V této době jsem byla podrobená přísné zkoušce. Kdykoliv spočinul Duch Boží na komukoliv ve shromáždění a on oslavoval Boha chvalořečením, počali někteří hlasitě mluvit o mesmerismu, a zalíbilo se Bohu dát ve shromáždění vidění mně, tvrdili někteří, že to je výsledech rozrušení a mesmerismus. Zarmoucená a zoufalá odebrala jsem se často sama na odlehlá místa, abych vylila duši Pánu, Jemu, který zve všechny znavené a obtížené, aby k Němu přišli a nalezli odpočinutí. Když se moje víra uchopila zaslíbení, připadal mi Ježíš velmi blízko. Nebeské světlo mne ozařovalo, cítila jsem se objímána pažemi Spasitelovými a z nich jsem byla vzata ve vidění. Ale když jsem vyprávěla, co Bůh odhalil jen mně samotné, když na mne žádný zemský vliv nemohl působit, byla jsem zarmoucena a udivena, když jsem slyšela někoho naznačovat, že ti, kdo žijí nejblíže Bohu, nejvíce jsou vydání svodům satanovým.
Dle tohoto učení byli bychom jedině bezpečni před bludem nebo omylem, kdybychom zůstávali v určité vzdálenosti od Boha v odpadlictví. Ach, pomyslím-li si, že došlo k tomu, že ti, kdo jdou upřímně k Bohu, jen proto, aby se dožadovali Jeho zaslíbení a jistoty spasení, jsou obviňováni ze špatného vlivu mesmerismu. Prosíme svého laskavého Otce na nebesích o chléb jen proto, abychom dostali kámen neb štíra? Toto vše zraňovalo mého ducha a mučilo moji duši ostrou bolestí, téměř zoufalstvím. Mnozí chtěli, abych uvěřila, že vůbec není Ducha svatého a že všechny zkušenosti, 1T 72 které svatí Boží mužové zakusili, byly pouze výsledkem mesmerismu neb svodu satanova.
Někteří převzali extrémní názory jistých textů Písma, zdržovali se zcela namáhavé práce a zavrhovali každého, kdo nepřijal za své jejich názory na ten neb onen bod, vztahovali se na náboženskou povinnost. Bůh mně odhalil tyto omyly ve vidění a poslal mne, abych poučila jeho chybující dítky, ale mnohé z nich plně zavrhly toto poselství a obvinily mne, že se přizpůsobuji světu. S druhé strany opět tzv. adventisté mne obviňovali z fanatismu a mylně mne uváděli za vůdce fanatismu, který jsem přece neustále se vší rozhodností potírala.
Různé lhůty byly určovány pro příchod Páně a z té příčiny bylo na bratry útočeno. Ale Pán mi ukázal, že tyto lhůty pominou, neboť před příchodem Kristovým musí přijít údobí soužení a každý čas, který je stanoven a pomine, oslabí víru lidu Božího. Z toho důvodu mi bylo vytýkáno, že jsem špatným služebníkem, který praví: " Můj Pán prodlévá se svým příchodem".
Tyto výklady, tykající se určení doby, byly vytištěny asi před třiceti lety a knihy je obsahující byly všude v oběhu, ale někteří duchovní, kteří tvrdili, že jsou se mnou dobře známí, udávají, že jsem já určovala jednu lhůtu za druhou pro Kristův příchod a jelikož tyto lhůty prošly, jsou moje vidění falešná. Není pochyby, že toto nepravdivé tvrzení bylo mnohými přijímáno za pravdu, ale žádný, kdo mne opravdu zná a je obeznámen s mojí práci, nemůže s dobrým svědomím tak mluvit. Toto je svědectví, které jsem kdy vydala po uplynutí r. 1844: "Lhůta za lhůtou bude určována různými lidmi, která projde a vliv tohoto určení časového bude směřovat ke zmaření víry lidu Božího." Kdyby mne byl ve vidění zjeven určitý čas a já vydala o tom svědectví, nemohla bych právě k vůli uvedenému svědectví zveřejňovat a psát, že všechny určované lhůty projdou, neboť musí přijít doba soužení před příchodem Kristovým. 1T 73 V oněch posledních třiceti letech, tj. od doby uveřejnění tohoto výkladu, nebyla jsem zajisté nakloněna určovat dobu Kristova příchodu a vystavovat se tak témuž odsouzení s těmi, které jsem kárala. A já jsem neměla vidění až roku 1845, což bylo po projití času všeobecného očekávání r. 1844. Tehdy mi bylo ukázáno, co jsem zde vypovídala.
