^{7T 161} Podle Boží vůle byla nakladatelství zřízena pro rozšíření přítomné pravdy, jakož i pro dílo, které s tím úzce souvisí. Současně by měli být ve styku se světem, aby pravda mohla být jako světlo ve svícnu a svítit všem, kdo jsou v domě. Bůh uznal za dobré, aby se Daniel a jeho společníci stýkali s významnými muži Babylóna, aby se i tito lidé obeznámili s náboženstvím těchto Židů a poznali, že Bůh vládne nad všemi královstvími. V Babylóně se Daniel dostal do přetěžké situace; i když si věrně plnil své státnické povinnosti, se vší rozhodností odmítl pustit se do něčeho, co by se stavělo proti Bohu. Takové počínání vedlo k diskusi a takto Hospodin upozornil na Danielovu víru babylónského krále. Bůh měl světlo pro Nabuchodonozora, a skrze Daniele byly tomuto králi prorocky předpověděny věci o Babylóně a jiných královstvích. Výkladem Nabuchodonozorova snu byl Hospodin byl vyvýšen nad všechny pozemské vládce. Danielovou věrností byl Bůh poctěn. Podobným způsobem chce Pán udělat i z našich nakladatelství své svědky.

Příležitosti v obchodním díle

Jedním ze způsobů, jak se tyto instituce dostanou do styku se světem, je obchod. Tím jsou pootevřeny dveře pro zvěstování světla pravdy.

Pracovníci si mohou myslet, že provádějí jen světské obchody, zatímco vykonávají službu, která vyvolává otázky ohledně víry a zásad, ^{7T 162} které zastávají. Mají-li však toho pravého ducha, dovedou vhodně promluvit. Jestliže v nich přebývá světlo nebeské pravdy a lásky, nezůstane skryto. Tímtéž způsobem, jak vedou své obchodní záležitosti, projeví se i působnost božských zásad. O našich pracovnících, jako o jednom ze staré doby, lze říci: "naplnil jsem ho duchem Božím, moudrostí a rozumností, i uměním všelijakého řemesla." Ex 31, 3.

Ne na prvním místě

V žádném případě by se tato nakladatelství neměla věnovat hlavně obchodování. Kdyby toto bylo na prvním místě, ztratili by pracovníci ze zřetele vlastní záměr, proč byly tyto podniky zřízeny a jejich práce by byla znevážena.

Je nebezpečí, že správcové, jejichž duchovní postřeh není správný, budou uzavírat smlouvy a vydávat pochybné tiskoviny pro pouhý zisk. V důsledku toho ztratí se ze zřetele existenční důvod těchto publikačních oddělení a tyto podniky se budou velkou měrou podobat kterýmkoli jiným obchodním podnikům. Bůh bude tím zneuctěn.

V některých nakladatelstvích si obchodní dílo vyžaduje stálý nákup drahých strojů a jiných vymožeností. Tento potřebný pokrok je těžkým zatížením finančních zdrojů ústavů. A při velikém množství práce vyžaduje se nejen technický pokrok, nýbrž více pracovních sil, než lze náležitě ukáznit.

Tvrdí se, že obchodní dílo je finančním požehnáním tohoto odvětví, avšak ten Všemohoucí správně odhadl hodnotu tohoto díla v našich ^{7T 163} předních nakladatelstvích. Předložil pravou míru a poukázal, že ztráta převyšuje zisk. Ukázal, že tato práce vede pracovníky k tomu, že jsou poháněni ustavičným spěchem. V ovzduší spěchu a světáctví mizí pravá zbožnost a posvěcení.

Není nutné, aby obchodní dílo bylo naprosto odloučeno od vydavatelství, neboť toto by zavřelo možnost šířit paprsky světla do světa. A spojení s vnějším světem nemusí být o nic víc na újmu pracovníkům, než bylo Danielovi jeho státnické dílo pro jeho víru a zásady. Kdekoli by však byl ohrožen duchovní ráz instituce, pak bychom měli tuto vnější práci zanechat. Budujte dílo, které představuje pravdu. Toto by mělo být vždy na prvním místě, a obchodní záležitosti teprve na druhém. Naše poslání je přinést světu poselství napomenutí a milosti.

Ceny

V úsilí opatřit si vnější zákazníky pro podporu nakladatelství a pomoc ve finanční tísni, byly ceny tak sníženy, že dílo nepřináší žádný užitek. Ti, kdo si lichotí, že z toho je přece jen nějaký zisk, důkladně všecko neuvážili. Nesnižujte ceny, abyste si opatřili práci. Převezměte pouze takovou práci, která dá čistý zisk.

