Cítím povinnost, abych se obrátila na ty, kteří nesou světu poslední varovné poselství. Záleží to velkým dílem na kazatelích zdali duše, se kterými pracují, poznávají a přijímají pravdu. Boží příkaz zní: "Očisťte se vy, kteříž nosíte nádobí Hospodinovo". Iz 52,11 A Pavel dává Timoteovi naučení: "Budiž sebe pilen i učení!" 1Tm 4,16 Práce musí začít u pracovníka; on musí být spojen s Kristem jako ratolest s vinným kmenem. Kristus praví: "Já jsem vinný kmen a vy ratolesti." J 15,5 Zde se představeno to nejtěsnější možné spojení. Naroubujte bezlistou ratolest na zelený vinný kmen, a ona se stane živou ratolestí, jež přijímá mízu a potravu z vinného kmene. Mladý výhonek spojuje vlákno s vláknem, žilku s žilkou, až vyráží poupata a květy a nese ovoce. Větev bez mízy představuje hříšníka. Ve spojení s Kristem spojuje se duše s duší, slabé a pomíjející se svatým a nekonečným, a člověk se stává jedno s Kristem.

"Beze mne nic nemůžete učiniti", praví Kristus. Jsme my, kteří se nazýváme Kristovými spolupracovníky, s Ním spojeni? Zůstáváme v Kristu a jsme jedno s Ním? My jsme nositeli poselství do celého světa. Poselství musí proniknout ke všem národům, jazykům a lidem. Pán od nikoho z nás nežádá, abychom vyšli s poselstvím, dokud nám nepropůjčí milost a sílu, abychom význam poselství lidem vhodně předkládali. Dnes stojí před námi velká otázka: „Neseme světu toto vážné poselství pravdy tak, jak to odpovídá jejímu významu?“ Pán bude pracovat s kazateli, jestliže se sami spolehnou toliko na Krista. On nikdy nechtěl, aby Jeho misionáři pracovali bez Jeho milosti, pozbaveni Jeho síly.

Kristus nás vyvolil ze světa, abychom byli zvláštním a svatým lidem. ^{5T 592} "Kterýž dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti a očistil sobě samému lid zvláštní, horlivě následovný dobrých skutků." Tt 2,14 Boží pracovníci musí být muži modlitby, muži, kteří pilně zkoumají v Písmu, musí lačnět a žíznit po spravedlnosti, aby byli pro druhé světlem a posilou. Náš Bůh je horlivý Bůh, požaduje od nás, abychom ho vzývali v duchu a v pravdě a v okrase svatosti. Žalmista praví: "Bych byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán." Ž 66,18 Jako kazatelé musíme dávat pozor na své jednání. Jestliže nemohl žalmista očekávat vyslyšení, když nepravost sídlila v jeho srdci, jak mohou být nyní vyslyšeny modlitby mužů, když zamýšlejí nepravost?

Když uplynul rok 1844, pronikal fanatismus do řad adventistů. Bůh poslal varovné poselství, aby učinil přítrž vypuknuvšímu zlu. Mezi mnohými muži a ženami vládla příliš velká důvěrnost. Představovala jsem jim svatost pravdy, k níž jsme dospěli a čistotu chování, kterou máme pěstovat, abychom našli Boží zalíbení a byli nalezeni bez poskvrny a vrásky nebo něčeho podobného. Nejvážnější hrozby dává Bůh mužům a ženám, jejichž myšlenky se pohybovaly po nečisté dráze, ačkoliv tvrdili, že jsou Bohem zvlášť podporováni, ale Bohem daným poselstvím pohrdali a odmítali je. Obraceli se na mně a říkali: „Mluví Bůh jen skrze tebe a ne také skrze nás?“ Oni nezměnili své jednání a Pán je ponechal sobě samým, až celá jejich nečistota byla zjevná v jejich životě.

