Škodlivých důsledků vyplývajících se soustřeďování tak mnohých zodpovědností v Battle Creeku nebylo málo. Nebezpečí jsou mnohá, poněvadž jsou tu neposvěcené živly čekající denně na to, až jim změna okolností dovolí celým vlivem působit na straně zlého. Kdyby všichni, kdo pracují v našich ústavech, byli posvěcení a duchovně smýšlející lidé, spoléhající více na Boha než sami na sebe, dílo by bylo mnohem úspěšnější, než jsme dosud viděli. Pokud je zde rozhodný nedostatek pokorné důvěry a naprosté závislosti na Bohu, nemůžeme být v ničem jisti. Dnes jsou naší velikou potřebou lidé pokřtěni svatým Božím Duchem - mužové, kteří chodí s Bohem jako Enoch. Nepotřebujeme lidi s tak omezeným rozhledem, že brzdí dílo, místo aby ho šířili, nebo kteří se řídí heslem: "Náboženství je náboženství, obchod je obchod". Potřebujeme lidi prozíravé, kteří se dovedou vyznat v situaci a uvažují od příčiny k důsledku.

Škola

Učitelé v naší škole by měli být mužové a ženy duševně vyrovnaní, se silným mravním vlivem, kteří dovedou moudře usměrňovat lidskou mysl a mají pravého misijního ducha. Kdyby všichni měli takovou povahu, břemena, která dnes spočívají na předsedovi, byla by nadlehčena a nebezpečí jeho předčasného vyčerpání bylo by odvráceno. Právě tato moudrost však chybí.

Není žádoucí stanovit školné příliš nízké. Mělo by postačovat na vydání, i když škola není příliš podporována. Ti, kdož si skutečně cení předností, jichž se jim zde dostává, vynaloží zvláštní námahu, aby si je opatřili. Větší část těch, kteří by chtěli přijít do této školy kvůli nízkému školnému, nebyla by k žádnému užitku ^{5T 556} nikomu ze žáků, ani sboru. Čím je větší počet studentů, tím je větší potřeba moudrosti, dovednosti a bdělosti v řízení.

Když škola začínala svoji činnost, v nakladatelství Review and Herald byl zřízen fond pro ty, kteří chtěli dosáhnout vzdělání, avšak neměli žádné prostředky. Tohoto dobrodiní se dostalo několika studentům, kteří tím způsobem obdrželi dobrý začátek a mohli vydělat dost peněz na to, aby jednou vrátili odčerpaný obnos, a z toho fondu mohli čerpat opět jiní.

Měli bychom tak plánovat, abychom udrželi takový fond na podporu chudých, avšak vzácných žáků, kteří se chtějí připravit pro misijní dílo. Jsou mezi námi schopní lidé, kteří by mohli dobře sloužit dílu, jen kdybychom je vyhledali a povzbudili. Za některé, jež jsou příliš chudí, aby mohli získat a uhradit pobyt ve škole, by měli sbory cítit přednostní zodpovědnost uhradit jejich vydání. Mládeži bychom to měli jasně vysvětlit, že pokud je možné, musí pracovat, aby kryla svá vydání. Co stojí málo, bude málo oceněno; a to, co něco stojí, bude patřičně oceněno. Avšak sbory v různých polích by si měly uvědomit, že na nich spočívá vážná odpovědnost za výchovu mládeže a vzdělání starších osob pro misijní práci. Vidí-li mezi sebou některé, kteří by mohli být úspěšnými, užitečnými pracovníky, kteří však nejsou s to sami se vydržovat, měli by převzít zodpovědnost a poslat je do školy.

Kvalifikace správců

U lidí, kteří nyní pracují v našich důležitých institucích, by mělo dojít k důkladné reformaci. Mají některé hodnotné povahové rysy, přitom se jim však žalostně nedostává jiných. Jejich povaha musí být odlišně formována - totiž podle podoby Kristovy. Všichni musí pamatovat, ^{5T 557} že ještě nedosáhli dokonalosti, že dílo budování charakteru není ještě ukončeno. Budou-li chodit ve světle paprsků které jim Bůh dal, budou-li se srovnávat s Kristovým životem a povahou, postřehnou kde nesplnili požadavky svatého Božího zákona a budou sami usilovat o dokonalost ve své sféře, jakož je Bůh dokonalý ve své. Kdyby si tito lidé uvědomili význam těchto věcí, byli by dále než jsou dnes, byli by mnohem lépe připraveni zastat důvěryhodné místo. V těchto hodinách zkoušky mají usilovat o dokonalost charakteru. Musí se denně učit od Krista. Pracují na Božím díle ne proto, že jsou dokonalí, neomylní lidé, bez povahových kazů, nýbrž přes všechny tyto vady. Pokud jsou v Jeho díle, Bůh od nich žádá, aby ustavičně studovali a učili se jak napodobit onen Vzor.