Přitom by v našich obchodních záležitostech neměl být ani stín sobectví, nebo lakomství. Ať nikdo netěží z nevědomosti kohokoli a nepožaduje neúměrné ceny za vykonané dílo nebo za prodané zboží. Bude zde veliké pokušení odvrátit se od přímé stezky; budou zde nespočetné důvody pro přizpůsobení zvyků a přijetí skutečně nepoctivých způsobů. Někteří tvrdí, že v jednání ^{7T 164} s podvodníky se musí člověk přizpůsobit jejich zvykům; že kdyby měl být přísně poctivý, nemohl by být obchodníkem a nemohl by se uživit. Kde je potom naše víra v Boha? On nás má za své syny a dcery pod podmínkou, že vyjdeme ze světa a budeme odděleni a nebudeme se dotýkat nečistého. Jeho institucím jakož i jednotlivým křesťanům patří tato slova: "Hledejte nejprve království Božího a jeho spravedlnosti", a Jeho zaslíbení je jisté, že všechny věci potřebné pro tento život nám budou přidány. Na našem svědomí by mělo být vyryto jakoby železným dlátem do skály, že opravdový úspěch, ať už v tomto životě nebo budoucím, lze získat pouze věrností k věčným zásadám spravedlnosti.

Znemravňující literatura

Když naše nakladatelství vyřizuje mnoho obchodních zakázek, je veliké nebezpečí, že mezi tím bude i tisk pochybné literatury. Když jsem při jedné příležitosti byla na tyto věci upozorněna, můj průvodce se zeptal jednoho z vedoucích v nakladatelství: "Jak jste placeni za tuto práci?" To mu bylo vyčísleno. On řekl: "Toto je příliš malý obnos. Budete-li takto obchodovat, proděláte. Kdybyste však dostali za to mnohem větší obnos, tato literatura by vyšla s velkými ztrátami. Vliv na pracovníky je znemravňující. Všechna poselství, která jim Bůh posílá, a upozorňuje je na svatost tohoto díla, jsou zeslabena vašim souhlasem tisknout takový obsah."

Svět je zaplaven knihami, které by bylo lépe spálit než rozšiřovat. Knihy o indiánských bojích ^{7T 165} a podobném, vydávány a rozšiřovány čistě pro obchodní zájem, by bylo lépe nikdy nečíst. V takových knihách je satanské kouzlo; žalostná souvislost zločinu a ukrutnosti podmanivě působí na mnohé mladé lidi a probouzí v nich touhu proslavit se nejbezbožnějšími skutky. Mnohá díla s historickým obsahem mají trochu lepší vliv. Ohavnosti, krutost, chlípnost zobrazena v těchto spisech nakažlivě zapůsobila na nejednoho a vede k podobným činům. Knihy, které líčí satanské způsoby lidí, jen zveřejňují skutky zla. Strašné podrobnosti o zločinech a bídě nestojí za přemýšlení a žádný kdo věří přítomné pravdě neměl by podporovat jejich rozšiřování.

Milostné romány a bezcenné vzrušující povídky tvoří jiný druh knih, který je zlořečenstvím pro každého čtenáře. Autor může přimísit dobré způsoby a v celém svém díle může vyjádřit i náboženské cítění; a přece v mnoha případech je zde satan převlečen na anděla světlosti, jen aby tím účinněji svedl a zlákal. Mysl je velkou měrou ovlivněna tím, čím se živí. Čtenáři lehkovážných a dráždivých příběhů jsou neschopní pro vykonání povinností, které leží před nimi. Žijí neskutečným (fiktivním) životem a nemají žádnou touhu zkoumat Písmo, živit se nebeskou mannou. Mysl je oslabena a ztrácí svoji moc uvažovat o velikých problémech povinností a určení.

Byla jsem poučena, že mládež je vystavena velikému nebezpečí v důsledku nesprávné četby. Satan neustále svádí mladé lidi a zároveň i dospělé, aby se nechali ovlivnit bezcennými příběhy. Kdyby mohla být veliká část publikovaných knih zničena, pak by mohlo být zabráněno pohromě, která tak strašně působí, že oslabuje ducha a ^{7T 166} ničí srdce. Nikdo není tak utvrzen ve správných zásadách, aby byl jist před pokušením. Všechno toto bezcenné čtení by mělo být se vší rozhodností odstraněno.

Nemáme žádné povolení od Pána zapojit se, ať už do tisku, anebo do prodeje takových publikací; neboť to jsou prostředky zkázy pro mnohé. Vím co píši, neboť tato záležitost mi byla ukázána. Ti, kdo věří v poselství pro tuto dobu, neměli by se zapojovat do takového díla a myslet na výdělek. Pán vloží zlořečenství na takto získané prostředky; rozptýlí víc než se získá.