Také nyní nejsme mimo nebezpečí. Každý, kdo zvěstuje světu varovné poselství, přijde do velkého pokušení vést takový způsob života, jenž neodpovídá jeho víře. Je to satanův vychytralý plán, aby charakterovými chybami kazatelů, oslaboval je v jejich modlitbách, v jejich síle a jejich vlivu. Jako kazatelé musíme rozhodně potlačovat a odsuzovat všechno, co se v našem vzájemném styku třeba jen v nejmenším blíží zlu. Naše víra je svatá. Naše práce má vyzvedávat čest Božího zákona ^{5T 593} a za žádných okolností nesmí být taková, aby naší prací byl někdo přiveden na nižší úroveň myšlení nebo chování.

Stojíme na vyvýšeném místě. Musíme pravdě věřit a vyučovat ji tak, jak je v Ježíši. Svatost srdce nikdy nepovede k nečistým skutkům. Když někdo předstírá, že učí pravdě a jeví sklon prodlévat ve společnosti mladých nebo dokonce provdaných žen, když se jich důvěrně dotýká, nebo se často důvěrným způsobem s nimi baví, pak se před ním mějte na pozoru. Čisté zásady pravdy nepronikly do jeho duše. Takoví muži nežijí v Kristu a Kristus v nich nepřebývá. Oni potřebují důkladné obrácení, než bude moci Bůh přijmout jejích práci. Z nebe přicházející pravda nikdy neponíží toho, kdo ji přijme, také ho nikdy nepovede ani k té jen nejnepatrnější nevhodné důvěrnosti; naopak, ona posvěcuje věřícího, zjemňuje jeho vkus, povznáší a zušlechťuje ho a přivádí ho do těsného společenství s Kristem. Vede ho k tomu, aby si všiml napomenutí apoštola Pavla a slovem a skutkem vyhýbal se i jen zdání zla, aby dobro v něm nebylo tupeno.

Této skutečnosti musíme si dobře všimnout. Musíme se mít na pozoru před hříchy této zkažené doby. Musíme se stranit všeho, co může být chápáno jako nevhodná důvěrnost. Bůh ji odsuzuje. Je to zakázané území a je nebezpečné tam vniknout. Každé slovo a každý skutek mají sloužit k tomu, aby se charakter zlepšoval, zjemňoval a zušlechťoval. Kdo zde jedná bezmyšlenkovitě, páchá hřích. Apoštol Pavel napomínal Timotea, aby pilně a důkladně pracoval ve svém úřadu a naléhavě mu radil, aby své myšlení obracel k čistému a dobrému, aby každý mohl pozorovat jeho růst. Důkladná rozvaha je nutná. Kdyby muži více uvažovali a méně se dali strhnout city, měli by ve své práci větší úspěch. Pracujeme s věcmi nekonečně důležitými. Proto své charakterové vady ^{5T 594} nesmíme vnášet do své práce. Chceme přece představovat Kristovu povahu.

Stojíme před velikou úlohou, abychom nadchli lidi a získali je pro Krista, abychom je vedli k rozhodnutí a vážnému úsilí stát se účastníky božské přirozenosti, aby utekli zkáze, do níž svět žene jeho zvrácená touha. Každá myšlenka, každé slovo a každý kazatelův čin by měl odpovídat vysoké povaze svaté pravdy, kterou hlásá. Může se stát, že bude nutné, aby v našich důležitých misijních oblastech byli muži a ženy více méně spolu. Kde tomu tak je, musí být velmi opatrní. Ženatí muži musí být zdrženliví a bdělí, aby se jim právem nemohlo vytknout něco zlého. Žijeme v době, v níž se vzmáhá nepravost, a proto neuvážené slovo nebo nevhodný čin, může velmi uškodit užitečnosti toho, kdo prokazuje tuto slabost. Kazatelé musí dbát mezí zdrženlivosti, ať se nepřihodí nic, z čeho by mohl nepřítel těžit. Když se jejich vzájemná náklonnost projeví v tom, že nadržují svým příznivcům nebo přátelům a navzájem si lichotí, Bůh odejme od nich svého Ducha.

