"Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš? Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jak porozumíš?" Jb 11,7.8. "Nejsou zajisté myšlení má jako myšlení vaše, ani cesty vaše jako cesty mé, praví Hospodin. Ale jakož vyšší jsou nebesa než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a myšlení má myšlení vaše." Iz 55,8.9... Já jsem Bůh silný a není žádného více Boha, aniž jest mně podobného. Kterýž oznamuji při počátku dokonání a hned zdaleka to, což se ještě nestalo." Iz " 46,9.10 Je nemožné, aby omezený lidský rozum mohl plně pochopit podstatu a skutky Nekonečného. Nejbystřejšímu rozumu ^{5T 699} i při nejvyšším vzdělání zůstává svatá bytost zahalena tajemstvím.

Apoštol Pavel volá: "Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího! Jak jsou nevyzpytatelní soudové Jeho, a nevystižitelné cesty Jeho." Ř 11,33 Ale ačkoli je "oblak a mrákota okolo něho", však "spravedlnost a soud jsou základem trůnu jeho." Ž 97,2 Jeho zacházení s námi a pohnutky, jimiž se řídí, můžeme natolik porozumět, že vidíme Jeho nekonečnou moc. Jeho neomezenou lásku a milost, ale také Jeho nekonečnou moc můžeme pochopit z Jeho záměrů, nakolik slouží k našemu blahu. V ostatním musíme důvěřovat síle Všemohoucího a moudrosti Otce a Panovníka, jenž stojí nade vším.

Slovo Boží, tak jako povaha jeho božského Původce skrývá tajemství, jež smrtelné bytosti nikdy nemohou úplně pochopit. Ono obrací naše mysli na Stvořitele, který "přebývá ve světle nepřístupném." 1Tm 6,16 Ono poskytuje pohled do jeho úmyslů, jež obsahují všechny doby lidských dějin a jejichž vyplnění nachází se v nekonečných dálkách věčnosti. Obrací naši pozornost na otázky nekonečné hloubky a důležitosti, týkající se Boží vlády a osudu člověka.

Vznik hříchu na světě, Kristovo vtělení, znovuzrození, zmrtvýchvstání a mnoho jiného, o čem se v Bibli pojednává, jsou příliš hluboká tajemství, aby je lidský rozum mohl objasnit nebo úplně pochopit. Ale Bůh nám dal v Písmě dostatečné důkazy pro jejich božský charakter. Nesmíme pochybovat o Jeho Slovu, protože se nemůžeme dopátrat všech tajemství Jeho prozřetelnosti.

Odstavce Písma svatého, kde se mluví o těch důležitých věcech, nemohou být opomíjeny, jako by neměly žádného významu pro člověka. Všechno, co Bůh uznal za dobré nám zjevit, máme přijmout na základě autority Jeho Slova. Může být podána holá skutečnost, bez objasnění, proč se tak stalo nebo jakým způsobem, ale i tehdy, když něco ^{5T 700} nemůžeme pochopit, máme se upokojit tím, že to spočívá na pravdě, poněvadž to řekl Bůh. Celá potíž se zakládá na slabosti a omezenosti lidského myšlení.

Apoštol Petr praví, že Písmo obsahuje věci, které "jsou nesnadné k vyrozumění, kterýchžto neučení a neutvrzení natahují ... k svému vlastnímu zatracení". 2Pt 3,16 Těžko pochopitelných míst Písma svatého použili pochybovači jako důkazu proti Bibli, zatímco ona jsou silným důkazem toho, že Písmo je psáno z Božího vnuknutí. Kdyby Bible mluvila o Bohu jen to, čemu bychom snadno porozuměli, kdyby omezený lidský mozek mohl obsáhnout Boží velikost a majestát, tedy by Bibli chybělo zjevné znamení její božské autority. Právě ta vznešenost a tajuplnost jejich témat má nám vlít víru v Bibli jako Slovo Boží.