Existuje jistý duch literatury, horší než malomocenství, zákeřnější než egyptské rány, před níž se naše nakladatelství musí ustavičně mít na pozoru. Přijímáním obchodních zakázek by měli bratři dbát na to, aby to, co obsahuje satanskou vědu, nebylo připuštěno do našich institucí. Pracovníci by neměli tisknout škodlivé teorie hypnotismu, spiritismu, romantismu a jiných tajemství nepravosti; to ať nenachází v našich nakladatelstvích žádné místo.

Zaměstnanci by neměli pracovat na ničem, co rozsévá símě pochybnosti o autoritě nebo o čistotě Písma. Za žádných okolností by neměli být nevěrecké názory předkládány mládeži, jejichž mysl se hladově chápe všeho nového. I při té nejvyšší ceně, která by mohla být za takovou práci zaplacena, taková díla přinesou pouze nekonečnou ztrátu.

Dovolit tisknout v našich ústavech takovou literaturu, znamená dát do rukou zaměstnanců a světu ovoce ze zakázaného stromu poznání. Znamená to přizvat satana aby vešel, se svojí podvodnou vědou, a šířil své zásady v samých ústavech, které jsou zřízeny pro pokrok ^{7T 167} svatého díla Božího. Vydávat spisy takového obsahu by znamenalo nabíjet pušku nepřítele a podávat mu ji do rukou, aby ji použil proti pravdě.

Domníváte se, že Ježíš bude přebývat v tomto nakladatelství, aby pracoval prostřednictvím lidské mysli, skrze své sloužící anděly; domníváte se, že pravdu vycházející z těchto tiskáren učiní mocí k varování světa, jestliže je satanu dovoleno převracet myšlenky pracovníků přímo v tomto podniku? Může Boží požehnání doprovázet díla vycházející z tisku, když tytéž stroje tisknou satanské bludy a podvody? "Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkost i hořkost?" Jk 3, 11.

Správcové našich ústavů si musí uvědomit, že přijímáním svého místa, stávají se odpovědnými za duševní pokrm, který se dostává pracovníkům v tomto ústavu. Jsou odpovědní za obsah, který vychází z našich tiskáren. Budou voláni k odpovědnosti za vliv, který šířili uvedením materiálu, který poskvrňuje tento podnik, otravuje pracovníky nebo svádí svět.

Jestliže takové věci mají místo v našich ústavech, zjistíte, že jemná moc satanských názorů se nedá snadno vymýtit. Jestliže pokušiteli dovolíme rozsévat, jeho zlé semeno vzklíčí a přinese ovoce. Satan sežne úrodu přímo v našich podnicích zřízených za prostředky Božího lidu k pokroku jeho díla. Ukončí to tím, že do světa místo křesťanských pracovníků vyjde společnost vzdělaných nevěrců.

V těchto věcech odpovědnost spočívá nejen na správcích, nýbrž na zaměstnancích. Mám co říci pracovníkům v každém nakladatelství, ^{7T 168} které zřizujeme: Milujete-li Boha a bojíte-li se Ho, odmítněte mít cokoliv společného s poznáním, před nímž Bůh varoval Adama. Tiskaři by měli odmítnout tisknout třeba jedinou větu takového obsahu. Korektoři by měli odmítnout číst, sazeči sázet a vazači vázat taková díla. Budete-li požádáni konat něco takového, svolejte shromáždění pracovníků instituce, aby všem bylo jasné, co tyto věci znamenají. Zodpovědní vedoucí této instituce mohou zdůrazňovat, že vy nejste zodpovědní, že to je věc vedoucích. Vy však jste zodpovědní - zodpovědní za to, že používáte svoje oči, své ruce i svoji mysl. Tyto vám svěřil Bůh, aby jste je používali pro Něho a ne pro službu satanovu.

Když se v našich ústavech tiskne bludný obsah, který působí proti Božímu dílu, Bůh nevede k odpovědnosti pouze ty, kteří dovolují satanu klást osidla pro duše, nýbrž i ty, kteří jakýmkoli způsobem spolupracují v díle pokušení.

Mojí bratři na zodpovědných místech, dejte pozor, abyste nezapřáhli své pracovníky do vozu pověry a bludu. Nedovolte, aby se z institucí zřízených Bohem k tomu, aby z nich vycházela životodárná pravda, se stal nástroj šíření zkázonosného bludu.
Naše nakladatelství od nejmenšího po to největší by měla odmítnout tisknout třeba jen řádek takového škodlivého obsahu. Všichni ti, s nimiž máme co činit, by měli rozumět, že z našich institucí je vyloučena literatura obsahující satanskou vědu.
Přicházíme do styku se světem ne proto, abychom byli prokvašeni světskou lží, nýbrž jako Boží pomocníci a můžeme prokvasit svět Jeho pravdou.