Ježíš povolal do svého díla Jana, Petra a Jidáše a učinil je svými spolupracovníky. Přitom se však měli neustále učit od Krista. Z Jeho božských slov měli získávat naučení, která měla napravit jejich nesprávné představy a jejich mylné názory o tom, co tvoří křesťanský charakter. Jan i Petr nebyli dokonalí lidé, využili však každou příležitost k učení. Petr se naučil nespoléhat na sebe a nebýt domýšlivým, až tehdy, kdy byl přemožen ďáblovým pokušením a zapřel svého Pána. Jidáš měl tutéž příležitost jako tito učedníci, aby se naučil Kristovým lekcím, ale neuvědomoval si jejich hodnotu. Byl pouze posluchačem a ne člověkem, který jedná. V důsledku toho zradil svého Pána.

Lidé, které Bůh povolal do svých institucí, si nemají myslet, že nemusí usilovat o pokrok, poněvadž stojí na zodpovědných místech. Mají-li být reprezentativními lidmi, strážci nejsvětějšího díla, jaké kdy bylo smrtelníkům svěřeno, musí zaujmout postavení učenlivých žáků. ^{5T 558} Nesmí být soběstační a sebejistí. Vždy by si měli uvědomovat, že se pohybují na svaté půdě. Boží andělé jim pohotově slouží a oni musí neustále přijímat Boží světlo a nebeský vliv, jinak nebudou o nic lépe způsobilí k práci, než nevěřící.

Kdyby povaha lidí pracujících v kanceláři v Battle Creeku byla tak proměněna, aby šířili užitečný vliv mezi těmi, které vedou, pak by výhlídka byla mnohem povzbudivější. Nechť si lidé zde zaměstnání myslí o jejich schopnostech cokoliv, odůvodněně říkám, že mnozí budou muset udělat veliký pokrok, než budou připraveni zastat své místo důstojně. Mohou se cítit kompetentními rádci. Sami však potřebují radu od Toho, který se nikdy nemýlí. Je nebezpečí, že veliké a důležité zájmy budou nesprávně utvářeny a vyjdou z jejich rukou nedokonalé. Kdyby si všichni uvědomovali víc svou nevědomost a méně spoléhali na sebe, mohli by se naučit od toho velikého Učitele tichosti a pokoře srdce.

Bůh pozoruje všechno, co se děje v nakladatelství. "Ty Bože mne vidíš", by mělo být vždy na paměti. Každý kdo v nakladatelství nese zodpovědnost, měl by být zdvořilý a laskavý ke všem. Trvalé vědomí Kristovy přítomnosti by zabránilo zasahování do práce jiných, tak běžné ve světské praxi, urážející však Boha. Ježíšova láska musí být vtělená do života pracovníků různých odvětví nakladatelství, aby se dodržovala spravedlnost nejen v díle, nýbrž navzájem jednoho vůči druhému.

Moji bratři, nejpřednějším dílem je zajistit Boží požehnání v našem vlastním srdci. Pak vneste toto požehnání do svých domovů, zbavte se své kritiky, přemožte své požadované způsoby a nechť duch radosti a laskavosti vítězí. Ovzduší svých domovů budete vnášet do úřadu a nebeský pokoj obklopí vaší duši. Kdekoli panuje ^{5T 559} Ježíšova láska, tam je soucitná něha a ohleduplnost k ostatním. Nejvzácnější dílo, v němž mohou mnozí bratři pracovat, je pěstování povahy podobné Kristově.

Bylo mi ukázáno, že ti, kteří spravují naše ústavy, by měli vždy pamatovat na to, že existuje hlavní správce, jímž je nebeský Bůh. Měla by zde být přísná poctivost ve všech obchodních záležitostech, v každém pracovním oddělení. Musí zde být spolehlivost v uchovávání pořádku, také však slitování, milosrdenství a trpělivost. Spravedlnost má sestru, jíž je láska. Ty patří k sobě. Písmo by mělo být naším průvodcem. Nemůže být většího klamu, než ten, aby se člověk domníval, že může najít lepšího průvodce těžkostmi, než je Boží Slovo. Požehnané Slovo musí být lampou naším nohám. Příkazy Písma musíme vnášet do svého každodenního života.