Přijmou-li ženatí muži práci a přenechají-li doma svým ženám péči o děti, pak koná žena a matka právě tak velkou a právě tak důležitou práci jako manžel a otec. I když je otec v misijním poli, je matka misionářem doma. Její starosti, nesnáze a břemena často daleko přesahují obtíže mužovy a otcovy. Ona zde stojí před vážnou a důležitou úlohou - utvářet mysl a povahu svých dětí, vychovat z nich užitečné lidi pro tento život a vzdělávat je pro budoucí, věčný život. Venku v misijním poli může manžel sklízet poctu od lidí, kdežto matka se doma lopotí, aniž se jí dostane nějakého pozemského uznání za její práci. Ale jestliže koná to nejlepší pro rodinu a usiluje, aby utvářela povahu svých dětí dle nebeského vzoru, pak andělé zapíší její jméno do nebeských knih, jako jednoho z největších misionářů světa. Bůh nepohlíží na věci tak, jako člověk se svým omezeným zrakem. Jak velice by měl muž a ^{5T 595} otec dbát na to, aby zůstal věrný manželskému slibu. Jak velmi obezřetně měl by jednat, aby u mladých děvčat nebo dokonce u vdaných žen nevzbudil myšlenky, které neodpovídají vysokému a svatému měřítku Božích přikázání. Kristus ukázal, jak obsáhlá jsou tato přikázání, jak zahrnují myšlenky, plány a úmysly srdce. Zde se mnozí zapomínají. Myšlenky jejich srdce nejsou tak čisté a svaté, jak to Bůh žádá. Ať jsou jakéhokoliv vysokého postavení a nadání, Bůh zaznamená jejich nepravost a jsou v jeho očích daleko většími viníky hodnými jeho hněvu, nežli oni lidé, kteří mají méně nadání, znalostí a vlivu.

Bolí mne, když vidím, jak jsou muži chváleni, jak se jim lichotí a jak jsou hýčkáni. Bůh mi zjevil, že mnozí, kteří přijímají tyto pozornosti, nejsou hodni, aby měli Jeho jméno ve svých ústech. A přece podle úsudku smrtelníků, kteří vidí jen vnější lesk, jsou chváleni až do nebe. Milé sestry, nepochlebujte a nerozmazlujte nikdy slabé, bloudící muže, ať jsou mladí nebo staří, ženatí nebo svobodní. Neznáte jejich slabé stránky a nevíte, že taková pozornost a přehnaná chvála se právě mohou stát jejich záhubou. Jsem znepokojena krátkozrakostí a nedostatkem moudrosti, kterou mnozí prokazují v tomto ohledu.

Muži, kteří jsou v Boží službě a v jejichž srdcích přebývá Kristus, ve svém mravním chování neklesnou, ale budou se snažit je povznést. Nebudou nacházet radost v tom, že jim ženy lichotí a hýčkají je. Každý muž, ženatý nebo svobodný, měl by říci: "Ruce pryč! Nechci nikdy ani v nejmenším dát podnět, aby se o mně mluvilo zle. Má dobrá pověst je pro mně cennější než zlato nebo stříbro. Chci si ji zachovat bez úhony. Když budou lidé útočit na mé jméno, tedy ne proto, poněvadž jsem jim k tomu dal podnět, nýbrž z téhož důvodu, jak zle mluvili o Kristu, protože nenáviděli čistotu a svatost jeho charakteru, neboť on byl pro ně neustálou výčitkou." ^{5T 596}

