^{7T 18} Od Pána jsme přijali poselství, které máme nést světu - poselství, které má být zvěstováno plností moci Ducha. Naši kazatelé by měli vidět potřebu zachraňovat hynoucí. Neobrácené máme vyzývat přímo. Farizeové se tázali Kristových učedníků: "Proč s celnými a hříšníky jí mistr váš?" A Spasitel odpověděl: "Nepřišel jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.“ Mt 9, 11.13. A toto dílo svěřil nám. Nikdy ho nebylo více zapotřebí, než v přítomné době.

Bůh nedal svým služebníkům dílo budování sborů. O nic rychleji nebude toto dílo vykonáno, než má být vykonáno. Členové církve na které takto hledíme a o něž takto pečujeme, stávají se duchovními slabochy. Jestliže by devět desetin toho úsilí, které bylo vynaloženo pro ty, kteří pravdu znají, bylo vynaloženo pro ty, kteří o pravdě nikdy neslyšeli, jak mnohem větší byl by pokrok! Bůh odňal své požehnání, protože Jeho lid nepracoval podle Jeho pokynů.

Oslabuje to ty kteří znají pravdu, když očekávají od našich kazatelů, že jim budou věnovat čas a hřivnu, která by měla být věnována neobráceným. V mnohém z našich městských sborů kazatel přináší zvěst sobotu co sobotu, a členové sobotu po sobotě přicházejí do domu Božího a nemají co by řekli o požehnání; ani slovo neřeknou o přijatém požehnání. Nepracovali v týdnu a nezvěstovali naučení, které v sobotu přijali. Dokud členové sboru nebudou ^{7T 19} vynakládat žádné úsilí aby jiným pomohli, výsledkem bude veliká duchovní slabota.

Největší pomoc našemu lidu poskytneme, když je naučíme pracovat pro Pána a záviset na Něm a ne na kazatelích. Měli by se naučit pracovat jako Kristus pracoval. Ať se připojí k Jeho armádě pracovníků a konají věrně službu pro Něho.

Jsou chvíle, kdy je vhodné, aby naši kazatelé promluvili v našich sborech v sobotu, formou krátkého kázání plného života a lásky Kristovy. Členové sboru by však neměli očekávat kázání každou sobotu.

Pamatujme, že jsme příchozí a cizinci na této zemi, hledající tu lepší nebeskou vlast. Pracujme s takovou opravdovostí a odevzdaností, že hříšníci budou přivedeni ke Kristu. Ti, kteří se spojili s Pánem smlouvou služby, jsou zavázáni spojit se s Ním v onom slavném, velikém díle záchrany duší. V týdnu by členové sboru měli věrně plnit své poslání a v sobotu vyprávět své zkušenosti. Shromáždění jim pak připadne jako pokrm včas příhodný a všem dodá nového života a svěžesti. Když lid Boží vidí velikou potřebu pracovat, jako Kristus pracoval pro obrácení hříšníků, svědectví přineseno v sobotu, bude naplněno mocí. Radostně budou vyprávět o převzácné zkušenosti, kterou získali v práci pro jiné.

°°°°

Naši kazatelé nemají trávit svůj čas v práci pro ty, kteří již přijali pravdu. S Kristovou láskou hořící v jejich srdcích, mají jít pro Spasitele zachraňovat hynoucí. Při všech vodách mají rozsévat ^{7T 20} símě pravdy. Místo za místem mají navštívit a zřizovat sbor za sborem. Ti, kdo se rozhodují pro pravdu, mají být zorganizováni do sboru a pak kazatel má jít na jiné, rovněž důležité pole.

Jakmile je sbor zorganizován, kazatel by měl zapojit členy do práce. Budou potřebovat poučení, jak úspěšně pracovat. Kazatel by měl věnovat více svého času k výchově, než ke kázání. Měl by poučovat lid, jak má jiným zvěstovat poznání, které sám přijal. Zatím co by nově obrácení měli být poučeni, aby žádali radu od zkušenějších v této práci, měli by také být poučeni neklást kazatele na místo Boha. Kazatelé jsou pouze lidé podléhající mdlobám. Kristus je ten, který nás má vést. "A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi,... plné milosti a pravdy." "A z plnosti jeho my všichni vzali jsme, a to milost za milostí." J 1, 14. 16.

