Kde přebývá Duch Hospodinův, tam vládne laskavost, trpělivost, vlídnost a shovívavost. Pravý Kristův učedník se bude snažit následovat svůj vzor. Bude dbát na to, aby činil Boží vůli na zemi, jak se to děje v nebi. Lidé, jejichž srdce jsou poskvrněna hříchem, nemohou být horliví v dobrých skutcích. Neplní první čtyři předpisy Desatera, jež se týkají povinností člověka ^{5T 614} vůči Bohu, ani nezachovávají dalších šest přikázání, jež obsahují povinnosti člověka vůči bližním. Jejich srdce jsou naplněna sobectvím, nacházejí vždy chyby u druhých, kteří jsou však ve skutečnosti lepší než oni. Oni se chápou díla, které jim Pán nesvěřil a nechávají nevykonanou práci, kterou jim Pán nařídil vykonat, tou je dávat pozor sami na sebe, aby někde nevyrostl nějaký kořen hořkosti, nezpůsobil v církvi neklid a neznečistil ji. Jejich oči, jež mají pohlížet na sebe, na vlastní skutky, se ohlížejí kolem, aby uviděli nějakou vadu u jiných. Když zbaví své srdce sobectví, závisti, zloby, nenávisti a hněvu, pak nesednou na soudnou stolici a nebudou odsuzovat ty, kteří jsou v Božích očích lepší než oni.

Kdo chce opravovat jiné, musí napřed opravit sebe. Musí dosáhnout Ducha svého Mistra a být ochotný snášet pohanění jako On a usilovat o sebezapření. V porovnání s cenou jedné duše je celý svět ničím. Když je v srdci touha po vládě nad Božím dědictvím, bude to mít za následek ztrátu duší. Kdo opravdově miluje Pána Ježíše, bude se snažit, aby utvářel svůj život dle Jeho vzoru a pracoval v Kristově duchu na záchraně jiných.

Kristus opustil nebeský královský dvůr a přišel na tuto zemi, aby získal lidi pro sebe a zajistil jim věčnou záchranu. Místo lidí vytrpěl hrůzu hříchu, hrůzu pohanění a zemřel, aby je vysvobodil. Kvůli nekonečně vysoké ceně, zaplacené za vykoupení člověka, nemá si žádný vyznavač Krista dovolit podceňovat ani jednoho z Jeho nejmenších. Jak pozorní mají být bratři a sestry v církvi na každé slovo a skutek, aby neškodili oleji a vínu! S jakou trpělivostí, přívětivostí a láskou mají pracovat, aby pozvedli sklíčené a znechucené! Jak pečlivě mají zacházet s těmi, ^{5T 615} kteří se snaží být poslušní pravdě a nejsou z domu povzbuzováni, kteří musí neustále vdechovat ovzduší nevěry a temnoty!

Jak jednat s bloudícími

Když se zdá, že některý bratr pobloudil, tedy bratři a sestry nemají o tom mezi sebou šeptat, rokovat o tom a zvěstovat ty domnělé bludy a chyby. Stává se to často a následkem toho je, že Boží nelibost spočívá na těch, kteří takto jednají. Satan naopak jásá, že může oslabit a škodit duším, které by mohly být silné v Pánu. Svět vidí takové lidi a jejich slabosti a soudí je spolu s pravdu, kterou zdánlivě milují, podle zjevených skutků.

"Hospodine, kdo přebývati bude v stánku tvém? Kdo bydliti bude na hoře svaté tvé? Ten, kdož chodí v upřímnosti a činí spravedlnost a mluví pravdu ze srdce svého. Kdož neutrhá jazykem svým, bližnímu svému nečiní zlého, a potupy neuvodí na bližního svého. Ten, před jehož očima v nevážnosti je zavržený, v poctivosti pak bojící se Hospodina; a přísáhl-li by i se škodou, však toho nemění. Kdož peněz svých nedává na lichvu a daru proti nevinnému nebere. Kdož tyto věci činí, nepohne se na věky." Ž 15 Toto nám ukazuje, že utrhač je vyloučen z přebývání v Božím chrámě a z bydlení na hoře svatosti. Kdo naslouchá pohanění bližního, nebude se líbit Hospodinu.