Odhalování pravdy prostřednictvím Bible je tak prosté a tak dokonale přizpůsobeno požadavkům a potřebám lidského srdce, že nejučenější lidé jsou tím udiveni a nadšeni, ale také prostý a nevzdělaný člověk je s to poznat cestu spasení. A přece tyto tak prostým způsobem vyjádřené pravdy jsou tak vysokého a důležitého významu, že daleko předstihují lidskou schopnost chápání a my je můžeme přijmout jen proto, že je ohlásil Bůh. Takovým způsobem byl nám oznámen vykupitelský plán, aby každá duše mohla poznat co má učinit, aby pokáním vůči Bohu a vírou v našeho Pána Ježíše Krista našla vykoupení způsobem určeným Bohem. Avšak pod těmi tak snadno srozumitelnými pravdami leží tajemství, v nichž je skrytá vznešenost Boží - tajemství, která přemáhají rozum, když se snaží je proniknout, ale toho, který upřímně hledá pravdu, naplňují úctou a vírou. Takový člověk čím více zkoumá Bibli, tím silněji se přesvědčuje, že ona je Slovem živého Boha a lidský rozum se sklání před majestátem božského zjevení.

Všichni, kteří ochotně přijímají živá slova božské autority, budou požehnáni zářícím poznáním. ^{5T 701} Když budou tázáni po vysvětlení jistých skutečností, mohou toliko odpovědět: "Tak praví Písmo". Musí vyznat, že nemohou vysvětlit působení božské síly nebo zjevení božské moudrosti. Je Boží vůlí, abychom některé věci museli přijmout toliko vírou. Když to uznáme, potvrzujeme, že naše omezené myšlení není sto pochopit nekonečné a že člověk se svým lidským věděním nemůže porozumět záměrům Vševědoucího.

Pochybovači a nevěřící zavrhují Boží Slovo, poněvadž nemohou prozkoumat všechna jeho tajemství. Ne každý, kdo se domnívá, že věří Bibli, je jist před takovým pokušením. Apoštol praví: "Vizte, bratři, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé a nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého." Žd 3,12 Lidé, kteří si zvykli všechno kritizovat, o všem pochybovat a všechno malicherně posuzovat, protože nemohou proniknout do Božích záměrů upadají v "týž příklad nedověry". Žd 4,11 Je docela správné důkladně zkoumat učení obsažené v Bibli a vniknout v "hlubokosti božské" 1K 2,10 , pokud jsou v Písmě zjevené. Sice "věci skryté jsou Hospodina Boha našeho, věci pak zjevené ty jsou naše a synů našich." Dt 29,29 Satanovo působení směřuje k tomu, aby zkoumavé duchovní síly člověka upadaly. Do zkoumání biblických pravd se misí jistá pýcha, člověk se cítí poražený a stává se netrpělivý, když nemůže vysvětlit každou část Bible ke své spokojenosti. Připustit, že nemohou porozumět slovům božského vnuknutí, je pro jisté lidi velmi pokořující. Oni nechtějí trpělivě čekat, až Bůh uzná za vhodné zjevit jim pravdu. Domnívají se, že jejich lidská moudrost bez pomoci jim stačí, aby porozuměli Písmu a když toho nemohou dosáhnout, energicky popírají autoritu Bible. Ovšem mnohá pojetí a učení, jež všeobecně považujeme za biblická, nejsou vůbec vzata z Písma a jsou v rozporu dokonce s celým obsahem božského zjevení. ^{5T 702} Tyto věci jsou u mnohých příčinou pochybnosti a zmatku. Z takových rozporů se nesmí však vinit Boží Slovo, nýbrž lidské překrucování. Obtížná místa v Bibli ale vrhají stín na Boží moudrost. Nebudou příčinou zkázy ani toho, kdo by i bez nich zahynul. Kdyby nebyly v Bibli žádná tajemství, o nichž by lidé mohli pochybovat, tedy by tito lidé zakopli o nejzřetelnější Boží výroky, protože jim chybí duchovní rozeznávací síla.

