V Monterey v Michiganu spatřila jsem 8. října 1857 u vidění, že duševní stav mnohých světitelů soboty se podobá stavu mladého muže, jenž přišel k Ježíši s dotazem, co má činit, aby získal život věčný.

"A aj, člověk jeden přistoupiv, řekl Jemu: Mistře dobrý, co dobrého budu činiti, abych život věčný měl?" A On řekl jemu: "Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh. Chceš-li pak vjít do života, ostříhej přikázání!" ^{1T 171} Dí jemu: "Kterých?" A Ježíš řekl jemu: "Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku a milovat budeš bližního svého jako sebe samého." Dí jemu mládenec: "Všeho toho ostříhal jsem od své mladosti, čehož se mi ještě nedostává?" Řekl mu Ježíš: "Chceš-li dokonalým být, jdi a prodej statek svůj a rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi a pojď, a následuj mne!" Uslyšev pak mládenec tu řeč, odešel smuten jsa, nebo měl statků mnoho.

Tedy Ježíš řekl učedníkům svým, amen pravím vám, že bohatý nesnadně vejde do království nebeského. A opět pravím vám: Snáze je velbloudu skrze ucho jehly projít, nežli bohatému vejít do království nebeského. A uslyšeli to učedníci Jeho i užasli se velmi řkouce: "I kdož tedy může spasen být?" A pohleděv na ně Ježíš, řekl jim: „U lidí je to nemožné, ale u Boha všecko je možné. Mat 19, 16-26

Kristus uváděl mladému muži pět z posledních šesti přikázání, také druhé hlavní přikázání, na kterém závisí šest posledních. Domýšlel se, že tato uvedená zachovává. Kristus neuvedl čtyři první přikázání, obsahující naši povinnost vůči Bohu. V odpověď na otázku mladíkovu: "Čeho se mi tedy nedostává?" řekl mu Ježíš: "Chceš-li být dokonalým, jdi prodej statek svůj, rozdej jej chudým a budeš mít poklad v nebesích.

V tom spočíval jeho nedostatek. Zanedbal první čtyři přikázání, tedy také posledních šest. Nemiloval bližního svého jako sebe samého. Ježíš pravil: "Rozdej chudým!" Ježíš se dotkl jeho statků. Prodej, co máš a rozdej chudým. V této přímé zmínce poukázal na jeho modlu. Miloval bohatství nade vše, proto mu bylo nemožným milovat Boha z celého srdce svého, celou duší svou a celou myslí svou. ^{1T 172} A tato svrchovaná láska k bohatství zavírala jeho oči k potřebám bližního. Nemiloval bližního svého jako sebe samého, proto přestupoval také šest posledních přikázání. Jeho srdce bylo u jeho pokladu. Bylo zaujato pozemskými statky. Miloval svůj majetek více než poklad nebeský. Slyšel podmínky z úst Ježíšových. Kdyby prodal a dal chudým, měl by poklad v nebesích. Byl to zkušební kámen, oč více si cenil života věčného než bohatství. Držel se horlivě vyhlídky na život věčný? Snažil se opravdově odstranit překážky, které byly v cestě tomu, aby si nashromáždil poklady v nebesích? Ach nikoliv, odešel smuten… „poněvadž měl majetku mnoho."

Bylo mi poukázáno na tato slova: "Snáze je velbloudu projít uchem jehly, než boháči do království Božího." Ježíš pravil: u lidí je to nemožné, ale u Boha je vše možné. Anděl pravil: "Dovolí Bůh bohatým, aby podrželi svá bohatství a přes to vstoupili do království Božího?" Jiný anděl odvětil: "Nikoliv, nikdy."

Viděla jsem, že je Božím plánem, aby těchto bohatství bylo účelně používáno, aby bylo rozděleno pro požehnání potřebným a ku šíření díla Božího. Milují-li lidé své bohatství více než své bližní, více než Boha a pravdy Jeho Slova, visí-li jejich srdce na bohatství, nemohou mít života věčného. Raději se vzdají pravdy, než by prodali a rozdali chudým. Tím dokazují, jak velice milují Boha, jak velice milují pravdu a jako mladý muž v bibli, odcházejí mnozí smutni, poněvadž nemohou mít obé, své statky i poklad v nebesích. Nemohou mít obojí a oni riskují svoji nadějí na život věčný za světský majetek.

