^{7T 235} Pomalu ale jistě se točí kola Prozřetelnosti. Nevíme jak brzy náš Pán řekne: „Stalo se!“ Jeho příchod se velice blíží. Zakrátko budou naše příležitosti k práci navždy za námi. Pouze malou chvíli nám bude ještě dovoleno pracovat. Moji bratři, nepospíšíte si s opravdovým úsilím vybudovat památníky pro Pána v Jižních státech? Měli bychom zde mít sbory a modlitebny; měli by zde být menší školy a sanatoria; a posíleno vydavatelské odvětví.

K vybudování těchto odvětví v různých městech Jihu, budeme potřebovat moudré a modlitebné muže a ženy, takové kteří budou šířit dílo z místa na místo, zdravě, rozumně, usilovně, modlitebně a hospodárně, jako Boží dělníci. Tato situace volá po osobním, neúnavném, společném úsilí.

„Jednou cihlou po druhé, postavíš nejvyšší zeď;
jedna vločka ke druhé a již leží příkrov sněhu.“

Trpělivé konání dobra - to má být naším heslem. Máme vynaložit vytrvalé úsilí, postupovat krok za krokem dokud závod probíhá a dosáhneme vítězství.

Když v Nashville započalo vydavatelské dílo, bylo výslovným přáním pracovníků vyvarovat se dluhů; avšak ve svém zoufalém úsilí vytvořit „cihlu bez slámy“, byli naši bratři nuceni upustiti od tohoto záměru a v důsledku toho se dílo dostalo do těžkostí. Avšak Boží pracovníci v Nashville nemají být proto znechuceni. Toto dílo nesmí přestat. Nyní by se všichni měli co nejvážněji snažit vyhnout se omylům minulosti. ^{7T 236} Všemožně by se měli vyvarovat toho, aby neupadli do dluhů. Ať si pevně řeknou: „Nebudeme pokračovat rychleji než Pán naznačí a dovolí prostředky které máme; na nových místech budeme raději pracovat v menších místnostech než bychom dílo Boží zadlužili.“

Nechť nejsou znechuceni ti, kteří tak odvážně pracovali, aby přivedli dílo na Jihu do dnešního stavu. Všichni by měli učinit co mohou, aby dílo v Nashville postavili na pevný základ. Pán pamatuje na ty, kteří statečně usilovali o vykonání toho, co bylo tak nutné vykonat. Ve svém milosrdenství, laskavosti a lásce, se Pán nad nimi slitovává. Stále je ještě přijímá za své spolupracovníky. Ví o každém jednom z nich. Při své průkopnické práci museli projít ohněm soužení. Bůh bude oslaven v těch, kdo s Ním spolupracovali při budování základů v polích, které nikdy předtím nebyly opracovány.

Bratři, máme před sebou veliké dílo v jižním poli - dílo, které jsme dosud jenom započali. Nesmíme již déle stát jak jsme léta stáli - lekajíce se tohoto díla. Mnozí vykonali tvrdou a těžkou práci, a Pán uznává a hodnotí jejich sebeobětavé úsilí. On je požehnal. Přijali svoji odměnu v tom, že vidí ty, jimž pomohli postavit své nohy na Skále věků, a oni utvrzují zase další.

Moji bratři v Jižním poli, volám vás ve jménu Pána, Boha Izraele, abyste se zachovali jako mužové. Pán je u kormidla. On obdaří své služebníky milostí a moudrostí. Je Božím záměrem, ^{7T 237} aby důvěryhodní lidé s vědomím odpovědnosti společně se radili a modlili se spolu v křesťanské jednotě. V jednotě je život, moc, kterou nelze obdržet žádným jiným způsobem. Církev bude silná, spojí-li členové své schopnosti pod vedením Ducha. Pak bude Bůh mocně působit skrze svůj lid pro obrácení hříšníků.

Bůh žije a kraluje. On najde způsob, aby zanedbané jižní pole bylo pro Něho obděláno. Ať tamější pracovníci přijdou na pomoc Hospodinu, a radostně zvěstují Jeho pravdu. Pán brzy přijde. Mluvte o tom, proste o to, věřte tomu, a žijte podle toho. Budete se muset setkat s pochybujícím, odporujícím duchem; toto však ustoupí před pevnou, důslednou důvěrou v Boha. Když se dostaví překážky, pozvedněte duši k Bohu v písni a díkučinění. Vezmete křesťanskou výzbroj a obujte své nohy „v hotovost evangelia pokoje.“ Kažte pravdu otevřeně a horlivě. Pamatujte, že Pán soucitně hledí na toto pole a že ví o jeho bídě a jeho potřebách. Vaše úsilí nebude marné.

V našich jižních sborech má nastat duchovní vzkříšení. Před členy každého sboru je veliké a slavné dílo. Sebezapřením a sebeobětavostí mají se přiblížit ke Kristu, a jejich jediným cílem má být zvěstovat Boží poselství milosti svým spolubližním. Měli by pracovat opatrně a se vší pokorou, každý by měl mít v úctě dílo ostatních. Někteří mohou pracovat jedním způsobem a druzí jiným, jak je Pán povolá a povede. Nikdo by však neměl naříkat, že nemůže oslavit Boha používáním hřiven, které mu nesvěřil. Bůh nás činí zodpovědnými pouze ^{7T 238} za dílo, které svěřil do našich rukou. Jedno mohou všichni dělat: mohou se vyhnout tomu, aby práci jiných zbytečně nestěžovali kritizováním jejich úsilí a nekladli kameny před vůz, který se jejich bratři snaží potáhnout. Jestliže někteří nejsou ochotni opřít se o vůz díla, ať se pak alespoň snaží, aby nepřekáželi těm, kdo pracují. Bůh vyzývá pracovníky, kteří nebudou znechucovat své spolupracovníky.