Když si lidé namlouvají, že jsou obdařeni takovou duchovní sílou, že mohou nalézt vysvětlení pro všechny cesty Boží a Jeho dílo, tedy chtějí postavit lidskou moudrost na stejnou úroveň s moudrostí Boží a člověka chtějí oslavovat jako Boha. Opakují jen to, co řekl satan Evě v ráji: "Budete jako bohové." Gn 3,5 Satan padl pro svou pýchu, že chtěl být rovným Bohu. Chtěl proniknout do Božích plánů a záměru, na nichž nesměl mít účast, ježto jako stvořená bytost nemohl by porozumět moudrosti Nekonečného. Jeho pyšná ctižádost jej dohnala ke vzpouře. Nyní se snaží tímtéž způsobem přivést lidi do záhuby.

Ve vykupitelském plánu jsou tajemství, - jako ponížení Syna Božího, aby byl takový jako člověk, podivuhodná láska a milost Otcova, jenž vydal svého Syna, - nad nimiž andělé v nebi neustále žasnou. Když apoštol Petr mluvil o předpovědích, jež proroci vydávali o Kristově utrpení a o veliké za tím slávě, pravil, že toto jsou věci, "na kteréž žádostiví jsou andělé patřiti". 1Pt 1,11-12 Toto vše budou vykoupení studovat po celou věčnost. Když budou pozorovat Boží dílo ve stvoření a vykoupení, budou se udivené a šťastné mysli otevírat stále nové pravdy. Zatímco budou víc a více poznávat moudrost, lásku a moc Boží, bude se jejich rozum stále rozvíjet ^{5T 703} a jejich radosti bude také stále přibývat.

Kdyby stvořeným bytostem bylo možno dospět k úplnému chápání Boha a Jeho díla, pak kdyby dosáhli této výše, nebylo by pro ně žádné pravdy, kterou by měli odhalit, žádného vzrůstu v poznání a žádného dalšího vývoje rozumu a srdce. Pak by Bůh v ničem nepřevyšoval člověka a člověk by se přestal zdokonalovat, protože by dosáhl hranic vědění a poznání. Děkujeme Bohu, že tomu tak není. Bůh je nekonečný. V něm jsou "skryti všichni pokladové moudrosti a známosti." K1 2,3 Člověk může po celou věčnost neustále zkoumat a učit se a při tom nikdy nevyčerpá poklady moudrosti, dobroty a moci Boží.

Bůh chce, aby Jeho lid již v tomto životě stále hlouběji vnikal do pravdy. Přitom je jen jedna cesta, jak dospět k tomuto poznání. K pochopení Božího slova můžeme přijít jen tehdy, když nás osvítí tentýž Duch, kterým bylo vnuknuto toto Slovo. Neboť "Božích věcí nezná žádný, jedině Duch Boží". "Nebo Duch zpytuje všecky věci i hlubokosti božské". 1K 2,11.10 A Spasitel dal svým následovníkům zaslíbení: "Když pak přijde ten Duch pravdy, uvede vás ve všelikou pravdu ... nebo z mého vezme a zvěstuje vám". J 16,13-14

Bůh chce, aby člověk cvičil své rozumové schopnosti, a studium Písma tak posílí a zušlechtí rozum, jako žádné jiné studium. Je to nejlepší duchovní a duševní cvičení pro lidské myšlení. Musíme se však varovat, abychom z rozumu neučinili modlu, poněvadž i on je podroben nedostatečnosti a slabosti lidské. Nemá-li být Písmo zahaleno našemu rozumu, tak abychom nemohli pochopit ani nejjednodušší pravdy, pak musíme mít prostou víru malého dítěte, které je ochotno se učit a musíme úpěnlivě prosit o přispění Ducha Svatého. Když poznáváme moc a moudrost Boží, a zároveň i naši neschopnost pochopit Jeho velikost, mělo by nás to naplnit pokorou a zároveň bychom měli Jeho slovo otevírat s touž svatou bázní, jako kdybychom ^{5T 704} vstupovali do osobní Boží blízkosti. Když přistupujeme k Bibli, musí naše myšlení uznávat autoritu, která nás převyšuje a srdce a mysl se musí sklonit před velikým Já JSEM.

