Bylo mi ukázáno, že některá z našich stanových shromáždění jsou daleko od toho cíle, který jim vytkl náš Pán. Lid není připraven na příchod svatého Božího Ducha. Sestry všeobecně věnují mnoho času před shromážděním na úpravu vnějších ozdob oděvu a přitom cele zapomínají na vnitřní ozdobu, která před Bohem má velikou cenu. Mnoho času také promarní zbytečným vařením, přípravou nejrůznějších koláčů ^{5T 163} a zákusků a jiných pokrmů, které jsou jen ke škodě těm, kteří je budou požívat. Kdyby naše sestry připravily dobrý chléb a některé jiné zdravé pokrmy, lépe by byly připraveny samy i jejich rodiny pro ocenění slova života a mnohem povolnější by byly vlivu Ducha svatého.

Žaludek bývá často přetížen pokrmem, který je zřídka tak prostý a jednoduchý jako ten, který si připraví doma a jehož příprava si vyžaduje dvojnásobnou cenu i trojnásobnou námahu. To tak otupuje mysl, že je těžko postihnout věčné věci, shromáždění končí a oni jsou zklamáni, že neměli větší radost z Ducha Božího.

Při přípravě na shromáždění by měl každý jednotlivec bedlivě a kriticky zkoumat své vlastní srdce před Bohem. Jestliže v něm byly nepříjemné pocity, neshody a hádky v rodinách, je třeba tyto nedostatky vzájemně vyznat a modlit se společně jedni za druhé. To by měly být první přípravné kroky. Pokořte se před Bohem a všemožně se snažte chrám duše zbavit všech nečistot, vší závisti, žárlivosti, všeho podezírání a vyhledávání chyb. "Umyjte ruce, hříšníci a očisťte srdce vy, kteříž jste dvojité mysli. Souženi buďte a kvělte a plačte; smích váš obratiž se v kvílení a radost v zármutek. Ponižte se před oblíčejem Páně a povýšíť vás.“ Jk 4,8-10

Pán mluví: „vstupte do své komůrky a v tichosti zpytujte své srdce, naslouchejte hlasu pravdy a svědomí.“ Nic vám nepomůže k sebepoznání tak, jako modlitba v soukromí. Ten, kdo vidí do srdce a zná všechny tajné věci, osvítí vaše chápání a vyslyší vaše prosby. Jasné, prosté povinnosti, které nesmí být zanedbány, budou vám ujasněny. Učiňte smlouvu s Bohem a podřiďte sebe i všechny své schopnosti Jeho službě. Nepřinášejte toto nedokončené dílo do táborového shromáždění. Není-li ukončena práce doma, sami budete trpět a jiní budou velice poškozeni vaším chladem, vaší netečností a vaší duchovní otupělostí. ^{5T 164}

Byl mi ukázán stav lidu vyznávajícího pravdu. Slova proroka Ezechiele se hodí na něj v této době: "Synu člověčí, muži tito složili ukydané bohy své v srdci svém a nepravost, kteráž jim k urážce jest, položili před tváře své. Zdaliž se upřímně radí se mnou? Protož mluv jim a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Kdo by koli z domu Izraelského složil ukydané bohy své v srdci svém a nepravost, kteráž mu k urážce jest, položil před tvář svou a přišel by k proroku: já Hospodin odpovídati budu tomu, kterýž přišel, o množství ukydaných bohů jeho." Ez 14,3-4

Milujeme-li věci toho světa a máme-li zálibu v nepravosti, anebo jsme účastníky neužitečných skutků temnoty, položili jsme si kámen urážky ze své nepravosti před svou tvář a vztyčili jsme si ve svém srdci modly. Jestliže je rozhodným úsilím neodstraníme, nikdy nebudeme uznáni za syny a dcery Boží.

To je dílo, které mají rodiny vykonat před příchodem na svaté shromáždění. Příprava jídla a oděvu ať je druhořadou záležitostí, doma však začněte s hlubokým průzkumem srdce. Modlete se třikrát denně a jako Jákob buďte neodbytní. Doma je místo, kde můžete najít Ježíše, pak ho vezměte s sebou do shromáždění a jak vzácné budou hodiny zde strávené. Jak však můžete očekávat, že pocítíte přítomnost Páně a uvidíte jeho moc, když jednotlivé dílo přípravy pro onen čas zanedbáte?

V zájmu vlastní duše, pro Krista i kvůli jiným, pracujte doma. Modlete se jak jste dosud nebyli zvyklí se modlit. Nechť je srdce cele otevřeno před Bohem. Uspořádejte svůj domov. Připravte své děti na tuto událost. Učte je, že jejich krásné oblečení nemá takový význam před Bohem, jaký mají čisté ruce a čisté srdce. Odstraňte každou překážku, která vám může být v cestě, všechny různice, které mohou existovat mezi ^{5T 165} nimi anebo mezi vámi a jimi. Tím pozvete Pána do svých domovů a svatí andělé vás budou doprovázet do shromáždění a jejich světlá přítomnost zapudí temnotu zlých andělů. I nevěřící pocítí svaté ovzduší při vstupu do tábora. Ó, jak mnoho ztrácíme zanedbáním této důležité práce. Kárání se vám může líbit, můžete být oduševněni a oživeni, v srdci však nepocítíte obnovnou znovuzrozující Boží moc a dílo nebude tak hluboké, důkladné a trvalé jak by mělo být. Nechť je pýcha ukřižována a duše oděna převzácným rouchem Kristovy spravedlnosti a pak budete mít před shromážděním velikou radost. Vaší duši to bude jako brána do nebe.

