„Vidíš-li, že muž snažný v díle svém před králi stává? Nestává před nepatrnými.“ Př 22,29. „K nouzi přivodí ruka lstivá, ruka pak pracovitých zbohacuje“ Př 10,4. „Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, poctivostí se vespolek předcházejte, v pracích neleniví, duchem vroucí, Pánu sloužíce.“ Ř 12,10-11.

Mnohá napomínání k pilnosti ve Starém a Novém zákoně ukazují velmi zřetelně úzký vztah, který je mezi našimi životními zvyklostmi a našimi náboženskými pocity a návyky. Lidský duch a lidské tělo jsou tak uzpůsobeny, že potřebují mnoho cvičení, aby se zaručil zdravý vývoj všech schopností. Zatímco mnozí jsou úplně zabraní do světského zaměstnání, jiní jsou nakloněni k pravému opaku a pracují nedostatečně, aby si vydělali na živobytí pro sebe a pro ostatní na nich závislé. Bratr --- patří k takovým lidem. I když ve své rodině zaujímá postavení hlavy rodiny, ve skutečnosti toto místo nevyplňuje. Nejtěžší odpovědnost a největší břemena nechává nést své ženě, kdežto on žije pohodlně v bezstarostné lenosti nebo se zaměstnává takovými malichernými věcmi, jež pro vydržování jeho rodiny jen málo padají na váhu. Po celé hodiny dovede sedět a se svými syny nebo se sousedy tlachat o bezvýznamných všedních věcech. Bere život lehce a užívá života, zatímco žena a matka vykonává případné práce, aby připravila jídlo a udržovala v pořádku oděv.

Tento bratr je ubohý muž a bude vždy pro společnost břemenem, leda že by se rozpomněl na své Bohem mu dané určení a stal se mužem. Každý může nalézt práci, když mu skutečně na tom záleží. Když ale je bezstarostný a nepozorný, pak místa, která si mohl zajistit, budou obsazena takovými, kteří vyvíjejí větší čilost a mají správný vztah k povolání.

Milý bratře, nikdy nebylo v Božím plánu, abys byl tak chudý, ^{5T 179} jaký jsi nyní. K čemu ti daroval fyzickou konstrukci? Ty jsi právě tak odpovědný za své tělesné síly jako tvoji bratři za jejich prostředky. Někteří z nich by dnes byli ve velké výhodě, kdyby mohli vyměnit svůj majetek za tvé tělesné síly. A na tvém místě pilným použitím svých duchovních a tělesných sil byli by brzo překonali každý nedostatek a nikomu již nic nedlužili. To není tak, že Bůh na tě nevraží, když okolnosti jsou zdánlivě proti tobě, ale proto, že ty nepoužiješ sílu, kterou ti dal. On nechtěl, aby nečinností tvé schopnosti zakrněly, nýbrž abys je cvičením zesiloval.

Tvá víra ti rovněž ukládá povinnost, abys tak horlivě využil svůj čas v šesti pracovních dnech, jako v sobotu k návštěvě bohoslužeb. Ty nepracuješ pilně. Necháváš ubíhat hodiny, dny a dokonce i týdny, aniž co dokážeš. To nejlepší kázání, které bys mohl mít pro svět, by byla rozhodná nová úprava tvého života tím, že se budeš starat o živobytí své vlastní rodiny. Apoštol praví: "Jestliže pak kdo o své a zvláště o domácí péče nemá, zapřelť víry a jest horší než nevěřící." 1Tm 5,8.

Kydáš hanbu na dílo, protože bydlíš na jednom místě, kde po nějakou dobu lenošíš a potom na živobytí své rodiny musíš dělat dluhy. Tobě se ale vždy nejedná o to, abys vyrovnal své dluhy. Místo toho se vystěhuješ na jiné místo. Tím ale podvádíš své sousedy. Svět má právo od vyznavačů biblického křesťanství očekávat bezpodmínečnou ryzost. Lhostejností jedince při placení jeho dluhů upadají všichni naši členové církve v podezření nespolehlivosti.

"A protož všecko, jakž byste chtěli, aby vám lidé činili, tak i vy čiňte jim." Mt 7,12. To se vztahuje právě tak na ty, kteří musí pracovat svýma rukama, jako na takové, kteří mají něco na rozdávání. Bůh ti dal sílu a obratnost, ale tys toho nepoužil, ^{5T 180} ačkoliv tvá síla daleko dostačuje, abys svou rodinu uživil. Vstávej časně ráno, musí-li to být, když ještě jsou hvězdy na obloze. Učiň si plán své práce a skutečně jej splň. Splň každý slib, leda že by tě nemoc položila. Je lépe, když se zřekneš jídla a spánku, než abys jiným zadržel to, co jim po právu přísluší.

