Milý bratře O., obdržela jsem tvůj dopis a nemusím ti popisovat smutek svého srdce nad tvým nedávným, velice náhlým obratem. Dívám-li se do tvé minulosti, připomínám si tvou zkušenost z Colorada; tvé přemýšlení na oné skále, s níž sestup zdál se tak nemožný a nakonec tvé další, částečné zotavení víry. Vzpomínám si na pokušení tvých falešných a ctižádostivých nadějí stát se větším mimo náš lid a na tvé zklamání. Vzpomínám si na tvé chvályhodné jednání zůstat tichým, na modlitby a sympatie Božího lidu, které vystupovaly k nebesům za tebe a mé ustavičné přímluvy: "Nenechávejte jej samotného, nýbrž vynaložte úsilí zachránit ho. Je polapen, ztratil z dohledu Boha."
Pamatuji se na to, jak jsem jela s tvou ženou naposledy před její smrtí. Její starost byla o tebe a děti. Řekla, že je zneklidněna nad budoucností svých dětí a skepticismem svého manžela. Řekla: "Zemřu-li a on se zřekne víry a povede mé děti, aby se vzdaly soboty, jak strašné to bude v porovnání s tím, že obdržel tak veliké světlo a tak mnoho důkazů! Z tohoto důvodu jsem lnula k životu. On nemá ono hluboké vnitřní dílo 5T 622 v duši, které ho v pokušeních zadrží. Ó, sestro Whiteová, pro duši svého manžela a děti jsem lpěla na životě. A chci ti říci právě zde, že srdečně lituji toho, že jsem v jiném duchu nepřijímala svědectví dané mně i mému manželovi. Nyní vidím, že poselství nám daná byla právě tím, co jsme potřebovali. Kdybychom ho byli přijali, byli bychom oba v lepší, mnohem lepší duchovní situaci, než v jaké jsme byli po určitou dobu. Duchovně jsme byli oba pyšní a od té doby jsem se ti snažila vyhýbat, neboť jsem se domnívala, že nám nevěříš, nebo nedůvěřuješ. Avšak za těchto posledních několik měsíců to všechno zmizelo a cítila jsem tutéž důvěru, tutéž velikou sympatii a lásku k tobě, kterou jsem přechovávala v minulosti. Vím však, že můj manžel tak necítí a má to pro mne jen malý užitek, mluvit s ním o těchto věcech. Jsem příliš slabá, abych mu vykládala tyto věci, jak o nich přemýšlím a on je příliš pevný ve svých představách a názorech. Chtěla jsem ti však říci, že věřím Svědectvím a tvému dílu a dávno jsem si přála mít příležitost pohovořit si o tom s tebou a nyní budu mluvit otevřeně. Odpustíš mi mé názory a slova proti tobě? Zarmoutila jsem Ducha Božího a někdy jsem cítila, že mne opustil. Dnes nemám tyto pocity a neměla jsem je už určitou dobu. Nikdy jsem si neuvědomila nebezpečí mluvit nedůvěrně tak, jak jsem to dělala několik týdnů v minulosti. Velice se obávám o svého manžela, neboť on vyjadřuje nedůvěru. Bojím se, že se zřekne všeho a stane se nevěrcem. Ó, jak si přeji, abych mu mohla pomoci!"