Přeji si, abych každému pracovníkovi v Božím díle mohla vštípit nutnost vytrvalé, vážné modlitby. Nemohou sice nepřetržitě klečet, ale mohou svá srdce povznášet k Bohu. Tak chodil s Bohem Enoch. Mějte se na pozoru, abyste se nestali spokojeni sami se sebou a nezapudili Ježíše a nepracovali více vlastní silou nežli v Duchu a moci Mistrově. Nepromarněte zlaté okamžiky v lehkovážném tlachání. Vrátíte-li se například ze své misijní práce, potom nechvalte sebe, nýbrž vyvyšujte Ježíše; pozvedněte kříž z Golgaty. Nedovolte, aby vás někdo chválil nebo vám lichotil, nebo vám tiskl ruku, jakoby ji nechtěl pustit. Bojte se všech takových projevů. Když mladí nebo i ženatí lidé dávají najevo, že vás zasvětí do svých rodinných tajemství, pak se střezte. Když projevují přání po soucitu, pak vězte, že je čas, abyste byli opatrní. Kdo je naplněn Kristovým Duchem a chodí s Bohem, ten nebude mít nesvatou touhu po soucitu. Má společenství, které ukojí každé přání ducha i srdce. Ženatí mužové, kteří přijímají pozornosti, pochlebování a lichocení od žen, mohou si být jisti, že láska a příchylnost této skupiny žen, nezasluhuje povšimnutí.

Ženy jsou příliš často pokušitelky. Pod nějakou záminkou obracejí pozornost mužů na sebe, lhostejně, jsou-li muži ženatí nebo svobodní a přivádějí jejich duše do nebezpečí. Příběh o Josefovi byl zaznamenán pro poučení všem, kteří se ocitnou ve stejném pokušení jako on. Byl věrný zásadám jako skála a pokušitelce odpověděl: "Jak bych tedy učinil takovou nešlechetnost a hřešil i proti Bohu?" Gn 39,9 Mravní sílu, jakou měl on, potřebujeme dnes my. Kdyby ženy chtěly usilovat o to, aby zušlechtily svůj život a staly se Kristovými spolupracovnicemi, pak by bylo mnohem méně nebezpečí v jejich vlivu. Ale s jejich nynější lhostejností vůči domácím povinnostem a vůči Božím požadavkům působí často velmi silným vlivem ve špatném směru. Jejich síly zakrňují ^{5T 597} a jejich činnost nenese božskou pečeť. Ony nejsou misionářkami ani doma ani mimo domov a často domov, ten drahocenný domov, stojí tady žalostně zanedbán.

Každý, kdo se přiznává ke Kristu, musí usilovat o to, aby přemohl každou slabost a nerozum. Mnozí muži nevyrostou nikdy do plnosti mužského věku v Kristu Ježíši. Jsou dětinští a sami se sebou spokojeni. Pokorná zbožnost by to vše napravila. Pravá zbožnost nenese povahové rysy dětinské samolibosti. Je naskrz počestná. Nikdo z těch, kteří vstoupili do Kristových řad jako bojovníci, nesmí selhat v den zkoušky. Všichni by měli poznat, že mají vážně pracovat pro zdokonalení svých bližních. Nikdo nemá právo na odpočinek od zápasu, kde má ukázat, jak žádoucí je ctnost a jak opovrženíhodná je neřest. Pro živého křesťana není odpočinku, až na nové zemi. Poslouchat Boží přikázání znamená, za všech okolností jednat správně. Toto je křesťanská mužnost. Ale mnozí musí být často poučení životem Kristovým, jenž je Vůdcem a Dokonavatelem naší víry. "Považte, jaký jest ten, kterýž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslích svých hynouce. Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce." Žid.12,3-4 V křesťan- ských ctnostech máte růst. Když si v příkoří zachováte mírnost a osvobodíte se od nízké, pozemské povahy, dokážete tím, že Spasitel sídlí ve vás; pak se každá myšlenka, každé slovo a každý skutek člověka bude více vázat na Ježíše než na vás samé. Před námi ležící práce je tak veliká, ale čas, jenž je nám vyměřen, je jen krátký. Učiňte svým životním úkolem naplnit všechny myšlenkou, že mají pracovat pro Krista. Kdekoliv mají se vyplnit povinnosti, jež druzí nevidí, protože nechtějí poznat svůj životní úkol, vezměte je vy na sebe a vyplňte je.

