^{7T 90} Jako Boží lid nemůžeme napodobovat zvyky, záměry, způsoby či módu světa. Nejsme ponecháni, abychom napodobovali světské vzory a svůj úspěch opírali jen o zevnějšek. Pán nám jasně řekl, co je zdrojem naší síly. "Toto je slovo Hospodinovo k Zorobábelovi, řkoucí: Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů." Za 4, 6. Těm, kteří chodí po Jeho cestě, Pán uděluje sílu k požehnané službě. Oni závisí na Bohu a Jemu musí vydat počet, jakým způsobem používají hřivny, které jim svěřil. Musí si uvědomit, že jsou Božími šafáři a musí se snažit oslavit Jeho jméno.

Ti, kteří z celého srdce milují Boha, budou mít úspěch. V Kristu přestanou pozorovat sebe a světské zájmy nebudou na ně působit žádným svůdným vlivem. Uvědomí si, že vnější okázalost nedává žádnou sílu. Ne paráda a vnější vzhled správně představí dílo, které jako Boží vyvolený lid máme konat. Kristova milost by měla zdobit všechny ty, kteří pracují v našich zdravotních ústavech. Ona je vybaví tím nejlepším vlivem.

Pán s námi vážně počítá. Jeho zaslíbení je nám dáno za podmínek, že budeme věrně plnit Jeho vůli; a proto v budování sanatorií On by měl být na prvním i posledním místě a tím nejlepším ve všem.

Všichni, kdo jsou v Boží službě měli by dbát na to, aby touha po okázalosti nezavedla jiné do povolnosti a sebechvály. Bůh nechce aby se někdo z Jeho služebníků pouštěl do zbytečně ^{7T 91} nákladného podnikání, které příliš zadlužuje lid a zbavuje jej prostředků, které by pomohly při šíření Božího díla. Pokud ti, kdo tvrdí, že věří pravdě pro přítomnou dobu, kráčejí po Boží cestě, konají spravedlnost a soud, mohou očekávat, že Pán je bude blažit zdarem. Když se však rozhodnou opustit úzkou cestu, přivedou zkázu na sebe i na ty, kdo na ně pohlíží jako na své vůdce.

Ti, kteří řídí budování zdravotních ústavů musí ukazovat správný příklad. Pokud jde o peníze, neměli by používat víc, než si to vyžaduje naprostá nutnost. Boží dílo mělo by být usměrněno s ohledem na potřeby všech částí Jeho vinice. Jsme členy jedné rodiny, děti jednoho Otce, a příjem Páně musí být použit s ohledem na zájmy Jeho díla na celém světě. Pán hledí na všechny části pole a Jeho vinice má být pěstována jako celek.

Nesmíme vyčerpat na několika málo místech všechny prostředky z pokladny, nýbrž tak pracovat, abychom dílo budovali na mnoha místech. Pro rozšíření Božího království musíme vstoupit do nových polí. To, čím se dílo vyznačuje, musíme budovat i v ostatních částech vinice. Pán nám nedovoluje, abychom v Jeho službě plánovali sobecky. On nám zakazuje přijmout takové plány, které naše sousedy připraví o ty vymoženosti, které by jim umožnily aktivně se podílet na zvěstování pravdy. Své sousedy máme milovat jako sami sebe.

Musíme také pamatovat, že naše práce se musí shodovat s naší vírou. Věříme, že Pán brzy přijde. Neměla by tato naše víra být zvýrazněna i v tom co budujeme? Vynaložíme příliš mnoho peněz na stavby, které budou brzy zničeny v tom ^{7T 92} velikém požáru? Naše prostředky znamenají duše a mají být použity pro šíření pravdy mezi těmi, kteří kvůli hříchu jsou pod Božím odsouzením. Uskromněme proto své ctižádostivé plány; varujme se výstřednosti nebo neprozřetelnosti, abychom nevyprázdnili Boží pokladnu a stavitelé by neměli prostředky k provedení naléhavých prací.

Mnohem více peněz než bylo nutné, se vynaložilo na vybudování našich starších ústavů. Ti, kteří to udělali, se domnívali, že tato okázalost bude reprezentovat dílo. Avšak toto tvrzení není žádnou omluvou zbytečných vydání.