Jak často byli kazatelé odvoláni od vážné práce, kterou byly duše přiváděny k Bohu a museli jít urovnávat nedorozumění mezi bratřími a sestrami, kteří byli úplně v neprávu a byli svárlivého a domýšlivého ducha.

Během vývoje díla se to stále opakovalo, že pracovníci byli odvoláváni ze svého působiště. Je to lest velikého nepřítele lidí, který chce brzdit Boží dílo. ^{5T 616} Když duše mají v úmyslu rozhodnout se pro pravdu a takovými případy jsou vystaveny nepříznivým vlivům, pozbývají zájem o pravdu a jen zřídka je pak možno účinně na ně působit. Satan se vždy snaží najít lest, aby jakýmkoli způsobem vzdálil kazatele v kritické době z jeho působiště, aby jeho práce přišla nazmar.

V církvi se nacházejí neposvěcení a neobrácení muži a ženy, kteří dbají více na udržení vlastních názorů a vážnosti, než na spásu svých bližních. Satan na ně působí tak, že vyvolávají těžkosti, jež pohlcují čas a pracovní sílu kazatele, čímž působí ztrátu mnoha duší.

Když mezi členy církve je rozdělení, tedy jsou jejich srdce zatvrzelá a necitelná. Snahy kazatele jsou podobné úderům na chladné železo, když každý stojí vytrvale na svém. Kazatelé jsou pak v nezáviděníhodném postavení, neboť i kdyby postupovali co nejmoudřeji, přece se musí rozhodnout v něčí neprospěch. Tím se pak posiluje duch roztržky.

Jestliže kazatel bydlí u některé rodiny, jiní se mohou domnívat, že slyšel od ní nepříznivé poznámky, které se jich týkají. Když udílí někomu radu, někteří řeknou: "Ten a ten s ním mluvil" - a pak jeho slova nemají žádný účinek. Tak se vloudí do srdce nedůvěra a podezíravost a kazatel je vystaven jejich předsudkům a žárlivosti. Často se stává, že se stav zhorší, místo aby se zlepšil. Kdyby byl zásadně neposlouchal zkreslených, jednostranných výpovědí některých osob, kdyby udílel rady podle biblického pravidla a pověděl jako Nehemiáš: "Dílo veliké dělám, protož nemohu přijíti." (Neh. 6,3), tedy by sbor byl v daleko lepším stavu.

Kazatelé a členové církve se nelíbí Bohu, když dovolují, aby se jim donášely zprávy o omylech a chybách jejich bratří. Nemají poslouchat takové zprávy, ^{5T 617} ale tázat se: "Dbal jsi přesně pokynů svého Spasitele? Šel jsi k přestupníkovi a vytkl jsi mu chybu mezi čtyřma očima? Zdráhal se tě uposlechnout? Pomodlil ses s ním a vzal jsi dle poučení dva nebo tři svědky, pracoval jsi s ním s láskou, pokorou a jemností? Cítil jsi ve svém srdci lásku k němu? Když zachováme přesně pokyny našeho Vůdce, jak jsou Jím podány v předpisech pro bloudící, tedy musíme podniknout další kroky - přivést věc před církev a ta ať jedná v tomto případě ve shodě s Písmem. Tehdy Bůh potvrdí rozhodnutí církve o vyloučení člena působícího pohoršení, pokud se neobrátí. Když však se nepostupovalo podle tohoto pravidla, pak zavři své ucho a neposlouchej obvinění a výčitky, jež se činí tvému bližnímu. Kdyby všichni bratři a sestry tak jednali, museli by umlknout všechny zlé jazyky, protože by neměly příležitost, aby se mohli vzájemně kousat a urážet.