Výborová shromáždění

Členové našich výborů potřebují denně sedět u Kristových nohou a učit se v Jeho škole být tichými a pokorného srdce. Jelikož jsou sami jen slabými a bloudícími lidmi, měli by pěstovat laskavost a soucit k jiným, kteří mohou zbloudit. Nejsou připraveni jednat spravedlivě, milovat milosrdenství a projevovat skutečnou zdvořilost, která charakterizovala Kristův život, nebudou-li vidět nutnost spojení s Ním. Členové výboru by si vždy měli uvědomovat, že je vidí Boží oko a jednat ve stálém vědomí, že jako omezení lidé jsou omylní při plánování, nebudou-li úzce spojení s Bohem a nebudou-li usilovat o to, aby každý nedostatek byl z jejich povahy odstraněn. Musí usilovat o božskou úroveň.

Každý, kdo slouží ve výborových shromážděních, musí se vší opravdovostí hledat moudrost shůry. Proměňující Kristova moc by měla být pociťována na každém shromáždění. Pak vliv Ducha Kristova na srdce přítomných, bude ^{5T 560} správně utvářet jejich dílo. To přemůže bouřlivé jednání a zažene neposvěcené účinky světáctví, které činí lidi drsnými, kritickými, nesnášenlivými a odsuzovačnými.

Schází-li se tyto výbory, krátce se formálně pomodlí, avšak srdce přítomných se nedostává do souladu s Bohem opravdovou, výstižnou modlitbou, tryskající z živé víry, pokorného a potřeného ducha. Odchází-li členové výboru sami od Boha moudrosti a moci, nemohou si zachovat onu vznešenou poctivost zacházení se svými spolubližními, jakou požaduje Bůh. Bez božské moudrosti jejich vlastní duch pronikne všechna rozhodnutí, která konají. Pakliže tito lidé nemají spojení s Bohem, satan bude určitě přítomen na jejich jednání a využije jejich neposvěcený stav. Dopustí se nespravedlivých činů, protože jim nepředsedá Bůh. Kristův duch musí být trvalou vládnoucí sílou nad srdcem i myslí.

Do každého ze svých výborů byste měli pozvat Pána. Uvědomíte-li si Jeho přítomnost ve svých shromážděních, každé rozhodnutí bude svědomitě a modlitebně uváženo. Každá bezzásadová pohnutka bude potlačena a čestnost bude charakterizovat všechny vaše rozhodnutí v malých, jakož i ve velikých věcech. Hledejte nejprve Boží radu, neboť jedině tak je možné přijmout správné rozhodnutí.

Potřebujete bdít, aby vás různé životní povinnosti nepřiměly k zanedbání modlitby tehdy, kdy nejvíc potřebujete sílu, kterou modlitba dává. Je nebezpečí, že nadměrná činnost vyloučí z duše zbožnost. Je velikým zlem oloupit duši o sílu a nebeskou moudrost, které čekají na naše požádání. Potřebujete ono osvícení, které může dát jedině Bůh. Nikdo není způsobilý rozhodovat o svém zaměstnání, nemá-li přitom tuto moudrost.

Hned od počátku, kdy bylo vydavatelství zřízeno, přišlo čas od času světlo, kdy vznikaly těžkosti a Pán často upozorňoval na zásady, jimiž by se měli řídit všichni ^{5T 561} pracovníci. Na počátku díla jsme neustále měli na zřeteli vážné zodpovědnosti, spočívající na zodpovědných lidech a my jsme hledali Pána tři až pětkrát denně, aby nám dal nebeskou moudrost, abychom mohli svatě střežit zájmy lidu.

