Boží Slovo na počátku zvěstovali Jeho kazatelé "s projevy Ducha a moci." Zvěst evangelia zasahovala lidská srdce. Jakto, že kázání pravdy má dnes malou moc pohnout lidem? Je Bůh snad méně ochoten udělit své požehnání pracovníkům v Jeho díle v dnešní době, než v době apoštolů?

Varovná poselství, která přinášíme světu, se musí projevit jako vůně života k životu, nebo jako vůně smrti na smrt. Pošle snad Pán své služebníky zvěstovat toto strašně vážné poselství a nedá jim svého svatého Ducha? Odváží se snad bloudící lidé bez zvláštní milosti a moci od Boha postavit mezi živé a mrtvé a zvěstovat jim slova věčného života? Náš Pán je bohatý v milosti, mocný v síle, On hojně dělí tyto dary všem, kteří u víře přicházejí k Němu. On ochotněji dá svého svatého Ducha těm, kteří Ho o to prosí, než rodiče dávají ^{5T 158} dobré dary svým dětem. Důvodem, proč vzácná a důležitá přítomná pravda nemá moc zachraňovat je v tom, že nepracujeme ve víře.

Měli bychom prosit tak opravdově o seslání svatého Ducha, jak se modlili učedlníci v den letnic. Jestliže to oni potřebovali v té době, mnohem víc to potřebujeme my dnes. Mravní temnota jako těžký příkrov pokrývá zemi. Lidi svádí všechny druhy falešného učení, bludy a svody. Bez Božího Ducha a Jeho moci budeme zbytečně pracovat na zvěstování pravdy.

Obdivováním Krista, uplatněním víry v Něho a vlastní zkušeností o Jeho spásné milosti dosáhneme kvalifikaci zvěstovat Jej světu. Jestliže jsme se učili od Něho, Ježíš bude tématem naší zvěsti; Jeho láska, hořící na oltáři našich srdcí, zasáhne srdce lidí. Pravda bude zvěstována ne jako chladná, bezduchá teorie, nýbrž v moci Ducha.

Mnozí z našich kazatelů ve svých přednáškách příliš setrvávají na teorii a nedostatečně na praktické zbožnosti. Mají rozumové poznání pravdy, jejich srdce však není dotčeno pravým zápalem Kristovy lásky. Studiem našich publikací mnozí poznali důvody pravdy, nestali se však ve vlastním zájmu biblickými žáky. Ustavičně hledají hlubší a pronikavější poznání plánu spasení zjeveného v Písmu. Při kázání jiným stávají se trpaslíky v duchovním růstu. Neprosí Pána ustavičně o Jeho Ducha a milost, aby mohli světu správně představit Krista.

Lidská moc je slabostí a lidská moudrost nerozumností. Náš úspěch nezávisí na našem nadání nebo vzdělání, nýbrž na živém spojení s Bohem. Pravda je zbavena své moci, pakliže ji zvěstují lidé, kteří chtějí uplatnit svou vlastní ^{5T 159} dovednost a schopnost. Takoví lidé svědčí o tom, že mají jen velice málo zkušenostního náboženství, že jsou neposvěcení v srdci a životě a jsou ješitní. Neučí se u Ježíše. Nemohou jiným představit Spasitele, s nímž sami nejsou obeznámeni. Jejich srdce není proniknuto a podřízeno živému poznání veliké oběti, kterou Kristus přinesl pro záchranu člověka. Neuvědomují si, že je předností zapřít vlastní já a trpět pro Jeho drahé dílo. Někteří vyvyšují vlastní já a mluví o sobě, připravují kázání a píší články, aby upoutali pozornost lidu na kazatele, v obavě, že se mu nedostane patřičné cti. Kdybychom více vyvyšovali Ježíše a méně kazatele, kdybychom více chválili původce pravdy a méně její zvěstovatele, byli bychom na tom lépe před Bohem, než jsme dnes.

Plán spasení není zvěstován ve vší své prostotě z toho důvodu, že jen málo kazatelů ví, co znamená prostá víra. Rozumové poznání pravdy nestačí, musíme znát její moc ve vlastním srdci a životě. Kazatelé potřebují přijít ke Kristu jako malé děti. Bratři, hledejte Ježíše, vyznávejte své hříchy, proste Boha dnem i nocí, dokud nebudete vědět, že pro Krista vám bylo odpuštěno a jste přijati. Pak budete mnoho milovat, protože vám bylo mnoho odpuštěno. Pak můžete jiným ukázat na Krista, jako na hříchy odpouštějícího Vykupitele. Pak můžete představit pravdu z plnosti srdce, které cítí její posvěcující moc. Obávám se o vás moji bratři. Radím vám, aby jste prodlévali v Jeruzalémě jako první učedníci, dokud jako oni, nepřijmete křest Ducha svatého. Nikdy si nemyslete, že můžete jít za kazatelnu, dokud jste vírou neuchopili pravici Toho, který je vaší sílou.

Máme-li Ducha Kristova, budeme pracovat, jako On pracoval, získáme myšlenky muže z Nazaretu ^{5T 160} a budeme je zvěstovat lidem. Kdybychom místo formálních vyznavačů a neobrácených kazatelů byli skutečnými Kristovými následovníky, zvěstovali bychom pravdu s takovou pokorou a zápalem a tak bychom ji zjevovali ve svém životě, že svět by se nemusel neustále tázat, zda tomu co vyznáváme také věříme. Poselství přinesené v Kristově lásce, mající na zřeteli cenu duší, získalo by ze světa rozhodné vyznání: "Ti jsou jako Ježíš."