A nebylo toto svědectví v každé podrobnosti splněno? Adventisté prvého dne určovali jeden čas za druhým a přes opětovný nezdar si opět dodali odvahy a určili nový čas. Bůh je v tomto nevedl. Mnozí z nich zavrhli pravý prorocký čas a nebrali na vědomí již splněná proroctví. Protože rok 1844 prošel a nepřinesl očekávanou událost, zavrhli pravdu a nepřítel získal moc, aby na ně uvedl mocné dílo podvodu tak, aby uvěřili lži. Zkušebním kamenem času byl rok 1843 a rok 1844, a všichni, kdo určovali nějaký čas od této doby, klamali sami sebe i druhé.
Nemohla jsem psát do doby svého prvního vidění, nebyla jsem schopna udržet péro v třesoucí se ruce. Ve vidění mi bylo andělem přikázáno, abych toto vidění napsala. Poslechla jsem a pohotově jsem psala. Moje nervy byly posílené a má ruka se stala pevnou.
Bylo pro mne velkým utrpením vypravovat bloudícím, co mně bylo o nich ukázáno. Působilo mně velkou bolest, když jsem viděla druhé zarmoucené a utrápené. A když jsem již musela poselství přinést, často jsem je zmírňovala a snažila jsem se, jak jen jsem mohla, představit je pro jednotlivce příznivě. Potom jsem však odcházela do ústraní a plakala v trýzní ducha. Pohlížela jsem na ty, kteří měli na starost pouze svoji duši a myslela jsem si, že já bych nereptala, kdybych byla na jejich místě. Bylo někdy tvrdé vydávat jasné, ostré svědectví dané mi Bohem. S obavou jsem pozorovala výsledek a jestliže káraná osoba se postavila proti výtce a potom proti pravdě, 1T 74 povstaly v mé duši pochybnosti: Předala jsem poselství tak, jak jsem měla? Nebylo by zde ještě nějaké cesty k jejich záchraně? A tehdy se zmocnilo takové zoufalství mé mysli, že jsem často cítila, že smrt by byla vítaným poslem a hrob sladkým místem odpočinku.
Neuvědomovala jsem si nebezpečí a hřích takového počínání, dokud jsem ve vidění nebyla přenesena do přítomnosti Ježíšovy. Hleděl na mne s nelibostí a odvracel svoji tvář ode mne. Není mi možné popsat hrůzu a bolest, kterou jsem tehdy pociťovala. Klesla jsem před Ním na obličej a neměla jsem sil, abych ze sebe vypravila jen jediného slůvka. Ach, jak jsem toužila, abych byla zakryta a schována před Jeho hroznou nelibostí. Tehdy jsem v jisté míře pochopila, jak budou volat: "Hory a skály padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůně a před hněvem Beránkovým."
Hned na to mne anděl vyzval, abych vstala a pohled, který se naskytl mým zrakům, mohu jen stěží popsat. Přede mnou byla skupina lidí, jejichž vlas byl rozcuchán a jejichž zjev byl opravdovým obrazem zoufalství a hrůzy. Přibližoval se ke mně a otírali svůj šat o můj. Když jsem pak pohlédla na svůj šat, shledala jsem, že je potřísněn krví. Opět jsem klesla jako mrtvá k nohám mne doprovázejícího anděla. Nemohla jsem ze sebe vypravit žádnou omluvu a toužila jsem jen, abych byla co nejdále z tohoto svatého místa. Anděl mne pozvedl a pravil: "To není ještě tvůj případ, ale tato scéna ti byla předvedena, aby ti ukázala, jaká by byla tvá situace, jestliže zanedbáš oznámit druhým, co ti Pán zjevil. Ale budeš-li věrnou až do konce, budeš jíst se stromu života a píti vodu z řeky života. Budeš muset mnoho vytrpět, ale milost Boží je dostačující." Tehdy jsem byla připravena učinit vše, cokoliv bude Pán ode mne požadovat, jen abych získala Jeto přijetí a souhlas a ne Jeho hroznou nelibost.
Copyright © 2010-2016 - Tisk - Kontakt