Moc evangelia má přijít na vzniklé skupiny a uschopnit je ke službě. Někteří nově obrácení budou tak naplnění mocí Boží, že okamžitě vstoupí do práce. Budou pracovat tak pilně, že nebudou mít ani čas, ani chuť, oslabovat ruce svých bratří nelaskavým kritizováním. Jejich jedinou touhou bude nést pravdu do odlehlých končin.

Pán mi ukázal dílo, které je nutné konat v našich městech. Věřící v těchto městech mohou pracovat pro Pána se svými sousedy. Mají pracovat tiše, v pokoře a všude kam jdou mají přinášet nebeské ovzduší. Jestliže ztratí se zřetele vlastní já a budou ukazovat vždy na Krista, moc jejich vlivu bude citelná. ^{7T 21}

Když se některý pracovník odevzdává bezvýhradně do Boží služby, získává zkušenost, která jej uschopní pracovat stále úspěšněji pro Krista. Vliv který jej přivedl ke Kristu, pomůže i jiným dostat se ke Kristu. Nikdy mu snad nebude svěřeno dílo veřejného řečníka, přesto je však služebníkem Božím a jeho dílo svědčí, že se narodil z Boha.

Není Pánovým záměrem, aby kazatelé konali největší dílo práce rozsévání semene pravdy. Mužové, kteří nejsou povolání do kazatelské služby, mají být povzbuzeni k práci pro Mistra podle svého různého obdarování. Stovky mužů a žen dnes ještě nečinných, mohly by konat platnou službu. Tím, že by přinášeli pravdu do domácností svých přátel, sousedům, mohli by vykonat veliké dílo pro Krista. Bůh není přijímač osob. Bůh nehledí na osoby. Použije pokorné, odevzdané křesťany i když nejsou tak důkladně vzdělaní jako někteří jiní. Takoví jednotlivci by se měli zapojit do Boží služby a pracovat dům od domu. V domácnostech mohou - budou-li pokorní, zdrženliví a zbožní - vykonat pro rodiny víc, než vysvěcený kazatel.

°°°°

Proč se věřící opravdověji nezajímají o ty, kteří nepoznali Krista? Proč se dva neb tři nesejdou a neprosí Pána o spasení, některého jednotlivce a pak o další? V našich sborech by měly být zřízeny skupiny připravené k službě, různí jednotlivci by se měli pracovně spojit jako rybáři lidí. Měli by se usilovat vyvádět duše z porušenosti světa a přivést je ke spásné čistotě Kristovy lásky.

Vytváření malých skupin jako základ křesťanského úsilí, mi předložil Ten, který se nemůže mýlit. Jestliže v některém sboru je veliký počet členů, ^{T7 22} tito by měli vytvořit malé skupinky, které by pracovaly nejen pro členy církve, nýbrž i pro nevěřící. Jestliže na jednom místě jsou pouze dva nebo tři, kteří znají pravdu, měli by vytvořit skupinu pracovníků. Jejich společné pojivo nemělo by povolit, měli by se v lásce a jednotě semknout, povzbuzovat jeden druhého k usilování a za strážné pomoci jedni druhých, by každý získal odvahu a sílu. Měli by projevit Kristovu shovívavost, trpělivost, nemluvit unáhlené slovo. Použít dar řeči k vybudování jeden druhého v nejsvatější víře. Měli by pracovat v Kristově lásce pro ty, kteří jsou mimo stáda, zapomínaje na sebe při svém úsilí pomáhat jiným. Když tak pracují a modlí se v Kristově jménu, jejich počet se rozhojní; neboť Spasitel řekl: "Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou věc, za kterouž by prosili, staneť se jim od Otce mého nebeského." Mt 18, 19.