Měřítko pro mravní chování není mezi Božím lidem postaveno dost vysoko. Mnozí z těch, kteří předstírají, že zachovávají Boží přikázání a zastávají se jich, je porušují. ^{5T 598} Pokušení jsou představovány takovým způsobem, že si pokoušení myslí, že přestupníci zákona mají omluvu. Kdo vchází do misijního pole, měl by kráčet s Bohem a hovořit s Ním. Kdo jako kazatel stojí na posvátném místě, má mít bezvadnou pověst, jeho život musí být bez úhony a stát nade vším, co má snad jen zdání nečistoty. Nedávejte v sázku svou pověst tím, že vkročíte na cestu pokušení. Drží-li žena pevně tvou ruku, rychle ruku odtáhni a ženu ochraň před hříchem. Ukazuje-li nevhodnou náklonnost a naříká, že její muž ji nemiluje a nic k ní necítí, pak se nepokoušej vyrovnat tento nedostatek. Jediné co je pro tebe v takovém případě správné a rozumné je, když si soucit ponecháš pro sebe. Je mnoho takových případů. Odkaž takové duše na věrného a spolehlivého Rádce, na Toho, jenž nese naše břímě. Jestliže si zvolila Krista za svého druha, tak jí daruje milost, aby zanedbávání snášela bez reptání; současně by měla pilně konat vše, co je v její moci, aby svého muže k sobě připoutala tím, že mu bezpodmínečně zachová věrnost a připraví mu jeho domov tak útulný a přitažlivý, jak jen to může učinit. Pokud ale všechno její úsilí bude marné a nedoceněné, pak má jistou lásku a jisté přispění svého vznešeného Spasitele. On jí pomůže nést všechna břemena a potěší ji v jejím zklamání. Nedůvěřuje Ježíši, když se obrací na lidi, aby oni nastoupili na místo, které by Ježíš tak rád chtěl zaujmout. Svým reptáním hřeší proti Bohu. Udělala by dobře, kdyby důkladně přezkoušela své srdce, nečíhá-li v její duši hřích. Srdce, které chce takovým způsobem získat lidský soucit a které od kohosi přijímá zapovězenou pozornost, před Bohem není čisté a bez chyby.

Bible obsahuje mnohé přiléhavé příklady o silném vlivu špatných žen. Když Balám byl vyzván, aby zlořečil Izraeli, nebylo mu to dovoleno, neboť Pán neviděl žádný zločin v Jákobovi a žádnou vinu v Izraeli. Ale Balám, který již povolil pokušení, stal se teď docela satanovým nástrojem. Rozhodl se tedy, nepřímou cestou udělat to, co mu Bůh ^{5T 599} nedovolil učinit přímou cestou. Bez průtahů položil Izraelitům osidla: Krásné moábské ženy měly je okouzlit a podnítit je k tomu, aby přestoupili Boží zákon. Takovým způsobem by byl u nich nalezen zločin a Boží požehnání nemohlo by již na nich spočinout. Jejich síly byly by znatelně oslabeny a jejich nepřátelé nemuseli by se již déle bát jejich moci, protože blízkost Pána zástupů by již nebyla u jejich vojska.

Toto je výstraha určena pro Boží lid v posledních dnech. Budou-li usilovat o spravedlnost a o pravou svatost a zachovávat všechna přikázání Boží, nebude dovoleno satanu a jeho nástrojům, aby je přemohli. Všechen odpor jejich nejrozhořčenějších nepřátel bude bezmocný a nezničí a nevykoření vinný kmen, který zasadil sám Bůh. Satan ví, čemu se Balám musel naučit teprve smutnou zkušeností, že žádná kouzla proti Jákobovi a žádná proroctví proti Izraeli nejsou možná, dokud není mezi nimi žádná nepravost; proto svou moc a svůj vliv vždy zaměří na to, aby porušil jejich svornost a pošpinil čistotu jejich charakteru. Tisícerým způsobem klade své nástrahy, aby oslabil jejich schopnost konání dobra.