"Snáze projde velbloud uchem jehly, nežli boháč do království Božího." ^{1T 173} U Boha je všechno možné. Pravda zasazena v srdce Duchem svatým, vypudí lásku k bohatství. Láska k Ježíši a k bohatství nemůže sídlit v jednom srdci. Láska k Bohu tak převyšuje lásku k bohatství, že majitel se odpoutá od svého bohatství a přenese svoji náklonnost na Boha. Láskou je pak přiveden ku přispívání na potřeby díla Božího. Je jeho největším potěšením, může-li správně disponovat majetkem Páně. Láska k Bohu a bližním převládá a on přestane pokládat svůj majetek za vlastní a věrně plní povinnosti jako šafář Boží. Tehdy zachovává obě dvě hlavní přikázání zákona: "Milovat budeš Pána Boha svého, z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své." Milovat budeš bližního svého jako sebe samého." Tímto způsobem je možné boháči vstoupit do království Božího. A každý, kdo opustí dům svůj, bratry nebo sestry své, neb otce neb matku neb ženu neb děti neb pozemky pro jméno mé, obdrží stonásobně a bude mít život věčný. Ale mnozí, kteří jsou prvními, budou posledními a poslední budou prvními.

Zde je odměna pro ty, kteří vše obětují pro Boha. Obdrží stonásobně v tomto životě a budou mít život věčný. Ale mnozí, kteří jsou prvními, budou posledními a poslední budou prvními. Byli mi ukázáni takoví, kteří sice obdrží pravdu, ale nežijí podle ní. Lpí na svém majetku a nejsou ochotni rozdat ze své hodnoty, aby šířili dílo Boží. Nemají víry ani důvěry v Boha a nemohou tedy obé dávat v sázku. Láska k tomuto světu pohlcuje jejich víru. Bůh žádá část jejich vlastnictví, ale oni toho nedbají. Uvažují, že museli tvrdě pracovat, aby získali to, co mají a nemohou toho zapůjčit Bohu, poněvadž by sami mohli pocítit nedostatku. Ach, vy malé víry. Ten Bůh, který pečoval o Eliáše v době hladu, nepomine ani jednoho svého obětavého dítka. On, který má sečteny vlasy na hlavě, bude o ně pečovat, i v době hladu budou nasyceni. ^{1T 174} Zatímco bezbožní budou kolem nich z nedostatku chleba padat, jejich chléb a voda budou zajištěny. Ti, kteří dosud lpí na svém pozemském pokladu a správně nezacházejí s tím, co jim bylo Bohem zapůjčeno, ztratí svůj poklad v nebesích, ztratí život věčný.

Bůh ve své prozřetelností působí na srdce některých boháčů, obrací je k pravdě, aby mohli svým majetkem pomáhat v šíření Jeho díla. A jestliže ti zámožní toho nečiní, neplní-li úmysl Boží, přejde je a povolá jiné, aby zaplnili jejich místa, plnili Jeho úmysl a radostně dávali své majetky pro potřebu věci Boží. V tom budou prvními, Bůh chce ve svém díle mít takové, kteří tak činí.

Mohl by zajisté seslat prostředky s nebes, aby napomáhal svému dílu, ale to se vymyká Jeho pořádku. Přeje si, aby lidé byli Jeho nástroji, jelikož byla oběť přinesena za ně, aby mohli být spaseni. Mají mít svůj podíl v tomto díle spasení, přinášet jeden za druhého oběti a činit takto, aby ukazovali, jak vysoko si cení oběti, která byla za ne přinesena.

