říká: „Pojďte ke mně… a já vám odpočinutí dám.“ Mt 11, 28.

Kristus může hledět na bídu světa bez nejmenšího stínu zármutku proto, že člověka stvořil. V lidském srdci vidí více než jen hřích, více než jen bídu. Ve své nekonečné moudrosti a lásce vidí možnosti člověka, výšiny, jichž může člověk dosáhnout. Ví, že i když lidé zneužili své dary a zničili Bohem jim danou důstojnost, v jejich vykoupení má být přece Stvořitel oslaven.

Kázání na hoře je příkladem, jak máme vyučovat. Kolik úsilí vynaložil Kristus, aby tajemství již více nebylo tajemstvím, nýbrž jasnou, srozumitelnou pravdou. V Jeho naučení není nic neurčitého, nic nesrozumitelného.

„I otevřev ústa svá, učil je.“ Mt 5, 2. Je ho slova nebyla mluvena v žádné šeptavé tónině, ale také jeho mluva nebyla drsná a nepříjemná. Mluvil jasně a důrazně, ušlechtile a přesvědčivě.

„Stalo se pak, když dokonal Ježíš řeči tyto, ^{7T 270} že se převelmi divili zástupové učení Jeho. Nebo učil je jako moc maje a ne jako zákonníci.“ Mt 7, 28.29.

Opravdové modlitební studium kázání na hoře nás připraví ke zvěstování pravdy, abychom jiným přinesli světlo, které jsme sami dostali. Předně musíme sami dbát, abychom s pokorným srdcem přijímali zásady pravdy a uplatňovali je v dokonalé poslušnosti. To přinese radost a pokoj. Takovým způsobem jíme tělo a pijeme krev Syna Božího, a zmocněni býváme v Jeho síle. Náš život je připodobněn Jeho životu. Náš duch, naše sklony a zvyklosti jsou přizpůsobeny vůli Toho, o němž Bůh prohlásil: „Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.“ Mt 3, 17.

Po všechny věky si Kristova slova vyřčena na hoře blahoslavenství zachovají svoji moc. Každá věta je klenotem z pokladnice pravdy. Zásady vyjádřené v tomto projevu jsou pro všechny věky a pro všechny třídy lidí. S božskou mocí vyjádřil Kristus svoji víru a naději, když příslušníky jedné třídy za druhou označoval za blahoslavené, neboť měli utvořeny správné rysy charakteru. Každý, kdo žije životem tohoto Dárce života, a věří v něho, může dosáhnout úrovně vyjádřené v Jeho slovech. Cožpak není takový cíl hodný celoživotního, neúnavného úsilí?

Výhled

Blížíme se ke konci pozemských dějin. Čeká nás veliká práce - závěrečné dílo zvěstování posledního varovného poselství hříšnému světu. Jsou lidé, kteří budou vzati od pluhu, z vinice, z různých jiných pracovních oborů, ^{7T 271} a Pán je vyšle zvěstovat toto poselství světu.

Svět je vykolejen. Hledíme-li na tento obraz, výhled se nikterak nezdá být povzbudivý. Kristus však pozdravuje s nadějnou jistotou ty muže a ženy, kteří nám působí znechucení. Vidí, v nich schopnosti k tomu, aby zaujali místo v Jeho vinici. Budou-li se vytrvale učit, Svojí Prozřetelností učiní z nich muže a ženy uzpůsobené k dílu, které nepřesahuje jejich schopnosti; Darem Svatého Ducha, obdaří je mocí výmluvností.

Mnoho neúrodných polí musí obdělat začátečníci. Jas Spasitelova pohledu na svět vdechne důvěru mnohým pracovníkům, kteří pokorným začátkem a srdcem zapáleným pro dílo se osvědčí jako praví mužové v pravý čas a na pravém místě. Kristus vidí všechnu bídu a zoufalství světa; je to pohled, který by zdeptal některé z našich i velice schopných pracovníků takovým znechucením, že by nevěděli ani jak začít vést lidi k prvním stupni řebříku. Jejich přesné metody mají jen nepatrnou cenu. Rádi by stáli na nižším stupni řebříku a řekli: „Pojďte za námi.“ Ubohé duše však nevědí, kde položit své nohy.