Bude-li Boží lid pracovat se vší vážností, pokorou, sebeobětavě, získá bohatou odměnu o níž Job mluví: „Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne;… požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plesání jsem vzbuzoval… Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.“ Jb 29, 11-16.

Požehnání dobrých skutků bude následovat do věčného života, za těmi, kteří se zapírají pro svého Spasitele. Když se vykoupení postaví kolem Božího trůnu, pak ti, kteří byli zachráněni od hříchu a ponížení, přijdou k těm, kteří pro ně pracovali se slovy uvítání: „Na světě jsem žil bez Boha a bez naděje. Hynul jsem v porušenosti a hříchu. Hladověl jsem tělesně i duchovně. Tys přišel ke mně v lásce a soucitu, nasytil mne a přioděl. Ukázal jsi mi na Beránka Božího, který snímá hříchy světa.“

Mojí bratři v jižním poli! Buďte zmužilí, ano, buďte zmužilí. Postihne vás útisk a mnohé nebezpečí budete-li chtít vyvýšit svaté zásady Božího zákona. Když nepřítel přichází jako povodeň, Duch Hospodinův pozvedne prapor za vás proti Němu. Pustili jste se do důležitého díla a musíte se mít na pozoru, bdít a modlit se, abyste přímé kroky činili nohama svýma, aby což zkulhavělo, do konce se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo. Pracujte ^{7T 239} ve vší prostotě k Boží slávě, s vědomím své osobní zodpovědnosti. Pamatujte, že pouze Pán může vaše úsilí korunovat úspěchem.

°°°°

Pracovníci v Jižních polích musí dosáhnout vyšší duchovní úrovně, chtějí-li, aby jejich dílo v tomto poli mělo úspěch. Soukromá modlitba, modlitba v rodině, modlitba ve veřejném shromáždění - všechno to je podstatně důležité. Zbývá jenom podle těchto modliteb také žít. V díle Kristově musíme s Ním spolupracovat.

°°°°

Naší jedinou zárukou je spojení s Kristem a jednoho s druhým. Nedávejme satanovi možnost, aby poukazoval na naše sbory: „Podívejte se jak tito lidé, kteří jsou pod Kristovým praporem, nenávidí jeden druhého. Jejich síly plynou více na boj mezi sebou, než v boji s mými zástupy.

°°°°

Z minulé zkušenosti se musíme naučit, jak se vyhnout pádu. Modlíme se k našemu nebeskému Otci: „Neuvoď nás v pokušení“, a pak příliš často neuhlídáme své nohy, aby nás do něho nezavedly. Máme se varovat před pokušením, která nás snadno přemáhají. Úspěch dosáhneme skrze Kristovu milost. Musíme z cesty odstranit kámen urážky, který způsobil nám i jiným tolik smutku.

°°°°

Při budování díla na nových místech šetřeme každým možným způsobem. Posbírejme i drobty, aby se nic neztratilo. Dílo záchrany duší musí jít vpřed cestou, kterou ^{7T 240} nám vyznačil Kristus. On říká: „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj a následujž mne.“ Mt 16, 24. Pouze poslušností tomuto slovu můžeme se stát Jeho učedníky. Blížíme se ke sklonku dějin tohoto světa a různé plány Božího díla musí úspěšně pokračovat s větším množstvím sebeobětavosti, než bylo dosud zřejmé.

°°°°

Jsme na tomto světě, abychom jeden druhému pomáhali. V Kristově díle nejsou žádné teritoriální hranice, a ti, kteří se dnes pokoušejí takové hranice v Jeho díle udělat, měli by se raději modlit: „Pane, dej mi nové srdce.“ Kdyby měli Kristovu mysl, uviděli by mnohé části vinice Páně, jak leží ladem, dosud nebyly opracovány. Nikdy by neřekli: „Naše prostředky jsou potřebné k úspěšnému pokračování na vlastních zájmech. Nemá žádného smyslu dožadovat se prostředků.“

Dennodenně se lidé rozhodují mezi životem a smrtí, a to buď k věčnému životu nebo k věčnému zahynutí. A přece mnozí z těch, kdo vyznávají, že slouží Hospodinu se spokojují s tím, že svůj čas a pozornost věnují nepatrným záležitostem. Spokojují se i s vzájemným nesouladem. Jestliže by se posvětili Mistrově službě, nehádali by se mezi sebou jako nerozumné děti. Každý by na svém místě konal svoji povinnost; srdcem i duší by byl misionářem kříže Kristova. Duch Svatý by přebýval v srdci pracovníků a děly by se skutky spravedlnosti. Pracovníci by vnášeli do své služby modlitby a soucit probuzené církve. Své rozkazy by přijímali od Krista ^{7T 241} a neměli by čas na spory. Ze rtů, jichž se dotkl žhavý uhel z Božího oltáře, by se šířilo poselství. Bylo by slyšet vážná a čistá slova. K nebesům by se vznášely pokorné srdcervoucí prosby víry. Zatímco by se pracovníci jednou rukou drželi Krista, druhou rukou by uchopili hříšníky a přiváděli by je ke Spasiteli.

°°°°

„Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji? A nalezna, vložil by na ramena svá s radostí. A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula. Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.“
„Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažne svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž nenalezne? A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkoucí: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila. Takť, pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím.“ L 15, 4-10.