Bylo mi ukázáno na Jakuba 5, 1-3 "Nuže nyní, boháči, plačte kvílíce nad bídami svými, kteréž přijdou. Zboží vaše shnilo a roucha vaše zmolovatěla. Zlato vaše a stříbro zrezavělo a rez jejich bude na svědectví proti vám a zžírat těla vaše jako oheň. Shromáždili jste poklad ku dni poslednímu."

Viděla jsem, že tato strašlivá slova jsou určena zvláště zámožným, kteří vyznávají, že věří přítomné pravdě. Bůh je vyzývá, aby použili svých prostředků k šíření Jeho věci. Příležitosti jsou dány. Ale oni zavírají oči před potřebami díla a úzce se přimykají ke svým pozemským pokladům. Jejich láska ke světu je větší než láska k pravdě, k bližnímu, neb i k Bohu samému. ^{1T 175} On požaduje jejich majetek, ale oni sobecky a také lačně zadržují, co mají. Dávají tu a tam maličkosti, aby ulehčili svému svědomí, ale nepřemohli svoji lásku k tomuto světu. Neobětují Bohu ničeho. Pán povolává jiné, kteří si váží života věčného a kteří cítí a uvědomují si alespoň částečně cenu duše. Tito používají dobrovolně svých prostředků, aby podpořili věc Boží. Dílo se dokončuje a brzy již nebudou požadovány příspěvky těch, kteří si podrželi svá bohatství, své statky, svá stáda atd. Viděla jsem, jak Pán se v hněvu zuřivosti odvrací od takových a opakuje tato slova: "Nuže nyní jděte, boháči." Když volal, neslyšeli jste. Láska k tomuto světu přehlušila Jeho hlas. Nyní vás již nepotřebuje a káže vám odejít, vyzývaje vás: "Nuže, nyní jděte boháči!"

Ach, viděla jsem, jak strašné to je, být takto Pánem opuštěn… strašná věc lpět takto na pozemských pomíjejících statcích, když On pravil, prodáme-li a dáme almužny, můžeme si tím ukládat poklad v nebesích. Bylo mi ukázáno, že jelikož se dílo dokončuje a pravda mohutnou silou pokračuje, budou nyní tito bohatci přinášet své majetky k nohám služebníků Božích a prosit je, aby je přijali. Odpověď služebníků Božích bude znít: "Nuže nyní jděte, boháči. Nepotřebujeme vašich peněz. Zadržovali jste je tehdy, když jste mohli jimi činit dobře, urychlovali jste jimi věc Boží. Potřební trpěli, vaše peníze jim nebyly požehnáním. Bůh vaše bohatství nyní již nepřijímá. Nuže jděte nyní, boháči."

Potom mně bylo poukázáno na tato slova: "Hle, mzda dělníků, kteří požali vaše pole, je vámi zadržována a křičí, a křik všech, kteří žali, vstoupil v uši Pána Zástupu." Viděla jsem, že Bůh nemá podílu na vašich vydřených bohatstvích. Satan má často mnohem více společného s dosažením majetku, než Bůh. Mnohé z nich jsou vyzískány zadržováním mzdy, námezdně zaměstnaných. Od přírody chtivý boháč získává bohatství ^{1T 176} utiskováním a vykořisťováním najatého člověka a využíváním jednotlivců, kdekoliv se mu naskýtá příležitost, přidávaje takto k pokladu, který "zžírá tělo jeho jako oheň."

Přísně čestné a poctivé jednání není mnohými zachováváno. Takoví se musí dát velmi rozdílnou cestou a pracovat rychle, aby vykoupit čas. Mnozí světitelé soboty v tomto chybují. Vydělávají na svých chudých bratřích a ti, kteří mají nadbytek vydírají vždy mnohem více, než je skutečná cena věcí, více než by sami zaplatili za tytéž věci, zatím co jejich bratři jsou v nesnázích a sklíčeni pro nedostatek peněz. Bůh o tom všem ví. Každý sobecký čin, každé lakotné a chtivé vydírání přinese svoji odměnu.

