Někteří chudí na statcích tohoto světa by nejraději složili všechno přímé svědectví na bedra majetných. Ale neuvědomují si, že také sami mají svoji povinnost. Bůh od nich požaduje, aby přinášeli oběti. Žádá po nich, aby obětovali své modly. Mají se zříci takových škodlivých dráždidel, jako tabáku, kávy a čaje. Přijdou-li do velkých těžkostí, ale přesto se snaží konat, co je v jejich silách, bude pro jejich zámožné bratry jistě potěšením pomoci jim z nesnází.

Mnozí neumějí moudře hospodařit a šetřit. Neposuzují věci správně a postupují příliš opatrně. Takoví nemají důvěřovat svému ubohému úsudku, ale mají se poradit se svými zkušenějšími bratry. Ale právě ti, jimž se dobrého posudku a hospodárnosti nedostává, nebývají často nakloněni vyhledávat rady. Obvykle se domnívají, že dobře rozumí vedení svých časných obchodů a že si neradi dávají radit. Postupují nesprávně a následek toho je, že trpí. ^{1T 225} I jejich bratří se trápí, že je vidí trpět a snaží se jim z nesnází pomáhat. Jejich nemoudré chování poškozuje církev. Ubírá to z Boží pokladnice prostředků, kterých mělo být použito k šíření pravdy. Pokoří-li se tito chudí bratři a ukáží-li ochotu přijímat napomínání a rady svých bratří a dostanou-li se přes to do nesnází, mají jejich bratři pokládat za svoji povinnost radostně jim z těchto těžkosti pomáhat. Ale rozhodnou-li se jít svoji vlastní cestou a spoléhají-li se pouze na svůj vlastní úsudek, nechť plně pocítí následky svého nemoudrého jednání a nechť poznají z draze nabyté zkušenosti, že v množství rádců je bezpečnost. Boží lid má být poddán jeden druhému. Mají se spolu radit, aby nedostatek jednoho mohl být nahrazen nedostatkem druhého. Viděla jsem, že šafáři Boží nemají povinnost pomáhat takovým osobám, které trvají na požívání tabáku, čaje a kávy.