Volba vedoucích

Apoštol Pavel píše Titovi: "Abys to, čehož tam ještě zapotřebí, spravil a ustanovil po městech starších, jakož i já při tobě jsem zřídil. Jest-li kdo bez úhony, jedné manželky muž, dítky maje věřící, na kteréž by nemohlo touženo býti, že by byli bujní aneb nepoddaní. Neboť biskup má býti bez úhony, jako Boží šafář…" Tit 1,5-7 Bylo by dobré, kdyby všichni naši kazatelé dbali na tato slova, nespěchali s rozdáváním úřadů lidem, bez zralého uvážení a vážných modliteb, aby Bůh skrze svého Ducha mohl ukázat, koho chce přijmout.

Apoštol praví pod vlivem Ducha svatého: "Nevzkládej rukou rychle na žádného." 1Tim 5,22 V některých našich sborech se příliš kvapí s ustanovením a vysvěcováním starších. Následkem toho, že nebylo dbáno biblických předpisů, vznikají v církvi mnohé těžkosti. Nemělo by se spěchat s volbou a vysvěcením vedoucích, kteří nejsou na žádný způsob schopni pro tak odpovědné dílo - lidí, kteří se musí nejprve obrátit, ^{5T 618} vychovat a zušlechtit, než budou moci nějakým způsobem opravdově sloužit Bohu.

Síť evangelia zachycuje dobré i zlé. Vzdělání charakteru vyžaduje čas. Je třeba mít zkušenosti, aby bylo možno správně poznat lidi. Má se brát zřetel na to, zda rodina toho, kdo má být zvolen na nějaký úřad, je odevzdána Pánu. Zda ten muž vede dobře svou domácnost. Jaké jsou jeho děti? Budou ctít vliv svého otce? Jestliže neprojevuje takt, moudrost ani ducha zbožnosti ve svém domově, ve vedení rodiny, je možno z toho s jistotou soudit, že tytéž nedostatky vnese i do sboru a tam se ukáže totéž neposvěcené vedení. Jak mnohem lépe je poznat člověka dříve než převezme úřad, než až potom. Je lépe modlit se a rozvažovat před rozhodnutím, než se později snažit napravit následky nepravé volby.

V některých sbořích nemá vedoucí náležité schopnosti, aby vychoval členy k práci. Nedostává se mu bystrosti a zdravého úsudku, aby mohl vzbudit živý zájem o Boží dílo. Někdy je pomalý a nudný, mluví mnoho a jeho hlasité modlitby jsou příliš dlouhé. Nemá s Bohem živé spojení, jímž by mohl nabýt nové zkušenosti.

Všichni vedoucí na každém místě by měli být opravdoví, plni horlivosti, nemají hledat vlastní prospěch, ale mají být Božími muži, kteří dodají dílu pravou vážnost. Musí s vírou přednášet své modlitby Bohu. Na modlitbě v komůrce mohou strávit tolik času, kolik chtějí, ale jejich hlasité modlitby a svědectví musí být krátké a věcné. Mají se vyvarovat dlouhých a suchých modliteb a dlouhého, nekonečného napomínání. Když bratři a sestry chtějí něco říci, co má jiné povzbudit a občerstvit, musí ta slova plynout ze srdce. Musí být každodenně spojeni s Bohem a vynášet staré i nové zásoby z Jeho nevyčerpatelné pokladnice. Jestli jejich vlastní duše jsou oživeny Duchem svatým, budou jiné potěšovat, posilovat a povzbuzovat, ale ^{5T 619} jestliže sami nepili ze živé studnice spasení, nebudou tam moci druhé přivést.

Těm, kteří přijímají teorii pravdy, se musí dokázat, jak je nutné založit své náboženské přesvědčení na zkušenostech. Kazatelé musí udržovat své vlastní duše v Boží lásce a teprve potom vykládat lidem o nutnosti osobního posvěcení a obrácení. Všichni musí nabývat živé osobní zkušenosti sami. Kristus musí přebývat v jejich srdcích a Jeho Duch musí ovládat jejich náklonnosti. Jinak je jejich vyznání víry bezcenné a jejich stav bude dokonce horší, než kdyby nikdy Boží pravdu neslyšeli.