K pravému duchovnímu poznání dospějeme jen tehdy, když si uvědomíme svou vlastní nicotnost a svou úplnou závislost na Bohu. Ale všichni, kteří se s ochotným a modlícím srdcem chápou Bible, aby o jejich výpovědích uvažovali jako o Božím Slově, obdrží božské osvícení. Těm, kteří takto hledají porozumění, vše, co se zpočátku jeví jako obtížné a temné, učiní Bůh prostým a jasným.

Mnohdy se stává, že vzdělání lidé s velkými duchovními schopnostmi nemohou pochopit jisté odstavce Písma, zatímco jiní s menším školním vzděláním a menšími vědomostmi i zdánlivě menšími schopnostmi chápání, mohou porozumět jejich smyslu, která oni učenci označují za temná a nebo je přehlížejí jako nedůležitá. Proč je tomu tak? Bylo mně řečeno, že ti méně vzdělaní se nespoléhají na svůj vlastní rozum. Oni se obracejí na zdroj světla, na Toho, který Písmo vnukl, prosí Boha s pokorným srdcem o moudrost a obdrží ji. Jsou ještě prameny pravdy, které může najít ten, kdo poctivě hledá. Kristus přirovnal pravdu k pokladu ukrytému v poli. Ona neleží neukrytá na povrchu, musíme ji dobývat. Ale náš úspěch závisí méně na činnosti našeho rozumu, než na pokoře srdce a víře, s níž jsme uchopili Boží pomoc.

Bez vedení Ducha svatého stojíme vždy v nebezpečí, že překroutíme nebo nesprávně vyložíme Písmo. Bible bývá často čtena bez zisku, mnohdy dokonce ke škodě. Když Boží Slovo člověk otvírá bez svaté bázně a bez modlitby, když smysly a myšlenky nejsou upřeny na Boha ^{5T 705} a neodpovídají jeho vůli, pak pochybnost zahaluje ducha v temnotu, kterou studium Bible dokonce živí. Potom nepřítel ovládne myšlení a našeptává převrácený výklad.

Když se lidé nesnaží slovem a skutkem být v souladu s Bohem, pak i když budou učení, mohou se v chápání Písma mýlit, a není bezpečné důvěřovat jejich výkladům. Když poctivě toužíme, abychom konali Boží vůli, potom Duch svatý učiní poučky svého slova zásadami našeho života a napíše je na tabule srdce. Jen ti, kteří následují dané již světlo, smějí doufat, že obdrží další osvícení Ducha. To je jasně vyjádřeno v Kristových slovech: "Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, ten bude uměti rozeznati, jestli to učení z Boha." J 7,17

Lidé, kteří čtou Bibli proto, aby našli rozpory, nemají žádné duchovní porozumění. Svým zkresleným pohledem vidí v místech, jenž jsou jednoduchá a naprosto zřetelná, podnět k pochybnosti a nevěře. Avšak ti, kteří přistupují ke Slovu Božímu se svatou bázní a snaží se poznat Boží vůli, aby ji poslouchali, rozumí všemu úplně jinak. Když uvažují o čistotě a převyšující vznešenosti zjevených pravd, budou jejich srdce naplněna svatou bázní a obdivem. Stejné přitahuje stejné, a také stejné oceňuje stejné. Svatost se spojuje se svatostí, víra s vírou. Pro pokorné srdce a upřímně hledajícího ducha je Bible plná světla a poznání. Kdo v tomto duchu přistupuje k Písmu, přichází do společenství s proroky a apoštoly. Jeho duch přizpůsobí se Kristovu Duchu tak, že touží, aby s Ním byl jedno.

