(Toto vidění popisuje události, které se stanou na konci tisíce let po druhém příchodu Kristově. Zj 20,21.22 Za 14,4)

Potom jsme všichni sestupovali z města na tuto zemi s Ježíšem v čele na velký a vysoký vrch, který nemohl Ježíše unést, rozestoupil se tak, že povstala veliká rovina. ^{1T 68} Potom, pohleděla jsem vzhůru, spatřili jsme velké město s dvanácti základy a s dvanácti branami, tři na každé straně a anděla u každé brány. Všichni jsme zvolali: "Město, to veliké město, sestoupilo od Boha s nebe," a přišlo a rozložilo se na místě, kde jsme stáli. Potom jsme se jali prohlížet ty neobyčejné krásné věci za městem. Tam jsem spatřila nádherné domy, které vypadaly jako ze stříbra, podpírané čtyřmi sloupy, vysázenými skvěle zářícími perlami. Byly to příbytky svatých a v každém byla zlatá přihrádka. Viděla jsem některé svaté vcházet do domů, sundávat své zářící koruny a pokládat je do přihrádky, potom opět vycházeli do polí u domů a obdělávali zemi, ne tak, jak my zde na zemi pracujeme, nikoliv, nikoliv. Jakési zářící světlo svítilo kol jejich hlav a oni bez ustání chválili a velebili Boha.

A viděla jsem jiné pole, plné nejrozmanitějších květin a když jsem si jich natrhala, zvolala jsem: "Vždyť ony vůbec neuvadnou!" Opět jsem viděla pole vysoké trávy, skvěla se zelení a leskla se jako stříbro a zlato, když se vlnila ke cti a slávě krále Ježíše. Pak jsem vstoupila na pole, kde byly všechny druhy zvířat - lev, beránek, levhart, vlk všichni pospolu v dokonalé shodě. Ubírali jsme se jejich středem a ona nás pokojně sledovala. Potom jsme vstoupili do lesa, ale nebyl to tmavý les jako máme zde, nikoliv, nikoliv, byl plný jasu a slávy, větve stromů se pohybovaly sem a tam a my všichni jsme zvolali: " Bezpečně budeme přebývat a spát budeme v lesích." Procházeli jsme těmito lesy, neboť jsme se ubírali k hoře Sion.

Cestou jsme potkali skupinu, která také sledovala slávu tohoto místa. Povšimla jsem si červeného lemu jejich oděvu. Jejich koruny zářily, jejich roucha byla sněhobílá. Když jsme je pozdravili, tázala jsem se Pána Ježíše, kdo to je. Pravil, že to jsou mučedníci, kteří za něho položili život. ^{1T 69} S nimi šel nespočetný zástup maličkých, také ony měly červený lem svého oděvu. Hora Sion ležela nyní před námi a na hoře byl nádherný chrám, kolem něho bylo sedm jiných hor, na nichž rostly růže a lilie. A viděla jsem ty maličké vystupovat vzhůru, nebo používali malých křidélek, létali na vrcholy hor a trhali nikdy nevadnoucí květy. Kolem chrámu byly všechny druhy stromů, aby okrašlovaly toto místo. Zimostráz, smrky, jedle, olivy, myrty, granátové jabloně, fíkovníky a skláněly své větve pod tíhou plodů, to vše činilo toto místo nádherným. A když jsme již vstupovali do chrámu, Pán Ježíš pozdvihl svůj líbezný hlas a řekl: "Pouze těch 144.000 vstoupí na toto místo!" - A my jsme zvolali: "Halleluja!"

Tento chrám byl podpírán sedmi sloupy, všechny ze zářícího zlata a ozdobené nejnádhernějšími perlami. Nemohu těch překrásných věcí, které jsem tam spatřila, ani vylíčit. Kéž bych tak uměla mluvit jazykem Kanánu, abych mohla alespoň něco vyprávět o slávě tohoto lepšího světa. Viděla jsem tak kamenné stoly, do nichž byla zlatými písmeny vyryta jména oněch 144.000.

Když jsme si prohlédli slávu chrámu, vyšli jsme ven a Pán Ježíš nás opustil, aby vstoupil do města. Brzy opět jsme uslyšeli Jeho laskavý hlas: "Pojďte, lidé můj, vyšli jste z velkého soužení, činili jste moji vůli, trpěli jste pro mne, vejděte nyní k večeři, neb se opáši a budu vám sloužiti." Hlasitě jsme zvolali: " Halleluja!" "Sláva" - i vstoupili jsme do města. Zde jsem viděla stůl z ryzího stříbra, byl dlouhý mnoho mil, ale naše oči jej přece mohly přehlédnout. Viděla jsem tam ovoce stromu života, manu, mandle, fíky, granátová jablka, vinné hrozny a mnoho jiných druhů ovoce. Prosila jsem Pána Ježíše, abych směla z tohoto ovoce jíst, ale On pravil: "Ještě ne, ti, kdo jedí ovoce této země, nevrací se na zemi. Ale za chviličku, budeš-li věrná, budeš jíst ovoce stromu života a pít vodu z pramene." "A", pravil dále, ^{1T 70} "musíš se vrátit na zem a vyprávět ostatním, co jsem ti zjevil." Potom mne anděl něžně snesl na tento temný svět. Někdy si myslím, že zde již déle nevydržím, všecky světské věci vyhlížejí tak smutně, neutěšené. Cítím se zde velmi opuštěnou, poněvadž jsem viděla lepší zem. Kéž bych měla křídla jako holubice, abych mohla zalétnout tam a odpočinout si.
Bratr Hyde, který byl tomuto vidění přítomen, složil následující verše, které byly otištěny v náboženských novinách a na které byly složeny i písně. Ti, kdo je uveřejňovali, četli nebo zpívali, ani si nepomysleli, že mají svůj původ ve vidění děvčátka, pronásledovaného pro své pokorné svědectví.
My slyšeli o světlé zemi svaté,
hrst poutníků, jichž těla zemdlela.
My slyšeli o kráse přebohaté a
naše srdce chvály zapěla.
Nám řečeno, že domov náš to pravý,
bez příbytků již více nebudem.
V půvabné zemi - v zemi věčné slávy -
na březích řeky živé spočinem.

My slyšeli o palmách vítězům tam daných,
o rouchu bílém - zlatých korunách,
krásném městě - perlové má brány
vše prozářeno jasem, jako ve snách.
My slyšeli o andělích tam, světcích,
o písni nové, harfy na strunách,
stromu života a na jeho větvích,
tíž ovoce a nikde víc již prach.

Zelené, širé lány se tam vlní,
nic neškodí a neničí již klas.
Kopce a rokle, údolí, hory,
rozkošně kvetou v každý čas.
Zde růže Sáronská svou vůní
přesladce plní celičký kraj.
V přeletech ptáčků křidélka šumí,
jásavé trylky provází nás.

My slyšeli o listí stromu žití,
dar uzdravení v sobě skrývající,
a tomu, kdo jejich vůní cítí,
zdraví a svěžest novou dávají.
A král, jenž vládne nad tím krajem,
nade vším krásou mocně vyniká.
Když prochází se celým tímto rájem,
tu Jeho sláva dálky proniká.

Je radostí a světlem toho místa,
my v Jeho slávě spatříme Ho tam.
Vždyť příbytky nám věčné chystá
v blízkosti své i slávy nebes chrám. ^{1T 71}
V paprscích lásky Jeho hřáti,
za kratičký již čas se budeme,
ach, Pane, prosím dej nám znáti,
že brzy pokoj Tvůj tam najdeme.