Chceme-li reformovat jiné, musíme sami žít podle zásad, které zvěstujeme jiným. Slova jakkoli dobrá budou bezmocná, bude-li jim protiřečit každodenní život. Kristovi služebníci, napomínám vás, "dávejte pozor na sebe i na učení." Neomlouvejte u sebe hříchy, které káráte u jiných. Kážete-li o pokoře a lásce, pak nechť jsou tyto ctnosti vidět ve vašem životě. Požadujete-li od jiných laskavost, zdvořilost, pozornost v domově, pak nechť Vaše slova jsou umocněna vaším příkladem. Když jste přijali větší světlo než jiní, pak je také vaše zodpovědnost větší. Zanedbáte-li plnit Mistrovu vůli, budete více biti.

Satan nám nastavil osidla tak, jako je postavil Izraeli, právě před vstupem do Kanánu. Opakujeme dějiny onoho lidu. Lehkovážnost, marnivost, láska k pohodlí a radovánkám, sobectví a nečistota se rozmáhají mezi námi. Nyní potřebujeme lidi pevné a nebojácné, zvěstující celou vůli Boží, lidi, kteří nebudou spát jako jiní, nýbrž střízlivě bdít. Jelikož je mi znám veliký nedostatek svatosti a moci u našich kazatelů, jsem hluboce ustaraná, vidím-li úsilí o sebevyvýšení. Kdyby jen mohli vidět Ježíše jaký je a sami sebe jak jsou slabí, nedostateční, tak nepodobní svému Mistru, řekli by, bude-li mé jméno napsáno na bezvýznamném místě knihy života, stačí mi to, protože nejsem hodný jeho pozornosti.

Je naší povinností pracovat a napodobovat tento vzor. Byl Kristus sebezapíravý? Takovými musíte být i vy. Byl tichý a pokorný? I vy musíte být. ^{5T 161} Byl horlivý v díle záchrany duší? I vy musíte být. Pracoval k slávě svého Otce? Tak i vy musíte pracovat. Vyhledával často pomoc u svého Otce? Podobně máte i vy. Byl Kristus trpělivý? Tak buďte i vy trpěliví. Jako Kristus odpouštěl svým nepřátelům, tak jim máte i vy odpouštět.

Ne tak náboženství kazatelny, jako náboženství rodiny zjevuje náš pravý charakter. Kazatelova žena, jeho děti a pomocníci v jeho rodině jsou nejlepšími soudci jeho duchovního života. Dobrý muž bude požehnáním své domácnosti. Žena, děti a pomocníci budou v důsledku jeho náboženství všichni lepšími.

Bratři, přiveďte Krista do rodiny, uveďte Ho za kazatelnu, zvěte Ho s sebou kamkoli jdete. Pak nepotřebujete vyžadovat od ostatních aby ocenili kazatelskou službu, neboť budete mít pověření z nebes, které ukáže všem, že jste Kristovými služebníky. Uveďte Ježíše sebou do své samoty. Pamatujte, že On se často modlil a Jeho život byl ustavičně podpírán novým povzbuzením svatého Ducha. Nechť vaše myšlenky, váš vnitřní život je takový, že se nebudete muset stydět setkat se svým záznamem v den Boží.

Nebe není zavřeno před horlivými modlitbami spravedlivých. Eliáš byl mužem poddaným těm vášním jako jsme my a přece ho Pán vyslyšel a nejdojímavějším způsobem odpověděl na jeho prosby. Jediný důvod svého nedostatku Boží moci musíme hledat v sobě. Kdyby mnohým vyznavačům pravdy byl představen jejich vnitřní život, neříkali by, že jsou křesťané. Nerostou v milosti. Tu a tam uspěchaná modlitba ještě neznamená žádné skutečné obecenství s Bohem.

Musíme se více modlit, chceme-li růst v duchovním životě. Když bylo poselství pravdy poprvé zvěstováno, jak mnoho jsme se modlili. Jak často bylo slyšet modlitbu v komůrce, ^{5T 162} ve stodole, v zahradě nebo v lese. Častokrát jsme trávili hodiny opravdové modlitby dva nebo tři a prosili o zaslíbení. Častokrát bylo slyšet pláč a pak hlas díkučinění a píseň chvály. Dnes je den Hospodinův blíže, než když jsme my uvěřili a měli bychom být opravdovější, horlivější a zapálenější, než v oněch počátečních dnech. Naše nebezpečí jsou větší nyní než tehdy. Duše jsou zatvrzelejší. Nyní potřebujeme být proniknuti Duchem Kristovým a neměli bychom odpočinout, dokud Ho nepřijmeme.

Bratři a sestry zapomněli jste, že vaše modlitby by měly být jako ostré srpy v rukou pracovníků jdoucích na veliké pole? Když mladí lidé jdou zvěstovat pravdu, měli byste se modlitebně za ně přimlouvat. Modlete se, aby je Pán přimkl k sobě a dal jim moudrost, milost a poznání. Modlete se, aby byli uchráněni před úklady satana a zachováni čistí myšlenkově a svatí v srdci. Vás, kteří se bojíte Hospodina, prosím, abyste nemarnili čas neužitečným povídáním nebo zbytečným úsilím ukojit pýchu anebo pěstovat chuť. Čas takto získaný použijte k zápasu s Bohem za své kazatele. Pozvedejte jejich ruce jako árón a Húr pozvedali Mojžíšovy ruce.