Bůh chce, aby pokorný, tichý a laskavý duch Mistra, který je majestátem nebes, králem slávy, ustavičně byl zjevován v našich ústavech. Nestudujeme Kristův první příchod jak bychom měli. Kristus přišel proto, aby nám byl ve všem příkladem. Jeho život byl životem přísného sebezapírání. Následujeme-li Jeho příklad, nikdy zbytečně neutratíme prostředky. Nikdy bychom neměli usilovat o vnější okázalost. Naší okázalostí by mělo být to, aby světlo pravdy vyzařovalo z našich dobrých skutků, aby Bůh mohl být oslaven používáním těch nejlepších metod pro uzdravení a úlevu trpícím. Dílu dáme určitou pečeť ne tím, že prostředky věnujeme do velikých budov, nýbrž tím, že zachováme vznešenou úroveň náboženských zásad ušlechtilým, Kristu podobným charakterem.

Omyly, které byly učiněny při budování v minulosti, měli by být varovným napomenutím pro naši budoucnost. Měli bychom si všímat toho, kde jiní klesli a místo abychom jejich omyly napodobovali, měli bychom usilovat o nápravu. V celém pokroku našeho díla musíme pamatovat na nutnost šetrnosti. Nesmí zde jít o žádná zbytečná vydání. Pán má brzy přijít a náš budovatelský rozhled má odpovídat naší víře. ^{7T 93} Naše prostředky mají být použity na to, abychom zařizovali příjemné pokoje, zdravé prostředí a podávali zdravou stravu.

Naše představy o budování a zařizování našich ústavů má utvářet a usměrňovat skutečné, praktické vědomí toho, co znamená pokorné chození s Bohem. Nikdy bychom se neměli domnívat, že je nutné abychom vypadali jako bohatí. Nikdy bychom neměli pokládat vnější lesk za prostředek úspěchu. To je klam. Touha po zevnějšku, který není v každém směru přiměřený dílu, které nám dal konat Bůh; zevnějšek, který lze udržet pouze za cenu velikých vydání, je nemilosrdný tyran. Je to jako rakovina, která se vždy zakusuje do živého.

Lidé se zdravým úsudkem dají přednost pohodlí před okázalostí a leskem. Mylné je domnění, že okázalým zevnějškem získáme více pacientů a tím i více prostředků. I kdyby nám tento způsob přivedl více zájemců, nemohli bychom souhlasit s tím, aby naše sanatoria byla vybavena podle marnivých představ této doby. Křesťanský vliv má příliš velikou cenu, než abychom ho takto obětovali. Všechno okolí vně i uvnitř našich ústavů musí být v souladu s Kristovým učením a vyznáním naší víry. Naše dílo ve všech svých odvětvích by mělo být příkladem ne okázalosti a výstřednosti, nýbrž posvěceného úsudku.

Ne veliké a drahé budovy; ne přepychové zařízení; a také ne stoly obtížené různými pochoutkami, zaručí našemu dílu vliv a úspěch. Je to víra skrze lásku dělající a očisťující duši; je to ovzduší milosti, které obklopuje věřícího. Svatý Duch ovlivňující mysl a srdce, nás činí vůní života k životu a přivádí Boží požehnání na Jeho dílo.

Bůh i dnes může mít obecenství se svým lidem ^{7T 94} a dát mu moudrost, aby konal Jeho vůli, jak měl obecenství se svým lidem ve staré době a dal mu moudrost při budování svatostánku. Při této stavbě projevil určitou moc a majestát; a Jeho jméno má být uctíváno v budovách, které jsou stavěny i dnes k Jeho poctě. Věrnost, stálost a způsobnost mají být zřejmé v každém odvětví.

Ti, kteří rozhodují o budování sanatoria, mají představit pravdu prací v duchu a lásce Boží. Jako Noe ve své době varoval svět budováním archy, tak věrným budováním Božích ústavů, bude zvěstováno poselství a srdce některých budou přesvědčena a obrácena. Pracovníci by měli očekávat ustavičnou pomoc od Krista aby vystavěné ústavy, nebyly vybudovány nadarmo. Zatím co výstavba pokračuje, nechť pamatují, že jako v době Noemově a Mojžíšově se Bůh postaral o každou maličkost, potřebnou pro archu a svatostánek, tak i dnes při budování Jeho ústavů sám bdí nad celým dílem. Nechť pamatují, že ten veliký Mistr Stavitel, svým Slovem, Duchem a moudrostí chce usměrňovat své dílo. Měli by si najít čas, aby na modlitbě žádali od Něho radu. Hlas modlitby a melodie svatého zpěvu měly by se vznášet jako příjemná vůně. Všichni by si měli uvědomovat svojí naprostou závislost na Bohu; měli by pamatovat, že budují ústav z něhož se bude šířit dílo, které má věčný význam a že účastí v tomto díle mají se stát Božími spolupracovníky. Naším heslem vždy má být: "Hleďme na Ježíše" a ujištění nám zní: "Vyučím tě cestě, po niž bys choditi měl; dámť radu, oči své na tě obrátě." Ž 32, 8. (95)