Mnozí si myslí, že na nich leží zodpovědnost za výklad každé zdánlivé těžkosti v Bibli, aby mohli čelit zchytralostem pochybovačů a nevěřících ale ve své snaze, vyložit věci, kterým sami rozumějí jen napolo, jsou v nebezpečí, že zmatou druhé v jasných a lehce ^{5T 706} pochopitelných otázkách. To není naší úlohou. Také nemáme naříkat, že jsou takové potíže, ale přijmout je proto, že je Bůh ve své moudrosti dopustil. Máme povinnost přijmout Jeho Slovo, které je úplně jasné ve všech ke spáse naší duše potřebných otázkách, jeho zásady uskutečňovat ve svém životě, a druhé poučením a příkladem těmto zásadám učit. Potom svět pozná, že máme společenství s Bohem a bezpodmínečnou důvěru v Jeho Slovo. Bohabojný život, denní příklad bezúhonnosti, něžnosti a nezištné lásky bude živým výkladem učení Božího Slova a důkazem pro Bibli, kterému jen málokdo může odporovat. Toto se ukáže jako nejúčinnější prostředek, jak čelit panujícímu sklonu k pochybnosti a nevěře.

S vírou bychom měli pohlížet do věčnosti a uchopit se zaslíbení, aby naše chápání rostlo, aby naše lidské umění spojilo se s božským a aby každá síla byla přivedena do přímého spojení s pramenem světla. Smíme se těšit, že potom všechno, co se nám v řízení Božím jeví nepochopitelné, stane se zřetelným. To, co zde jen těžko můžeme pochopit, se tam vysvětlí. Ale kde naše omezené myšlení nachází jen zmatek a zmařené úmysly, tam poznáme nejkrásnější a nejnádhernější soulad. Apoštol Pavel praví: "Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu." 1K 13,12

Petr napomíná bratry, aby rostli "v milosti a v známosti Pána našeho a Spasitele Jezukrista." 2Pt 3,18 Když Boží děti rostou v milosti, získávají také neustále porozumění Jeho Slova. V jeho svatých pravdách najdou nové poznání a krásu. Tak tomu bylo za všech dob v dějinách církve a tak to zůstane až do konce. Avšak kde ubývá duchovního života, tam panuje stále sklon polevit ve snaze po poznání pravdy. Lidé jsou spokojeni s poznáním, které již obdrželi ^{5T 707} ze Slova Božího a zanedbávají další hledání v Písmě. Duchovně ustrnou a snaží se vyhnout nápravě.

Skutečnost, že mezi Božím lidem není sporů o učení a žádné kvašení, neměla by platit jako rozhodný důkaz toho, že se pevně drží zdravého učení. Je oprávněná obava, že lid nemůže zřetelně rozeznat pravdu a blud. Když hledáním v Písmě nepovstávají žádné nové otázky a žádné různosti mínění, kterými jsou lidé podněcováni, aby sami zkoumali Bibli a ujistili se, že mají pravdu, pak jako v dřívějších dobách budou mnozí, kteří se přidržují ústního podání a ani nevědí, co uctívají.

Bylo mi ukázáno, že mnozí, kteří domněle znají přítomnou pravdu, ve skutečnosti nevědí, čemu věří. Nechápou důkazy pro svou víru, a také nemají pravé pochopení pro práci v nynější době. Až přijde doba soužení, budou lidé, kteří dnes jiným kážou, při důkladném zkoumání svého postavení nacházet mnoho, nač nebudou moci uvést postačující odůvodnění. Až do té doby zkoušky nebudou si mnozí vědomi své děsné neznalosti. V církvi jsou mnozí pevně přesvědčeni, že rozumějí tomu, čemu věří, ale neznají svou slabost, až povstanou sporné otázky. Když jsou od svých spoluvěřících odděleni a odkázáni na to, aby stáli sami a sobě samým odůvodňovali svou víru, seznají ke svému údivu, jaká zmatená pojetí přijali za pravdu. Je jisté, že mezi nimi nastalo odvrácení od živého Boha a obrácení k člověku, když se lidská moudrost postavila na místo božské moudrosti.