Ještě jednou bych vám chtěla s důrazem poukázat na nutnost čistoty v každé myšlence, v každém slovu a v každém jednání. Jsme před Bohem osobně odpovědni a máme osobní úkol, který nikdo na našem místě nemůže konat. Máme svět zlepšit poučením, osobním úsilím a svým příkladem. Jistěže máme pěstovat družnost, ta ale nemá sloužit jen zábavě, nýbrž měla boj mít cíl. Běží o záchranu duší. Otevřete své dveře mladým lidem, kteří jsou vystaveni pokušení. Zlo je láká ze všech stran. Pokuste se probudit jejich zájem. Jsou-li plni chyb, tedy se pokuste takové chyby odstranit. Nestraňte se jich, ale přibližte se k nim. Vezměte je do svých domovů a pozvěte je ke svým rodinným pobožnostem. Tisíce to potřebují, aby se tak s nimi pracovalo. Na každém stromě v satanově zahradě visí ^{5T 600} lákavé, jedovaté ovoce pokušení. Běda je vysloveno nad každým, kdo z něho trhá a jí. Uvažme, že Bůh nás vybízí, abychom cestu k nebi učinili krásnou, jasnou a přitažlivou, abychom mohli zachránit duše ze zhoubného satanova očarování.

Bůh nám dal rozum, abychom ho používali pro šlechetný cíl. Stojíme zde jako v čase zkoušky pro budoucí život. Čas je pro každého z nás příliš vážný, abychom byli lhostejní, nebo pohodlně žili v nejistotě. Náš styk s jinými měl by se vyznačovat počestností a nebeským smýšlením. Naše rozmluvy měly by se točit kolem nebeských věcí. "Tehdy ti, kteříž se bojí Hospodina, mluvili jeden k druhému. I pozoroval Hospodin a slyšel, a psána jest kniha pamětná před ním pro ty, kteříž se bojí Hospodina a myslí na jméno jeho. Ti budou, praví Hospodin zástupů, v den, kterýž já učiním, mým klenotem a slituji se nad nimi, jako se slitovává otec nad synem svým, kterýž mu slouží." Mal 3,16-17

Který předmět zasluhuje toho více, abychom se jím zabývali, nežli vykupitelský plán? Toto je nevyčerpatelný obor. Ježíšova láska, jeho nekonečnou láskou nabízené vykoupení padlému člověku, posvěcení srdce, vzácná zachraňující pravda pro poslední dobu, Kristova milost - všechny tyto předměty mohou oživit duši a tomu, jenž je čistého srdce, přinést radost, kterou pociťovali učedníci, když se Spasitel k nim přidružil a kráčel s nimi do Emaus. Kdo učiní Krista středem své lásky, bude pociťovat radost z tohoto svatého společenství a získá sílu z takového styku. Kdo ale z takové zábavy nemá radost a raději vede sentimentální a jalové řeči, ten se odvrátil od Boha, jeho svaté a šlechetné úsilí odumírá. Takoví lidé prohlašují tělesné a pozemské za nebeské. Když se zábava nese lehkovážným tónem a prozrazuje neukojenou touhu po lidském soucitu a uznání, pak příčina leží v sentimentalitě nemocné láskou, před níž nejsou jisti ani mladí lidé, ^{5T 601} ani muži s šedivými vlasy. Jestliže se stala Boží pravda pevnou zásadou v srdci, pak bude jak živý pramen. Může se někdo pokusit ji potlačit, ale na jiném místě vytryskne; je tady a nemůže být potlačena. Pravda v srdci je zdrojem života. Občerstvuje unavené a potlačuje nízké myšlenky a projevy.

Nemáme snad dost příkladů z vlastního života, které nám ukazují na nebezpečí, jež číhají na naší stezce? Všude vidíme lidské trosky, opomenuté rodinné oltáře, rozvrácené rodiny. Zavládlo překvapivé porušování zásad a úpadek mravnosti. Rychle se šíří hříchy, které přivedly na zemi Boží soudy v podobě potopy a zničení Sodomy ohněm. Blížíme se ke konci. Bůh měl dlouho trpělivost se zkažeností lidstva, ale potrestání je jisté. Kéž by ti, kteří se pokládají za světlo světa, zanechali všech nepravostí. Vidíme, že se staví proti pravdě tentýž duch, jako za Ježíšových dnů. Protože jim chybí biblické důkazy, budou ti, kteří chtějí Boží zákon učinit neplatným, vymýšlet lži, aby kazatele pošpinili a očernili. Tak to dělali s Vykupitelem světa. Tak se to bude dít s jeho následovníky. Úplně bezdůvodná obvinění budou vydávat za pravdu.

