^{7T 115} Musíme vykonat více než jsme učinili, abychom zasáhli lid našich měst. Nemáme stavět veliké budovy ve městech, nýbrž, jak jsem byla znovu a znovu upozorněna, měli bychom zřizovat ve všech našich městech malé podniky, která se stanou středisky vlivu.

Pán má určité poselství pro naše města a toto poselství máme zvěstovat v našich táborových shromážděních, jiným veřejným úsilím a také svými publikacemi. Kromě toho ve městech bychom měli zřizovat zdravotní restaurace a jejich prostřednictvím šířit poselství střídmosti. Měli bychom učinit přípravy pro shromáždění v našich restauracích. Kde je to jen možné, měli bychom opatřit místnost, kde by návštěvníci mohli být pozváni k přednáškám o zdravotních otázkách a křesťanské střídmosti, kde by obdrželi poučení o přípravě zdravotních pokrmů a dověděli se o jejich důležitých věcech. V těchto shromážděních by měla být modlitba, zpěv a proslovy nejen o zdravotních tématech a o střídmosti, nýbrž také o vhodných biblických otázkách. Bude-li lid poučen o tom jak si zachová tělesné zdraví, najdeme mnoho příležitostí k rozsévání semene evangelia o Božím království.

Tato témata bychom měli předkládat takovým způsobem, který by příznivě působil na lid. V těchto shromážděních by nemělo být nic divadelního. Zpívat by neměli pouze někteří. Všichni přítomní by měli být povzbuzeni zapojit se do zpěvu. Mnozí mají zvláštní dar zpěvu a jsou chvíle, kdy jediný zpěvák nebo několik spolu mohou přinést zvláštní poselství. Zřídka by měli zpívat jen někteří. Dar zpěvu je talent ^{7T 116} který má vliv, a podle Boží vůle jej máme pěstovat všichni a používat jej k oslavě Jeho jména.

Ty, kteří přicházejí do naších restaurací, měli bychom zásobit četbou. Jejich pozornost bychom měli obracet na naší literaturu o střídmosti a reformě výživy, a dát jim číst to, co obsahuje Kristovo učení. Výdaje spojené se šířením této četby by měl nést všechen náš lid. Všichni kdo přicházejí, měli by obdržet nějakou četbu. Může se stát, že mnozí ponechají takový traktátek nepřečtený, avšak někteří jimž ho dáváte, mohou hledat světlo. Oni budou číst a studovat co jim dáte a pak to dají jiným.

Pracovníci v našich restauracích by měli žít v tak úzkém spojení s Pánem, že postřehnou napomínání Jeho Ducha a osobně promluví o duchovních věcech k tomu neb onomu, kteří přicházejí do této restaurace. Když je vlastní já ukřižováno a v srdci přebývá Kristus, ta naděje slávy, pak myšlením, slovem i skutkem budeme zjevovat realitu své víry v pravdu. Pán bude s námi a Duch Svatý bude působit skrze nás, aby zasáhl ty, kdo jsou bez Krista.

Pán mně poučil, že toto dílo mají konat vedoucí našich restaurací. Spěch nesmí vést k zanedbání díla záchrany duší. Je dobré sloužit tělesným potřebám našich bližních; jestliže však nenalezneme cestu k tomu, aby světlo evangelia osvěcovalo ty, kteří každodenně přicházejí pro své pokrmy, jak je pak Bůh oslaven naší prací?

Když započalo restaurační dílo, očekávalo se, že to bude způsob přístupu k mnohým s poselstvím přítomné pravdy. Splnilo se to? ^{7T 117}

Pracovníkům naších restaurací položil otázku Ten, jenž má moc: "Ke kolika návštěvníkům jste promluvili o jejich spasení? Jak mnozí slyšeli z vašich rtů varovné napomenutí, aby přijali Krista za svého osobního Spasitele? Kolik jich bylo vašimi slovy přivedeno, aby se odvrátili od hříchu k službě živému Bohu?"