Kristovo srdce je potěšeno pohledem na ty, kteří jsou chudí v každém slova smyslu, potěšeno při pohledu na zklamané, avšak pokorné jednotlivce, potěšeno při pohledu na trpící se zdánlivě neukojeným hladem po spravedlnosti, a potěšeno i při pohledu na ty kteří nevědí jak začít. Vítá i tuto situaci, která by mnohé kazatele naprosto znechutila. Usměrňuje naši bloudící zbožnost, a ukládá povinnost pečovat o chudé a nuzné na neobdělaných místech země, mužům a ženám, kteří mají srdce soucitné ^{7T 272} s nevědomými a zbloudilými. Pán poučuje tyto pracovníky, jak jít za těmi, jimž chce pomoci. Při pohledu na otevřené dveře budou povzbuzeni a půjdou tam, kde mohou konat zdravotně misijní dílo. Jelikož nespoléhají na sebe, veškerou slávu vzdávají Bohu. Snad mají drsné a neobratné ruce, jejich srdce je však schopné soucitu; naplnění jsou opravdovou touhou konat něco, aby byla zmírněna veliká bída, a Kristus je přítomen, aby jim pomohl. Působí prostřednictvím těch, kteří v bídě projevují milosrdenství, a ve ztrátě všech věcí vidí zisk. Když přichází Světlo světa, pak v každé těžkosti se objeví určitá přednost - pořádek ve zmatku, úspěch a moudrost Boží v tom, co se zdálo být prohrou.

Moji bratři a sestry, ve své službě se těsněji přimkněte k lidu. Pozvedejte ponížené. Na různé nesnáze hleďte jako na maskovaná požehnání, a na žal jako na milosrdenství. Pracujte tak, aby se ze zoufalství rodila naděje.

Z prostých lidé se mají stát pracovníci. Tím, že se budou podílet o žal svých spolubližních, jako se Spasitel podílel o zármutky lidstva, prostřednictvím víry postřehnou, že On sám s nimi spolupracuje.

„Blízký jest den Hospodinův veliký, blízký jest a rychlý velmi.“ Sof 1, 14. Každému pracovníku bych ráda řekla: Jdi vpřed v pokoře víry a Pán - půjde s tebou. Bdi však na modlitbě. Toto je tajemství tvé práce. Moc je od Pána. Ve své práci buďte cele závislí na Něm, pamatujíc, že jste Jeho spolupracovníky. On je vašim pomocníkem. Vaše síla pochází od Něho. On bude vaší moudrostí, vaší spravedlností, vaším posvěcením a vykoupením. Neste Kristovo jho a denně se učte od Něho Jeho tichosti a pokoře. On bude vaším útočištěm i odpočinutím. ^{7T 273}

Moc shůry

Tak jako Božský dar - moc Ducha Svatého - byl udělený kdysi učedníkům, tak podobně budou obdařeni všichni, kdož Ho hledají v upřímnosti. Pouze tato moc nás může učinit moudrými ke spasení a uzpůsobit nás pro nebeské příbytky. Kristus nás chce požehnat a posvětit. Říká: „Toto mluvil jsem vám, aby radost má zůstávala v vás a radost vaše byla plná.“ J 15, 11. On uzdravuje a potěšuje náš život. Darem svého Ducha dává nám Bůh sama sebe, jako zdroj božského vlivu, který uzdravuje a dává život světu.

Když vám Bůh tak štědře uděluje své dary, pamatujte, že je to proto, abyste je vrátili Dárci rozhojněné tím, že je uplatníte. Vneste do života jiných světlo, radost a pokoj. Každodenně potřebujeme kázeň sebepokoření, abychom mohli být připraveni přijmout nebeský dar, ne do zásoby, ne abychom oloupili Boží dítky o Jeho požehnání, nýbrž abychom ho v přehojné jeho plnosti udíleli jiným. Kdy víc než nyní budeme potřebovat srdce ochotné přijmout a až bolestně roztoužené rozdávat tato požehnání jiným.

Jsme povinni z pokladnice božského poznání hojně nabírat. Bůh chce abychom mnoho přijímali a hojně také mohli udílet. On chce abychom byli průtokem, jímž od Něho poplyne přehojná milost světu.

Naše modlitby by se měly vyznačovat upřímností a vírou. Pán chce pro nás „nade všecko učiniti mnohem hojněji než my prosíme aneb rozumíme, podle moci té, kterouž dělá v nás.“ Ef 3, 20. Mluvte o tom a proste o to. Nemluvte o nedůvěře. Nemůžeme si dovolit, aby satan viděl, že má moc zatemňovat naše počínání a zarmucovat náš život. ^{7T 274}

Modlete se u víře. Dbejte o to, aby váš život byl v souladu s vašimi prosbami, abyste mohli obdržet požehnání, o něž prosíte. Ať vaše víra neslábne; neboť obdržená požehnání jsou úměrná vaší víře. „Podle víry vaší staň se vám.“ „A všecko, zač byste koli prosili na modlitbě, věříce, vezmete.“ Mt 9, 29; 21, 22. Modlete se, věřte a radujte se. Chvalte Pána, neboť vyslyšel vaše prosby. Vezměte Ho za slovo. „Nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.“ Žd 10, 23. Ani jediná upřímná prosba není ztracena. Průtok je otevřen, proud teče. Nese sebou své ozdravné vlastnosti a přináší léčivý proud života, zdraví a spasení.