Nejhorším druhem pošetilosti je vyloučit Pána ze svých výborů a spoléhat na lidskou moudrost. Na zodpovědných místech ve zvláštním smyslu máte být světlem světu. Měli by jste pocítit intenzivní touhu po spojení s Bohem vší moudrosti, světla a poznání, abyste byli nositeli světla. Nutno pouvažovat o důležitých zájmech, které se týkají pokroku a prospěchu díla přítomné pravdy. Jak pak můžete zodpovědně a správně rozhodovat, moudře plánovat, moudře radit, nejste-li takto spojeni s Pramenem vší moudrosti a spravedlnosti? Na rozhodnutí ve vašich radách se pohlíželo vesměs příliš lehkovážně. Všední rozhovor, běžné postřehy a posudky ohledně počínání jiných, měly místo v těchto důležitých shromážděních. Měli byste pamatovat, že věčný Bůh je svědkem všech těchto shromáždění. Vše vidící Hospodinovo oko měří každé z vašich rozhodnutí a porovnává je se svým svatým zákonem, Jeho slavnou normou spravedlnosti. Rádcové by měli být muži modlitby a víry, lidé nesobečtí, nespoléhající na svou lidskou moudrost, nýbrž modlící se vší opravdovostí o světlo, jak co nejlépe splnit svěřené jim dílo.

Světské zásady

Zásady, podle nichž se řídí světští zaměstnanci, nejsou zásady, pro něž se mají rozhodnout a podle nichž mají žít lidé pracující v našich ústavech. Sobecké zásady nepocházejí z nebe, ^{5T 562} nýbrž jsou pozemské. Heslem světa je: "Cíl světí prostředky" a to můžeme vidět v každém pracovním odvětví. To rozhoduje v každé společenské třídě, ve velkých národních radách a kdekoliv Kristův duch není vládnoucím činitelem. Každý, kdo pracuje ve vydavatelství, jakož i v naší škole a sanatoriu měl by pěstovat moudrost a opatrnost, takt a dovednost. Avšak mezi zákony pravdy a spravedlnosti nesmí převládat zásada, že každý má sledovat úspěch svého vlastního pracovního úseku bez ohledu na jiná odvětví. Zájmy všech bychom měli pilně střežit, aby práva nikoho nebyla ohrožena. Ve světě je však obchod často loupeží, takto tomu však nesmí být u pracovníků v Božím díle. Světská úroveň nemá být úrovní těch, kteří pracují se svatými věcmi.

Když mi byly ukázány scény soudu, knihy, v nichž jsou zaznamenány lidské skutky, zjevovaly skutečnost, že jednání některých vyznavačů pravdy v našich ústavech, neodpovídá světské úrovni a není ani v přísném souladu s velikým Božím měřítkem spravedlnosti. Bylo mi ukázáno na vzájemné lidské vztahy, obzvláště mezi těmi, kdo pracují v Božím díle. Viděla jsem, že by nemělo být žádného příkrého, ostrého jednání mezi bratřími, kteří zastupují důležité instituce, rozdílné snad co do charakteru, přece však odvětví téhož díla. Vždy by měli zachovávat ušlechtilého, velkorysého, Kristu podobného ducha. Duch lakomství neměl by mít místo v jejich jednáních. Boží dílo by neměli šířit žádným svým rozhodnutím, odporujícím duchu a charakteru Kristovu. Sobecké jednání jednoho vyprovokuje téhož ducha u jiných, avšak štědrost a pravá zbožnost probudí téhož ducha u jiných, což se bude líbit našemu nebeskému Otci. ^{5T 563}

Světská chytrost nemá místo vedle zdravé opatrnosti, ačkoliv se s ní často zaměňuje. Je to jistý druh sobectví, ať jde o cokoliv. Opatrnost a zdravý úsudek nejsou nikdy ve svých důsledcích úzkoprsí. Mysl, která se jimi řídí, rozumně smýšlí a neomezuje se na jediný předmět. Na všechno se dívá z každého pohledu. Světská chytrost je však krátkozraká. Vidí jen to, co je nejblíže po ruce, nevidí však věci vzdálené. Vždy čeká na příležitost k získání převahy. Ti, kdo se řídí světským chytráctvím, podkopávají základy stavby jiného člověka. Každá stavba musí být vybudována na správném základu, má-li obstát.

Autorský honorář za knihy

Duševní pracovníci mají Bohem daný kapitál. Výsledek jejich studia patří Bohu, nikdy člověku. Pakliže pracovník věrně odvádí svému zaměstnavateli čas, za který dostává od něho mzdu, pak jeho zaměstnavatel nemá již na něj další požadavky. Jestliže usilovným a přísným šetřením času připraví jiný, hodnotný materiál k tisku, je to jeho zisk, jímž může podle svého rozhodnutí sloužit Božímu dílu. Vzdá-li se všeho, kromě nepatrného honoráře, vykonal dobré dílo pro ty, kteří prodávají knihy a nemělo by se žádat, aby konal víc. Bůh nevložil na vydavatelský výbor zodpovědnost, aby byl svědomím jiných. Jeho členové by neměli naléhavě lidem vnucovat své vlastní podmínky.