Bůh vyburcuje svůj lid; když jiné prostředky zůstávají bez úspěchu, vznikají bludná učení, která přivádějí tříbení a plevy budou odděleny od pšenice. Pán vyzývá všechny, kteří věří Jeho Slovu, aby se probudili ze spánku. V biblické pravdě, která oznamuje před námi ležící nebezpečí, daroval nám Bůh vzácné a pro naši dobu určené poznání. Toto poznání mělo by nás pohnout k důkladnému hledání v Písmě a k vážnému zkoumání postavení, ^{5T 708} které zaujímáme. Bůh chce, abychom na modlitbě a v postu důkladně a vytrvale zkoumali všechny základy pravdy. Věřící se nesmí spokojit s míněním a špatně odůvodněnými představami o pravdě. Jejich víra musí být pevně založena ve Slově Božím, aby až přijde čas zkoušky a oni se budou muset zodpovídat pro svou víru před soudními dvory, byli s to, v mírnosti a hluboké úctě odůvodnit naději, která žije v nich.

Buďte čilí, ano buďte čilí. Otázky víry, které předkládáme světu, musí být pro nás živou skutečností. Je důležité, abychom si nikdy nedovolili na obranu učení, které pokládáme za základ víry, uvádět důkazy, jež nejsou nezvratné. Mohou stačit, aby umlčely protivníka, avšak pravdě nepřipraví čest. Měli bychom uplatňovat přesvědčivé důvody, jež umlčí nejen naše protivníky, nýbrž které vydrží také nejpřísnější a nejpřesnější zkoušku. U lidí, kteří se školili pro sporné rozhovory, je nebezpečí, že náležitě nepoužívají Slovo Boží. Ve sporu s protivníkem bychom se měli vážně snažit naše otázky víry tak vykládat, že protivník je přesvědčen o jejich správnosti, místo abychom jen posílili důvěru toho, kdo již věří.

I když někdo nabyl důkladného školení, nemá ani na okamžik myslet, že on nepotřebuje vážně a vytrvale hledat v Písmě více poznání. V našem lidu je každý osobně vyzýván ke studiu proroctví. Musíme opravdově dbát na to, abychom poznali každý paprsek světla, který posílá sám Bůh. První paprsky pravdy musíme zachytit, pak můžeme zkoumáním a modlitbami získat více poznání a dávat je dále jiným.

Když Boží děti to berou na lehkou váhu a jsou spokojeni se svým současným poznáním, můžeme být jisti, že nepůsobí Bohu zalíbení. Jeho vůle je, aby neustále kráčely vpřed a přijímaly stále přibývající světlo, ^{5T 709} jež jim svítí. Nynější postavení církve se Bohu nelíbí. Vloudila se sebedůvěra a není vidět větší potřebu pravdy a většího poznání. Žijeme v době, kdy satan je činný vpravo i vlevo, před námi i za námi, a přece jako lid spíme. Bůh chce, aby zazněl hlas, který volá jeho lid k činné práci.