Pustá místa země

V pokorné závislosti na Bohu by se měly rodiny usadit na pustých místech Jeho vinice. Dílo potřebuje posvěcené muže a ženy, kteří by byli jako plodné stromy spravedlnosti na pustých místech země. Za odměnu svého sebeobětavého úsilí při rozsívání semene pravdy sklidí bohatou úrodu. Při rodinných návštěvách a při otvírání Písma těm, kteří jsou v duchovní temnotě, mnohé srdce bude zasaženo.

Tam, kde podmínky jsou tak pochybné a znechucující, že mnoho pracovníků odmítá v nich pracovat, mohou nejobdivuhodnější změny k lepšímu nastat sebeobětavým úsilím laických členů. Tito pokorní pracovníci učiní mnoho, ^{7T 23} neboť pracují trpělivě, vytrvale, nespoléhaje na lidskou moc, nýbrž na Boha, který je posiluje. Rozsah dobra, které tito pracovníci splní na tomto světě, nebude nikdy znám.

Samostatní misionáři

Samostatní misionáři, jsou často velice úspěšní; jejich začátky mohou být nepatrné a skromné avšak jejich dílo se rozmáhá tou měrou, jak jdou vpřed pod vedením Božího Ducha. Dva nebo tři by se měli spojit v evangelizační práci. Nemusí dostat žádné zvláštní povzbuzení od těch, kteří jsou v čele díla, a čekat, že se jim dostane nějaké podpory; přece však by měli jít vpřed, modlit se, zpívat, vyučovat a životem zpříkladňovat pravdu. Mohou se chopit rozšiřování literatury a tímto způsobem přinést pravdu do mnohých rodin. Když se ve svém díle snaží, získávají blaženou zkušenost. Jsou pokořováni vědomím své bezmocnosti. Pán je však předchází a mezi bohatými, zámožnými i chudými najdou otevřené dveře a pomoc. I chudoba těchto odevzdaných misionářů jim pomáhá v přístupu k lidem. Na jejich cestě jim různým způsobem pomáhají ti, jimž přinášejí duchovní pokrm. Oni nesou poselství Boží, které jim dává Bůh a jejich usilování korunuje úspěchem. Mnozí budou přivedeni ke známosti pravdy, kteří by bez těchto pokorných učitelů nikdy nebyli získáni pro Krista.

Bůh vyzývá pracovníky, aby vstoupili do bělajících se polí. Budeme čekat, proto, že pokladna je prázdná, protože sotva postačí pro ty pracovníky, kteří už v poli jsou? Jděte vpřed u víře. Bůh bude s vámi. Zaslíbil: "Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá símě, ale potom přijda s plesáním, snášeti bude snopy své." Ž 126, 6. ^{7T 24}

Nic není tak užitečné jako úspěch. Tento si zabezpečme vytrvalým úsilím a dílo půjde vpřed. Otevřou se nová pole. Mnoho duší bude přivedeno ke známosti pravdy. Potřebujeme však větší víru v Boha.

°°°°

Náš lid obdržel veliké světlo a přece mnoho kazatelského úsilí bylo vynaloženo na naše sbory. Tím, že byli vyučováni ti, kteří měli být učiteli, tím, že byli osvěcováni ti, kteří měli být "světlem světa" a zaléváni ti, z nichž měly vytékat proudy vody živé, byli obohacováni ti, kteří rozptýleni po různých koncích země měli zvěstovat poselství nebes těm, kdo ještě neslyšeli, a byli nasycováni ti, kteří na cestách a mezi ploty sami měli pozývat: "Pojďte, všechno je připraveno."

°°°°

Ti, jimž okovy hříchu byly zlomeny a kteří hledali Pána s potřeným srdcem a obdrželi odpověď na svoji naléhavou touhu po spravedlnosti, nejsou nikdy chladní a bezduší. Jejich srdce jsou naplněna nesobeckou láskou k hříšníkům. Od sebe odhazují všechnu světskou ctižádost a sobectví. Poznávaní hlubokých pravd Božích je čím dál tím víc činí podobnými Spasiteli. Oni jásají z Jeho vítězství, jsou naplněni Jeho radostí. Den co den dorůstají v plnost postavy mužů a žen v Kristu.