Autoři jsou Bohu zodpovědní za použití svých prostředků. Výzvy k obětem nikdy neustanou. Bude nutné jít do misijních polí a to vyžaduje mnoho vydání. Ti, jimž Bůh svěřil hřivny, mají s nimi hospodařit podle svých schopností, neboť mají přispět svým podílem při šíření těchto zájmů. Pakliže se členové ^{5T 564} výboru sami rozhodnou naléhat, aby všechny zisky našich církevních knih šly do nakladatelství, a že autoři po obdržení honoráře za napsání knihy, by se měli vzdát svého podílu na zisku, rozhodují neoprávněně. Tito autoři mají právě takový zájem o Boží dílo jako členové výboru. Někteří z nich pracovali v díle téměř od jeho začátku.

Bylo mi ukázáno, že to byli chudí lidé, jejichž jedinými prostředky k živobytí byla jejich schopnost duševní práce, a také že jsou srostlí s našimi institucemi jako hospodáři, ale nerostou zároveň s nimi a neměli užitek z veškerých poučení, která čas od času dával Bůh ohledně jejich práce. Nevčlenili opravdové náboženství, Kristova ducha do svého podnikání. Proto by také nemělo být vydavatelství všeovládající mocí. Schopnosti a práva jednotlivce nutno respektovat. Kdyby tomu bylo tak, že by se všechny výsledky osobního nadání měly věnovat do nakladatelství, pak by jiná důležitá odvětví byla ochromena.

Každému člověku Bůh svěřil určitý úkol. Některým dal hřivny prostředků a vlivu a ti, kteří mají na srdci zájmy Božího díla, pochopí Jeho hlas, říkající jim co dělat. Připadne jim péče o pokrok díla tam, kde je toho potřeba.

Několikrát mi již bylo poukazováno na to, že proti bratru H byl projevován přísný, nelaskavý duch, hned od počátku jeho práce v Battle Creeku. Je mi smutno z toho, mám-li uvést důvod. Bylo to proto, že tam šel jako cizí a chudý člověk. Protože byl chudým, dostal se do nepříjemné situace a dala se mu cítit jeho chudoba. Lidé, pracující v našich ústavech si mysleli, že ho mohou vtěsnat do svých plánů a on prožíval velice nepříjemné chvíle. V jeho zkušenostech jsou smutné kapitoly, které ^{5T 565} nemusely vejít do dějin, kdyby jeho bratří byli laskaví a jednali s ním křesťansky. Dílo Páně by se mělo vyhnout i té nejmenší nespravedlnosti a žádný čin souvisící s ním, neměl by ani nejméně zavánět ziskuchtivostí nebo útiskem.

Pán střeží zájmy všech lidí. On byl vždy přítelem chudého člověka. V srdcích téměř všech, kteří mají co činit se svatými věcmi, existuje ten zvláštní nedostatek Kristovy lásky. Ráda bych řekla svým bratřím všude: Pěstujte Kristovu lásku! Ona by měla tryskat z duše křesťana jako pramen na poušti, osvěžovat a zkrášlovat, přinášet radost, pokoj a potěšení do jeho vlastního života, jakož i do života jiných. "Nikdo z nás nežije sám sobě." Bude-li projeven sebemenší útlak vůči chudým nebo nespravedlivé zacházení s nimi, ať už v malých nebo velikých věcech, Bůh bude pokládat utiskovatele za zodpovědného.

Nesnažte se dávat nespravedlivé, či nevhodné podmínky ani staršímu bratru J, ani profesoru H, ani žádnému jinému duševnímu pracovníkovi. Nenaléhejte a nevnucujte jim podmínky těch, kteří nevědí, co znamená psát knihy. Tito lidé mají svědomí a jsou zodpovědní Bohu za svěřený jim kapitál a jeho použití. Nemáte být jejich svědomím. Oni potřebují příležitost věnovat prostředky, které mohou získat těžkou prací, kdy a kde Boží Duch naznačí.