Bratře O, když jsi mi řekl, že tvá žena zemřela, aniž věřila Svědectvím, nechci ti protiřečit, ale myslím si, že jsi mi neřekl pravdu. Pak jsem poznala, že jsi ve veliké temnotě, neboť mám dopis, v němž mne ujišťovala o plné důvěře ve Svědectví a že ví, že jsou pravdivá ohledně tebe i jí. Zúčastnila jsem se stanového shromáždění ve --- a tys tam byl přítomen. Měl jsi zkušenost, která mohla zůstat 5T 623 trvalou hodnotou pro tebe, kdybys zůstal pokorným před Bohem jako v oné době. Tys pak pokořil své srdce a na svých kolenou jsi mě žádal o odpuštění těch věcí, které jsi řekl o mně a o mé práci. Řekl jsi: "Nemáš představu jak nízce jsem o tobě mluvil." Ujistila jsem tě, že ti tak ochotně odpouštím, jakož doufám, že Ježíš by odpustil mně mé hříchy a má pobloudění. Tehdy v přítomnosti několika jsi vyznal, že jsi říkal mnoho věcí, které mi škodily. Ujistila jsem tě o všem, že ti to ochotně odpouštím, neboť nic z toho nebylo proti mně. Byla jsem pouze služebnicí přinášející poselství, které mi dal Bůh. Nebyla jsem to já osobně, proti níž jsi brojil, bylo to poselství, které ti Bůh posílal skrze pokorný nástroj. Krista jsi urazil, ne mně. Řekla jsem: "Nechci, abys vyznával mně. Všechno naprav mezi svou duší a Bohem a všechno bude napraveno mezi tebou a mnou." Některé výrazy, které ti byly napsány, jsi bral v příliš silném světle. A když jsi je opětovně pečlivě pročítal, řekl jsi, že se ti nejevily tak, jako předtím a všechno bylo smířeno. Po tomto rozhovoru jsi konstatoval, že jsi nikdy předtím nevěděl co je rozhovor, nýbrž, že jsi byl znovuzrozen, poprvé obrácen. Mohl bys říci, žes miloval své bratry. Tvé srdce bylo ozářené a šťastné. Viděl jsi svatost díla, jak si ho nikdy předtím neviděl. Tvé dopisy vyjadřovaly hlubokou změnu způsobenou v tobě Duchem Božím.
A přece jsem věděla, že budeš sem znovu přiveden a vyzkoušen v týchž bodech, v nichž jsi dříve klesl. Tak to Pán dělal s dětmi Izraele, tak to dělal se svým lidem ve všech dobách. Vyzkouší je, kde dříve upadli, vyzkouší je a jestliže klesnou pod břemenem podruhé, přivede je do téže zkoušky opět.
Srdce mně vždy bolí, když na tebe myslím, v duši mi je skutečně smutno. Každá duše je vzácná, protože byla vykoupena 5T 624 předrahou krví Ježíše Krista. Někdy si myslím, že správně neoceňujeme výkupnou Ježíšovu krev - výkupné za duše. Uvažuji-li o nekonečné ceně zaplacené za vykoupení jednotlivých duší, myslím si: "Co když ta duše bude nakonec ztracena? Co když odmítne být žákem v Kristově škole a nebude žít v tichosti a pokoře a nebude nosit Kristovo jho?" Toto můj bratře byl největší pád. Kdyby ses byl méně radil s vlastním já a za poradce měl Ježíše, byl bys nyní silný v milosti a v poznání Ježíše Krista. Tys nenesl jho s Kristem, nebyl jsi proniknut Jeho Duchem. Ó, jak velice potřebuješ božské formování svého charakteru!
Za mnohé budeme zodpovědni, uvážíme-li své vyšší přednosti a uvědomíme-li si, že musíme být souzeni podle světla a předností, které nám dal Pán. Nemůžeme tvrdit, že se nám dostalo míň světla než lidu, který byl po celá léta výčitkou světu. Nemůžeme očekávat, že soud dopadne v náš prospěch, protože jako Kafarnaum jsme byli vyvýšeni do nebes. Pán pracoval v zájmu svého přikázání zachovávajícího lidu. Světlo, které nás z nebes osvěcovalo, nebylo dáno Sodomě a Gomoře, jinak by zůstaly dodnes nedotknuty. Kdyby mocné skutky, poznání a milost byly zjevené národům v temnosti tak, jako jsou známy nám, nevíme jak daleko by tyto národy byly. Nemůžeme určit, jak mnohem snesitelněji by bylo pro ně v den soudu, než těm, kteří měli jasné světlo pravdy na ně zářící tak, jak jste ho měli vy. Oni se však z nějaké nevysvětlitelné příčiny odvrátili od svatého přikázání, které jim bylo dáno. Můžeme pouze se zármutkem poukázat na tvůj případ jako na varovný signál: "Kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl." 1K 10,12 5T 625 Pán vidí jinak, než člověk. Jeho myšlení a cesty nejsou takové, jak si to myslí zaslepení, sobečtí lidé nebo jak by to chtěli. Pán hledí do srdce a také v něm působí, když Jeho stvoření svolí a udělá cokoli On nařídí nebo co od nich žádá. Není tomu tak, jestliže zavrhnou Jeho radu a odmítnou být poslušní Jeho přikázání.