Když se v naších restauracích podává lidem časný pokrm, pracovníci by neměli zapomínat, že oni sami, i ti jimž slouží, musí být ustavičně zásobeni nebeským pokrmem. Stále by měli hledat příležitost ke svědectví o pravdě těm, kdo ji neznají.

Pečlivost pomocníků

Správcové našich restaurací mají dbát o spásu zaměstnanců. Nesmějí se přepracovávat, neboť v takovém případě nebudou mít ani sílu, ani nebudou schopni duchovně pomoci spolupracovníkům. Své nejlepší schopnosti mají věnovat poučování svých zaměstnanců v duchovnímu směru, vysvětlujíc jim Písmo a modlíc se s nimi a za ně. Mají střežit náboženské zájmy pomocníků tak pečlivě, jako rodiče bdí nad náboženskými zájmy svých dětí. Trpělivě a něžně mají bdít nad nimi, a konat všechno, co je v jejich moci, aby tím pomohli k dokonalosti křesťanského charakteru. Jejich slova mají být jako zlatá jablka na stříbrném podnosu; jejich činy mají být bez jakékoli stopy sobectví a hněvu. Mají stát jako strážní, bdíce nad dušemi, jako ti, kteří mají vydat za ně počet. Mají usilovat o to, aby své pomocníky udrželi na výhodném postavení, kde jejich odvaha bude ustavičně silnější a jejich víra v Boha bude ustavičně vzrůstat. ^{7T 118}

Nebudou-li naše restaurace vedeny tímto směrem, bude nutné upozornit bratry a sestry, aby své děti tam neposílali za pracovníky. Mnozí z těch, kteří navštěvují naše restaurace, nepřivádějí s sebou anděly Boží; netouží po obecenství těchto svatých bytostí. Přinášejí s sebou světský vliv a mají-li pracovníci obstát před tímto vlivem, musí být úzce spojeni s Bohem. Správcové našich restaurací musí vykonat více pro záchranu mladých lidí v jejich zaměstnání. Musí vynaložit mnohem větší úsilí, aby je zachovali duchovně při životě, aby jejich mladá mysl nebyla zachvívána světským duchem, s nímž se ustavičně dostávají do styku. Děvčata a mladé ženy v našich restauracích potřebují pastýře. Každá z nich potřebuje být pod ochranným vlivem domova.

Je nebezpečí, že mládež vstupující do naších ústavů jako věřící a toužící pomoci v díle Božím se unaví a ztratí nadšení, pozbude horlivost a odvahu, vychladne a zlhostejní. Nemůžeme vtěsnat tyto mladé do malých temných pokojů a zbavit je předností domácího života, a pak od nich očekávat, že budou mít zdravou náboženskou zkušenost.

Je důležité, aby bylo moudře postaráno o pomocné síly v našich ústavech a obzvlášť o ty, kdo jsou zaměstnáni v našich restauracích. Měli bychom si opatřit pomocníky a postarat se o každou příležitost, která jim pomůže vzrůstat v milosti, moudrosti a známosti Krista. Nemají být ponecháni na milost a nemilost nahodilých okolností s nepravidelným časem k modlitbě a bez příležitosti ke studiu Písma. Jsou-li takto ponecháni, stávají se bezohlednými, nedbalými a lhostejnými k věčným skutečnostem.

V každé restauraci by měl být muž a jeho žena, kteří mohou dohlédnout jako strážní nad pomocníky, ^{7T 119} muž a žena, kteří milují Spasitele i duše, za které On zemřel a kteří ostříhají cestu Páně.

Mladé ženy by měly být pod péčí moudré, soudné matky, ženy, která je důkladně obrácena, která bude pečlivě bdít nad pomocníky, obzvláště mladšími.