Moji bratři musí pamatovat na to, že Boží dílo je rozsáhlejší, než jeho vydavatelské odvětví a jiné instituce zřízené v Battle Creeku. Nikdo neví lépe než bratr J, jak nakladatelství začalo existovat. Pracoval v něm hned od počátku, kdy byl tísněn nedostatkem, kdy pokrm na našich stolech stěží postačoval uspokojit potřeby těla, neboť bylo nutné zapírat se v jídle, odívání a vyplácení mezd, aby se časopisy mohly vydávat. Tehdy to bylo naprosto nutné a ti kdo prošli onou ^{5T 566} zkušeností by za podobných okolností byli opět hotovi udělat totéž.

Nesluší se, aby ti, kteří neprožili tyto zkoušky, ale přišli do díla až v jeho současné úspěšné fázi, naléhali na dřívější pracovníky, aby přijali podmínky, které nemůžou vidět jako oprávněné. Bratr J miluje Boží dílo a věnuje své prostředky pro jeho pokrok, kde to uzná za nutné. Přenechejte starost o přijímání a vydávání prostředků těm, jimž patří - mužům, jímž Bůh svěřil hřivny vlivu a schopnosti. Jsou za ně zodpovědní Bohu. Ani nakladatelství, ani jeho vedoucí pracovníci neměli by brát na sebe zodpovědnost autorů.

Kdyby výbor mohl vnutit bratřím H a J své podmínky, necítili by snad tito autoři, že jim bylo ukřivděno? Nebyly by tím před nimi otevřeny dveře pokušení, které by narušovalo pochopení a soulad v práci? Kdyby správcové uchopili všechen zisk, nebylo by to dobré pro dílo, nýbrž by vytvořilo celou spoustu zla, zhoubného pro nakladatelství. Povzbudilo by to ducha nesnášenlivosti, který se již do jisté míry v jejich řadách projevuje. Satan touží po tom, aby omezený, domýšlivý duch, s nímž Bůh nemůže souhlasit, zmocnil se mužů, kteří pracují se svatým poselstvím pravdy.

Tytéž zásady, které se vztahují na dílo v našich ústavech v Battle Creeku, se vztahují na dílo všeobecně. Následující výňatky pocházejí z dopisu psaného bratrem K. 8.11.1880:

"Pro pracovníky existuje širé pole působnosti, mnozí však překračují prostotu díla. Nyní je čas dělat a to podle moudré Boží rady. Zaměstnáváte-li neposvěcené lidi v misijních a sobotních školách, dílo bude pouhou formou. Pracovníci v každé části pole musí zkoumat, jak pracovat šetrně a ^{5T 567} zároveň v Kristově prostotě a jak co nejúspěšněji plánovat, aby srdce byla zasažena.

Jsme v nebezpečí, že se budeme rozšiřovat na větší území a podnikat více, než nač skutečně stačíme. Je nebezpečí, že některé důležité části díla zanedbáme pro nadměrnou pozornost vůči jiným. Pouštět se do tak velikého díla, abychom nemohli nic provést důkladně, není moudré. Máme jít vpřed, ne však nad možnosti díla, takže by nebylo možné dohlédnout na všechny podniky bez obětovaní našich nejlepších pracovníků, kteří by měli všechno udržovat v pořádku. Musíme pamatovat na život a zdraví.

Ačkoliv bychom měli vždy pohotově následovat cesty, které nám otvírá Boží prozřetelnost, neměli bychom dělat takové plány, které převyšují naše možnosti a prostředky k úspěšnému dokončení. Musíme udržet a rozvinout to, co jsme již započali.

Zatímco se stále otevírají širší možnosti a rozsáhlejší pole, musí zde být větší rozhled při volbě a výcviku pracovníků, kteří mají pracovat a přivádět duše k pravdě. Své mladé kazatele musíme povzbudit, aby se chopili díla energicky a s důkladností. Jsem ohromena, vidím-li jak málo jsou někteří z našich mladých pracovníků oceněni a jak málo povzbuzení se jim dostává. A přece někteří z nich se drží díla a konají cokoliv a vše s nesobeckým zájmem.
Úzkoprsost a nepoctivé jednání nesmí vstoupit mezi pracovníky vyššího či nižšího postavení... Musí zde být více Kristova způsobu a méně vlastního já. Ostrá kritika by měla být potlačena. Každý pracovník by měl pěstovat soucit, slitování a lásku. Nepřijde-li Ježíš a nezmocní-li se srdce, nebude-li vlastní já podřízeno a Kristus vyvýšen, nebudeme mít úspěch. Prosím vás, moji bratři, pracujte cele v Pánu, nedělejte mnoho plánů, nýbrž snažte se dílo konat obezřetně a tak důkladně, že vytrvá."