Pro malé skupiny přijímající pravdu, se mají vydat nařízení, jimiž by se zajistil rozvoj sboru. Vedením se může pověřit jeden muž na týden nebo na měsíc a potom jiný opět na několik týdnů. Tím by se zapojily do díla různé osoby a po náležité zkušební době by se mohl zvolit jeden muž za stálého vedoucího, ne však na delší dobu než na jeden rok. Pak může být zvolen opět jiný nebo opět táž osoba, pokud se jeji služba ukázala jako požehnání pro sbor. Tato zásada se musí dodržovat při volbě lidí i na jiná odpovědná místa. Na vedoucí místa se nemají volit lidé nevyzkoušení. Mnozí se chovají nedbale vůči tak důležitým věcem, jež se týkají otázek věčnosti.

Vyznáváme, že zachováváme Boží zákon. Tvrdíme, že máme větší poznání a toužíme po vyšších cílech než kterýkoli jiný národ na zemi. Proto také musíme projevovat větší dokonalost charakteru a větší odevzdanost. Těm, kteří přijali světlo přítomné pravdy, je svěřeno velmi důležité poselství. Naše světlo má zářit, aby osvětlovalo cestu těm, kteří se nalézají ve tmě. Jako členové viditelné církve a pracovníci na vinici ^{5T 620} Páně, mají všichni opravdoví věřící co nejvíce usilovat, aby udrželi ve sboru pokoj, shodu a lásku. Vzpomeňte na Kristovu modlitbu: "Aby všichni byli jedno, jako ty Otče ve mně a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli, aby svět uvěřil, že jsi ty mne poslal."Jan 17,21 Jednota ve sboru je nepopíratelným důkazem toho, že Bůh poslal Ježíše na svět, jako Spasitele. Je důvodem, kterému lidé ze světa nemohou odporovat. Proto satan stále pracuje, aby tuto jednotu zmařil, aby nevěřící lidé, vidouce odstoupení a spory mezi Kristovými vyznavači, odradili se od náboženství a utvrdili se ve své hříšné zatvrzelosti. Bůh bývá zneuctěn těmi, kteří vyznávají pravdu a přece žijí mezi sebou v neshodě a nepřátelství. Satan je veliký žalobník bratří a všichni, kteří si tak počínají, jsou zataženi do jeho služby.

Říkáme, že máme více poznání než jiné denominace. Jaký však z toho budeme mít užitek, jestli nás to nepřivede k větší odevzdanosti Bohu, k čistšímu, svatějšímu životu? Lépe by pro nás bylo, kdybychom nikdy nepoznali světlo pravdy, než vyznávali pravdu a nebyli jí posvěceni.

Abychom pochopili, jak veliký je užitek z obrácení duše od nepravosti k pravdě, musíme také pochopit cenu věčného života. Musíme si představit, jak veliká sláva a krása je připravena pro vykoupené a pochopit, co znamená žít v přítomnosti Toho, který zemřel, aby povznesl lidi, zušlechtil je a dal vítězi královskou korunu.

Náš omezený rozum nemůže dostatečně ocenit hodnotu jedné duše. S jakou vděčností budou vykoupení a oslavení vzpomínat na ty, kteří byli použiti jako nástroje pro jejich zachránění. Tehdy nikdo nebude litovat svých obětí, úsilí a vytrvalé práce, své trpělivosti a shovívavosti, vroucích tužeb srdce pro duše, které by snad byly zahynuly, kdyby nedbal své povinnosti nebo by nastala u něho únava v konání dobrých skutků. ^{5T 621}

Nyní jsou oděni bílým rouchem a přijati do stádce velikého Pastýře. Beránek na stolici přivítá věrného pracovníka s duší zachráněnou jeho prací, přivede je ke stromu života a k prameni živé vody. S jakou radostí pohlédne Kristův služebník na ty vykoupené, kteří mohou mít účast na Kristově slávě. O co krásnější je nebe pro ty, kteří spolupracovali na záchraně duší! „Ale ti, kteří jiné vyučují, stkvít se budou jako blesk oblohy, a kteříž ke spravedlnosti přivozují mnohé, jako hvězdy na věčné věky.“ Dn 12,3