Větší část svého života jsi využil ke zvěstování učení, které v poslední části svého života chceš odmítnout a odsoudit. Které dílo je pravé? Které je falešné? Můžeme spoléhat na tvůj úsudek? Můžeme spoléhat na tvůj výklad Písma? Nemůžeme. Byli bychom v nebezpečí, že zbloudíme. Nemůžeš si nyní ani v budoucích údobích svého života myslet, že tvé nohy stojí na pevné skále. Nemohla jsem se zdržet toho, abych nemyslela na tvou budoucnost. Pravda je pro mne živou skutečností. Vím, že je pravdou. Boží Slovo je jisté. "K zákonu a svědectví! Pakli nechtí, nechať mluví vedle slova toho, v němž není žádné záře." Iz 8,20 Má tvé světlo zhasnout v temnotě?
Důkladně pracuji na díle "Velký spor", které obsahuje dějiny pádu satana a příchod hříchu na náš svět. Mám živější představu než jsem měla dřív o tomto velikém sporu mezi Kristem, Knížetem světla a satanem, knížetem temnosti. Vidím-li různé satanovy svody připravené ke zkáze bloudícího člověka tím, že by ho učinil sobě podobným přestupníkem Božího zákona, chtěla bych, aby Boží andělé přišli na zem a zvěstovali tyto věci s patřičně mocným důrazem. Hluboce cítím s dušemi, které dobrovolně odcházejí od světla, poznání a poslušnosti svatého Božího zákona. Jako kdysi Adam a Eva uvěřili satanově lži: "Budete jako bohové", tak si tyto duše myslí, že skrze neposlušnost dojdou k větším výšinám a získají nějaké lichotivé postavení. Jsem tak utrápená starostmi, že zatímco jiní spí, já trávím celé hodiny na modlitbě, aby Bůh svou velikou mocí zlomil ten osudný podvod, 5T 626 připravený na lidskou mysl a vedl je prostě ke golgatskému kříži. Pak se uklidním při pomyšlení, že všechny tyto duše jsou vykoupeny krví Pána Ježíše. Můžeme mít lásku k těmto duším, ale Golgata svědčí o tom, jak je miluje Bůh. Toto dílo není naše, nýbrž Hospodinovo. My jsme pouze nástroje v Jeho rukou, abychom činili Jeho vůli a ne svou vlastní. Hledíme na ty, kteří konají proti Duchu milosti a strachujeme se o ně. Cítíme zármutek a zklamání, protože jsou nevěrní Bohu a pravdě. Cítíme však hlubší zármutek, myslíme-li na Ježíše, který je vykoupil svou krví. Dali bychom všechen majetek, abychom zachránili aspoň jednoho, zjišťujeme však, že to není možné. Dali bychom i život, abychom zachránili jednou duši pro věčný život, avšak ani tato oběť by na to nestačila. Jediná veliká oběť byla přinesena v životě, poslání a ve smrti Ježíše Krista. Ó, kéž by se lidská mysl pozastavila nad velikostí oné oběti! Pak by lépe mohla pochopit velikost spasení.