°°°°

Každý učitel byl přednostně povolán představovat Krista. A když se učitelé snaží toto konat, mohou se těšit z nového ujištění, že Spasitel je v jejich blízkosti, uděluje jim slova, která mají promluvit, a ukazuje jak mohou svědčit o Jeho jedinečnosti.

Učitelé jsou tísněni mnohými zkouškami. Doléhá na ně znechucení, vidí-li, že jejich úsilí si žáci vždy náležitě neoceňují. Satan se snaží tísnit je tělesnými mdlobami, v naději, že je svede k reptání proti Bohu, k zapomínání na Jeho dobrotivost, milosrdenství, lásku a onu přehojnou tíž slávy, která očekává vítěze. Měli by pamatovat, že zkouškou je Bůh vede k dokonalejší důvěře v Něho. Jeho pokoj vždy spočívá na nich a jestliže ve svém zmatku hledí na Něho u víře, On sám je vyvede z ohnivé pece, pročištěné jako zlato vyzkoušené v ohni. Dovolí, aby na ně dolehly těžkosti a přivedly je blíž k Němu. Neukládá však na ně nic víc, než jsou schopni unést. A říká: „Nikoli nenechám tebe, aniž tě opustím.“ Žd 13, 5. Vždy je ^{7T 275} hotov vysvobodit ty, kteří doufají v Něho. Tísněný, ubolený a zkroušený učitel ať řekne: „By mne i zabil, což bych v něho nedoufal.“ „Byť pak fík nekvetl, a nebylo úrody na vinicích; byť i ovoce olivy pochybilo, a role nepřinesla užitku; a od ovčince odřezáván byl brav, a nebylo žádného skotu v chlévích: Já však v Hospodinu veseliti se budu, plésati budu v Bohu spasení svého.“ Jb 13, 15. Abk 3, 17.18.

°°°°

Studenti, spolupracujte se svými učiteli. Budete-li toto konat, dodáte jim naděje a odvahy. Tím, že jim pomáháte, také sobě pomáháte k pokroku. Pamatujte, že velkou měrou je na vás, zda vaši učitelé obstojí na předním místě a zda jejich dílo bude korunováno úspěchem.

V tom nejvyšším smyslu máte být učedníky, za učitelem vidět Boha, a učitele vidět ve spolupráci s Ním.

Vaše příležitosti k práci rychle míjí. Nemáte času nazbyt, aby jste jej mohli svévolně utrácet. Teprve tehdy, když se vší vážnosti usilujete o úspěch, získáte pravé štěstí. Převzácné jsou příležitosti poskytnuté vám v době trávené ve škole. Svůj studentský život usměrněte co možno nejlépe. Touto cestou jdete pouze jednou a je na vás, zda vaše dílo bude úspěšné nebo bez zdaru. Studujete-li Písmo užitečně, skládáte si poklad jímž posloužíte jiným.

Máte-li slabšího spolužáka, vysvětlete mu, čemu on nerozumí. Sami si to tím ujasníte. Užívejte prostých slov; své myšlenky vyjadřujte jasně a srozumitelně.

Tím, že pomáháte svým spolužákům, pomáháte svým učitelům. ^{7T 276} A častokrát zdánlivě slabší žáci, mnohem rychleji porozumí vysvětlení některého spolužáka, než samotného učitele.

A takovou spolupráci nám Kristus přikazuje. Ten veliký Učitel stojí při vás a pomáhá vám, abyste i vy pomohli tomu slabšímu.

Ve škole života můžete mít příležitost říci chudým a nepoučeným o obdivuhodných pravdách Božího Slova. Využijte každou takovou příležitost. Pán požehná každou chvíli strávenou tímto způsobem.

°°°°

Žijeme v době, kdy se satan všemožně snaží znechucovat a porazit ty, kdo pracují v Boží službě. Nesmíme však ochabovat ani se dát znechutit. Musíme více uplatnit víru v Boha. Musíme doufat v Jeho živé Slovo. Nebudeme-li mít větší sílu shůry, nikdy nebudeme schopni přemáhat mocnosti temnosti, s nimiž se budeme potýkat a které budeme pociťovat v každém úseku díla.

°°°°

Pozemské cisterny budou často prázdné, jejich dno vyschne; v Kristu je však živý proud z něhož můžeme ustavičně čerpat. Cokoliv načerpáme a dáváme jiným, přehojně toho ještě zůstane. Není žádného nebezpečí, že zásoba se vyčerpá, neboť Kristus je nevyčerpatelným zdrojem pravdy.

°°°°

Mravní zásady evangelia neuznávají žádné jiné měřítko kromě dokonalosti Boží moudrosti a Boží vůle. Všechny povahové ctnosti přebývají v Bohu jako dokonalý souladný celek. Každý kdo přijímá Krista za svého osobního Spasitele, přednostně smí vlastnit tyto přívlastky. Toto je věda svatosti.