Místo, aby otevřeli duši paprskům světla z nebe, pracovali mnozí opačným směrem. Tiskem i z kazatelny byly o vnuknutí Bible hlásány náhledy, které Duch a Boží slovo nemohou schvalovat. Žádný člověk, také žádná větší společnost, neměla by se opovážit pronášet teorie o tak důležitém předmětu, jež nemohou podepřít jasným "takto praví Hospodin." Člověk nese na sobě různé nedostatky, je více nebo méně závislý na vlivech svého okolí, následuje vrozené nebo výchovou vštípené sklony, jež mu ani zdaleka neposkytují moudrost nebo nebeský smysl. Když se přesto muži odvažují postavit Boží Slovo před soudnou stolicí a posuzovat, co je božské a co lidské, pak to nesouhlasí s Božím rozhodnutím. Pán nedá úspěch takovému dílu. Působení takových teorií bude zhoubné, jak pro lidi, kteří se jimi zabývají, tak také pro ty, kteří je přijímají jako dílo od Boha. Uveřejněním pouček o způsobu božského vnuknutí vzbudila se u mnohých lidí pochybnost. Smrtelné bytosti se svými omezenými a krátkozrakými názory cítí se povolány roztrhat dddPísmo, prohlašujíce: "Tento odstavec je potřebný, onen je ale zbytečný a není vnuknutý Bohem."

Kristus nedal žádné takové poučení ke spisům Starého zákona, jediné to části Bible, která existovala v tehdejší době. Cílem Jeho učení bylo obrátit myšlení lidí na Starý zákon a dát jim jasnou představu o obsažených v něm velkých pravdách. Po staletí se lid Izraele odvracel od Boha a ztrácel z dohledu vzácné pravdy, ^{5T 710} jež jim svěřil. Tyto pravdy byly zavaleny pověrčivými formami a zvyky tak, že jejich pravý smysl zůstával ukryt. Kristus přišel, aby odklidil sutiny, jež zatemňovaly lesk pravd. Jako drahokamům jim dal nový lesk. Ukázal, že je dalek toho, aby pohrdal vyzkoušenými, starými, známými pravdami; přišel, aby jim dal zazářit v jejich pravé síle a kráse, v nádheře, kterou netušil žádný člověk Jeho doby. Jako Původce těchto zjevených pravd mohl lidu oznámit jejich pravý význam a očistit je od překrucování a falešných pouček, jež si osvojili vedoucí lidu, aby je přizpůsobili svému nesvatému stavu, jakož i svému nedostatku duchovního smyslu a chybějící Boží lásky. Odstranil vše, co tyto pravdy olupovalo o jejich život a jejich moc a daroval je opět světu v jejich původní svěžesti a závazné autoritě.

Máme-li Ducha Kristova a jsme-li jeho spolupracovníky, je naší povinností pokračovat v díle, které On začal. Opět zvyky, ústním podáním a falešnými poučkami byly pravdy Bible postaveny do stínu. Bludná učení obvyklé theologie učinily tisíce a tisíce pochybovačů a nevěrců. Mnozí vydávají bludy a rozpory za učení Bible, ačkoliv ve skutečnosti spočívají jen na falešném výkladu Písma, jak byly převzaty v letech papežské tmy. Tím byli mnozí přivedeni k falešným představám o Bohu, jako Židé byli zaslepeni bludným učením a ústním podáním své doby a utvořili si falešnou představu o Kristu. "Jejž žádný z knížat světa tohoto nepoznal, nebo kdyby byli poznali, nebyli by Pána slávy ukřižovali." 1K 2,8 Je naší povinností zvěstovat světu pravou Boží podstatu. Místo kritizování Bible usilujme její svaté a životodárné pravdy objasňovat světu poučováním a svým příkladem, abychom "zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své." 1Pt 2,9

Zlořády, které se poznenáhlu mezi nás vloudily, nepozorovaně způsobily, ^{5T 711} že u jednotlivých osob a v církvi vymírala hluboká úcta před Bohem a že zadržena byla síla, kterou jim Bůh tak rád chtěl dát.

Milí bratři a sestry, nechte Boží Slovo tak, jak je. Neopovažte se lidskou moudrostí oslabit autoritu ani jediného výroku Písma. Vážná slova Zjevení měla by nás varovat, abychom nevkročili na takovou půdu. Ve jménu mého Mistra vás vyzývám: "Sezuj obuv svou z noh svých, nebo místo, na kterémž ty stojíš, země svatá jest." Ex 3,5