Viděla jsem, že jedná krutě a nespravedlivě, kdo nebere ohled na bratrovu situaci. Je-li tento nešťastný nebo chudý, přesto však dělá co je v jeho silách. Má se na něho brát zřetel a neměla by od něho být požadována plná cena, jako kupuje-li zámožný, ale měli by mít pro něj srdce plné soucitu. Bůh schvaluje takové činy a takový člověk nepřijde o svoji odměnu. Ale strašlivý účet bude předložen mnohým světitelům soboty za lakotné a chamtivé činy.

Bylo mi ukázáno zpět do doby, kdy bylo jen málo posluchačů a vyznavačů pravdy. Neměli mnoho pozemských statků. Potřeby díla byly rozděleny mezi několik málo lidí. Tehdy bylo nutné, aby někteří prodali své domy a pozemky a zaopatřili si levné přístřeší a takto vyzískané peníze dobrovolně a radostně zapůjčili Pánu, aby mohla být hlásána pravda a poskytována různá pomoc v šíření pravdy. Když jsem tyto obětavé bratry spatřila, viděla jsem, že trpěli a strádali pro zisk díla. Viděla jsem u nich stát anděla ukazujícího jim vzhůru a řkoucího: "Máte majetek v nebi! Máte majetek v nebi, který nezvetší. Vytrvejte až do konce a velká bude vaše odměna."

Bůh pohnul mnohými srdci. ^{1T 177} Pravda, pro kterou nespočetní obětovali tak mnoho, aby ji přinesli druhým, zvítězila a mnozí se jí přidrželi. Bůh působil ve své prozřetelností na ty, kteří měli prostředky a dal jim poznat pravdu, aby Jeho dílo vzrůstalo, potřeby díla aby byly pokryty. Mnoho peněz bylo přineseno do řad světitelů soboty. Viděla jsem, že Bůh v přítomné době si nežádá domů, kterých Jeho lid potřebuje k bydlení, vyjímaje drahé domy, jsou-li vyměněny za levnější. Ale když ti, kteří žijí v přebytku, nechtějí slyšet Jeho hlas, neodřeknout se světa a nepřenechají část svého majetku a svých statků za oběť Bohu, pomine je a povolá ty, kdož jsou ochotni učinit cokoliv pro Ježíše, dokonce i prodat své domovy, jen aby uhradili potřeby díla. Bůh žádá dobrovolné oběti. Dávající si musí pokládat za čest, že tak smí činit.

Někteří se zřeknou svého nadbytku a přece nepociťují nedostatku. Nikterak zvláště si nemusí ničeho odpírat pro věc Boží. Mají dosud vše, čeho si srdce žádá. Dávají dobrovolně a srdečně. Bůh to vidí, činy i pohnutky jsou mu známy a Jím přesně zaznamenány. Nepřijdou o svou odměnu. Vy, kteří nemůžete tak štědře darovat, nemusíte se omlouvat, protože nemůžete tolik činit jako někteří druzí. Dělejte, co můžete. Odřekněte si, bez čeho se můžete obejít a obětujte to věcí Boží. Jako ta vdova vhoďte své dva haléře. Dáte ve skutečnosti více, než všichni ti, kteří dávají ze svého přebytku a poznáte, jak je sladké sebezapření, dávat potřebným, obětovat pravdě a ukládat si poklad v nebesích.

Bylo mi ukázáno, že mládež, zvláště pak mladí muži vyznávající pravdu, mají zde dost příležitosti naučit se sebezapření. Jestliže přinášejí více obětí pro pravdu, budou si jí více vážit. Ovlivnilo by to jejich srdce a očistilo jejich životy a měli by ji za dražší a světější. ^{1T 178}

Mládež nenese břímě věci Boží, aniž pociťuje nějaké odpovědnosti. Je tomu snad proto, že Bůh je omlouvá? Ach nikoliv, oni se omlouvají sami. Oni si ulehčují a druzí jsou přetížení. Neuvědomují si, že nepatří sami sobě. Jejich síla, jejich čas není jejich majetkem. Jsou koupeni za mzdu. Drahá oběť byla za ně přinesena a dokud nebudou mít ducha sebezapření a obětavosti, nemohou nikdy získat nesmrtelného dědictví.