Byl mi ukázán David úpěnlivě prosící Hospodina, aby ho neopouštěl, až bude starý a viděla jsem také to, co ho přimělo k tak vážné modlitbě. Viděl, že většina starých lidí kolem něj je nešťastná a že nešťastné charakterové rysy se zvláště věkem stupňují. Je-li člověk od přírody nesdílný a chamtivý, stává se věkem velmi nepříjemný. Je-li žárlivý, nedůvěřivý, mrzutý, podrážděný a netrpělivý, je takovým ještě ve větší míře ve stáří.

David byl nešťasten a zoufalý když viděl, že se králové a šlechticové zdající se mít Hospodinovu bázeň dokud byli v plné mužné síle, stávali ve stáří nedůvěřivými ke svým nejlepším přátelům a příbuzným. Žili ve stálém strachu, že to byly sobecké důvody, které je přiměly k tomu, aby o ně projevovali zájem. Dopřávali sluchu pokynům a podvodným zprávám cizích o těch, kterým měli důvěřovat. Jejich nekrocená nedůvěra vyšlehla časem v plamen, když všichni nesouhlasili s jejich mylnými názory. ^{1T 423} Jejich chamtivost byla strašlivá. Často se domýšleli, že jejich vlastní děti a příbuzní jim přejí smrt, aby mohli uchvátit jejich postavení a majetky a přijímat projevy úcty, které byly přinášeny jim. A někteří se dali tak ovládat svoji nedůvěrou a chamtivostí, že hubili i své vlastní děti.

David pozoroval, že někteří, jejichž život byl v mužném věku spravedlivý, ztráceli zdánlivě sebeovládání, když na ně počalo doléhat stáří. Satan se jich zmocnil a vedl jejich rozum a činil nespokojenými a nedůvěřivými. Zdálo se mu, že mnoho starých bylo opuštěno Bohem a že byli vydáni posměchu a pohaně svých nepřátel. David byl hluboce pohnut, byl nešťasten, když jen pomyslel na dobu, kdy sám zestárne. Obával se, že by ho mohl Bůh rovněž opustit a že by mohl být právě tak nešťasten, jako jiné starší osobnosti, jejichž život pozoroval a že by mohl být vydán na pospas pohanění ze strany Hospodinových nepřátel. S tím břemenem na svém srdci modlí se vroucně: "Nezamítejž mne v věku starosti, když zhyne síla má, neopouštějž mne." "Bože, učil jsi mne od mladosti mé a až po dnes, vypravuji o divných činech tvých. Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou." Ž 71,9.17.18. David cítil potřebu ochrany proti zlu, které napadá stáří.

Často se stává, že letité osoby si jen nerady uvědomují a uznávají, že jim ubývá duševních sil. Krátí si dny života pečováním, které již je věcí jejich dětí. Satan působí velmi často na jejich obrazotvornost a dává jim pocit neustálého strachu o peníze. Jsou jejich modlou a chtivě je hromadí a o ně pečují. Často sama sebe pozbavují mnohého životního pohodlí a pracují nad své síly, jen aby nemuseli sáhnout na uložené prostředky, ^{1T 424} tak trpí stálým nedostatkem z obavy, že by jedenkráte v budoucnu mohli mít nedostatek. Všechny tyto obavy mají svůj původ u satana. Dráždí ústrojí, což vyvolává otrocký strach a nedůvěru, která kazí ušlechtilost duše a hubí povznesené myšlení a city. Takoví lidé trpí nezdravým názorem na peníze. Kdyby jednali tak, jak si přeje Bůh, mohli by být i poslední dny jejich života nejlepšími a nejšťastnějšími. Ti, kteří mají děti, jejichž poctivosti a zdravému úsudku mohou důvěřovat, měli by dovolit těmto dětem, aby o ně pečovaly. Dokud tak neučiní, bude satan pánem jejich slabých duševních sil, bude jich využívat a jednat za ně. Měli by zanechat svých obav, odložit břímě a žít na sklonku života šťastně v dozrávání pro nebesa.