Pracovníci by měli cítit, že mají domov. Oni jsou Boží pomocnou rukou a mělo by se s nimi zacházet tak pečlivě a něžně, jak to příkladně Kristus ukázal, když vzal k sobě dítko a řekl učedníkům: "Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mně, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské." "Viztež, abyste nepotupovali žádného z maličkých těchto. Neboť pravím vám, že andělé jejich v nebesích vždycky hledí na tvář Otce mého, kterýž v nebesích jest." Mt 18, 6.10. Péče, které by se mělo dostat těmto zaměstnancům je jedním z důvodů k tomu, abychom ve velkých městech měli několik menších restaurací místo jedné veliké. Toto však není jediný důvod proč by bylo lépe zřídit několik malých restaurací v různých částech našich velkoměst. Menší restaurace budou šířit zásady zdravotní reformy právě tak, jako veliký podnik a lze je mnohem snadněji vést. Nejsme pověřeni sytit svět, máme však vychovávat lid. V malých restauracích nebude tolik práce a pomocníci budou mít více času věnovat se studiu Slova, více času naučit se jak konat svoji práci dobře, a více času odpovědět na otázky návštěvníků, kteří touží dovědět se o zásadách zdravotní reformy. ^{7T 120}

Jestliže splníme Boží záměr v tomto směru, spravedlnost Kristova nás bude předcházet a sláva Hospodinova bude naší odměnou. Nebudeme-li však dbát na získávání duší, jestliže pomocníci sami nebudou mít žádného duchovního užitku, nebudou-li oslavovat Pána slovem i skutkem, proč bychom zřizovali a udržovali takové podniky? Nemůžeme-li spravovat své restaurace k slávě Boží, nemůžeme-li skrze ně šířit mocný náboženský vliv, bylo by lépe, abychom je zavřeli a schopnosti naší mládeže použili v jiném odvětví díla. Avšak naše restaurace mohou být tak vedeny, že se stanou nástrojem záchrany duší. Prosme Pána se vší vážností o pokoru srdce, aby nás poučil jak kráčet ve světle Jeho rady, jak rozumět Jeho Slovu, jak ho přijmout a jak ho uplatňovat.

°°°°

Je nebezpečí, že naše restaurace budou vedeny takovým způsobem, že naši pomocníci budou den co den, týden po týdnu těžce pracovat a ještě nebudou s to vykázat žádný dobrý výsledek. Toto si vyžaduje důkladného uvážení. Nemáme žádné právo naše mladé lidi poutat k dílu, které nepřináší žádné ovoce ke slávě Boží.

Je nebezpečí, že práce v restauracích, i když je pokládána za obdivuhodné úspěšný způsob díla, bude tak vedena, že poslouží pouze k tělesnému blahu těch, jimž slouží. Toto dílo může zdánlivě skvěle vynikat, avšak neostojí před Pánem, dokud není prováděno s opravdovou touhou konat Jeho vůli a naplnit Jeho záměr. Nebude-li Bůh uznán jako počátek a konec naší činnosti, jsme zváženi na váze svatyně a nalezeni lehcí.

^{7T 121} Naše restaurace v sobotu zavřeny

Byla položena otázka: "Mají být naše restaurace otevřeny v sobotu?" Odpovídám: Ne, ne! Zachovávání soboty patří k našemu svědectví o Bohu - znamením mezi Ním a námi, že jsme Jeho lidem. Toto znamení nemáme nikdy zakrývat.

Kdyby pracovníci našich restaurací podávali hostům jídlo i v sobotu, tak jako po celý týden, kdy by vlastně měli svůj den odpočinku? Jakou příležitost by měli pro obnovu své tělesné a duchovní síly?

Není tomu dávno, co jsem dostala zvláštní světlo o tomto předmětu. Bylo mi ukázáno, že se vyskytnou snahy, aby byla zrušena naše zásada zachovávání soboty; že se lidé budou domáhat otevření našich restaurací v sobotu; to se ale nikdy nesmí stát.