Bůh požehnal svému lidu zachovávajícímu přikázání, a všechen odpor a všechny proti tomuto lidu vymyšlené lži budou sloužit jen k posílení těch, kteří pevně stojí v obraně víry, jež byla jednou dána svatým. Ale těm, kteří se prohlašují za strážce Božího zákona, a stanou se přestupníky toho zákona, těm Bůh odejme svou ochranu. Mnozí padnou pro svou zvrácenost a nemravnost. Pak ovšem nebudeme moci obstát před našimi nepřáteli. Ale když Boží lid, jenž kráčí ve spravedlnosti, zůstane oddělený od světa, bude Bůh jeho záštitou a žádná zbraň namířená proti němu, nebude úspěšná.

Neměli bychom jako Boží lid, jenž zachovává Jeho přikázání, vzhledem k nebezpečím této doby, ^{5T 602} odložit všechny hříchy, nepravost a zkaženost? Neměly by ženy, jež se přiznávají k pravdě, přísně na sebe dávat pozor, aby nedaly ani ten nejmenší popud k nedovolené důvěrnosti? Ony mohou mnohému pokušení zavřít dveře, jestliže budou neustále dbát na zdrženlivost a slušné chování. Muži by si měli vzít příklad ze života Josefa a zůstat věrni zásadám, ať je pokušení jakkoli těžké. Chceme být silnými muži a ženami, kteří se zastávají práva. Kolem nás jsou mnozí, kteří jsou slabí v mravních zásadách. Ti potřebují společenství lidí, kteří jsou pevní a jejichž srdce jsou těsně spojena se srdcem Ježíšovým. Zásady každého budou podrobeny zkoušce. Ale jsou lidé, kteří vejdou do pokušení jako pošetilec do káznice. Oni přímo nepřítele zvou, aby je pokoušel. Oni se sami oslabují, ztrácejí svou mravní sílu a následek toho je hanba a zahynutí.

Jak opovrženíhodnými jsou v očích svatého Boha lidé, kteří předstírají, že hájí Jeho zákon a přece přestupují Jeho předpisy! Způsobují dílu hanbu a protivníkům pravdy dávají příležitost, aby jásali. Nikdy by neměla být vymazána rozlišovací hranice mezi Ježíšovými následovníky a satanovými následovníky. Bůh nám narýsoval zřetelnou čáru mezi světem a církví, mezi zastánci a přestupníky zákona. Nemohou se směšovat. Oni jsou tak odlišní jako den a noc - odlišní ve svém vkusu, ve svých cílech, ve svém úsilí i ve své povaze. Když budeme pěstovat lásku a bázeň Boží, budeme si ošklivit sebemenší přiblížení se k nečistotě.

Kéž by Pán k sobě všechny přitahoval a propůjčil jim pocit osobní zodpovědnosti k vyvinutí takové povahy, aby se Kristus nemusel stydět nazývat je bratřími. Stanovte si vysoký cíl. V onen den, kdy každý bude odměněn podle toho, jak jednal v tělesném životě, bude vysloveno nad vámi nebeské požehnání. ^{5T 603} Boží pracovníci musí žít tak, aby v Jeho pohledu stále rozvíjeli svou povahu v pravých ctnostech a zbožnosti. Jejich mysl a srdce musí být natolik naplněny Duchem Kristovým a tak být posvěceny vážným poselstvím jež hlásají, že každá myšlenka, každé jednání a každá pohnutka bude povznesena nad věci pozemské a tělesné. Jejich štěstí nebude v zakázaném a sobeckém požitku, nýbrž bude v Ježíši a Jeho lásce.
Má modlitba zní: "Ó, Pane, pomaž oči tvých dítek, aby rozeznaly hříšné od svatého a nečistotu od spravedlnosti a konečně mohly vyjít jako vítězové."