Vzestupu k úspěchu se nedosáhne bez úsilí. Nikdo nesmí očekávat, že bez námahy dospěje k úspěchu, ať je to v duchovních nebo pozemských věcech. Rychlí vždy nevyhrají závod, ani silní bitvu, avšak lenivý bude jistě chudobný. Kaz 9,11 Př 10,4. Vytrvalí a plní jsou nejen sami šťastní, ale dalekosáhle přispívají také ke štěstí druhých. Blahobytu a pohodlí se dosáhne jen opravdovou pílí. Farao ukázal, jak vysoko si cení této vlastnosti, když pravil Josefovi. "A srozumíš-li, že jsou mezi nimi (mezi Josefovými bratřími) muži rozšafní, ustanovíš je úředníky nad dobytkem, kterýž mám." Gn 47,6.

Není omluva pro bratra ---, leda že by byla omluvou neodolatelná náchylnost k pohodlnosti a neschopnost plánovat a chopit se práce. Nejlépe by bylo pro něho, kdyby se vzdal své samostatnosti a přijal práci u někoho jiného, kdo by plánoval za něho. Byl tak dlouho bezstarostným, malátným pánem sama sebe, že jen málo dokáže a kromě toho dává špatný příklad svým dětem. Ony vykazují jeho povahu. Nechávají svou matku nosit břemena. Vybídne-li je někdo k práci, jsou sice ochotné, ale nemyslí na to, aby se staraly o potřebné věci a pracovaly samy od sebe, jak je to možné očekávat od všech dětí.

Ženě a její rodině se činí těžká křivda, když ona ke své práci ještě koná práci svých příslušníků, když nosí dříví a vodu a dokonce bere sekyru, aby naštípala dříví, zatímco její muž a její synové si pohodlně hoví u ohně. Bůh nikdy neustanovil, že ženy a matky mají být otrokyněmi svých rodin. Mnohá matka je nadměrně přetížena starostmi, ^{5T 181} protože její děti nejsou vychovány k tomu, aby se podílely na domácích povinnostech. Výsledek toho je, že stárne a předčasně umírá a opouští své děti právě tehdy, kdy je jí nejnaléhavěji třeba jako matky k vedení jejích nezkušených dětí. Kdo v tomto případě zaslouží pokárání?

Muži by měli učinit vše, aby ušetřili starosti svým ženám, aby se udržely čilé a svěží. Nikdy by neměli dovolovat a podporovat u dětí lenost, neboť by si na to brzy zvykly. Jestliže děti nedělají nic užitečného, ochabují jejich schopnosti nebo jsou zcela použity ke zlému.

Můj bratře, to co potřebuješ, je činnost. Každý rys tváře, každá z tvých duchovních vloh na to poukazuje. Ty nechceš dělat těžkou práci a nevážíš si toho, vydělávat si na chléb v potu tváře. Ale toto je v domácím životě Bohem ustanovený plán.

Ty nedokončíš to, co sis předsevzal. Ty sis nikdy nezvykl na pořádek. Plánování je všechno. Dělej vždy jen jedno ve stanovený čas, ale správně a také to dodělej, než začneš něco jiného. Měl by sis stanovit určitý čas na vstávání, modlitbu a jídlo. Mnozí promarní drahocenné hodiny v posteli, protože to odpovídá jejich přirozenému sklonu a opak vyžaduje úsilí. Jedna ráno zameškaná hodina je navždy ztracena a nikdy nemůže být dostižena. Šalamoun v Přísloví praví: "Přes pole muže lenivého šel jsem a přes vinici člověka nemoudrého. A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy a ohrada kamenná její byla zbořena. A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzdal jsem to k výstraze. Maličko pospíš, maličko zdřímneš, maličko složíš ruce, abys poležel, v tom přijde jako pocestný chudoba tvá a nouze tvá jako muž zbrojný." Př 24,30-34.

Kdo chce být zbožný, musí svému vyznání víry prokazovat čest tím, že nedá podnět k tomu, aby se lehkomyslným způsobem jednání tupila pravda. "Žádnému nebývejte nic dlužni." praví apoštol. ^{5T 182} Milý bratře, měl bys nyní vážně usilovat o to, abys vystoupil proti své navyklé lenosti a využíval čas. Ať svět vidí, že pravda způsobila obnovu ve tvém životě.