Před mým zrakem proběhla určitá scéna. Byla jsem v naší restauraci v San Franciscu. Byl pátek. Několik pracovníků bylo zaměstnáno balením takových pokrmů, které by si lidé snadno odnesli domů a jistý počet čekal na tyto balíčky. Ptala jsem se na význam toho a pracovníci mi řekli, že někteří mezi jejich návštěvníky byli znepokojeni zavíráním restaurace, že nemohou v sobotu obdržet pokrm takový, na něž si v týdnu uvykli. Uvědomujíc si hodnotu pokrmů, které dostávají v restauraci, protestovali proti tomu, že je nedostanou v sedmý den a dožadovali se, aby restaurace byla otevřena každý den týdne; poukazujíc na určité těžkosti, jestliže se tak nestane. Pracovníci řekli: To co dnes vidíš, je naší odpovědí na tuto poptávku po zdravých pokrmech v sobotu. Tito lidé dostávají jídlo v pátek, a to jim vystačí i v sobotu, ^{7T 122} a takto se vyhneme obvinění, že odmítáme otevřít restaurace v sobotu."

Demarkační čára mezi našim lidem a světem musí být zachována neomylně jasně. Naši základnou je Boží zákon podle něhož jsme povinni zachovávat sobotu; neboť jak je výslovně řečeno v 31. kapitole 2. Mojžíšovy, zachovávání soboty je znamením mezi Bohem a Jeho lidem. Pán říká: "Avšak sobot mých ostříhati budete." A pokračuje: "Nebo to znamením jest mezi mnou a vámi po rodech vašich, aby známo bylo, že já jsem Hospodin, kterýž vás posvěcuji. Protož ostříhati budete soboty, nebo svatá jest vám ... mezi mnou a syny Izraelskými za znamení jest na věčnost; nebo šest dní činil Hospodin nebe i zemi, v den pak sedmý přestal a odpočinul." Ex 31, 13-17.

Máme dbát na "Takto praví Hospodin", i kdybychom svojí poslušností působili veliké nesnáze těm, kteří nemají v úctě sobotní den. Na jedné straně máme lidské domnělé potřeby; na druhé straně Boží přikázání. Co u nás více váží?

V našich sanatoriích se musí rodina pacientů, s lékaři, ošetřovateli a pomocníky stravovat v sobotu jako každá jiná rodina, avšak pokud možno jen s vynaložením co nejmenší práce. Naše restaurace by naproti tomu neměly být otevřeny v sobotu. Ujistěte zaměstnance, že tento den mají volno pro uctívání Boha. Zavřené dveře restaurace v sobotu, dělají z ní památník Boží, památník, který oznamuje, že sedmý den je sobota, ve které nemá být konána žádná zbytečná práce.

Byla jsem poučena, že jedním ze základních důvodů, proč zdravotní restaurace ^{7T 123} a ošetřovny měly být zřízeny uprostřed velkoměst je, aby byly prostředkem k obrácení pozornosti vedoucích mužů na poselství třetího anděla. Uvědomujíce si, že tyto restaurace jsou vedeny zcela jinak než jsou vedeny obyčejné restaurace, rozumní lidé se budou ptát po důvodu těchto odlišných obchodních metod a prozkoumají zásady, které nás vedou k tomu, abychom podávali lepší stravu. Tak budou vedeni k poznání přítomného poselství.

Když přemýšliví lidé zjistí, že naše restaurace jsou v sobotu zavřeny, budou se ptát po zásadách, které nás vedou zavírat naše dveře v sobotu. V odpovědi na jejich otázky budeme mít příležitost obeznámit je s důvody své víry. Můžeme jim dát výtisky našich časopisů a spisy, aby mohli lépe porozumět rozdílu mezi tím, kdo slouží Bohu a tím, kdo Mu neslouží."
Ne všichni naši lidé jsou tak pečliví jak by měli být ohledně zachovávání soboty. Kéž jim Pán pomůže učinit nápravu. Sluší se, aby hlava každé rodiny postavila své nohy na základ poslušnosti.