Nemysleme, že by bylo v souladu s naší vírou, abychom se odívali po americku, abychom nosili krinolíny, nebo abychom nosily výstředně dlouhé sukně zametající cesty a ulice. Kdyby ženy nosily takové šaty, aby byly jeden až dva couly nad vším tím prachem a blátem ulice, byl by jejich oděv slušný a mravný, mohl by být mnohem snadněji čištěn a déle by vydržel. Takový oděv by byl v souladu s naší vírou. Obdržela jsem několik dopisů od sester tážících se na můj úsudek o nabíraných sukních. Tyto otázky jsem zodpověděla v dopise jedné sestře ve Wisconsinu. Uveřejňuji zde tento dopis ku prospěchu všem ostatním:

"My jako lid nevěříme, že bylo naší povinností, že bychom měli opouštět svět, opustit též vkus. Máme-li slušný, skromný a pohodlný oděv a rozhodnou-li se ženy ze světa odívat se tak jako my, měly bychom snad změnit tento způsob oděvu, abychom se lišily od světa? Nikoliv. Nemáme být p o d i v í n s k é a zvláštní ve svém oděvu jen proto, ^{1T 425} abychom se lišily od světa ze strachu, aby námi proto nepohrdal. Křesťané jsou světlem světa a solí země. Jejich oděv má být upravený a vkusný a jejich chování bezvadné, bez výtky.

"Jak se máme odívat?" Když někdo nosil těžké vatované sukně před zavedením krinolín, pouze pro parádu a ne pro pohodlí, hřešil proti sobě samému kažením svého zdraví, jehož zachovávání je přece jeho povinností. Jestliže je někdo nosí dnes pouze proto, aby vypadal jako v krinolíně, dopouští se hříchu, poněvadž se snaží napodobovat módu, která je zneuctívající. Nabírané sukně se nosily, než byly zavedeny krinolíny. Já samá jsem nosila lehce nabíranou sukni od svého 14. roku, nikoli pro parádu, nýbrž pro pohodlí a ze slušnosti. Protože byly zavedeny krinolíny, neodložila jsem pro ně svoji nabíranou sukni. Mám ji snad nyní odhodit jen proto, že byly zavedeny krinolíny? Nikoli, to by znamenalo dopouštět se výstřednosti - extrému.

"Měla bych stále pamatovat, že musím být příkladem a že se proto nesmím dát strhnout tou, nebo onou módou, ale musím jít přímou nezávislou cestou a že nesmím upadat ve věci odívání do extrémů. Bylo by špatným, kdybych odhodila svoji nabíranou sukni, která byla vždy skromná a pohodlná a kdybych si oblékla tenkou, bavlněnou sukni a stala se tak tímto druhým extrémem směšnou, neboť bych nedávala dobrý příklad a dala bych tak příčinu k řečem, milovnicím krinolín. Aby se ospravedlnily, že nosí krinolíny, ukazovaly by na mne jako na jednu, která je nenosí a říkaly by, že se takové ostudy nedopustí. Kdybychom se dopouštěly takovýchto výstředností, zmařily bychom všechen vliv, který bychom jinak mohly získat a dopomohly bychom tak milovnicím krinolín k jejich ospravedlnění. Musíme se šatit skromně bez nejmenšího ohledu na módu krinolín.

Existuje však střední cesta v těchto věcech, kéž bychom ji všechny moudře nalezly a také se jí držely. Zkoumejme v této vážné době svá vlastní srdce, kajme se ze svých hříchů a pokořme se před Bohem. ^{1T 426} Dílo je mezi Bohem a našimi vlastními dušemi. Je to osobní dílo a všichni budou mít dosti na práci i bez kritizování oděvů, jednání, činů a pohnutek bratří a sester. "Hledejte Hospodina všichni pokorní země, kteříž soud Jeho činíte, hledejte spravedlnost, hledejte pokoru, snad budete skryti v den hněvu Božího." Zde je naše dílo, není zde promlouváno k hříšníkům, ale ku všem pokorným této země, kteří dbali soudu Jeho a zachovávali Jeho Přikázání. Zde je práce pro každého a budou-li všichni poslušni, bude sladké sjednocení v řadách světitelů Soboty.