Podobné dílo pokory a zkoumání srdce by mělo být také ve sboru, tak aby všechny různice a odcizení mezi bratřími byly odstraněny dřív, než se postaví před Pána v těchto výročních shromážděních. Pusťte se do tohoto díla se vší opravdovostí a neodpočiňte si, dokud nebude dokonáno; neboť přijdete-li do shromáždění se svými pochybnostmi, svým reptáním, svými nedorozuměními, přivádíte zlé anděly do tábora a přinášíte temnotu, kamkoli půjdete.

Bylo mi ukázáno, že pro nedostatek přípravy těchto výročních shromáždění bylo uskutečněno jen málo. Kazatelé jsou zřídkakdy připraveni k dílu pro Pána. Je mnoho mluvčích, - mluví ostře, překrucují různé věci podle svého, útočí na jiné sbory a vysmívají se z jejich víry, - je však velmi málo opravdových Božích pracovníků. Tito energičtí, sebejistí řečníci prohlašují, že vlastní lepší pravdu, než kterýkoli jiný lid, ale jejich způsob práce a náboženské horlivosti nijak neodpovídá jejich vyznání víry.

Hleděla jsem, abych viděla pokoru duše, která by měla vždy zdobit, jako vhodné roucho naše kazatele, avšak nebyla tam. Hledala jsem hlubokou lásku k duším, kterou jim Mistr přikázal mít, avšak neměli ji. Naslouchala jsem zda uslyším opravdové, vroucí ^{5T 166} modlitby pronášené v slzách a úzkosti duše za nekající a nevěřící v jejich vlastním domově a ve sboru, avšak neslyšela jsem je. Poslouchala jsem, jestli uslyším dovolávání se projevu Ducha svatého, ale chybělo to. Hledala jsem nosiče břemen, kteří by v takové době jaká byla tato, „plakali mezi síní a oltářem volajíce: Ušetři, Hospodine a nevydávej dědictví svého v pohanění“, avšak neslyšela jsem žádné takové prosby. Několik opravdových, pokorných jednotlivců hledalo Pána. Na některých těchto shromážděních jeden nebo dva kazatelé si uvědomovali zodpovědnost a byli přetíženi jako vůz se snopy. Avšak velká většina kazatelů neměla více smyslu pro svatost svého povolání, než děti.

Viděla jsem, co tato výroční shromáždění mohla znamenat - měla být shromážděními opravdového úsilí. Kazatelé by měli vyhledávat přípravu srdce dříve, než vstoupí do díla pomáhání jiným, protože lid je daleko vpředu před mnohými kazateli. Neúnavně by měli zápasit na modlitbě, pokud jim Pán nepožehná. Když Boží láska hoří na oltáři jejich srdcí, nebudou kázat, aby vynášeli svou vlastní duchaplnost, nýbrž představili Krista, který snímá hříchy světa.

V rané církvi bylo křesťanství zvěstováno ve své čistotě, jeho zásady byly zvěstovány pod vlivem inspirace, jeho příkazy nebyly porušeny lidskými výmysly. Církev zjevovala Ducha Kristova a byla krásná ve své prostotě. Její ozdobou byly svaté zásady a příkladný život jejich členů. Zástupy byly získány pro Krista ne okázalým učením, nýbrž Boží mocí, která doprovázela jasnou zvěst Jeho Slova. Církev se však zkazila. A nyní je větší potřeba než kdykoliv jindy, aby kazatelé byli průlivem světla.

Je mnoho lehkomyslných hlasatelů biblické pravdy, jejichž duše jsou tak bez Božího Ducha, jako byly neúrodné vrchy Gelboe bez rosy a deště. Potřebujeme však muže důkladně ^{5T 167} obrácené a poučující jiné o tom, jak mají odevzdat svá srdce Bohu. Moc zbožnosti téměř přestala působit v našich sborech. Proč je tomu tak? Pán stále čeká, aby mohl projevit svou milost, on nezavřel průduchy nebes; my jsme se odloučili od Něho. Potřebujeme upřít svůj zrak víry na kříž a věřit, že Ježíš je naší sílou, naším spasením.

Vidíme-li tak malou zodpovědnost za dílo spočívající na kazatelích a lidu, ptáme se: Když přijde Pán, zdali nalezne víru na zemi? Chybí víra. Bůh má hojnost milosti a moci, která čeká na náš zájem. Důvod, proč necítíme její velikou potřebu, spočívá v tom, že hledíme příliš na sebe a ne na Ježíše. Nevyvyšujeme Ježíše a nespoléháme cele na jeho zásluhy.

Kéž bych mohla naše kazatele a lid přesvědčit o nutnosti hlubšího působení milosti v srdci a důkladnější přípravy, aby mohli pochopit smysl a úsilí našich stanových shromáždění, aby měli co možno největší užitek z těchto shromáždění. Tato výroční sejití mohou být dobou zvláštního požehnání, anebo mohou být velikou škodou pro duchovní život. Čím budou pro tebe, drahý čtenáři? Každý musí rozhodnout sám.