A nyní bratře O., ty který jsi měl tak veliké světlo, takovou hojnost důkazů biblické pravdy, nejdeš vpřed s těmi, kteří nakonec v pravdě zvítězí. Nyní se stavíš po boku prvního velikého odpůrce, abys pošlapával Boží zákon a on povede i jiné toutéž cestou přestoupení svatého Božího zákona, aby zesměšnil naši víru. Když soud zasedne a každý bude souzen podle skutků zapsaných v knihách, jak to pak bude s tebou? Budeš hledět na toho a na onoho, kteří by byli chodili cestou Božích přikázáních, kdybys je nebyl ovlivnil nevěrou, kdybys nebyl překrucoval falešným výkladem význam Písma a neodváděl je od přísné poslušnosti svatého Božího zákona. Můžeš pak hledět na tyto tváře s radostí? Uslyšíš hlas velikého Soudce, který řekne: "Kdož toho z ruky vaší hledal?" Iz 1,12 5T 627
Tvá nynější žena nemá žádnou hlubokou náboženskou zkušenost v sebezapření, sebeobětování a společenství s Bohem, ani v prožívání pravdy. Bylo snadné jí odvést od poslušnosti k Božím přikázáním. Tvé děti půjdou tam, kam je otec povede a nezachrání-li je zvláštní prozřetelnost, jejich neposlušnost a přestoupení zatíží tvou duši. Soudce vší země tě staví před onen svatý zákon, jehož požadavky nejsou ti neznámé. Tvůj charakter a charakter tvé ženy a tvých dětí jsou souzeny svatým měřítkem spravedlnosti. Tys je vedl k přestupování a jejich záhubu připisuje svatý Boží zákon tobě. Různými svody, s nimiž je satan plně obeznámen, jsi pracoval pro současnost i pro věčnost a pokoušel ses jiné přesvědčit, že jsi poctivým člověkem, třebaže opouštíš světlo pravdy. Jsi takovým? Nikoli, nikoli. Je to klam, strašný klam. Co řekneš Bohu v onen den? Tehdy budeš prožívat strašnou hrůzu a bázeň ze svého Stvořitele. Budeš se snažit vymyslet nějakou výmluvu na své jednání, ale bude ti připadat, jakoby se ti všechno vymykalo. Budeš obviněn a odsouzen. Můžeš se na mně proto hněvat, že jsem takto vylíčila tvůj případ, je však tomu tak a podobně to bude s každým přestupníkem svatého Božího zákona.
Vždy pamatuj na tuto pravdu: "Kdekoli jsem, cokoli dělám, Ty Bože mne vidíš." Není možné, aby i ten nejmenší krok našeho jednání unikl pozornosti Toho, který říká: "Znám skutky tvé." Hlubiny každého srdce jsou odkryty Božímu pohledu. Každý čin, každý záměr, každé slovo jsou tak přesně zaznamenány, jako by v celém vesmíru byl jen jediný jednotlivec a všechna bdělost a pozornost Boží byla soustředěna na jeho počínání. Můžeme pak přestupovat i to nejmenší přikázání z Jeho zákona a učit i jiné, aby tak konali, uchylovali se a lhali před tváří samotného Zákonodárce? Odvážíme se toho před tváří Soudce? Je tu jistá 5T 628 smělost, která jakoby převyšovala i tu nejhorší lidskou opovážlivost. Můj bratře, chci se s tebou setkat v den soudu a vím, že před Ním nebudeš mít žádných slov omluvy za své poslední odpadnutí.
Ó, kéž bych tobě i jiným svým bratrům dovedla představit nutnost trvalého vědomí Boží přítomnosti, které by bylo zábranou ve vašem životě, takže vaše mravní a náboženské postavení před lidem by bylo zcela jiné. Musíme dosáhnout vyšší úrovně. Každá duše při vykonávání všech obchodních záležitostí, by si měla uvědomovat vždy a všude, že se rozhoduje před Pánem a nebeskými anděly. Ten, který bude soudit dílo každého člověka pro věčnost, doprovází ho na každém kroku, pozoruje všechny jeho činy a zkoumá všechny jeho pohnutky. Vědomí přítomnosti Boží a nebezpečí přestoupení Jeho přikázání, by se mělo zmocnit celé jeho bytosti. Jaká změna by pak byla viditelná u člověka. Jaká změna by nastala ve společnosti. Kolik zla by nebylo spácháno! Ze všech stran a v každé době bylo by slyšet: "Nemohu udělat tak velkou bezbožnost a zhřešit proti Bohu."
Kdo vejde branami do svatého města? „Blahoslavení, kteříž zachovávají přikázání jeho, aby měli právo k dřevu života a aby branami vešli do města.“ Zj 22,14 Ty víš, tak jako já, o která přikázání jde. Miluji tvou duši i duši tvé ženy a tvých nevinných dítek, a proto se nyní obracím k tobě. Pečlivě zvaž cestu, po níž se ubírají tvé nohy. Měla bych mnoho co říci, ne však nyní. Buď tak laskavý, odpověz mi a vrať mi dopis obsahující sen, jak jsem žádala.
Zdravím tě s mnohým zármutkem, soucitem a láskou.
20. dubna 1888
Copyright © 2010-2016 - Tisk - Kontakt